náhled|Ikebana, kosatec ajame (菖蒲), tradiční styl (moribana) náhled|Nástěnný obrázek a ikebana náhled|Výstava květin ikebana v Kjótském metru náhled|Ikebana - 5 kosatců, 3 růže v Kjótském chrámu Ikebana doslova „oživené květiny“ je japonské umění aranžování květin, také známé jako kadó – „cesta/umění květin“.
Na rozdíl od dekorativního aranžování květin v západních zemích se japonská ikebana snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Zatímco lidé na západě se snaží zvýrazňovat množství a barvy květin a soustředí svou pozornost hlavně na krásu květů, Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto linie používá jako tři rozměry.
Jedním z prvních pedagogů ikebany byl Senkó Ikenobó, zakladatel jedné z významných škol ikebany. Mělké misky nejdříve používal Unšin Ohara, jeden ze zakladatelů stylu moribana. Ve dvacátém století byly vedeny rozepře, zda je ikebana umění, řemeslo nebo pouhá hra.
Dva z nejslavnějších japonských šógunů, Hidejoši a Jošimasa, nacházeli přínos v ikebaně pro zklidnění své mysli. Mary Averill uvádí, že je proto ikebana považována za „cenný trénink i pro mužský mozek“.
Historie
Vzhledem k tomu, že aranžování květin převzali Japonci z Číny spolu s buddhismem, bylo zpočátku přirozeně naplněno čínskou buddhistickou filozofií. Buddhistická touha uchovat život tak leží u kořene celé ikebany a vytvořila většinu pravidel uspořádání květin, výběr a tvary květinové vázy.
Je uvažováno, že čínské kytice měly původně jistý vliv na založení ikebany. M. Averill popisuje:"Odporné pohřební kytice uspořádané jako masy skvělých květin na krátkých stoncích, hrubě a pevně svázané dohromady, vypadají jako původní kytice v Japonsku, které tak byly uspořádány několik generací. Číňané nárokují původ ikebany pro svoji zemi a prohlašují ikebanu za svůj vynikající způsob aranžování květin."
Ale přitom podle autorky není zřejmé, zda původní tvar je skutečně původně čínský. Je stejně tak řecký jako čínský v hlavních rysech, takže je zde značná pochybnost, zda je uvedený způsob aranžování řecký nebo čínský.
První květinová výzdoba vytvořila systém známý jako Šin no hana (真の花), což znamená soustředné aranžování květin. Byl to první pokus reprezentovat přírodní krásu pomocí ikebany, napodobit přírodní scény.
Jošimasa ( (20. ledna 1435 – 27. ledna 1490), osmý šógun dynastie Ašikaga a velkorysý patron umění, byl největším propagátorem čajového obřadu čanoju (japonsky 茶の湯) a ikebany. Slavný malíř Sóami, pokrokový umělec a přítel Jošimasy, je tím, kdo zřejmě ovlivnil další vývoj japonského umění ikebana. Sóami (相阿弥, ? – 12. listopadu 1525) vytvořil koncept, kdy mají linie reprezentovat tři prvky – nebe, lidstvo, a zemi. Z tohoto konceptu vycházejí i moderní principy uspořádání ikebany používané v 21. století.
Teorie
Symbolika Aranžování ikebana je založeno na buddhistických tradicích. Myšlenka štěstí a neštěstí, dobré a zlé náhody, upravuje jak výběr materiálu tak formy uspořádání. Barvy některých květin jsou považovány za nešťastné. Červené květy, které jsou použity při pohřbech, jsou nežádoucí také proto, že se předpokládá, že červená barva představuje červené plameny ohně. Lichý počet květů je štěstí, ačkoliv některá čísla přinášejí smůlu, a jsou proto nežádoucí, a nikdy nejsou použita při aranžování květin. S lichými čísly se aranžmá vyhýbá symetrii a jednoduché rovnováze která se jen zřídka vyskytuje v přírodě, a která podle Japonců není nikdy atraktivní v umění jakéhokoliv druhu.
Jednotlivé prvky skupiny v aranžování květin se vyznačují jako klasifikace jako: nebe, lidstvo a země země, vzduch a voda otec, matka a dítě
Nebe, země a lidstvo Nejdelší stonek je označován "šin" (真), symbolizuje nebe, jeho délka odpovídá přinejmenším délce nádoby, jeho sklon k ústřední ose je 15° a linie směřuje mírně dopředu. Druhá linie se nazývá "soe" (副), symbolizuje lidstvo. Je odkloněna od hlavní osy o 45° a má vzbuzovat dojem že vyrůstá stranou celku. Třetí linie symbolizující zemi se nazývá "hikae" (控え), v některých školách se používá synonymní termín "tai" (体). Aranžuje se opačným směrem než předchozí linie "soe" a od hlavní osy se odklání v úhlu 75°. Tyto tři hlavní linie jsou základem aranžmá a bývají doplněny dalšími prvky ("džúši").
Schematické označení linií v nákresech ikebanistů bývá následující – šin je označen kolečkem, soe čtverečkem a hikae trojúhelníkem. Ostatní prvky jsou označeny velkým T.
Sexualita a další symbolika objektů v ikebaně Myšlenka použití rozlišení pohlaví u neživých objektů prostupuje do značné míry aranžování květin, stejně jako japonskou zahradní architekturu. Pochopení vázy, jako něčeho významnějšího než pouhé nádobu na květy, je čistě japonská tradice. Vidí ji jako povrch země, ze které vytékají prameny. To pomáhá při aranžování ikebany k vytvoření představy rostlin v přirozených podmínkách, jak je to jen možné s ohledem na dané podmínky. náhled|Váza je podle představy ikebany vždy rozdělena a vztahují se na ni body kompasu.
Váza je podle představy vždy rozdělena a vztahují se na ni body kompasu. Tyto body přesně určují jak se ve váze květy umisťují během ročních období. Například, v březnu, když převládá silný vítr, neobvyklé křivky větví ukazují vliv silného větru. V létě se radují Japonci z nízkých, širokých nádob, kde převládá voda a vytváří chladnější a více osvěžující prostředí než vzpřímené vázy.
Neexistuje žádná příležitost, která by nemohla být vyjádřena způsobem, jakým květy jsou v kompozici uspořádány. Ačkoliv by se to mohlo zdát divné, náš odchod z domova může být oznámen neobvyklým uspořádáním květů. Více než stovky obyčejných událostí mohou být oznámeny pomocí půvabných květinových kompozic. To, že mnoho japonských básníků opěvuje vrby, srovnání jejich velmi dlouhých větví s dlouhým životem, šťastným manželstvím, atd, je často využito u mnoha oslav a jsou velice oblíbené pro kompozice připravené na rozloučenou. Délka větve zajišťuje bezpečný návrat z nejdelší cesty, a to zejména v případě, že jedna větev tvoří kompletní kruh.
U topeniště (hibači – 火鉢) v domě jsou při aranžování ikebany v Japonsku použity bílé květy, protože symbolizují vodu k uhašení požáru. Oheň vzbuzuje vždy strach, a to pro hořlavost konstrukcí mnoha domů, ale také hořlavost střech. Červené květiny symbolizují oheň, takže je třeba se jich vyvarovat.
Symbolika a tradice Lze vytvořit vhodná aranžmá pro všechny šťastné příležitosti, stejně jako pro ty smutné. Na oslavu dědictví může být použito všech druhů stálezelených rostlin a zářivě barevných chryzantém, avšak žádné květiny, které dlouho nevadnou, aby takto nebyla vyjádřena chybná myšlenka, že „bohatství a majetek s vámi může zůstat navždy.“
Pro smuteční vazbu by měly být použity bílé květy, s několika suchými listy a větvemi, uspořádané tak, aby se vyjádřila pocit pokoje a zklidnění. Všechny zasílané květinové dary musí být jako poupata, aby osoba, které jsou odeslány, mohla mít to potěšení vidět je otevírat – přímo v kontrastu k zásadě euroatlantické kultury, kdy všechny květy musí být dokonale zcela rozvity nebo rozvíjející se před odesláním z květinářství.
náhled|Opory používané v jednom ze stylů ikebany, které jsou nejjednodušší a jsou stejné po celý rok.
Roční období Japonci popisují přeměnu květu na ovoce jako stěhování duše rostliny z květů na listy a z listů do ovoce, podle čtyř ročních období. Na jaře je duše rostliny v květech, v létě je v listech, a na podzim vchází do ovoce, zatímco v zimě je rozšířena ve větvích.
Jarní kompozice Na jaře, mají být aranžmá květin volně upravené a rozprostřené. Některé větve mají být mírně ohnuty směrem k přední straně a další směrem dozadu. Linie nebe zůstává vždy ve svislé poloze, ale větve představující lidstvo a zemi jsou v některých bodech směřující vpřed a v jiných vzad. Je nezbytné ponechat úsek mizu-giwa (水際) volný, místo kde jsou všechny stonky zdánlivě spojeny. Výhony se objevují nad tímto úsekem jako krátké letorosty, asi 7 cm dlouhé. Krátkost této části v kompozici odráží délku života rostlin v tomto ročním období. Množství vody ve váze je regulováno také v závislosti na ročním období. Na jaře, když jsou toky řek plné k prasknutí, jsou vázy naplněné až po okraj. Japonci používají vosk na okraji vázy, takže voda může vypadat, že přetéká přes okraj, jako by nádoba byla naplněna vodou k prasknutí, ale ve skutečnosti nemůže vytékat.
Letní kompozice V létě je vhdoné používat mladé zelené listy ve velkém množství. Listy musí být zastřiženy v blízkosti vody tak, aby vynikl chladivý efekt při pohledu na vodu. Mizu-giwa má být kratší než v kterémkoli jiném ročním období, asi čtyři centimetry vysoká. Kompozice má být velmi plné a široké. Má být použito tolik různých ohybů větví jak je jen možné. Mělké vázy, s širokou vodní plochou, se obvykle nejvíce používají v tomto období.
Podzimní kompozice Na podzim jsou používány zlaté nebo žluté listy v kompozici, které ukazují čas sklizně. Kompozice mají být méně plné, s použitím méně bohatě větvených linií. Mizu-giwa má být vyšší, asi devět centimetrů, v tuto dobu listy začínají padat ze stromů a člověk vidí více kmenů a větví.
Japonci věří, že vtomto období panuje nálada vyjadřující klid a mír. To se odráží v tvorbě jednodušších kompozic než je tomu na jaře nebo v létě, a je kladen větší důraz na krásu linie než listy nebo květy.
Zimní kompozice V zimním období je aranžmá provedeno pouze s několika křivkami. Květenství a plodenství nebo větve mají být více ploché. Linie symbolizující lidstvo a zemi nemají být směřovány k přední straně, ale spíše mírně dozadu.
Každá linie musí být jednoznačná a zřetelná jako větve stromu v zimě. Všechny rostliny mají řidší růst v tomto období. Kmen bezlistého stromu je vidět do větší výšky, takže mizu-giwa (水際) je vyšší v zimě v kterémkoliv jiném ročním období. V zimě by měla mít výšku jedenáct centimetrů.
Zásady aranžování květin ve stylu ikebana
Pro upevnění materiálu v kompozici se používají různé materiály s ohledem na zásady úpravy podle jednotlivých stylů. V aranžování ve stylu moribana je obvyklý kenzan, kovový ježek, do kterého se vpichují rostliny. V aranžování rikka byly používány také slaměné podložky. Na konci 20. a počátku 21. století je často používán k aranžování květin ve stylu ikebana florex (oasis). Ten aranžování ikebany často velmi zjednodušuje. Dlouhá staletí býval používán pro aranžování systém opor, kolíků, které jsou nazývány kubari (花配り [hanakubari]).
náhled
Výběr správných materiálů pro ikebanu je otázkou kterou nelze řešit pouhým vyjmenováním druhů a popisem tvarů, protože jde o hlavní estetický výrazový prostředek odrážející individuální záměr autora. Proto se správný výběr lze naučit až s praxí, vnímáním linií a rozvíjením prostorové a barevné představivosti. Materiály odkazují na tři principy, obvykle označené „nebe, lidstvo, a země“. Často je použito velmi málo tvarování nebo prořezávání.
Ikebana v Evropě
Souvislosti Japonské umění přichází do Evropy v několika vlnách a vždy více než Japonsko vyjadřuje spíše v té době převládající evropský styl a přístup k životu. Japonské umění v Evropě je tak nahlíženo skrze uznávané evropské hodnoty. Na konci 19. století je to obdiv k bonsajím a gejšám, sakurám, ukijo-e (浮世絵) pod vlivem malebné a zdobné secesní krásy. V polovině 20. století přichází japonská kultura na vlně obdivu k vzestupu japonské ekonomiky a Evropané stojí v úžasu před kaligrafií (japonsky 書道 [šodó]), architekturou japonského interiéru, tušovou malbou a ikebanou, které považují za omezenou společenskou zábavu, japonské koníčky (hobby). Lze tak nahlížet na ikebanu v souvislosti na její tvorbu, význam a použití v Japonsku nebo v kontextu Japonska a Evropy a na ikebanu, která je v Evropě Evropany přizpůsobena pro evropské poměry.
Sociální kontext