The Clash byla britská rocková skupina založená v roce 1976 v Londýně. Jde o jednu z nejznámějších kapel první vlny britského punk rocku v 70. letech. Označováni byli jako „The Only Band That Matters“. The Clash ve své hudbě spojovali prvky reggae, dubu, funku, ska a rockabilly a proslavili se také svými neobvykle živelnými koncerty. Skupina také přispěla k hnutím a new wave, které následovaly. Po většinu své kariéry tvořili Clash zpěvák a doprovodný kytarista Joe Strummer, sólový kytarista a zpěvák Mick Jones, baskytarista Paul Simonon a bubeník Nicky "Topper" Headon.
Od svých počátků byla kapela trochu vzdálená ostatním podobným kapelám, ať už hudebním nadáním svých členů nebo jejich texty. Vášnivý politický idealismus v textech Joe Strummera a Micka Jonese kontrastoval s nihilismem Sex Pistols a jednoduchostí The Ramones. The Clash dosáhli kritického i komerčního úspěchu ve Spojeném království vydáním svého debutového alba The Clash (1977) a druhého alba Give 'Em Enough Rope (1978). Jejich třetí album London Calling, které vyšlo ve Spojeném království v prosinci 1979, jim přineslo popularitu ve Spojených státech, kde bylo vydáno následující měsíc. London Calling je považováno za jedno z nejlepších alb historie a časopis Rolling Stone jej vyhlásil albem 80. let, ačkoliv vyšlo na konci roku 1979. Po pokračujícím hudebním experimentování na jejich čtvrtém albu Sandinista! (1980) dosáhla skupina dalšího komerčního úspěchu vydáním alba Combat Rock (1982), které obsahuje hit z první desítky americké hitparády „Rock the Casbah“, což zde pomohlo albu dosáhnout dvojnásobné platinové certifikace.
V roce 1982 opustil skupinu bubeník Headon kvůli vnitřnímu napětí souvisejícímu s jeho rostoucí závislostí na heroinu a Jones odešel následující rok. S novou sestavou vydala skupina své poslední album Cut the Crap v roce 1985, než se o několik týdnů později rozpadla. V lednu 2003, krátce po smrti Joea Strummera, byla skupina, včetně původního bubeníka Terry Chimese, uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil The Clash na 28. místo ve svém seznamu „100 největších umělců všech dob“.
Styl a hudba The Clash ovlivnila obrovské množství dalších kapel, ať už hrající punk, nebo ne.
Historie Zakládání skupiny: 1974–1976 Před založením skupiny působili její členové v různých částech londýnské hudební scény. John Graham Mellor zpíval a hrál na kytaru v hospodské rockové kapele The 101’ers, která byla založena v roce 1974. Touto dobou si stále říkal Woody Mellor, jméno Joe Strummer přišlo až později, jako narážka na jeho neumělé drnkání na ukulele, kterým si přivydělával jako pouliční muzikant v londýnském metru. Mick Jones hrál na kytaru ve skupině London SS, jejíž styl bývá někdy označován jako protopunk — tedy jako punkový průkopník. S tou zkoušel téměř celý rok 1975, aniž by odehráli jediný koncert, či nějakou skladbu nahráli. Skupinu London SS vedl Bernard Rhodes, přítel Malcolma McLarena, jenž dal dohromady skupinu Sex Pistols. Jones a jeho spoluhráči se díky němu spřátelili se členy Sex Pistols — Glenem Matlockem a Stevem Jonesem, kteří také pomáhali hledat a posuzovat případné nové členy London SS. Mezi těmi, kteří chtěli hrát s London SS, byli taky Paul Simonon, který tu chtěl zpívat, a bubeník Terry Chimes. Nicky Headon s kapelou bubnoval pouze jediný týden a pak skončil.
Po rozpadu London SS — což bylo na začátku roku 1976 — pokračoval Rhodes jako Jonesův manažer. V únoru viděl Jones první vystoupení Sex Pisols. Tehdy cítil, že přichází něco nového, co tu doposud nebylo. Na radu Rhodese oslovil v březnu Jones Simonona a navrhl mu, že pokud se na něco naučí hrát, mohl by se připojit k nově plánované kapele. Zkoušení začalo záhy, a to ve složení Jones, Simonon na basu a Keith Levene na kytaru. Kapela intenzivně hledala bubeníka. Přihlásil se Terry Chimes. Kapela ho zpočátku vzala mezi sebe, ale jen na krátko.
Pořád se ale hledal zpěvák. Chimes si jednou vzpomněl na Billy Wattse, kterému bylo stejně, jako ostatním členům kapely. Rhodes byl však zvědavý na Strummera, o kterém mu řekli Jones a Levene. Oba viděli jedno jeho vystoupení, které se jim velmi zamlouvalo. 30. května Rhodes a Levene zastihli Strummera po koncertě 101’ers. Rhodes dal Strummerovi 48 hodin na rozhodnutí, zdali se chce stát členem nově vznikající kapely, která by byla rivalem Sex Pistols. Rhodes ale zatelefonoval Strummerovi o den dřív a vyžadoval okamžitou odpověď. Strummer nebyl proti. Simonon o tom jednou prohlásil: „Jakmile se k nám Joe přidal, začali jsme všichni konečně pořádně zkoušet.“
Strummer představil kapele svého starého kamaráda ze školy, který si s kapelou zahrál na bicí na několika prvních zkouškách. Kapela s ním ovšem nebyla spokojena, a tak Rhodes oslovil Terryho Chimese, zdali by se k nim nepřipojil. Chimesovi se ale zpočátku Strummer vůbec nezamlouval. Údajně mu připadal příliš starý (byl o čtyři roky starší než zbytek kapely), nosil hrozné oblečení a měl skřehotavý hlas.
Simonon přišel se jménem kapely až poté, co si sami říkali Weak Heartdrops and the Psychotic Negatives. Později k tomu uvedl, že ho to napadlo, když začal číst noviny, kde se neustále opakovalo slovo ’clash’ (česky rozpor nebo konflikt). Zbytek kapely a manažer Rhodes byli pro.
První koncerty a vzestup punkové scény: 1976 Po společném zkoušení se Strummerem, které netrvalo ani měsíc, Clash poprvé vystoupili. Byl to společný koncert se Sex Pistols 4. července 1976 v sheffieldském klubu Black Swan. S termínem se spěchalo, protože kapela chtěla mít svůj koncert dříve než The Damned — další punková kapela vzniklá z London SS. Kapela nechtěla dalších pět týdnů hrát koncerty. Levene byl nespokojený se svou rolí v kapele a na prvním vystoupení Clash už přesvědčoval zpěváka Sex Pistols Johna Lydona, aby spolu po případném rozpadu Pistols dali dohromady vlastní kapelu.
Večer po svém prvním koncertě se členové Clash ukázali spolu s členy Sex Pistols a většinou pravověrných londýnských punkových fanoušků v klubu Dingwalls, kde tehdy hrála přední newyorská punková kapela, The Ramones. Tady někde začalo soupeření o leadera londýnské punkové scény. Neustálé vzájemné půtky vylučovaly jakoukoli punkovou jednotu. Simonon se tu například porval s basákem kapely The Stranglers, která se sice formálně hlásila k punku, ale nepatřila mezi pravověrné punkery, kteří se spíše soustředili kolem Sex Pistols.
Po prvním koncertu trval Rhodes na tom, aby se kapela mnohem více sehrála. Clash tak začali víc než měsíc velmi intenzivně zkoušet. Jak popisuje Joe Strummer: „Museli jsme od sebe odkopnout svoje kamarády a zapomenout na to, jak jsme hráli dřív, a postupně si hledat svůj vlastní výraz.“ Vznikaly nové písničky. Slova psal většinou Strummer, hudbu Jones. Nechtěli psát o lásce, ale o tom, co je ovlivňuje, o tom, co je skutečně důležité. 13. srpna odehráli malý koncert pouze pro zvané ve studiích v Camdenu. Mezi zvanými byl i kritik Giovanni Dadamo. Jeho recenze popisovala kapelu jako „rozjetý vlak… našlapanou kapelu, první z nových kapel, která může opravdu vyděsit Sex Pistols.“
29. srpna otvírali Clash a kapela Buzzcocks z Manchesteru další koncert Sex Pistols. Tento trojkoncert se ukázal jako zásadní pro britskou punkovou scénu, která postupně krystalizovala do punkového hnutí. I když recenzent časopisu NME napsal: „The Clash jsou garážovou kapelou, která by se do garáže měla zase rychle vrátit.“ Joe Strummer později poznamenal, že tento komentář inspiroval kapelu ke skladbě „Garageland“.
Začátkem září byl z kapely vyhozen Levene. Strummer tvrdil, že to bylo kvůli jeho slábnoucímu zájmu o kapelu. Navíc často užíval speed, kvůli kterému taky dlužil členům kapely peníze. To ovšem Levene popřel. Levene a Lyndon si v roce 1976 založili kapelu Public Image Ltd.. 21. září zahráli Clash poprvé bez Levena na dalším vlivném koncertu: the 100 Club Punk Special. Hráli tu se Sex Pistols, Siouxsie and the Banshees a Subway Sect. Koncem listopadu odešel z kapely Chimes, ale byl bleskově nahrazen Robem Harperem. A Clash s ním pak odjeli spolu s Pistols turné Anarchy Tour.
První deska a album Give 'Em Enough Rope: 1977–1979 náhled|Mick Jones v roce 1978 Rok uplynul a ve Spojeném království se stal hlavním hudebním fenoménem punk. 25. ledna 1977 se Clash upsali společnosti CBS Records. Smlouvou získali 100 tisíc liber, což bylo dost na kapelu, která zatím odehrála asi třicet koncertů, ovšem žádný z nich jako hlavní tahoun. Clash se pak samozřejmě nevyhnuli poznámkám o „zaprodanosti“ hudebnímu byznysu. Často je v této souvislosti citován Mark Perry, zakladatel předního londýnského punkového časopisu Sniffin' Glue: „Punk zemřel v den, kdy se Clash upsali CBS.“ Tato smlouva je také někdy zmiňována, jako klasický příklad smlouvy, kterou by neměla nikdy žádná kapela podepsat — naopak sama kapela by měla financovat své turné, desky, remixy, atd..
První deska na sebe nedala dlouho čekat. Jako producenta si Clash zvolili Mickeyho Foota, který je zvučil na jejich koncertech. Na nahrávání také znovu zlákali Terryho Chimese. V březnu 1977 vyšel první singl „White Riot“, vyšplhal se na 34. místo britského singlového žebříčku. Eponymní album The Clash vyšlo o měsíc později. Kromě řízných punkových skladeb je na něm slyšet touha po experimentování a příklon k jiným hudebním žánrům. Svědčí o tom i cover verze reggae skladby „Police and Thieves“. Primárně ji ale kapela nahrála, protože deska byla příliš krátká a oni se potřebovali přehoupnout přes půlhodinu. Hudební publicista a dřívější punkový muzikant John Robb k tomu napsal: „Uprostřed úspěchu Sex Pistols, v první polovině roku 1977, se Clash stali vlajkonoši punkového hnutí.“ Ačkoli se album ve Spojeném království dobře prodávalo (vystoupalo až na 12. příčku britské albové hitparády), CBS odmítla vydat album ve Spojených státech. Důvodem byl — podle CBS — příliš syrový zvuk a nedostatečná produkce, což by činilo desku neprodejnou. Americká verze desky se změněným tracklistem vyšla v roce 1979. Britský originál se mezitím stal ve Spojených státech nejprodávanější dovozovou deskou všech dob.
Bubeník Terry Chimes, který postrádal jakékoliv punkové nadšení, opustil brzy skupinu znovu. Později k tomu poznamenal: „Důvodem bylo, že jsem si chtěl žít po svým. To sice kapela chtěla taky, ale jinak. Tak proč bychom měli spolu hrát, když nám každému jde o úplně něco jiného?“ Výsledkem bylo, že na obalu desky je uveden pouze Simonon, Jones a Strummer. Chimes je uveden jako „Tory Crimes“. Strummer později popsal, co následovalo: „Zase jsme zoufale hledali bubeníka, který má své bicí. Přemýšleli jsme snad o všech bubenících z Londýna. Myslím, že jsme jich tehdy napočítali 205. Byli jsme ztracení, dokud nepřišel Topper Headon.“ Znali ho z jeho krátkého působení v Jonesových London SS. Přezdívku Topper dostal od Simonona, protože vypadal jako postavička z komiksu. Headon byl výborný muzikant, kromě bicích uměl ještě hrát na piano, basu a kytaru. V den, kdy byl přijat k tomu poznamenal: „Moc si přeju hrát s Clash, pokud to půjde, chtěl bych dát jejich muzice ještě více energie.“ O dvacet let později k tomu ovšem poznamenal: „Původně jsem chtěl hrát s Clash jen chvilku, udělat si u nich jméno a pak si najít nějakou lepší kapelu.“ Strummer později poznamenal: „Bylo pro nás dost zásadní najít někoho, kdo uměl hrát, měl výdrž a nebál se do toho řezat.“