náhled|401x401px|Rafael Alberti náhled|250x250px|Rafael Alberti (zprava) se španělským politikem, Santiagem Carrillem. Rafael Alberti Merello (16. prosince 1902 El Puerto de Santa María (Cádiz) – 28. října 1999 tamtéž) byl spisovatel ze španělské Andalusie, známý především pro svou poesii; držitel mnoha literárních cen.
Život Jeho otcem byl Augustín Alberti a matkou María Merello. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců italského původu, dodavatelů evropského zboží.
Začínal jako malíř. V roce 1917 se přestěhoval se svou rodinou do Madridu, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu Prado (El Museo del Prado). Po prvním období, kdy se učil malbě, se představil v sále „Salón Nacional de Otoño“ (Národní podzimní galerie) a zahajuje svou první výstavu obrazů a kreseb v Ateneu. Představuje se i v Rezidenci studentů, kde se seznamuje s Generací 27 (v poezii sem patří mimo jiné Federico García Lorca, Dámaso Alonso, Gerardo Diego, Pedro Salinas, Jorge Guillén, Emilio Prados, Manuel Altolaguirre, Luis Cernuda, Vicente Aleixandre a Miguel Hernández), intelektuálním hnutím, představeném v Seville roku 1927 při příležitosti třístého výročí úmrtí Luise de Góngory.
V roce 1924 Alberti obdržel Národní cenu za svou první publikovanou knihu, Námořník na zemi (Marinero en tierra), po níž se definitivně rozhodl pro poezii, ačkoliv výtvarnému umění se věnovat nepřestal. Počátkem třicátých let se přiklonil k marxismu a vstoupil do Komunistické strany Španělska. V roce 1939 po vítězství generála Franca emigroval do Argentiny, kde strávil čtyřiadvacet let; dalších patnáct let žil v Itálii. Do Španělska se vrátil 27. dubna 1977 se slovy „Opustil jsem vlast se zaťatou pěstí, a vracím se, nabízeje vám otevřenou ruku jako gesto smíru mezi všemi Španěly“. Obdržel mnoho cen a uznání, mezi nimi např. Leninovu cenu míru v roce 1966. V roce 1983 mu připadla i významná Cervantesova cena, nejvyšší uznání pro španělsky píšící spisovatele. V roce 1987 rada Cádizu ustanovila v Albertiho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, poprvé se spisovatelkou Maríou Teresou Leónovou, a podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno 28. října 1999 ve svém rodišti, městě El Puerto de Santa María.
Výběrová bibliografie Poezie Marinero en tierra (Námořník na zemi), 1925 La amante (Milenka), 1926 El alba del alhelí (Levkoje v úsvitu), 1927 – všechny tři spojují lidovou inspiraci s avantgardními výboji Cal y canto (Vápno a kámen), 1929 – silná inspirace španělským barokem Sobre los ángeles (O andělech), 1929 – považovaná za jeho vrcholnou básnickou sbírku Sermones y moradas (Kázání a příbytky), 1930 – tato a předchozí sbírka jsou inspirovány surrealismem Consignas (Hesla), 1933 13 bandas y 48 estrellas (Třináct pruhů a čtyřicet osm hvězd), 1935 El poeta en la calle (Básník na ulici), 1936 De un momento a otro (Na přelomu), 1937 Capital de la gloria (Hlavní město slávy), 1938 – sbírky politické poezie Entre el clavel y la espada (Mezi karafiátem a mečem), 1941 Pleamar (Příliv), 1944 A la pintura (Na malířství), 1948 Retornos de lo vivo lejano (Návraty dalekého života), 1952 Coplas de Juan Panadero (Popěvky Jeníka Pekaře), 1954 Baladas y canciones del Paraná (Balady a písně od řeky Paraná), 1954 Sonríe China (Směj se, Číno), 1961 La primavera de los pueblos (Jaro národů), 1961 Abierto a todas horas (Otevřeno stále), 1964 Roma, peligro para caminantes (Řím, nebezpečný pro chodce), 1968 Canciones del alto valle del aniene (Písně vysokého údolí řeky Aniene), 1972 Los 5 destacagados, 1978 Nuevas coplas de Juan Panadero (Nové popěvky Jeníka Pekaře), 1979 Fustigada luz (Šlehané světlo), 1980 Los hijos del drago y otros poemas (Dračí děti a jiné básně), 1986 Golfo de sombras (Záliv stínů), 1986 Accidente. Poemas del hospital (Nehoda. Básně z nemocnice), 1987 Cuatro canciones (Čtyři písně), 1987 Canciones para Altair (Písně pro Altair), 1989 náhled|333x333px|Rafael Alberti en El Puerto de Santa María.Výbor z Albertiho sbírek do roku 1955 vyšel v češtině v překladu Lumíra Čivrného pod názvem Čiré jako voda v SNKLHU v Praze roku 1957. Mezi další překladatele Albertiho poezie patří například Pavel Šrut.
Divadelní hry
El trébol florido (Rozkvetlý jetelíček), 1940 El adefesio (Nesmysl), 1944 La gallarda (Půvabná), 1945
Alberti psal rovněž prózu a studie.
Vyznamenání 60x60pixelů Řád José Martího – Kuba, 1991
Odkazy
Reference
Literatura Oldřich Bělič, Španělská literatura. Orbis, Praha, 1968. Josef Forbelský, Španělská literatura 20. století. Karolinum, Praha, 1999.
Externí odkazy
Fundación Rafael Alberti (španělsky a anglicky)
Kategorie:Španělští spisovatelé Kategorie:Španělští básníci Kategorie:Španělští dramatici Kategorie:Generace 27 Kategorie:Básníci tvořící španělsky Kategorie:Nositelé Řádu José Martího Kategorie:Nositelé Leninovy ceny míru Kategorie:Nositelé Cervantesovy ceny Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 16. prosince Kategorie:Narození v Andalusii Kategorie:Úmrtí v roce 1999 Kategorie:Úmrtí 28. října Kategorie:Úmrtí v Cádizu Kategorie:Muži