Válka v Iráku

Válka v Iráku (20. březen 2003 – 15. prosinec 2011), někdy označovaná jako druhá válka v Zálivu„Rescue Operations in the Second Gulf War“ , Air & Space Power Journal je označení pro konflikt, který zahájil vpád vojsk skupiny států vedených USA do Iráku v roce 2003 a skončil 15. prosince 2011, kdy v Bagdádu ministr obrany Spojených států amerických Leon Panetta oficiálně ukončil vojenské operace. Koalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna, zahájila okupaci Iráku, což vedlo k asymetrickému konfliktu se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát ozbrojeného odporu, ale i k rozpoutání občanské války mezi šíity a sunnity.„CBS on civil war“ , CBS News

Pozadí

Podpora terorismu a ZHN

Informace o iráckých zbraních hromadného ničení, které posloužily k ospravedlnění invaze do Iráku byly později často označované za nepravdivé. CIA v dubnu 2005 potvrdila, že v Iráku nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení a nebyl ani nalezen důkaz kontaktů mezi Irákem a Al-Káidou. Toto tvrzení však později vyvrátilo odtajnění operace Avarice. Zbraně pocházeli z blízkosti Amarah, města nedaleko Íránu. Nebylo však jasné, zda byly rakety vyzvednuty z bývalého předsunutého zničeného palebného stanoviště používaného iráckou armádou během irácko-íránské války v letech 1980 až 1988, nebo z jednoho z muničních skladů v okolí města.

V roce 2015 byly odtajněny dokumenty CIA, podle kterých v roce 2005 proběhla operace Avarice, během které USA pomocí iráckého prostředníka větší množství zbraní hromadného ničení vykoupily. Podle těchto materiálů sloužilo předčasné popření existence těchto zbraní v Iráku k možnosti úspěšně výkup dokončit (probíhal po menších částech delší dobu a CIA neměla možnost ho nijak urychlit) a získané zbraně byly označeny v některých případech za velmi kvalitní.

Spojení mezi Irákem a teroristickými útoky 11. září 2001, jeden z hlavních impulzů invaze do Iráku v roce 2003, nebylo nikdy prokázáno. Všichni útočníci pocházeli ze zemí, s nimiž udržovaly Spojené státy dobré vztahy, jako Saúdská Arábie.http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/cesko-nezustalo-pri-invazi-do-iraku-stranou-zeman-i-havel-ji-podporili-spidla-odrazoval--1189557 Nebylo dokázáno, že by Irák podporoval Al-Káidu."I pět let po invazi se v Iráku denně bojuje". Novinky. 19. března 2008. (Saddám Husajn však podporoval palestinský boj proti Izraeli a vyplácel posmrtné prémie v částce 25 000 dolarů rodinám palestinských sebevražedných atentátníků.)http://www.militaria.cz/cz/clanky/zbrane-a-zbroj/bazar-se-zbranemi-hromadneho-niceni.html

Autor knihy o Husajnově vztahu k islámu v letech 1968 až 2003 prof. dr. Amatzia Baram, emeritní profesor na Katedře dějin Středního východu a ředitel centra pro Irák studia na univerzitě v Haifě, uvádí, že po prohrané válce v zálivu, kdy byla zničena většina armády Iráku, se Saddám Husajn rozhodl k teroristické válce a začal podporovat saláfismus, tedy rigidní větev islámu, k níž se hlásí Islámský stát. Dokonce napsal, že Abú Bakr al-Bagdádí je „Saddámův výtvor“.http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/saddamova-pomsta-ze-zahrobi-bez-jeho-dustojniku-by-islamsky/r~139ec3b2990211e58c6b0025900fea04/

1990–1991: Válka v Zálivu Irácká invaze do Kuvajtu, která proběhla 2. srpna 1990, se setkala s mezinárodním odsouzením a vyústila v první válku v Zálivu. V roce 1991 Irák zaútočil na Izrael a vypálil na něj 39 raket Scud. Zemřeli dva lidé a přes 300 jich bylo raněno. Vysocí důstojníci Spojených států uvedli, že Saddám Husajn má kapacity k odpálení raket Scud s chemickými hlavicemi proti Izraeli.http://zpravy.idnes.cz/usa-planuji-utok-na-irak-do-30-listopadu-dyc-/zahranicni.aspx?c=A020829_212717_zahranicni_pol Saddám Husajn předpokládal, že Izrael vojensky zareaguje a to by mohlo vést k rozbití koalice mezi arabskými státy a západními zeměmi.

1991–2003: Bezletové zóny V Irácko-íránské válce 1980–88 podporovaly západní země vojensky i politicky Irák, ale po vypuknutí války v Zálivu se vzájemné vztahy zhoršily.

Před invazí 2003 byly Spojené státy, Spojené království a Francie s Irákem v konfliktu nízké intenzity kvůli vynucování bezletových zón na jihu a severu země. Tyto zóny byly vytvořeny po válce v Zálivu. Irácká protiletadlová obrana opakovaně zaměřovala americká a britská letadla, a to často vedlo k odvetným útokům.

Přibližně devět měsíců po útocích z 11. září zahájily Spojené státy operaci Southern Focus, jejímž cílem bylo zvýšení počtu hlídkových letů a útoky na cíle v bezletových zónách, které měly oslabit velitelskou strukturu Iráku. Váha svržených bomb se z nuly v březnu 2002 a 0,3 v dubnu 2002 zvýšila na 8 až 14 tun v květnu až srpnu a předválečného vrcholu dosáhla v září 2002, kdy bylo svrženo 54,6 tun bomb.

2002: Krize s odzbrojením náhled|vlevo|upright|Protesty v Londýně v září 2002 proti invazi do Iráku Problém odzbrojení Iráku přerostl v krizi v průběhu roku 2002, když prezident Spojených států amerických George W. Bush začal požadovat, aby Irák ukončil produkci zbraní hromadného ničení a splnil rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které zbrojním inspektorům garantovaly neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu zbraní hromadného ničení. Iráku bylo po Válce v Zálivu rezolucemi Rady bezpečnosti OSN zakázáno tyto zbraně vlastnit. Rezoluce také vyžadovaly, aby Irák dovolil inspekce, které měly prokázat, zda jsou rezoluce plněny. Prezident Clinton i Bush opakovaně hrozili úderem, pokud se Irák nepodvolí rezolucím a nevpustí do země inspektory nebo jim neumožní návrat a nevydá jim požadované seznamy zbraní hromadného ničení, které jim odmítl vydat, údajně z důvodu národní bezpečnosti. Bagdád ukončil spolupráci s inspektory OSN 31. října 2002.http://zpravy.idnes.cz/inspektori-osn-se-vraceji-clinton-vsak-stale-varuje-fy5-/zahranicni.aspx?c=981113_010215_zahranicni_pch

Podle pozdější „nebývale kritické“ zprávy vyšetřovací komise britské tajné služby MI6 byl informátor, který dodával informace o zbraních hromadného ničení, patologický lhář a inspirací popisu těchto zbraní byl americký film Skála.https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/408748-saddamovy-zbrane-vymysl-inspirovany-filmem-s-connerym-a-cagem.html - Saddámovy zbraně? Výmysl inspirovaný filmem s Connerym a Cagem Premiéra Tonyho Blaira však o tomto tajná služba neinformovala.

Začátek roku 2003: Poslední diplomatické pokusy před vojenským řešením náhled|Colin Powell v roce 2003, kdy mluvil na půdě OSN o nebezpečí plynoucím z Iráku Na začátku roku 2003 navrhly Spojené státy, Spojené království a Španělsko další rezoluci, která určovala Iráku termín, do kterého měl splnit předchozí rezoluce, jinak by se vystavil riziku vojenské akce. Tato rezoluce byla ale stažena, neboť nezískala dostatečnou podporu. Francie, Německo a Rusko se postavily proti vojenskému útoku a prosazovaly diplomatické řešení. Dne 18. ledna 2003 vyšla zpráva, že brigádní generál Petr Pavel odletí nejbližší možný termín na velitelství USCENTCOM na Floridě, kde se případná akce plánuje. Večerník - Praha, list všech Pražanů, Datum vydání 18.01.2003, Číslo 15 Dne 20. ledna 2003 prohlásil francouzský ministr zahraničí Dominique de Villepin: „Jsme přesvědčeni, že vojenská intervence by byla nejhorším řešením.“Press conference of Foreign affairs Minister Dominique de Villepin (excerpts). Embassy of France in the U.S. (2003-01-20).

V lednu 2003 vystoupil George W. Bush s projevem, ve kterém sdělil, že Saddám Husajn důvěryhodně nevysvětlil, kde jsou jedovaté plyny, smrtící látky a bojové hlavice. Zpravodajské zdroje prokázaly, že tisíce pracovníků iráckých bezpečnostních služeb před inspektory skrývá dokumenty a materiály, čistí místa inspekcí a monitoruje inspektory samotné.http://www.bbc.co.uk/czech/svet/printable/021216_saddam_pckg.shtml Iráčtí důstojníci doprovázejí inspektory, aby zastrašili svědky. Irák blokuje OSN požadované lety výzvědných letadel, zpravodajští důstojníci vystupují jako vědci a skuteční vědci jsou vedeni k tomu, co mají říkat, pod hrozbou smrti jim a jejich rodinám.

Již na začátku roku 2003 USA rozmístili své jednotky v oblasti Perského zálivu poté, co byla všemi stálými členy RB OSN na podzim předcházejícího roku schválena rezoluce č. 1441, která varovala Husajna, aby odzbrojil, pod pohrůžkou následné akce ze strany mezinárodního společenství. V únoru 2003 vystoupil v OSN za Spojené státy Colin Powell s důležitým projevem,http://blisty.cz/art/12747.html ve kterém mimo jiné za pomoci mnoha satelitních fotografií a obrázků vypovídal o zbraních hromadného ničení, které Saddám Husajn doposud má, nebezpečnosti jeho setrvání u moci a hrozbě, kterou pro Spojené státy a každou demokratickou zemi představuje; též o spojitosti Husajna s Al-Káidou, která údajně v Iráku operuje, financování těchto a ostatních teroristických skupin, jejich vybavení, zázemí a odhodlanost s použitím teroru zaútočit v demokratickém světě. Powellův projev obhajující Bushovu doktrínu preventivního úderu byl v Americe přijat s velkým nadšením, ale s určitou skepsí v Evropě. Jedním ze zdrojů pro detaily Powellova projevu o zbraních hromadného ničení, které americká administrativa přijala, byl irácký informátor západních rozvědek, irácký vědec Rafíd Džanábí. O 8 let později Rafíd Džanábí řekl, že si vše vymyslel ve snaze zbavit Irák Husajna a přinést do země demokratický režim.http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zbrane-hromadneho-niceni-byl-vymysl-priznal-iracan/r~i:article:691257/]http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zbrane-hromadneho-niceni-byl-vymysl-priznal-iracan/r~i:article:691257/

Podle průzkumů veřejného mínění v březnu 2003 podporovalo invazi do Iráku 76 % Američanů a 54 % Britů.

V březnu 2003 oznámily Spojené státy, že „diplomacie selhala“ a bude spolu s „koalicí ochotných“ pokračovat ve snaze zbavit Irák zbraní hromadného ničení vojenskými prostředky. Dne 18. března 2003 dal George W. Bush Saddámu Husajnovi poslední šanci. Pokud do 48 hodin opustí Irák, k invazi nedojde. Podle Bushe šlo o jedinou šanci, jak zabránit použití zbraní hromadného ničení. Husajn to však odmítl. Ultimátum vypršelo 20. března ve 2 hodiny ráno. Již předtím začaly americké jednotky v severním Kuvajtu odstraňovat pohraniční plot v přípravě na útok.

Invaze Březen 2003: Průběh invaze náhled|Mapa invaze náhled|vlevo|Zničené irácké tanky u Al Qadisiyah náhled|Američtí mariňáci z 1. divize eskortují irácké zajatce do tábora, 21. března 2003. George W. Bush zahájil invazi na základě rezoluce RB OSN č. 1441, kterou byl režim Saddáma Husajna v Iráku označen za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost. Tato rezoluce mu nedala zmocnění použít všech dostupných prostředků (v tomto ohledu se americká strana odvolávala na rezoluci č. 678). Charta OSN v článku 51 uznává přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud RB OSN neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Vlády USA a UK také zmínily ozbrojené akce Iráku proti nim v předchozí době a návaznost na Válku v Zálivu, která souhlas RB OSN získala. Tyto důvody byly následně zpochybňovány. Země, které se do akce zapojily na straně USA, neplnily svůj závazek vůči OSN, ale vůči tehdejší administrativě USA. Severoatlantická aliance se jako organizace tohoto konfliktu přímo neúčastnila.

Invaze do Iráku začala 20. března 2003 pod kódovým označením „Operace Irácká svoboda“. Britové používali kódové označení „Operace Telic“. Spolu se Spojenými státy americkými tvořilo „koalici ochotných“ více než 30 zemí, které poskytly své vojáky, ale účast některých z nich byla pouze symbolická. Vojenskou sílu koalice tvořilo 17 divizí o síle 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 %. Tyto koaliční jednotky byly soustředěny na území Kuvajtu, odkud byl pozemní útok na Irák veden. V průběhu bojů byly nasazovány výsadkové jednotky i v severních částech země, k otevření severní fronty však nedošlo, protože Turecko odmítlo tranzit 62 tisíc amerických vojáků. náhled|Stržení Saddámovy sochy, 9. dubna 2003