náhled|Pamětní deska na domě na Karlově náměstí, kde Máchovi žili od roku 1826 a kde v letech 1834–1836 Karel Hynek Mácha napsal Máj
Máj je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.
Historie vzniku Na souvislost děje Máje s reálným předobrazem přišel amatérský badatel a dlouholetý zaměstnanec státních drah Josef Panáček (1900–1973), který svá zjištění sepsal do knihy Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje, která vyšla v roce 1970.
Josef Panáček nalezl v roce 1962 zápis faráře ve farní pamětnici v Dubé u Doks o případu otcovraždy, který se stal v roce 1774. Dle zápisu Hynek Schiffner z Dubé v dnešním Českolipsku ubil svého otce chmelovou tyčí, mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Motivací činu měly být milostné důvody (otec nechtěl svolit ke svatbě s Hynkovou milou) a čin se stal květnu, tedy v máji.
V témže roce 1774 byl Ignác Schiffner (předobraz Máchova Hynka) poblíž Mladé Boleslavi na pahorku zvaném Na spravedlnosti popraven lámáním v kole. Mácha mohl toto vyprávění zaslechnout o šedesát let později během některého ze svých pobytů u dnešního Máchova jezera. V Doksech žila rodina otcovrahovy matky.
Skutečný předobraz mohl mít v díle Máj i loupežník Vilém, strašný lesů pán. V Podbezdězí žil loupežník Václav Kumr, zvaný Český Vašek, pocházející z Vísky pod Bezdězem, který byl zatčen v roce 1798 v Doksech v hospodě Na Šancích a poté byl 20 let vězněn v brněnském Špilberku a po návratu zemřel poměrně starý v roce 1843 (sedm let po Máchovi). O obávaném loupežníkovi se v kraji vyprávělo, takže je nepravděpodobné, aby o něm Mácha neslyšel.
Po roce 2010 byla objevena Smolná kniha města Mladé Boleslavi z let 1772–1782, která byla v době pátrání Josefa Panáčka v 60. letech ztracená. Podle Jaroslava Panáčka obsahuje zápis o rozsudku nad odsouzeným Ignatzem Schiffnerem informaci, že jeho milá se jmenovala Rosina Traußlin (předobraz Máchovy Jarmily).
Rukopis Rukopis Máje je po většinu své doložené historie v držení rodiny Krouských. Podle rodinné tradice jej získal Jan Nepomuk Krouský od Michala Máchy, bratra Karla Hynka Máchy, jako poděkování za finanční podporu vlasteneckých aktivit. Po celé 19. století a část století následujícího však rodina netušila, jak cenný dokument uchovává. Teprve roku 1916 objevil při třídění knihovny na statku v Katusicích na Mladoboleslavsku středoškolský učitel Jan Šafránek, který se do rodiny přiženil, soubor drobně popsaných listů, jež byly později označeny jako původní rukopis skladby. Jeho pravost následně potvrdily i odborné rozbory využívající moderní metody.
Rukopis zůstal v soukromém vlastnictví i v 50. let 20. století, kdy byl rodině Krouských zabaven majetek a její členové museli statek opustit. Samotný rukopis byl tehdy uschován u rodinného známého a po navrácení statku zůstal nadále majetkem rodiny.
V současnosti je rukopis uchováván na zabezpečeném místě v podmínkách odpovídajících ochraně významné literární památky. Rodina připouští jeho příležitostné veřejné vystavení. Majitelé zároveň umožnili Akademii věd pořídit digitální kopie pro badatelské účely.
Obsah Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se s životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…'“).
Skladba Máj má 4 zpěvy a 2 intermezza. Celé skladbě předchází věnování pražskému měšťanovi Hynku Kommovi – báseň Čechové jsou národ dobrý, u které se současní odborníci kloní k závěru, že ji Mácha napsal ze své vlastní vůle jako integrální, jakkoli zvláštní součást Máje.
Základním metrem Máje je jamb. Dílo obsahuje velké množství metafor, časté řetězce oxymór („…zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit…“). Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt), kombinace barev („růžové nebe, modré mlhy“), vyjádření pohybu a napětí dynamickými slovesy (zasvítnuto), metafory (bledá tvář luny), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), inverze (jak holoubátko sněhobílé), gradace (rychlý to člunek, blíže a blíže), kakofonie (vězení, 2. zpěv), eufonie a epizeuxis (3. zpěv). Hlavním literárním vzorem Máje je dle některých poezie polských romantiků, které Mácha velmi dobře znal. Inspirací mu byla také barokní poezie.
Interpretace Jako každé velké umělecké dílo, lze i Máj interpretovat mnoha způsoby. Sám autor vydal báseň s poznámkou, že hlavním účelem skladby je oslava jarní přírody. Důvodem pro toto uvození díla byla snaha zmást dobovou cenzuru. Ovšem i dnes bývá smysl Máje často redukován na pouhou apoteózu přírody a lásky (viz Máchova socha na Petříně), čemuž napomáhá i memorování úvodních veršů ve školách.
Jinou možností je zaměřit se na verše ve třetím a čtvrtém zpěvu, v nichž se spojuje motiv země-matky se steskem po uplynulém čase. Nejhlouběji však sahá zpěv druhý, v němž Vilém čekající na smrt uvažuje nad svým životem a tajemnou vinou, kvůli níž musí zemřít, ačkoliv se subjektivně necítí viníkem. Zde se také nacházejí verše vyjadřující obavu ze smrti jako prázdnoty a věčnosti, které tehdejší kritika nejvíce odsuzovala. „Temnější noc! — — — Zde v noční klín ba lůny zář, ba hvězdný kmit se vloudí — — tam — jen pustý stín, tam žádný — žádný — žádný svit, pouhá jen tma přebývá. Tam všecko jedno, žádný díl — vše bez konce — tam není chvíl, nemine noc, nevstane den, tam času neubývá. — Tam žádný — žádný — žádný cíl — bez konce dál — bez konce jen se na mne věčnost dívá. Tam prázdno pouhé — nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhé tam prázdno zívá. — Bez konce ticho — žádný hlas — bez konce místo — noc — i čas — — — to smrtelný je mysle sen, toť, co se ‚nic‘ nazývá.“
Dobová kritika V době, kdy česká literatura měla plnit především osvětový, výchovný a vlastenecký účel, nebylo toto dílo pochopeno a přijato. Mácha byl obviňován jako nihilista a epigon Byronův.
František Ladislav Čelakovský píše v dopise Josefu Krasoslavu Chmelenskému ze 13. května 1836: „Mně se všecko zdá, že máj letošní mstí se na nás, že tak šibeničnicky bylo o něm zpíváno. Nešťastný básník i s celou svou romantikou! Kozla nám po ní, ježto ovoce a tudy i víno – blaho básníků –, jak slyším, na všecky strany pomrzlo. A také okurky – jsou všecky ty tam!Z té zkázy vznikne hlad a z hladu pojde mor, ten všechen vyhubí, co živý bude, tvor.To jsou ty plody hrozného byronismu!“Jan Slavomír Tomíček šel ještě dále, když napsal v České včele z 31. května 1836: „…jeho báseň jest škvára, která z vymřelé sopky vyhozena mezi květiny padla. Ve květinách můžeme míti a máme zalíbení, nikoli ale v chladném mrtvém meteoru, který z rozervaných útrob vyvržen byl. V tomto nenalézáme nic krásného, oživujícího, nic básnického v přísném toho slova smyslu. Děj tento mohl vskutku básnické nabýti ceny, kdyby byl básník chtěl roztrhnouti černou oponu, kterou spustila jeho obrazivost před každou radostnější vyhlídkou.“Podobně smýšlel o Máji i výše zmíněný Chmelenský, jenž napsal v Časopise Českého muzea (č. 10/1836), že „Máj p. Máchy nechci posuzovati; nedospělať tato báseň ještě pro kritiku.“ Ačkoliv připouštěl, že „ze všeho cožkoliv p. Mácha ve svém Máji podal, poezie vysvítá.“ Obsah básně jej však „příliš urážel“ a pak „co nám do Byrona? – Pěj podruhé p. Mácha, jak se moc vyšší v jeho ňadrách ozývá, a neohřívej své srdce a nerozplamenávej svou obraznost na nepřirozených výtvorech anglického lorda, s sebou vždy bojujícího…“Také Josef Kajetán Tyl uznává básnický talent Máchův („Pan Mácha jest básník...“), zároveň by však: „…rád temné zvuky harfy jeho jinák slyšel zvučeti, jinák, aspoň za věku našeho ne tak nečesky (...) Není-liž nic potřebnějšího ve stavu, nic půvabnějšího v stoletím našem, nic důležitějšího v životě než vrahovov rozbírání neznámého 'nic' – není-liž i nic pěknějšího v říši ideálů, čímž by se v p. Máchovu srdci byl mohl zpěv vzejmouti, aby 'všemi vlastmi' pohýbal? (...) Proč u nás, kdežto se nám v znameních nejpříznivějších krásné příští usmívá, kdež potřebí na všech cestách k národu mluviti – a kde pěvci otevřenť celý svět! – proč u nás, prosím, muži mladému, duchem bohatě nadanému, s kolem a popravou se obírati? Zde není místa k dolíčení, že u nás potřeba větší než kde jinde, aby poesie vznikající rázu národního nabyla....“ (J. K. Tyl, Pohled na literaturu nejnovější, Květy, 21. července 1836).
Pozitivněji byl Máj přijat kritikou německou a polskou.
Jako reakce na Máj vznikla mj. poema Protichůdci Václava Bolemíra Nebeského a Tylova novela Rozervanec. Velikost básně byla doceněna až následující generací tzv. májovců, kdy se Mácha naopak stává kultem.
Vydání náhled|vpravo|Titulní strana prvního svazku Spisů Karla Hynka Máchy z roku 1836Máj je jedna z nejčastěji vydávaných českých knih všech dob, někdy je označován za nejvydávanější českou knihu vůbec. Údaje o přesném počtu vydání se občas rozcházejí, také v závislosti na tom, zda do něj patří vydání v různých výborech. Celkové číslo ale v každém případě přesahuje 250.
První vydání, jediné, které vyšlo za Máchova života, vydal autor vlastním nákladem u tiskaře Jana Spurného v dubnu 1836 jako první svazek Spisů Karla Hynka Máchy, a to v celkovém počtu 600 výtisků, ve třech různých cenových skupinách podle jakosti papíru a celkového vybavení. Mácha o tomto vydání napsal v dopise Eduardu Hindlovi ze 30. března 1836: „Dal jsem to tisknout u Spurného.... Žádá sice pravda velmi mnoho, to jest 9 fl. stříbra od archu, ale 1. nepřetiskne mi žádného exempláře více, 2. dá na to tuze pozor, aby vydání bylo čisté, a za třetí dá nové písmo, s kterým ještě nic nebylo tisknuto.“ (cit. in: Miroslav Ivanov, Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi) Do současnosti se těchto exemplářů v různých knihovnách a sbírkách údajně dochovalo přibližně osmdesát. V roce 2012 byl jeden výtisk prvního vydání dražen za vyvolávací cenu 40 000 Kč.http://www.audiobook.cz/poezie/karel-hynek-macha-maj/ Máchův Máj slovem i písmem
Podruhé vyšel Máj roku 1845 ve Spisech Karla Hynka Máchy, které edičně připravil Máchův někdejší přítel Karel Sabina. Text básně je však v tomto vydání neúplný. Roku 1903 vyšel poprvé přetisk prvního vydání z roku 1836. V roce 1910 vydalo Nakladatelství Spolku českých spisovatelů belletristů Máje fotolitografický otisk prvního vydání, doplněný o ohlasy z předchozích desetiletí. V roce 1916 pak nakladatel František Šimáček vydal faksimile Máchova rukopisu Máje, edičně připravené Václavem Flajšhansem.