Sezóna Formule 1 1980 byla 31. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 1 nemistrovský závod.Motor Sport, January 1981, page 44Motor Sport, January 1981, page 45 Mistrovství světa se konalo mezi 13. lednem a 5. říjnem.
Alan Jones s vozem Williams Grand Prix Engineering–Ford se stal prvním Australanem, který vyhrál mistrovství světa jezdců od Jacka Brabhama v roce . Tým Williams získal titul mezi konstruktéry. V sezóně došlo ve Formuli 1 k zásadním změnám mezi jezdci. Debutovali budoucí mistři světa Alain Prost a Nigel Mansell, zatímco úřadující šampion Jody Scheckter prožil hroznou sezónu ve Ferrari, která vyústil v to, že Scheckter odešel na konci roku z Formule 1. Při testování na Hockenheimringu navíc přišel o život Francouz Patrick Depailler.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312T5 Ferrari 015 3,0 F12 1 Jody Scheckter Vše 2 Gilles Villeneuve Vše Candy Tyrrell Team Tyrrell-Ford 009010 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 3 Jean-Pierre Jarier Vše 4 Derek Daly Vše 43 Mike Thackwell 13–14 Parmalat Racing Brabham-Ford BT49 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 5 Nelson Piquet Vše 6 Ricardo Zunino 1–7 Héctor Rebaque 8–14 Marlboro Team McLaren McLaren-Ford M29BM29CM30 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 7 John Watson Vše 8 Alain Prost 1–3, 5–14 Stephen South 4 Team ATS ATS-Ford D3D4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 9 Marc Surer 1–3, 7–14 Jan Lammers 4–610 1–3 Harald Ertl 9 Team Essex Lotus Lotus-Ford 8181B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 11 Mario Andretti Vše 12 Elio de Angelis Vše 43 Nigel Mansell 10–12 Unipart Racing Team Ensign-Ford N180 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 14 Clay Regazzoni 1–4 Tiff Needell 5–6 Jan Lammers 7–14 41 Geoff Lees 11–12 Équipe Renault Elf Renault RE20 Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t 15 Jean-Pierre Jabouille 1–13 16 René Arnoux Vše Shadow Cars Theodore Shadow Shadow-Ford DN11DN12 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 17 Stefan Johansson 1–2 Geoff Lees 3–7 18 David Kennedy 1–7 Skol Fittipaldi Team Fittipaldi-Ford F7F8 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 20 Emerson Fittipaldi Vše 21 Keke Rosberg Vše Marlboro Team Alfa Romeo Alfa Romeo 179 Alfa Romeo 1260 3,0 V12 22 Patrick Depailler 1–8 Vittorio Brambilla 11–12 Andrea de Cesaris 13–14 23 Bruno Giacomelli Vše Équipe Ligier Gitanes Ligier-Ford JS11/15 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 25 Didier Pironi Vše 26 Jacques Laffite Vše Albilad Williams Racing Team Williams-Ford FW07FW07B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 27 Alan Jones Vše 28 Carlos Reutemann Vše Warsteiner Arrows Racing Team Warsteiner Arrows Racing with Penthouse Rizla+. Arrows-Ford A3 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Riccardo Patrese Vše 30 Jochen Mass 1–10, 13–14 Mike Thackwell 11 Manfred Winkelhock 12 Osella Racing Team Osella-Ford FA1FA1B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 31 Eddie Cheever Vše Brands Hatch Racing Williams-Ford FW07 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 43 Desiré Wilson 8 RAM – Penthouse Rizla+. Racing RAM – Rainbow Jeans/Theodore Racing RAM – Williams Grand Prix Engineering Williams-Ford FW07 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 50 Rupert Keegan 8–14 51 Kevin Cogan 13 Geoff Lees 14
Změny před sezónou Arturo Merzario a Héctor Rebaque se zúčastnili sezóny , postavili si vlastní šasi a sami závodili. Oba však na konci roku ukončili své působení ve Formuli 1. Tým Osella byl blízko k vítězství v evropském šampionátu Formule 2 v roce 1979 s jezdcem Eddiem Cheeverem. Poté, co si zajistil sponzorství od italské tabákové společnosti, vstoupil v roce 1980 do Formule 1 a vzal s sebou Cheevera. Američan předtím jezdil za Theodore a Hesketh v roce . Williams podepsal Carlose Reutemanna. Argentinec skončil třetí v šampionátu v roce , stejně jako v roce , ale prožil těžkou sezónu s Lotusem. Bývalý pilot Williamsu Clay Regazzoni se znovu připojil k Ensign Racing, za který jezdil v roce , poté, co Marc Surer přestoupil k ATS. ATS také podepsalo Jana Lammerse, který přišel z postupně mizejícího týmu Shadow. Lammersův týmový kolega z roku 1979 Elio de Angelis se po Reutemannově odchodu přestěhoval do Lotusu. Pro rok 1980 Shadow podepsal Davida Kennedyho, vicemistra britského šampionátu Formule 1 z roku 1979, a Stefana Johanssona, který byl teprve britským pilotem Formule 3. Jacky Ickx odešel z Formule 1 na konci roku 1979, jeho místo v Ligieru převzal Didier Pironi. Mistr světa evropského šampionátu Formule 3 z roku 1979 Alain Prost debutoval ve Formuli 1 s McLarenem. Nahradil Patricka Tambaye, který se stal v roce 1980 šampionem Can-Am s týmem Haas Lola. Tým Fittipaldi podepsal budoucího šampiona Kekeho Rosberga poté, co na konci předchozí sezóny koupil zbytky týmu Wolf. Patrick Depailler, který se stále zotavoval z nehody při závěsném létání, nastoupil do Alfy Romeo a nahradil Vittoria Brambillu.
Změny během sezóny Marc Surer havaroval během kvalifikace v Kyalami a zranil si obě nohy. ATS právě zredukovalo provoz ze dvou na jeden vůz a rozešlo se s Janem Lammersem, ale Nizozemec se vrátil pro další tři závody, zatímco se Surer zotavoval. Clay Regazzoni ochrnul od pasu dolů, když mu na Long Beach přestaly fungovat brzdy a narazil do zaparkovaného vozu a betonové bariéry. Tiff Needell, Jan Lammers a Geoff Lees převzali jeho místo v týmu v tomto pořadí. Lees už závodil za Shadow dříve v tomto roce, když nahradil Stefana Johanssona, který se nekvalifikoval do svých prvních dvou závodů a jeho debut byl považován za předčasný. V polovině sezóny převzal Theodore Racing tým Shadow. Theodore vstoupil do sezóny s prvním vlastním šasi. RAM Racing vstoupil do Grand Prix Velké Británie s vozem Williams FW07 z roku 1979, který řídil Rupert Keegan. Tým zůstal po zbytek sezóny a na poslední dva závody dokonce přihlásil i druhý vůz. (RAM byl zapojen do Formule 1 od roku , ale trvalo až do roku , než vstoupil do celé sezóny a postavil si vlastní šasi.) Héctor Rebaque se vrátil do Formule 1 a nahradil Ricarda Zunina v Brabhamu od Grand Prix Velké Británie. Během soukromého testování na Hockenheimringu zahynul při nehodě pilot Alfy Romeo Patrick Depailler. Jezdec týmu z roku 1979 Vittorio Brambilla se vrátil na dva závody, než předal řízení debutantovi Andrea de Cesarisovi. Testovací jezdec Lotusu Nigel Mansell debutoval, když ho Colin Chapman nasadil do třech závodů, řídil vývojovou verzi Lotus 81. V roce se stal celosezónním jezdcem týmu. Jen něco málo přes rok poté, co vyhrál svůj první závod ve Formuli 3, závodil Mike Thackwell ve Formuli 2 a při Grand Prix Nizozemska mu Ken Tyrrell umožnil jeho první test ve Formuli 1. Svůj závodní debut si odbyl při Grand Prix Kanady, čímž se stal do té doby nejmladším jezdcem Formule 1 (ačkoli byl závod zastaven červenou vlajkou a byl požádán, aby svůj vůz předal jezdci Tyrrellu Jeanu-Pierru Jarierovi pro restart závodu, takže rekord je diskutabilní).
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autódromo de Buenos Aires, Buenos Aires 13. leden 2 Grand Prix Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 27. leden 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 1. březen 4 Grand Prix USA Západ Long Beach Street Circuit, Kalifornie 30. březen 5 Grand Prix Belgie Circuit Zolder, Heusden-Zolder 4. květen 6 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 18. květen 7 Grand Prix Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 29. červen 8 Grand Prix Velké Británie Brands Hatch, Kent 13. červenec 9 Grand Prix Německa Hockenheimring, Hockenheim 10. srpen 10 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 17. srpen 11 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 31. srpen 12 Grand Prix Itálie Autodromo Dino Ferrari, Imola 14. září 13 Grand Prix Kanady le Notre-Dame Circuit, Montréal 28. září 14 Grand Prix USA Watkins Glen Grand Prix Course, New York 5. říjen
Změny v kalendáři Grand Prix Brazílie se měla původně vrátit do Jacarepaguá, ale části trati, původně postavené na bažině, se začínaly propadat do měkkého terénu, a tak se závod jel stejně jako rok předtím na Autodromo de Interlagos. Grand Prix Španělska, která se konala 1. června, měla být mistrovským závodem, ale kvůli válce mezi organizacemi FISA a FOCA o aerodynamiku přísavného efektu se závod odjel pouze jako nemistrovský. V důsledku války Ferrari, Renault a Alfa Romeo akci bojkotovaly. Před pátečním tréninkem bylo oznámeno, že závod se nepojede podle předpisů FISA, a proto se nebude počítat do šampionátu. Závod vyhrál Alan Jones. Grand Prix Francie byla přesunuta z Dijon-Prenois na okruh Paula Ricarda v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone na Brands Hatch. Grand Prix Itálie byla přesunuta z Autodromo Nazionale di Monza na Autodromo Dino Ferrari, zatímco Monza prošla velkou modernizací, včetně nové budovy boxů.
Provizorní kalendář Původně měla být sezóna 1980 šampionátem osmnácti závodů, ale tři Grand Prix byly před začátkem sezóny zrušeny: Grand Prix Mexika se měla konat 13. dubna, ale okruh Autódromo Hermanos Rodríguez nebyl včas zrekonstruován.David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35. Grand Prix Švédska se původně měla jet 14. června na okruhu Anderstorp Raceway, ale byla zrušena, protože nadšení pro Formuli 1 ve Švédsku opadlo v důsledku smrti švédských jezdců Ronnieho Petersona a Gunnara Nilssona. Žádná další Grand Prix Švédska se již nekonala. Grand Prix Caesars Palace se původně měla jet 2. listopadu, ale závod byl zrušen. První závod se konal až v roce .
Výsledky a pořadí
Grands Prix Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Výsledky 1 Grand Prix Argentiny Alan Jones Alan Jones Alan Jones Williams-Ford Výsledky 2 Grand Prix Brazílie Jean-Pierre Jabouille René Arnoux René Arnoux Renault Výsledky 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Jean-Pierre Jabouille René Arnoux René Arnoux Renault Výsledky 4 Grand Prix USA Západ Nelson Piquet Nelson Piquet Nelson Piquet Brabham-Ford Výsledky 5 Grand Prix Belgie Alan Jones Jacques Laffite Didier Pironi Ligier-Ford Výsledky 6 Grand Prix Monaka Didier Pironi Carlos Reutemann Carlos Reutemann Williams-Ford Výsledky 7 Grand Prix Francie Jacques Laffite Alan Jones Alan Jones Williams-Ford Výsledky 8 Grand Prix Velké Británie Didier Pironi Didier Pironi Alan Jones Williams-Ford Výsledky 9 Grand Prix Německa Alan Jones Alan Jones Jacques Laffite Ligier-Ford Výsledky 10 Grand Prix Rakouska René Arnoux René Arnoux Jean-Pierre Jabouille Renault Výsledky 11 Grand Prix Nizozemska René Arnoux René Arnoux Nelson Piquet Brabham-Ford Výsledky 12 Grand Prix Itálie René Arnoux Alan Jones Nelson Piquet Brabham-Ford Výsledky 13 Grand Prix Kanady Nelson Piquet Didier Pironi Alan Jones Williams-Ford Výsledky 14 Grand Prix USA Bruno Giacomelli Alan Jones Alan Jones Williams-Ford Výsledky
Bodový systém Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-7 a pět nejlepších výsledků z kol 8-14.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění1.2.3.4.5.6.Body964321Zdroj:
Pořadí jedzců