Městská věž v Třebíči je věž přiléhající ke kostelu sv. Martina.
Její výška po vrchol kříže činí 75 metrů. Ochoz se nachází ve výšce 35 metrů.Procházky starou Třebíčí počtvrté. s. 21 Hodinové ciferníky na ní umístěné jsou se svým průměrem 5,5 metru jedněmi z největších v Evropě.
Postavena byla kolem roku 1335, kdy Třebíč dosáhla městského práva. Původně byla coby městská hláska součástí městského opevňovacího systému a s budovou chrámu byla spojena až roku 1716. V průběhu své existence prošla řadou úprav a oprav. Na jejím vrcholu se tak vystřídalo několik různých krovů. Roku 1468 byl vrchol věže spálen a zničen spolu s celým městem po vpádu uherského vojska vedeného Matyášem Korvínem. V letech 1577 a 1822 ji rovněž postihly velké požáry, které vrchol věže opět zničily. Současný krov s báněmi od stavitele Dominika Herzána pochází roku 1862. Poslední vnější i vnitřní úpravy věže pak proběhly ve dvou etapách v roce 1996.
Expozice Věž je v majetku města, přestože začátkem 50. let proběhl pokus o prodej MěNV římskokatolické církvi za částku přesahující tisíc korun, který však byl zamítnut KNV v Jihlavě. Římskokatolická církev má pouze věcné břemeno k věži a to od roku 1924. V současné době je věž spravována Městským kulturní střediskem Třebíč a je až po ochoz přístupná veřejnosti. V prostoru bývalého bytu věžníka se pak nachází expozice věnovaná jeho životu.
Po rekonstrukci Martinského náměstí bylo odhaleno velké množství kosterních pozůstatků z někdejšího hřbitova. Některé z nich byly vystaveny v nové expozici v prostorách městské věže, nová expozice byla pojmenována Komnata života a smrti. Celkem bude ke konci výzkumu vystaveno 10 nejzajímavějších kosterních pozůstatků.
Věž jako stavba náhled|Vrchol věže s novým ciferníkem a hodinovými ručičkami z roku 1996 a cibulovitou bání z roku 1862 od Dominika Herzána Celková výška věže od terénu po vrcholek kříže je 75 metrů, stavba má čtvercový půdorys o straně 11,3 metru. Ochoz věže leží ve výšce 35 metrů, kříž je 4 metry vysoký a otáčí se po větru. Věžní hodiny jsou jedny z největších v Evropě. Průměr ciferníku je 5,5 metru a číslice mají 60 centimetrů. Věž spolu s ciferníkem i interiérem má svoji dnešní podobu od roku 1997, kdy byla rekonstruována firmou Archatt.
Věž má ve svém nitru pět poschodí. V první poschodí se nachází takzvaná komora vší obce. Následují další dvě poschodí. Ve čtvrtém poschodí je umístěna zvonice a v ní tři zvony. První dva z let 1558 a 1581 jsou památnými zvony z bývalého bratrského sboru na Jejkově. Třetí je pojmenován Svatopluk a jeho původním účelem bylo vyzvánět „jinověrcům“. V průběhu obou světových válek byly zvony v letech 1917 a 1942 rekvírovány. Měděná krytina bání věže však zůstala za první světové války zachována, protože by bylo třeba k jejímu snesení postavit nákladné lešení. Válku přečkaly rovněž hodinové cimbály, jelikož obcí bylo tvrzeno, že nejsou ze zvonoviny, nýbrž pouze z oceli. Na ochozu věže je umístěn poslední, nejmenší zvonek, umíráček pocházející z roku 1702. Za páté poschodí bývá počítán věžníkův byt a věžní hodiny.
Věž dlouho nebyla součástí kostela, jeho součástí se stala až v roce 1716 při rozsáhlé přestavbě svatomartinského chrámu.
Věžní hodiny a ciferníky Ciferníky věžních hodin jsou jedněmi u největších v Evropě. Každý ciferník má průměr 5,5 metru. Velká rafika je od středu ciferníku dlouhá 234 centimetrů.Procházky starou Třebíčí počtvrté. s. 31 Malá pak na délku od středu měří 174 centimetrů. Obě rafičky dohromady pak váží 145 kilogramů. Jednotlivé číslice ciferníku měří na výšku 60 centimetrů.
Současné ciferníky a hodinové ručičky pocházejí z roku 1996.
Komora vší obce náhled|vlevo|Komora vší obce Kronika městského písaře Eliáše Střelky Náchodského uvádí v roce 1574 při popisu věže: „V ní sklep znamenitý dobře opatřený za komorou vší obce jest udělán.“ Komora vší obce se nachází v prvním poschodí věže. Umístění komory umožnilo velmi silné zdivo na severní straně věže. Čtvercová místnost je zaklenuta žebrovou klenbou se svorníkem. V uzavíratelném výklenku se pak nachází samotné pancéřové schránky. Ty byly určeny k ukládání důležitých listin a cenností města v dobách ohrožení.
Vstup do komory je chráněn masivními dřevěnými dveřmi, které jsou zavěšeny do ostění ze žulových kvádrů.Procházky starou Třebíčí. s. 36. Dveře jsou rovněž vybaveny speciálním zámkem. Vchod z kůru chrámu však pravděpodobně není původní a vznikl až při spojení věže s kostelem v letech 1715–1720. Původní vchod nikdy nebyl nalezen.
Schéma věže řez z jihu na sever 100px|Schéma věže 4 metry vysoký ve větru otáčivý kříž a makoviceJehlanecMalá báňLucerna s hodinovými zvonyVelká báňHodinové ciferníky s průměrem 5,5 metruVěžní ochoz ve výšce 35 metrů a bývalý byt věžníka, dnes expoziceZvonice s velkými věžními zvonyTřetí poschodíDruhé poschodíKomora vší obce přístupná zprava z kůru kostela svatého MartinaPrůchod do kostela svatého Martina
Dějiny náhled|upright|vlevo|Nejstarší známé vyobrazení věže na detailu kresby města, počátek 18. století. Věž je již spojena s chrámem. Zřetelné jsou nárožní bosáže. Věž byla postavena po roce 1335, kdy byla Třebíč markrabětem Karlem (později Karel IV.) povýšena na město se stejnými právy jako Znojmo. Třebíč spolu s právy musela dostát povinnosti postavit hradby a kromě nich byla součástí opevňovacího systému i městská věž.
Městský písař Eliáš Střelka Náchodský o věži následně napsal: „Z kamene sklepového drobným dílem, mistrovsky v ní sklep znamenitý opatřený dobře, za komorou vší obce je udělán.“Procházky starou Třebíčí počtvrté. s. 14.
Zmínka o věži pochází z roku 1458, kdy byla výrazně rozšířena a zvýšena pravděpodobně do téměř dnešní podoby. Víceméně se jednalo o přestavbu starší věže. Téhož roku vznikla komora vší obce.
Na věži visel veliký zvon opatřený zlatou obručí, který měli nechat odlít třebíčští měšťané roku 1459. Ten roku 1468 po dobytí města roztloukli Uhři a jeho střepy měly být rozházeny po polích. Následně byly však sesbírány a po obnově města byl roku 1881 odlit nový hlásný zvon, který užívaly hodiny. Kronikář Eliáš Střelka Náchodský k tomu doslova uvádí: „Kusy po odchodu uherského vojska a návratu zbylých obyvatel zpět do zpustošeného města byly oráčem nalezeny. Roku 1481 byl z nich ulit hlásný zvon a na něj hodiny dodnes bijí.“Procházky starou Třebíčí počtvrté. s. 15.
Uhrům se kromě zvonu podařilo zničit celou horní část věže a údajně se podle kronikáře pokusili věž i podkopat a převrátit. Měla však příliš pevné a hluboké základy. S obnovou města byla celá věž opravena. Občané města měli dle pramenů vybudovat v letech 1480–1483 sedm makovic a následně roku 1483 ještě pořídit velký zvon Matky Boží a svatého Martina. Na věži byly rovněž umístěny hodiny, jak kronikář uvádí: „Hodiny pro správu lidí zvoněním a jest tam uveden trubač k ostříháníostříhání = střežení; podobného původu je slovo ostříž města se čtyřmi hudebníky.“
Po třinácti letech měli pak opatřit druhý zvon se jménem Dominikal a následně pořídit ještě další dva zvony.
Rekonstrukce a požár v 70. letech 16. století Roku 1550 musel být stávající krov snesen, protože se začal naklánět a hrozilo jeho zřícení. Věž byla následně zakryta pouze prkny. Kronikář Střelka znovu zaznamenal: „Správa města, její opatrnost a péče ukázala, se rozhodla rozebrat dřevěný krov, aby vše, co bylo ze dřeva nad zvony, bylo od kamene a cihel povýšeno sklepem, tj. dvě místnosti a světnička pro trubače a nad ní komora pro orloj. Teprve na to krov mistrovský z dříví dubového postaven byl.“ Tato zpráva byla uložena v makovici na vrcholu věže. Jedná se prakticky o zmínku o zřízení bytu pro trubače a komory pro orloj.
Stavební úpravy, které spočívaly ve zřízení těchto prostor a v pokrývání věže proběhly v letech 1572–1575. Jednalo se o první úpravy po téměř sto letech. Na krov bylo tehdy použito měkkého dubového dříví z lesů u Hostimi.Třebický okres. s. 137. Na stavbu byl pozván tesař Jiřík z Vídně a bylo mu uhrazeno 13 zlatých a šest sudů bílého piva. Krov měl dvě cibule nad sebou, na nich spočívala velká pozlacená makovice z mědi a nad ní ještě na vrcholu věže pozlacená hvězda a měsíc.
Již roku 1577 však věž vyhořela. Střelkův následovník Jiří Přemysl Prostějovský zaznamenal o rok později v listině připojené ke kronice, že k požáru došlo 3. července 1577, tedy ve středu před svatým Prokopem. Požár byl brzy z rána způsoben neopatrností trubačova čeledína. V listině se píše: „Nedopatrností trubačova čeledína byl krov zapálen a co bylo ze dřeva, shořelo. Hodiny spáleny a zvon hodinář a tolikéž druhý zvon, na nějž čtvrtky bily, se roztavily.“ Hořící trámy dopadaly dolů na tehdejší městský hřbitov, škoda však žádná nevznikla. Shořel vrch věže se dvěma hodinovými zvonky, zbytek poškozen nebyl. Tehdejší pán, Smil Osovský z Doubravice, ihned dal měkké dřevo ze svých lesů u Kracovic na výrobu nového krovu.Procházky starou Třebíčí počtvrté. s 16. Ten postavil tesařský mistr Tauch Ssimon z Brna, původem Němec. Nad trubačův byt pak byly umístěny nové německé hodiny s cimbály. Německý orloj ukazoval dvakrát za den dvanáct hodin, na rozdíl od původního českého, který měřil na čtyřiadvacet hodin. Původní orloj byl přenesen do komory pod zvony, odkud byl roku 1715 při rekonstrukci kostela odstraněn. Při požáru došlo také k rozražení velké makovice, ale její obsah se podařilo zachránit a později byl obohacen o zmíněnou listinu. Nová makovice na vrcholu věže byla stejné velikosti jako ta předcházející, vážila 58 liber a byla z mědi zhotovena třebíčskými kotláři. Pozlatil ji mistr Štěpán z Velkého Meziříčí. Došlo rovněž k dalším stavebním úpravám. Zdi z cihel byly přizděny na půl sáhu a zvýšeny.
Opravy věže v 17., 18. a na počátku 19. století náhled|upright|Věž na detailu votivního obrazu z roku 1766 28. prosince 1612 se Třebíčí prohnala větrná smršť, která kromě jiných škod poškodila i věž a způsobila pád korouhve s hvězdou. Tu již nebylo možné přidělat zpět a tak zůstala až do roku 1655 na radnici. Na opravu dalšího poškození věže přispěla obec Podklášteří a to částkou 16 kop a 36 grošů. Městský písař Jan Suchenius Novobydžovský dále zaznamenal do městské kroniky opravy věže v letech 1631, 1635 a 1636, kdy byla provedena výměna ciferníků a další úpravy. Věž byla také znovu omítnuta novým vápnem. Další úprava krytiny z roku 1638 vyšla dle zápisu na 90 zlatých. Další větší opravou vrchol věže prošel v roce 1655, kdy se na něj navrátila i korouhev s pozlacenou hvězdou.
K velké opravě věže došlo v roce 1715. Tehdy byl celý její vrchol rozebrán a znovu postaven. Rekonstrukci krovů provedl znojemský tesařský mistr Mates Messerer se svým pomocníkem Hansem Karlem Micherem. Na vrchol věže byla umístěna nová pozlacená makovice, do které byla vložena latinsky psaná církevní kronika města od děkana Martina Josefa Matlocia. Nad makovicí byl ještě umístěn 233 liber, tedy přibližně 160 kilogramů, těžký kříž umístěný Janem Tobešem, Matějem Zikmundem a Pavlem Běhounkem. Opravena byla i fasáda věže, nový nátěr provedl malíř Růžička. Nakonec došlo rovněž k výměně hodin. Nové výměnou za staré zhotovil hodinářský mistr Jiří Rodd z Polné.
Následně, v roce 1716, byla věž v rámci rekonstrukce probíhající v letech 1715–1720 spojena s kostelem svatého Martina.Procházky starou Třebíčí počtvrté. s. 17. Postupně se tak ujal název farní věž. Došlo také ke zbudování přístavku s točitým schodištěm, které je používáno k přístupu do věže dodnes.