Jan Potměšil (31. března 1966 Praha – 16. dubna 2026 Praha) byl český herec, syn pedagoga Jaroslava Potměšila. Přestože byl od svých 23 let upoután na invalidní vozík, byl oceňovaným divadelním i filmovým hercem.
Herecká kariéra Poprvé účinkoval v osmi letech v cyklu diváckých televizních příběhů Bakaláři, téma „Vánoce, na které nikdy nezapomenu“ (1975), povídka „Lokomotiva“. Jeho hereckým protějškem zde byl Vladimír Menšík. V jedenácti letech hrál v televizním seriálu Žena za pultem. Později herectví vystudoval a ztvárnil řadu romantických (např. Jíra v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci), ale i dramatických postav ve filmu i divadle (Milan v dokudramatu Proč?, Martin v Bony a klid).
Dne 8. prosince 1989, krátce poté, co se účastnil listopadových demonstrací, utrpěl při automobilové havárii zranění páteře, po kterém částečně ochrnul. V automobilu s ním cestovali režisér Jan Kačer a dokumentarista Vladislav Kvasnička. Jan Potměšil odmítal uvést jméno řidiče, pouze uvedl, že to byl výtvarný umělec.STEJSKAL, René. Jan Potměšil vzpomíná na osudovou nehodu. In: Naše Praha [online]. 18. 05. 2008 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://www.nasepraha.cz/jan-potmesil-vzpomina-na-osudovou-nehodu/ Pro deník Blesk uvedl: „Kačer seděl vedle řidiče, já byl vzadu. Byl jsem hodně unavený a spal jsem. Nic si od té doby nepamatuji. Probudil jsem se až v únoru v nemocnici na Karláku a zjistil, že se nemohu hýbat. Dodnes je nejasné, proč jsem vypadl z auta. Snad nehodu způsobil mikrospánek řidiče.“ Co se tehdy stalo, přesně nikdo neví. Jan Kačer poklimbával a matně si pouze vzpomínal, že se blížili ku Praze, protože viděl ceduli Říčany. Pak také usnul. Po dlouhém léčení a rehabilitaci začal Jan Potměšil využívat invalidní vozík, ale i nadále zůstal aktivním hercem.
V letech 1989 až 1990 byl kmenovým hercem Divadla na Vinohradech, kde hostoval už během studií. Od roku 1990 byl členem Divadelního spolku Kašpar hrajícím v Divadle v Celetné. Ztvárnil zde řadu rolí, z nichž nejúspěšnější byla patrně hlavní postava ve hře Růže pro Algernon. Tato hra se úspěšně hrála přes dvacet let a měla více než 880 repríz (k roku 2023).
Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal Potměšil Cenu Alfréda Radoka. Mezi další zaznamenáníhodné role patří Syn (Ježíš) v Mittererově Účtování v domě božím nebo Claudius v Hamletovi. Ve scénických čteních Lyry Pragensis ztvárnil Dickieho v Bachově Útěcích do bezpečí, Fletchera v Jonathanu Livingstonu Rackovi téhož autora či malíře Henri Toulouse-Lautreca v Pavlíkově hře Krása z Moulin Rouge.
Věnoval se také hlasovému herectví a dabingu. Ve volně šiřitelné zvukové nahrávce Nového zákona četl svatého Jana.
Osobní život Oženil se 24. srpna 2004 s novinářkou a PR manažerkou Radkou Prchalovou, s níž společně vychovával syny, Šimona a Jana. Od dětství byl spjat s Lomem u Tábora, kde později pečoval o rodinnou chalupu v objektu bývalé hospody po prarodičích. V obci také spolupracoval na divadelních akcích pořádaných ve spojení s Divadelním spolkem Kašpar.
V posledních letech života ho trápily opakované zdravotní komplikace. Na přelomu let 2023 a 2024 byl hospitalizován kvůli srdečním potížím a po propuštění z IKEM byl hospitalizován kvůli žlučníkové kolice.
Zemřel v motolské nemocnici v Praze po delší nemoci 16. dubna 2026 ve věku 60 let.
Podpora lidských práv Dne 27. ledna 2012 byl jedním z vystupujících na dobročinném koncertu na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č’-šenga a pronásledovaných praktikujících Fa-lun-kungu. Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.
O dva roky později, 6. října 2014, opět vystoupil v pražském kostele sv. Anny na koncertě „Svědomí nelze koupit“ s týmž účelem. Vystoupení pořádalo občanské sdružení Lidská práva bez hranic. Koncert proběhl pod záštitou Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Účastníci a diváci společně podepsali dopis adresovaný prezidentu Miloši Zemanovi.
Od Ústavu pro studium totalitních režimů získal v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.
Divadelní role (výběr) Divadlo na Vinohradech 1989 Vítězslav Hálek: Záviš z Falkenštejna, režie: Jan Kačer, premiéra: 10. února 1989, role: Král Václav II. 1989 Josef Topol: Hlasy ptáků, režie: Jan Kačer, premiéra (první provedení): 22. června 1989, role: Robert 1989 Ray Rigby: Pahorek, režie: Jan Novák, poprvé: 10. června 1988, premiéra: 13. června 1988, role: Vojín Downes
Filmografie náhled|Jan Potměšil
Filmy Tajemství Ocelového města (1978) Neohlížej se, jde za námi kůň! (1979) Tajemství Ďáblovy kapsy (1980) Proč? (1987) O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) Bony a klid (1987) Vlastně se nic nestalo (1988) V erbu lvice (1994) Jméno kódu Rubín (1996) Bolero (2004) Bony a klid 2 (2014 ve filmu|2014)
Televizní seriály Bakaláři (1975) Žena za pultem (1977) Třetí patro (1985) Dlouhá míle (1989) O zvířatech a lidech (1994) Eden (2006)
Odkazy
Reference
Literatura BOROVIČKOVÁ, Alena. Ze suterénu na laně: Herec Jan Potměšil nechce bourat, ale tvořit. Střecha nad hlavou. 1999, roč. 5, č. 6, s. 44–48. ISSN 1211-2518. DOČEKAL, Boris. Jan Potměšil: „Rok 1989 byl v mém životě nejdramatičtější“. Xantypa. 2005, roč. 11, č. 1, s. 22–27. ISSN 1211-7587. Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. Epoch Times [online]. 26. říjen 2014 * POTMĚŠIL, Jan a http://www.velkaepocha.sk/2012012418940/Jan-Potmesil-Cinsky-rezim-rika-vas-zivot-nema-zadnou-cenu-je-uplne-zbytecny-ne POTMĚŠIL, Jan a BRZÁKOVÁ, Pavlína. Jan Potměšil: Životu jsem řekl ano. Regenerace. 2012, roč. 20, č. 8, s. 4–7. ISSN 1210-6631. POTMĚŠIL, Jan a KALENSKÁ, Renata. Jan Potměšil bez bariér: „raději vozík než komunismus”. Týden. 2012, roč. 19, č. 46, s. 68–72, 74. ISSN 1210-9940. POTMĚŠIL, Jan a KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Jan Potměšil je hladový po duchovní potravě. Pražský deník [online]. 2008, roč. 3, č. 103, s. 31. ISSN 1802-0569. Dostupné z: https://www.denik.cz/umeni/jan-potmesil-je-hladovy-po-duchovni-potrave.html POTMĚŠIL, Jan a STANISLAVČÍK, Tomáš. Každý v sobě máme boha i ďábla: Proč o sobě herec Jan Potměšil říká, že je Kašpar, a co má podle něj společného Shakespeare s válečným konfliktem v Iráku. Večerník Praha. 2003, roč. 13, č. 85. Pražské slovo [příloha], s. 15. ISSN 1210-1117. POTMĚŠIL, Jan a ŠŤASTNÁ, Barbora. Jan Potměšil: Všechno ve mně volalo, ano, ano, chci zpátky do života. Pražský Deník.cz [online]. 1. 1. 2023 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://prazsky.denik.cz/z-regionu/jan-potmesil-vsechno-ve-mne-volalo-ano-ano-chci-zpatky-do-zivota-20230101.html SKALNÍKOVÁ, Kristýna. „Honza Potměšil byl jako slunce.“ Kolegové vzpomínají na zesnulého herce. In: Novinky.cz [online]. 17. 4. 2026 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-filmy-serialy-honza-potmesil-byl-jako-slunce-kolegove-vzpominaji-na-zesnuleho-herce-40573958
Související články Jaroslav Potměšil
Externí odkazy
Jan Potměšil – video z cyklu České televize 13. komnata
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští rozhlasoví herci Kategorie:Držitelé Ceny Thálie – mladý činoherec Kategorie:Držitelé Ceny Alfréda Radoka – osoby Kategorie:Absolventi Gymnázia Christiana Dopplera Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Narození v roce 1966 Kategorie:Narození 31. března Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 16. dubna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čeští divadelní herci