Antonín Zápotocký (19. prosince 1884 ZákolanyMatriční záznam o narození a křtu farnost Kováry – 13. listopadu 1957 Praha) byl československý komunistický politik, odborový předák, poslanec Národního shromáždění a později premiér Československa, který se stal pátým československým prezidentem, druhým komunistickým po Klementu Gottwaldovi. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953.

Život

Mládí Byl synem Ladislava Zápotockého (1852–1916), krejčího a socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí.Policejní přihlášky, Praha, rodina Ladislava Zápotockého Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze.

Dne 22. září 1910 se oženil s Marií SkleničkovouMatriční záznam o sňatku Antonína Zápotockého s Marií Skleničkovou okresního úřadu v Kladně a následně se jim narodily dcery Marie (1911–1954Zpráva o úmrtí dcery Marie Kaiserové, roz. Zápotocké (22. 1. 1954), Rudé právo z 24. 1. 1954, s. 2), manželka pozdějšího diplomata Oldřicha Kaisera, a Jiřina (1912–2002).Kosatík, s. 194. Od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě.

První republika Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka.

Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa (KSČ), v letech 1922–1925 byl ústředním (resp. organizačním) tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.

Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. V letech 1925–1938 byl poslancem Národního shromáždění za KSČ. Po mnichovské dohodě byla Komunistická strana Československa na podzim 1938 rozpuštěna.

Zatčení a pobyt v koncentračním táboře V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v drážďanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře Sachsenhausen. Podle některých informací tam působil jako „kápo“ a měl tam týrat nizozemské vězně.Wenn es amnesty schon 1948 gegeben hätte ... , Amnesty International: ai-Journal 12/97-01/98http://frontpagemag.com/2010/06/25/prisoners-of-yuri-andropov/ Zápotocký a občané Holandska Historik Petr Koura uvádí jako prokázané, že byl táborovým funkcionářem. Sachsenhausen však byl specifický, jak Koura uvádí, podílem komunistických vězňů na správě tábora. Zastávaná pozice je nechránila před další perzekucí včetně možnosti popravy. Vedle žádosti nizozemské vlády o Zápotockého vydání připomíná také možnou souvislost se snahou Ivana Herbena dehonestovat tehdejšího prezidenta v očích posluchačů Svobodné Evropy, kterou uvádí ve svých vzpomínkách spoluvězeň ze Sachsenhausenu Jiří Hájek.http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/7233-dotazy-na-tvurce#dalsiobsah – zhruba uprostřed odpovědí Informace o údajném Zápotockého zneužívání nizozemských spoluvězňů prověřil roku 2021 historik Michal Stehlík, který vyvrátil fámu o žádosti nizozemské vlády o Zápotockého vydání ani nenašel žádné důkazy o takových skutcích a považuje za velice nepravděpodobné, že by se ještě objevily. vlevo|náhled|Antonín Zápotocký na návštěvě Janských Lázní v roce 1948

Poválečné politické působení Po návratu z koncentračního tábora se stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a poslancem Národního shromáždění. V létě 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR.

náhled|Zápotocký v roce 1948, ještě jako premiér, přijímá rumunskou delegaci.

Prezident republiky Dne 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

1. června téhož roku provedlo Československo bez souhlasu Mezinárodního měnového fondu a předchozího informování vlastní veřejnosti měnovou reformu. Ta sice odstranila inflaci a šmelinu, avšak znehodnotila většinu úspor obyvatel republiky v poměru 5:1, pokud byly peníze uložené v národní bance. Jinak výměna byla 50:1 pro ty, kteří šetřili peníze doma. Tento vývoj vyvolal odpor obyvatel Československa, také proto, že prezident Zápotocký dva dny před reformou popřel, že se chystá. Odpor přerostl v Plzni v povstání, které potlačila Československá armáda spolu s Lidovými milicemi a Pohraniční stráží. Následovaly pochybné hromadné politické soudní procesy.Zápotockého lež připravila půdu pro velkou peněžní loupež, ČT24, 29. 5. 2013.BROŽ, Jan: Měnová reforma nebude, lhal před 60 lety Zápotocký. Záznam se ztratil, iDNES.cz, 26. května 2013 Prezident Zápotocký ve svém projevu zareagoval slovy, že „nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno". náhled|Zápotockého hrob u strašnického krematoria V létě 1953 přednesl projev, v němž kritizoval násilnou kolektivizaci a ve kterém mimo jiné slíbil, že se „nikomu nebude bránit, pokud bude chtít z JZD vystoupit“. V důsledku této politiky vystoupilo z Jednotných zemědělských družstev v roce 1954 70 tisíc rolníků.Totalita.cz – Kolektivizace V následujících letech se však režimu podařilo tento trend obrátit a nastolit politiku omezování a zatlačování „kulactva“.

Během Zápotockého prezidentství byly v Československu postupně ukončeny politické procesy, do jaké míry se o to zasloužil sám prezident Zápotocký však zůstává předmětem sporů. Jakýmsi dovětkem procesu se Slánským se stal proces s bývalým náčelníkem StB Osvaldem Závodským. který byl vězněn již od roku 1951 a vyslýchán spolu s André Simonem a Bedřichem Reicinem. Před soudem však stanul až v prosinci 1953, kdy byl v neveřejném procesu odsouzen k smrti a, poté, co mu Antonín Zápotocký odmítl udělit milost, popraven 19. března 1954 Následný proces se slovenskými buržoazními nacionalisty v dubnu 1954. v němž byli k dlouholetým trestům vězení odsouzeni např. pozdější prezident Gustáv Husák či spisovatelé a politici Laco Novomeský a Daniel Okáli, obešel se však již bez rozsudků smrti. Éra politických procesů v Československu se uzavřela až v roce 1955 procesem se členy skupiny bratří Mašínů a následnou popravou Zbyňka Janaty, Ctibora Nováka a Václava Švédy. Když poté Nikita Sergejevič Chruščov v roce 1956 odsoudil kult osobnosti Josefa Stalina, byly politické procesy označeny jako chyby komunistické strany.

Zdravotní stav Dne 8. prosince 1953 oznámila Kancelář prezidenta republiky informaci o silném nachlazení, které na několik dnů zabránilo prezidentovi v účasti na veřejném životě. Dne 2. září 1955 byl zveřejněn aktuální zdravotní stav Antonína Zápotockého.

Smrt a pohřeb 13. listopadu 1957 zemřel na infarkt a na jeho místo nastoupil Antonín Novotný. Jeho pohřeb začal na Pražském hradě, kde bylo jeho tělo vystaveno ve Španělském sále. Pohřeb se konal 18. listopadu 1957. Průvod vyrazil z Pražského hradu a přes Letenskou pláň a Václavské náměstí dorazil do Strašnického krematoria, kde byly ostatky zpopelněny. Urna byla poté uložena v Národním památníku na Vítkově. Po pádu komunistického režimu byla urna přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v Praze-Strašnicích.

Jeho tělo bylo v generálské uniformě uloženo do rakve a poté zpopelněno. Urna byla uložena do mramorového sarkofágu v Národním památníku na vrchu Vítkově v Praze 3. Po 17. listopadu 1989 byla urna přenesena do rodinného hrobu v urnovém háji u Strašnického krematoria, kde byla již dříve uložena i urna s popelem jeho ženy Marie. Rodinný hrob Zápotockých patří na tomto hřbitově k nejskromnějším.

Umělecká činnost náhled|ROH: „Pamětní medaile Antonína Zápotockého“ (tento konkrétní kus byl udělen v roce 1989). Vedle politické činnosti se věnoval i literatuře a publicistice. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů – otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokázala vyrovnat s nelehkými životními podmínkami. Díla jsou situována na Kladensko, do okolí Zákolan (kde strávil autor své dětství), popř. do Prahy.

Literární díla Vstanou noví bojovníci (1949), počátky dělnického hnutí na Kladensku Rudá záře nad Kladnem (1953), děj se odehrává v letech 1918–1920 Bouřlivý rok 1905 (1953), vliv revolučních událostí na život prostých lidí na Žižkově Rozbřesk (1956), o zrodu sociální demokracie Barunka (1957), vyprávění pro děti o starých časech a životě chudého lidu

Film a televize Některá ze Zápotockého literárních děl byla zfilmována: Vstanou noví bojovníci (1951, režie Jiří Weiss) Rudá záře nad Kladnem (1956, režie Vladimír Vlček) Paní Terezka (1972, režie Milan Peloušek, dvojdílný TV film podle románu Rozbřesk) Barunka (1975, režie Eva Hallerová, TV film) Čas lásky a naděje (1976, režie Stanislav Strnad, podle románu Rozbřesk)

Za svého života se Zápotocký objevil v dokumentárních filmech Modrý den (1954, režie Vladimír Sís) a Týden mezi přáteli (1957, režie Zdeněk Kopáč).

Reflexe osobnosti náhled|Socha Antonína Zápotockého v Zákolanech Je velice zajímavé sledovat jeho roli při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. – Zápotocký se se Slánským nesnášel již od roku 1929, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval jeho vyloučení ze strany.

Jeho role v čele státu bývala mezi lidmi v době jeho vlády i v následujících letech často idealizována – propagandou byl označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, většinové obyvatelstvo ho považovalo za výrazně přijatelnějšího a liberálnějšího, než většinu představitelů KSČ. Nicméně události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že dokázal být vůči dělníkům i ostatním, kteří dali najevo nesouhlas s komunistickou vládou, tvrdý a nesmlouvavý. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. Fungování StB (státní policejní aparát v rukou strany) v době jeho vlády vykazuje mučení, popravy, psychologický teror.

Mezi lidmi měl přezdívku „Ušaté torpédo“,Loewy J.:Před padesáti lety byla v Československu vyhlášena prezidentská amnestie, on-line na www.cesky-dialog.net další přezdívka byla „Tonda Zápotonda“ nebo „Tonda Práce“.

Uctívání Zápotockého po úmrtí i za života

Pojmenování institucí Dne 9. července 1949 byly zřízeny Královodvorské cementárny Antonína Zápotockého, národní podnik.

Po Antonínu Zápotockém byly pojmenovány Závody Antonína Zápotockého, národní podnik v Jaroměři, závod Antonína Zápotockého v Brně-Líšni národního podniku Závody přesného strojírenství

Léčebný ústav Antonína Zápotockého pro nervové a vnitřní choroby,

Důl Antonína Zápotockého byl jak v Kladně, tak v Orlové – Lazích.

Důl Antonín Zápotocký, národní podnik, Užín vznikl na základě výměru ministerstva paliv č. 1304 ze dne 3. 5. 1958. Dne 1. ledna1968 vznikl Palivový kombinát Antonína Zápotockého (PKAZ) sloučením Dolu Antonín Zápotocký a Tlakové plynárny Úžín na základě Opatření ministra hornictví č. j. 2484/1967 ze dne 27. 12. 1967.