Beckov je zřícenina hradu nad stejnojmennou vesnicí v okrese Nové Mesto nad Váhom v Trenčínském kraji na Slovensku. Stojí na vápencovém bradle na území přírodní památky Beckovské hradné bralo. Zřícenina je chráněna jako národní kulturní památka. Areál hradu je přístupný veřejnosti.

Opevněné hradiště na hradní skále existovalo už ve velkomoravském období a přetrvalo až do 13. století, kdy byl na jeho místě založen vrcholně středověký hrad. Na přelomu 14. a 15. století byl hrad hlavním sídlem Stibora ze Stibořic, který jej výrazně přestavěl a vylepšil jeho obytné možnosti. Poslední velké stavební úpravy provedli v renesančním slohu Bánffyové. V 17. století už byl hrad zanedbáván a roku 1729 se po požáru proměnil ve zříceninu.

Historie Skalní útvar byl osídlen v mladší době bronzové a v pozdní době laténské. Ze 4. století pochází kostrový hrob se zlatými šperky. Ve druhé polovině 9. století na vrcholu vzniklo velkomoravské hradiště, které přetrvalo i po zániku Velké Moravy. V době formování uherského státu se hradiště stalo správním centrem jednoho z komitátů a pod názvem Blundus je zmíněno v Anonymově kronice z přelomu 12. a 13. století. Kronika popisuje obsazení hradiště Maďary v době vlády Arpáda v letech 890–907. Ze slova Blundus byl také odvozen maďarský název místa Význam lokality v 11. a 12. století dokládají archeologické nálezy.

Ve 13. století byl na skalním bradle založen kamenný hrad. Na začátku 14. století Beckov ovládal Matúš Čák Trenčanský, ale po jeho smrti v roce 1321 hrad připadl panovníkovi. V královských rukách zůstal do roku 1388, kdy jej král Zikmund daroval Stiborovi ze Stibořic.

Beckov se stal hlavním Stiborovým sídlem a potřeby bohatého vlastníka vedly k výstavbě nového palácového okrsku v severní části hradu. Roku 1396 byl Stiborovým kastelánem Iakusius de Nasilow. V roce 1434 zemřel Stibor II. ze Stibořic a hrad zdědila jeho dcera Kateřina, která se provdala za Pavla Bánffyho. Jeho rodu poté Beckov patřil do roku 1646, kdy zemřel poslední člen Krištof Bánffy. Bánffyové hrad přestavěli v renesančním slohu. Zmodernizovali také opevnění, díky kterému hrad roku 1599 odolal útoku Turků. V roce 1584 na hradě kazatel Bornemissa sepsal protestantskou postilu.

Po vymření rodu Bánffyů se o hrad dělila řada jejich dědiců, kteří už hrad nemodernizovali a zanedbávali údržbu. Až na konci sedmnáctého století byly opraveny střechy. Naposledy hradní posádka odolala pokusu o dobytí během Rákócziho povstání v roce 1707, kdy se o něj pokusilo povstalecké vojsko vedené Ladislavem Očkajem. V roce 1729 postihl Beckov velký požár, po němž se hrad proměnil ve zříceninu.

V roce 1935 byla kvůli ochraně ornamentální a figurální výzdoby provizorně zastřešena alespoň hradní kaple. V letech 1970–1976 proběhl rozsáhlý archeologický výzkum, na který navázaly dlouholetá rekonstrukce a konzervace, po níž byl hrad zpřístupněn veřejnosti.

Stavební vývoj Hrad stojí na šedesát metrů vysokém vápencovém bradle. Z raně středověkého hradiště byl archeologicky doložen příkop. Před vybudováním vrcholně středověkého hradu ve 13. století proběhly zejména na jihovýchodní straně úpravy reliéfu, při nichž kopec získal homolovitý tvar.

V první stavební fázi byla postavena obvodová hradba, která vymezila asi sto metrů dlouhý areál, přístupný branou od jihu. V nejvýše položené části na severu stál palác s lichoběžníkovým půdorysem o rozměrech 16–23 × 10 metrů a na nádvoří pod ním byla do skály vytesána cisterna. Druhý palác s půdorysnými rozměry 21 × 9 metrů byl přiložen ke hradbě na jihozápadě. Nejspíše koncem 13. století byl v jihovýchodním cípu postaven čtverhranný bergfrit a nová hradba opevnila prostor předhradí.

V době, kdy hrad ovládal Matúš Čák Trenčanský, bylo opevnění znovu vylepšeno. Starší předhradí bylo v úzkém pásu prodlouženo směrem k severu a v jeho nejnižším místě byla vyhloubena studna. Ochranu přístupové cesty zajistilo nové úzké předhradí vybíhající směrem k jihu a zakončené hranolovou věží. Podél hradby původního předhradí vyrostla hospodářská zástavba.

Stibor ze Stibořic nechal hrad přestavět na pohodlné sídlo. Jeho nejhonosnější částí se stal starý severní palác, v interiéru zdobený malbami se zoomorfními motivy. V malbách a architektonických článcích paláce se objevují náznaky nastupující pozdní gotiky. Jižně od starého paláce vyrostl nový palácový komplex s kaplí. Aby bylo možné vybudovat polygonální kněžiště, musel být zbořen odpovídající úsek staré obvodové hradby. Mezi starým palácem a kaplí vzniklo nové nádvoří s další cisternou, které na zbývajících stranách uzavírají obvodová hradba a další palácová křídla. Vstup na nádvoří byl možný pouze pro pěší průchodem v ose jižního křídla. Celý palácový okrsek výškově sjednotila průběžná sedlová střecha, z níž vystupovalo pouze zastřešení kaple. Okraje nádvoří lemovala kamenná sedátka a pohyb v patrech umožňovaly dřevěné pavlače.

Bergfrit, původně přístupný jen portálkem v patře, byl upraven k bydlení a pro lepší přístup v něm byl proražen přízemní vchod. Starší palác u západní hradby byl rozšířen směrem k severu. Bezpečnost hradu vylepšilo několik bašt a také další hradba, která obehnala nově vznikající městečko pod západním okrajem skály.

Poslední rozsáhlé úpravy hradu, tentokrát v renesančním slohu, realizovali Bánffyové v 16. století. Upraven byl západní palác a severní palácový okrsek byl zvýšen o patro a výškově sjednocen obloučkovou atikou. Vstupní bránu zajistil nevelký oblý barbakan s kolébkovým padacím mostem a na východním úpatí skály byla založena mohutná polygonální bašta, jíž musely ustoupit některé hospodářské budovy. Jejím úkolem bylo poskytnout ochranu před možným ohrožením hradu dělostřelbou z přiléhajících planin.

Odkazy Reference

Související články Seznam hradů na Slovensku

Externí odkazy

Kategorie:Zříceniny hradů na Slovensku Kategorie:Hrady založené ve 13. století Kategorie:Hradiště na Slovensku Kategorie:Velkomoravské lokality Kategorie:Považský Inovec Kategorie:Střední Pováží Kategorie:Národní kulturní památky v Trenčínském kraji Kategorie:Beckov