Sbor mansionářů bylo sdružení kněží doby středověku při katedrální nebo klášterní kapitule, paralelní k původní kapitule.

V českých zemích byl jako první listinou markraběte Karla z 5. října 1343 zřízen pro 24 kleriků Sbor mansionářů pražských a uveden do provozu v roce 1344 při Metropolitní kapitule pražské. Měli tam povinné bydlení (mansio = lat. byt, příbytek), nesměli mít jiná beneficia a jejich každodenní pracovní náplní bylo zúčastnit se v předepsaném jednotném liturgickém oděvu, resp. chórovém oděvu (plášti) v mariánském chóru mariánské hodinky a bohoslužby a doprovázet je zpěvem. Kromě toho museli sloužit jiné votivní bohoslužby, například zádušní za členy královské rodiny. Sbor měl 24 členů, 12 vyššího svěcení mansionares maiores, které jmenoval král, a 12 nižšího svěcení mansionares minores, a to 6 jáhnů a 6 podjáhnů. V čele sboru stál kanovník s funkcí precentor a jeho asistent nazývaný coadjutor, kteří měli dva klíče od skříně v sakristii, ve níž byly uloženy provozní předměty sboru (liturgické knihy, pečetidlo), preciosa (kalichy, monstrance) a paramenta (oděvy).

Historie Sbor mansionářů založil roku 1344 pozdější český král Karel IV. ve spolupráci se svým přítelem Arnoštem z Pardubic, který sepsal jeho statuta. Úkolem mansionářů byla každodenní účast při mši sloužené k poctě Panny Marie v mariánském chóru katedrály, tj., před oltářem Panny Marie u královské hrobky, s povinným zpěvem. Kromě toho sloužili votivní (oslavné a zádušní) mše za členy císařské rodiny Karla IV. a další osobnosti. Dvakrát ročně vystupovali při slavnostních bohoslužbách ke svátkům sv. Jiří a sv. Havla. Měli povinnou rezidenci na Pražském hradě, bydleli při kapitule nebo v kanovnických domech. Šlo o elitní společnost. Nesměli držet žádná další beneficia. Po skončení služby, která měla různou délku (nejčastěji 2-10 let) odcházeli často jako faráři do patronátních kostelů ve vesnicích, které sboru patřily. Během husitských válek sbor zanikl. Jiné sbory mansionářů Sbory mansionářů od 11. do první poloviny 16. století působily při katedrálách či jiných kapitulních chrámech v celé katolické Evropě. Například Karel IV. je roku 1354 založil ve falci Ingelheim u Mohuče a roku 1355 je ustavil také při Frauenkirche v Norimberku. Roku 1354 takový sbor ustavil arcibiskup Přeclav z Pohořelé ve Vratislavi nebo v Plocku, moravský markrabě Jan Jindřich ustavil sbor mansionářů při klášteře augustiniánů eremitů u sv. Tomáše v Brně. V 70. letech založil sbor mansionářů při katedrále v Magdeburku olomoucký arcibiskup Petr III. Jelito. Petr Kubín (KTF UK): Kult Panny Marie v českém vrcholném středověku, in: Interdisciplinární mariologické kolokvium KTF UK, Praha 8.12.2025

Výjimečně se sbory mansionářů udržely až do 17. století, například v Neapoli.

Odkazy Reference

Literatura Hledíková, Zdeňka: Pomocné sbory duchovenstva při pražské metropolitní kapitule a při dalších kapitulách pražské provincie. In: Roczniki historyczne, svazek 76, Wydawnictwo Poznańskiego Towarzystwa Przyjaciół Nauk, Poznań 2010, s. 196-210. Ryba, Jan: Mansionáři v pražském kostele. In: Pražský sborník historický XXX., 1998, s. 5-89.

Související články Literácká bratrstva

Externí odkazy

Kategorie:Liturgie Kategorie:Sbory Kategorie:České dějiny za vlády Lucemburků Kategorie:Křesťanství v Česku