náhled|Katedrální kapitula u sv. Salvátora v Bruggách
Kapitula je sbor kanovníků nebo shromáždění členů kláštera nebo shromáždění představených řehole.
Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) je sbor kanovníků, tj. společenství kněží konkrétní církve v čele s proboštem či děkanem. Kapitule přísluší konat slavnostní bohoslužbu (liturgie) v katedrálním nebo kolegiátním kostele. Členové kapituly (kapitulárové) se scházejí k pravidelným sezením v kapitulní síni, dříve měli za povinnost oblékat k této příležitosti shodný oděv a nosit na prsou insignii svého úřadu: shodný kapitulní odznak či kříž.
Kapitula kromě toho plní úkoly, jimiž byla nadána právem nebo pověřena diecézním biskupem. Původně byla jednou z klíčových úloh katedrální kapituly volba biskupa, v průběhu dějin však došlo k tužší centralizaci církve a biskupy římskokatolické církve dnes jmenuje do funkcí téměř výhradně papež (dodnes si toto právo zachovaly některé kapituly v německy hovořících zemích díky konkordátům; tímto právem disponovala od počátku 13. století až do roku 1916 Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci).
Katedrální kapituly může zákonně a dovoleně zřídit, změnit nebo zrušit Apoštolský stolec.kán. 504 CIC 1983
Kapitula se řídí vlastními stanovami (též statutem), které schválí sídelní (diecézení) biskup, při zachování zakladatelovy vůle (donátora) stanoví zřízení kapituly i počet kanovníků. Mimoto dále určí, které bohoslužby liturgie a další služby má kapitula a jednotliví kanovníci (kněží přináležející ke kapitule) konat. Při dodržení ustanovení obecného práva stanoví podmínky vyžadované k platnosti a povolení jednání.
náhled|400px|Členové litoměřické katedrální kapituly při oslavách 950. výročí od založení kapituly dne 8. června 2007. Zleva: 1. Alexej Baláž, 2. Josef Koukl (18. litoměřický biskup), 3. Stanislav Bečička, 4. František Opletal, 5. Karel Havelka, 6. Pavel Posád (19. litoměřický biskup), 7. Jiří Hladík, 8. Karl Kindermann a 9. Vladislav Kara.
Kapituly byly zachovány taktéž v odloučených církvích, jež odvozují svůj původ od církve římskokatolické, především v anglikánské církvi. Existují také ve švédské luterské církvi, kde však mají charakter ústředních administrativně-právních orgánů diecézí.
Shromáždění členů kláštera Kapitula je také sborem (společenstvím) zasvěcených osob (též řeholníků), které se podílí v řádu či řeholní kongregaci, případně jiné společnosti zasvěceného života, na vlastní správě a životě komunity. Základní součástí klášterů je proto také kapitulní síň.
Řádová kapitula Kapituly existují také v rámci církevních řádů. Tyto tzv. řádové kapituly představují shromáždění všech, popřípadě jen některých členů (např. delegátů) dotyčného řádu. Taková kapitula se označuje jako generální (všeobecná),kán. 631 § 1 CIC 1983 jestliže se jí účastní členové či delegáti ze všech zemí, ve kterých řád působí (nikoliv jen z určité země nebo z určitého regionu).
Jako řádová kapitula se v minulosti označovalo také shromáždění nejvýznačnějších nositelů nějakého řádu, které rozhodovalo o tom, komu bude dotyčný řád udělen (v současnosti však uděluje řády a vyznamenání zpravidla hlava státu na návrh určité komise nebo výboru).
Odkazy
Reference
Literatura
Pátrová Karin: Prebendy nejstarších kolegiátních kapitul do sklonku 14. století (Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad), in: Český časopis historický, 106, 2008, S. 505-533
Související články Seznam kapitul v Česku
Externí odkazy
Kategorie:Církev