Rožmitál pod Třemšínem ( nebo také Rosenthal) je město v okrese Příbram ve Středočeském kraji, v podhůří Brd, asi 14 km jihozápadně od Příbrami. Žije zde obyvatel. Město se skládá z devíti místních částí na osmi katastrálních územích. Katastrální území města se rozkládá v nadmořské výšce 487 – 670 m n. m., přibližně jednu jeho třetinu tvoří lesy. Celková plocha katastru obce je 5 298 ha.
Dominantou města je zámek Rožmitál a kostel Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále, s nímž je spjata osobnost hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby, který v Rožmitále žil a působil jako učitel. Přírodní dominantou města je Podzámecký rybník a vrcholy pohoří Brd, jehož součástí je vrch Třemšín, jehož název se stal součástí názvu města.
Vývoj města je úzce spjatý s rodem Buziců, z nějž pochází rodová větev Pánů z Rožmitálu. Zakladatelem zdejšího hradu, kolem nějž město vzniklo, byl Oldřich z Rožmitálu. Třetí majitel rožmitálského panství, Sezima z Rožmitálu, daroval polovinu panství i města pražskému arcibiskupovi, v jehož držení bylo panství až do husitských válek. Poté se Pánům z Rožmitálu podařilo panství opět scelit. V jejich majetku zůstalo až do poloviny 16. století, kdy museli zadlužené panství prodat. Novým majitelem se stal Florián Gryspek z Gryspachu, vysoký královský úředník, jehož vnuci přišli po bitvě na Bílé hoře o veškerý majetek. Rožmitálské panství pak znovu připadlo do majetku pražského arcibiskupství, jemuž patřilo až do znárodnění v roce 1948.
Hlavní kulturní událostí je každoroční Slavnost královny Johanky, kdy se koná jarmark lidových řemesel, historický průvod a další kulturní akce. Název Město se jmenuje podle hradu, který, podle tehdejší módy dávat hradům německá jména, dostal název Rosenthal, v překladu „údolí růží“. Tento název se počeštil na Rožmitál. Svůj přídomek „pod Třemšínem" získal Rožmitál, aby se odlišil od jiných měst stejného jména, až v roce 1920.
Historie Nejstarší osídlení na území města dokazují archeologické nálezy z mladší doby hradištní, z 10. a 11. století, v okolí dnešního kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. První latinské písemnosti sem umisťují lokalitu Antiqua civitas – Staré město. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1265. Na začátku 13. století byl opodál postaven kamenný hrad, strategicky postavený na vyvýšenině obklopené bažinami. Pod hradem pak vyrostlo nové město chráněné ze západu velkým Podzámeckým rybníkem a z východu příkopem a valy. Dle dochovaných jmen nejstarších obyvatel, byla většina obyvatel českého původu, i přesto, že město dostalo německé jméno.Slavík, str. 44 Její vývoj je těsně spjatý s rodem Buziců se znakem kančí hlavy, který se dostal i do znaku města. Z Pánů z Rožmitálu, jak si začali říkat je často připomínána Johana z Rožmitálu, druhá choť Jiřího z Poděbrad a její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu, který vedl mírové poselství jehož cílem bylo podpořit snahu Jiřího z Poděbrad vytvořit unii křesťanských evropských států. Dalším z výrazných Pánů z Rožmitálu byl také Zdeněk Lev z Rožmitálu, který od roku 1508 zastával 15 let úřad nejvyššího purkrabí. Tento mocný muž, disponující značným majetkem žil natolik rozmařilý život, že svá zadlužená panství postupně musel prodávat a po jeho smrti byl zbytek majetku včetně rožmitálského panství postoupen věřitelům. Od nich zadlužené rožmitálské panství v roce 1555 vykoupil bavorsko-rakouský šlechtic Florián Gryspek, vysoký královský úředník. Tento vzdělaný muž vylepšoval dvory, obnovil železnou huť, nechal budovat rybníky a přestavěl rožmitálský hrad na renesanční zámek. Současně stavěl své rozsáhlé zámky v Nelahozevsi a Kaceřově, na něž potřeboval obrovské sumy, které získával ze svých statků. Majetek Gryspekům dlouho nezůstal. Vnuci Floriána Gryspeka, Florián a Jan Jiří, kteří byli majiteli rožmitálského panství se zapojili do stavovském povstání. Rožmitál byl obsazen císařským vojskem pod vedením Baltasara Marradase. Florián se spojil s částí Mansfeldova vojska, dobyl Rožmitál zpět a zajatou posádku Marradasova vojska poslal do Plzně.Slavík, str. 60–65 Za třicetileté války lehla popelem většina stavení v Rožmitále a další z nich zůstávala dlouho pustá.Hofmeister, str. 437 Po bitvě na Bílé hoře byli Gryspekové roku 1622 odsouzeni ke ztrátě všeho majetku. O rok později zkonfiskované panství daroval císař Ferdinand II. arcibiskupovi Arnoštu Vojtěchu Harrachovi. Císař Harrachovi nařídil, aby obracel na katolickou víru vzpurné rožmitálské obyvatele, kteří byli převážně protestantské víry.Slavík, str. 67–68
Doba pobělohorská V roce 1626 začala náboženská reformace, při níž měli být obyvatelé vyznávající podobojí obráceni zpět na katolickou víru. V Rožmitále se tyto snahy setkávaly s odporem. Většina obyvatel vyznávala podobojí, neboť za vlády Gryspeků v Rožmitále působili nekatoličtí faráři. Rekatolizace se nedařila, proto byl v roce 1627 do Rožmitálu vyslán císařský komisař pro reformaci Jan Přibík Jeníšek, který s jesuity a vojskem zadržovali osoby, které obraceli na katolickou víru v zámeckém žaláři. Mnozí před nimi utíkali do lesů, načež bylo doporučeno, aby se reformační práce posunuly na zimu, kdy bude útěk obtížný. Někteří zatvrzelejší občané konvertovali na pravou pod nátlakem, jiní raději odešli, přesto trvalo šest let než se podařilo přivést Rožmitálské zpět ke katolické víře.Slavík, str. 67–68 Arcibiskup Arnošt z Harrachu sám neschvaloval násilnou rekatolizaci. O své panství se náležitě staral. Dne 23. září 1649 byly na městské bráně osazeny první hodiny v Rožmitále, které vyrobil březnický hodinář Matouš PopelSlavík, str. 435 a v roce 1660 nechal znovu vystavět vyhořelý rožmitálský zámek. Jeho nástupci se až na výjimky objevovali na rožmitálském panství jen zřídka. Osud poddanského města byl v moci vrchního správce, který býval často přísnější než samotný pán. V roce 1738 vypukla v Rožmitále selská rebelie, kdy obyvatelstvo odmítlo robotovat sedm dní v týdnu. Namísto toho rozhodli že budou pracovat pouze tři dny na což vrchnost rychle zakročila. Do Březnice bylo dvěma vojenskými kompaniemi odvedeno 55 buřičů. Po krátkém soudu, byl za hlavního podněcovatele vzpoury označen Bartoloměj Sadílek. Ten byl se skupinou dalších vůdců odeslán do Prahy, kde museli v okovech pracovat na opevnění města. Zbytek buřičů byl ztrestán padesáti ranami holí.
V roce 1770 došlo v Rožmitále k prvnímu číslování domů, k druhému pak v letech 1804–1805.Hofmeister, str. 461–470 V letech 1771–1772 byla v Čechách velká neúroda, která zasáhla i Rožmitálsko. Nastal hladomor, kdy si lidé vařili otruby a kopřivy, ale také jedli maso z mrchovišť, což vedlo k vlně nemocí a morové epidemii. Od července 1771 do června 1772 umíralo až 80 lidí týdně. Pro mrtvé již nebylo místo na hřbitově u kostela ve Starém Rožmitále, proto byly zřízeny dva nové morové hřbitovy. Mrtvé pohřbívali do morových jam, kam byla těla ukládána hromadně po 40 i více. Podobné zápisy jsou i z let 1746, 1806 a 1817.Hofmeister, str. 436–437
Třetí událost, která vysloužila rožmitálským obyvatelům pověst rebelantů byla spíše ironií. Roku 1810 zemřel velmi oblíbený arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm, který měl Rožmitál ve velké oblibě a zasloužil se zde např. o vytvoření zámecké zahrady, která byla veřejně přístupná nebo upravení vrchu Třemšín na romantickou vyhlídku s altány. Arcibiskupovo tělo vezli z Vídně do Prahy přes Rožmitál, kde bylo jeho tělo přes noc vystaveno v kostele na náměstí. Rožmitálští si vzpomněli na přání milovaného arcibiskupa, kteří často říkával, že by si přál být v Rožmitále pochován, a proto se rozhodli mu toto přání splnit. Ihned se začalo s přípravami na pohřeb a nepomohl ani argument, že pražský arcibiskup musí být pohřben v Praze. Z Březnice přišlo třicet vojáků, ti ale s davem nic nesvedli. Proto bylo posláno pro další dvě kompanie, kterým se již podařilo získat tělo arcibiskupa zpátky. Trestu 20 ran holí na lavici na zámeckém nádvoří opět neušli hlavní viníci a deset ran bylo vyměřeno i ženám, které byly nakonec ušetřeny. Nejtěžší trest stihl rychtáře Václava Stránského, který byl zbaven funkce a společně s hajným Kottem a sklenářem Soukupem byli odvezeni do Prahy, kde strávili několik měsíců ve vazbě.Slavík, str. 65–73
V letech po vyhlášení obecní samosprávy guberniálním dekretem z 30. prosince 1848, se v Rožmitále i přes nesnadné začátky a nevelké finanční prostředky podařilo vydláždit náměstí a ulice a byly vybudovány mosty přes Jez, u železné huti a na Příkopech. Vznikl též regulační plán, kanalizace, tržištěm jatka, městská váha a chodník k nádraží.Slavík str. 188 V roce 1855 byla zbořena městská brána s hodinami, která byla posledním pozůstatkem městského opevnění.Slavík, str. 42 vlevo|náhled|První vlak v Rožmitále, 1899 Dne 27. července 1871 Rožmitál stihla pohroma. V noci město zachvátil požár, který vznikl v domě Františka Procházky na náměstí, který údajně na půdě přepouštěl máslo. Vichřice pak rozšířila požár na další domy. Popelem lehlo 177 domů a 25 stodol a bez přístřeší zůstalo 320 rodin. Záhy byl sestaven Komitét na podporu požárem stižených, který shromažďoval milodary z celé země a rozděloval je postiženým obyvatelům. Peněžní dary poskytlo např. duchovenstvo z kostelních sbírek, obce, šlechta, různé spolky i císař František Josef. Dary posílali i čeští rodáci ze St. Louis v Americe. Dohromady se vybralo 32 021,11 zlatých a k tomu mnoho materiální darů. Majitel domu, odkud se požár rozšířil, musel s celou rodinou uprchnout z města.
V roce 1883 zemřelo v Rožmitále 307 lidí v důsledku epidemie spály.Slavík, str. 236 V roce 1895 postihla Rožmitál velká povodeň, která způsobila značné škody na majetku. Protrženo bylo 8 rybníků a z části byl poškozen i velký Podzámecký rybník, jehož hladina se zvedla o 120 cm. Bylo zničeno několik domů a strženy dva mosty. Na pomoc se tehdy sešlo mnoho milodarů i s přispěním od císaře a ze státní podpory. Z podpory byl obnoven most u Jezu a opraveny komunikace.Slavík, str. 187 V roce 1897 započala výstavba železniční trati Březnice – Rožmitál pod Třemšínem, která byla slavnostně otevřena 11. června 1899.Slavík, str. 37
1. světová válka