Hydridy

Hydridy jsou binární (dvouprvkové) sloučeniny vodíku s jinými prvky.

Dělení hydridů Podle vazebné interakce je lze rozdělit na iontové, kovové, přechodné, molekulové a polymerní.

Iontové hydridy Iontové hydridy jsou sloučeniny vodíku s nejelektropozitivnějšími kovy (alkalické kovy, kovy alkalických zemin). Jsou to reaktivní, termicky málo stabilní, bezbarvé krystalické látky, ve kterých má vodík oxidační číslo −I.

S vodou reagují za vzniku příslušného hydroxidu a vývoje vodíku.

Mezi iontové hydridy patří i hydridy obecného vzorce MH2 odvozené od Sc, Y a některých lanthanoidů a aktinoidů

Příprava

Iontové hydridy lze připravit přímou reakcí vodíku s alkalickými kovy nebo kovy alkalických zemin.

2 Na + H2 → 2 NaH – hydrid sodný

Ca + H2 → CaH2 – hydrid vápenatý

(V průběhu těchto reakcí vystupuje elementární vodík jako oxidační činidlo.)

Kovové hydridy Kovové hydridy jsou křehké pevné látky kovového vzhledu. Tvoří je prvky podskupiny chromu, triády železa a palladium. Tyto sloučeniny se vyznačují vodivými nebo polovodivými vlastnostmi. Jejich struktura není doposud zcela objasněna.

Hydridy přechodného typu Hydridy přechodného typu tvoří prvky podskupin skandia, titanu, vanadu a některé lanthanoidy a aktinoidy. S uvedenými prvky vodík dobře reaguje za vzniku sloučenin, které nejsou přesně definované. Většinou mají charakter berthollidů (například TiH1,75 nebo VH0,71). Vazebné poměry v těchto sloučeninách jsou přechodem mezi vazbami iontovými a kovovými.

Molekulové (kovalentní) hydridy Kovalentní hydridy tvoří nekovy a polokovy IV. až VII. skupiny periodického systému. Pokud jde o jednotlivé skupiny, pevnost vazeb i teplotní stálost klesá s rostoucím atomovým číslem, v rámci period však zleva doprava roste.

Polymerní hydridy Polymerní hydridy jsou sloučeniny s elektronově deficitními vazbami. Tvoří je prvky II. a III. skupiny periodického systému. Studium vazebných poměrů v těchto sloučeninách mělo značný význam pro rozvoj teorie chemické vazby. Hydridy boru a gallia jsou většinou plynné nebo kapalné, ostatní mají skupenství pevné.

Názvosloví hydridů Hydridy je možné rozdělit také z hlediska názvoslovného, a to na tři skupiny.

Sloučeniny s prvky 1. a 2. (I. A a II. A) skupiny Tyto hydridy mají dvojslovné názvy složené ze slova hydrid a přídavného jména obsahujícího název prvku s ohledem na jeho oxidační číslo (analogie s označováním kationtů v solích, oxidech…). Například: NaH – hydrid sodný KH – hydrid draselný CaH2 – hydrid vápenatý BeH2 – hydrid berylnatý

Sloučeniny s prvky 13. až 15. (III. A až V. A) skupiny Sloučeniny této skupiny hydridů jsou pojmenovávány jedním slovem složeným ze slovního základu názvu kationtu a přípony -an. Počet vodíků v těchto hydridech je možno zjistit buď z obecných vlastností jednotlivých skupin anebo i následovně: Ve třetí a čtvrté skupině je počet vodíku stejný jako číslo skupiny BH3 – boran AlH3 – alan SiH4 – silan GeH4 – german SnH4 – stannan PbH4 – plumban V páté skupině je toto číslo rozdílem čísla skupiny od čísla 8 PH3 – fosfan AsH3 – arsan SbH3 – stiban Obdobné počítání platí i v 16. a 17. skupině (VI. A a VII. A), jen se zde nemluví o hydridech, nýbrž se jedná o chalkogenovodíky (oxidan, sulfan, selan, tellan, polan) a halogenovodíky (fluorovodík, chlorovodík, bromovodík, jodovodík, astatovodík).

Odkazy

Poznámky

Literatura

Mareček, Aleš. Chemie pro čtyřletá gymnázia.

Externí odkazy

Kategorie:Sloučeniny vodíku Kategorie:Anionty