Potkan

thumb|Heslo „potkan“ v knize Domácí vševěd z roku 1926 Potkan (Rattus norvegicus) je velký myšovitý hlodavec rodu Rattus často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Jako synantropní druh žije převážně v blízkosti lidských sídel, kde často škodí požíráním semen obilnin; může být také přenašečem nemocí. Potkan se v přírodě dožívá dvou let, v zajetí třech až šesti let.

Potkan slouží jako modelový organismus k laboratorním účelům, což je šlechtěná laboratorní varianta Rattus norvegicus domestica. Laboratorní varianta potkana se pak rozšířila do domácností jako domácí mazlíček a společník člověka pro svoji vysokou inteligenci, čistotnost, sociální chování a schopnost empatie. Laboratorní varianta existuje v mnoha barevných mutacích, někdy i bez srsti, se změněnou strukturou srsti nebo se zakrnělým ocasem.

Slovo potkan se do češtiny dostalo až v 19. století. Bylo přejato prostřednictvím slovenštiny z maďarského slova patkány, což je asi zkomolenina latinského slova ponticana, tj. „pontská“ (myš). V Čechách se potkanovi říká také „německá myš“ či „němkyně“, na Plzeňsku „rocna“, ve Slezsku „ščur“.

Taxonomie Vědeckými synonymy jsou: Mus norvegicus Berkenhout, 1769 Mus decumanus Pallas, 1779 Mus tamarensis Higgins & Petterd, 1884

Poddruhy Tradičně jsou rozlišovány dva poddruhy: potkan obecný (Rattus norvegicus norvegicus) – nejvíce rozšířený poddruh ve volné přírodě a ve světě; potkan východní (Rattus norvegicus caraco) – rozšířený v Asii a Rusku. Z poddruhu potkan východní jsou nově odlišovány poddruhy Rattus norvegicus humiliatus a Rattus norvegicus soccer.https://www.researchgate.net/figure/The-distribution-ranges-of-four-Rattus-norvegicus-subspecies-in-China-adapted-from-Wu_fig1_342056918

Popis Potkan je větší myšovitý hlodavec. Délka těla bývá v rozmezí 160–270 mm, ocas je kratší než tělo a měří 130–200 mm. Velikost zadních tlapek činí 30–45 mm, uši mají 18–22 mm. Dosahuje hmotnosti 140–500 g, v zajetí až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o třetinu menší. Roku 2014 byl zaznamenán výskyt abnormálně velkého potkana (přes 39 cm) ve Švédsku.

Odlišení od krysy Potkan je obvykle mohutnější než krysa. Jeho zbarvení bývá obvykle světlejší, i když se vyskytují i krysy stejně zbarvené jako potkani. Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky: náhled|vlevo|upright|Porovnání hlavních rozdílů

Hlava: potkan má hlavu vpředu zaoblenou, zatímco krysa špičatější. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl – potkan má obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné, zatímco mozkovna krysy má hruškovitý tvar. Uši: potkan má zřetelně menší uši, které přehnuté dopředu nedosahují až k oku; boltce jsou krátce osrstěné. Oči: potkan má oči menší než krysa. Ocas: potkan má ocas s šupinatým povrchem, který je u kořene tlustší. Shora bývá tmavší než ve spodní části. Je kratší než tělo. Oproti tomu krysa má ocas delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý; je štíhlejší a jednobarevný. Mléčné bradavky: samice potkanů mají šest párů mléčných bradavek oproti pěti párům u krys.ANDĚRA (2005), s. 151

Rozdíl je také v chování jednotlivých druhů: potkan vyhledává spíše vlhčí polohy včetně kanálů a stok, zatímco krysa preferuje sušší prostory, třeba půdy, chlévy a stáje. Potkan lépe plave a potápí se, lehčí a mrštnější krysa naopak lépe šplhá a skáče.

Rozšíření náhled|Rozšíření potkana v České republice Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století.

V Česku se vyskytuje na celém území ve všech nadmořských výškách: v Krkonoších byl nalezen i v horských chatách na hřebenech v nadmořské výšce 1400 m. Žije především v lidských sídlištích (tzn. na místech dlouhodobě obývaných lidmi), zejména v kanalizaci, v zemedělských objektech, v chovech různých zvířat (kravíny, vepříny aj.), na skládkách, rumištích, jatkách a jiných potravinářských provozech. Během vegetačního období žije také mimo zástavbu u vod, v bažinách, na polích či železničních náspech. (Krysa je oproti tomu v ČR relativně vzácná a žije v širším okolí dolního toku Labe (od Děčína po Prahu a Mladou Boleslav – v souvislosti s lodní dopravou).ANDĚRA, Miloš. Atlas fauny České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2018, s. 556–557. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.) Odhaduje se, že ve velkoměstech je potkanů zpravidla více než lidí;https://www.idnes.cz/xman/styl/krysy-potkani-velkomesta-epidemie.A170919_175813_xman-styl_fro#:~:text=Podle%20odhad%C5%AF%20%C5%BEije%20ve%20m%C4%9Bstech,Nebudou%20tam%20ale%20sami., 11. července 2025. například v pražské kanalizační síti mělo podle odhadu z roku 2021 žít asi pět milionů potkanů.https://www.prazskypatriot.cz/krysy-jsou-v-praze-vzacne-zato-potkanu-tu-jsou-miliony-behem-deratizace-bude-polozeno-pres-13-tun-nastrah/, 11. července 2025.

Způsob života Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce po setmění a před rozedněním. Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách. Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní. Doupě si budují většinou na zemi nebo nad ní, často si však pod podlahou vyhrabávají nory.

Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa jedinci – zpravidla zakladatelé skupiny – ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata výrazně podřízená – mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob „odreagování se“). Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci „ochutnavače“. Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první. Pokud tento „test“ přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan často odolává jedům a dalším návnadám „na krysy“. Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km², na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti organizmu a hierarchii v potkaní kolonii je schopen přežít i působení důmyslných prostředků k hubení. Proto se stal součástí všech velkých měst a větších lidských sídel, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití. Potkan je schopen zadržet dech pod vodou až na tři minuty.

Rozmnožování Samice mívá pářicí období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat (jiné zdroje udávají 6–10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 20 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá; plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14.–16. dne. Do třech týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různou, od 1,5 do 4 měsíců. Především u samců je pohlavní dospívání rychlejší.

Samice odchovává tři vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít pět a více vrhů. Zabřeznout může – podobně jako většina myšovitých – už 24 hodin po porodu.

Potrava Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá z 60–80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa. Ovšem podle jiných údajů převažuje živočišná potrava. Při nedostatku jiné potravy je schopen napadnout větší zvířata až do velikosti králíka. Známé jsou i případy útoků potkanů na netopýry, a to i ve vzduchu. Denně zkonzumuje potravu v množství asi desetiny své tělesné hmotnosti.

Potkan jako jakýkoli jiný hlodavec potřebuje obrušovat své hlodavé zuby. Obrušuje je nejčastěji na tvrdším druhu potravy (větve, tvrdý chléb), ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy).

Predace, parazitismus Přirozenými nepřáteli potkanů jsou lasicovité šelmy (tchoř, hranostaj, kuny) a výr velký. Mláďata potkanů jsou také potravou menších sov – například sovy pálené a kalouse ušatého.

Na potkanovi parazituje hlístice svalovec stočený a veš krysí (Polyplax spinulosa).

Laboratorní potkan Potkan se začal v 50. letech 20. století používat k laboratorním účelům, a to díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a inteligenci. K laboratorním účelům se používá bílá varieta, která má sníženou náchylnost k přenášení chorob. Postupem času vznikaly křížením odlišné barevné variety a potkan získal na popularitě.

Na potkanech byl v 50. letech poprvé prokázán tzv. Coolidgeův efekt.

Laboratorní potkan je klasifikován jako samostatný druh potkan domácí (Rattus norvegicus domestica).

V domácnostech je užíván jako ochočené domácí zvíře v barevných varietách nebo ve varietách s jinou stavbou těla nebo typem srsti.

Variety potkana laboratorního dle typu těla a srsti náhled|Varieta s velkýma ušima – dumbo Standard – klasická stavba těla a typ srsti Dumbo – potkan s velkýma ušima umístěnýma po stranách hlavy, která je plošší Manx (Tailless) – bezocasý potkan Sphynx (Hairless) – bezsrstý potkan Patchwork – potkan, kterému neustále narůstá a vypadává srst drsná jako vousy; místa na kterých vyrůstá, se mění Rex – kratší zvlněná odstávající srst s hrubou texturou Fuzz – jen jemná řídká podsada, vousky jsou kratší a zakroucené Dwarf – trpaslík, též minipotkan Odd-eyed – každé oko má jinou barvu Satin – rovná přiléhavá srst, je jemnější a má saténový lesk Harley – srst je rovná, odstávající a jeví se delší, kvůli množství podsady je „plyšová“ a načechraná Velveteen – jemná zvlněná srst

Variety potkana laboratorního dle barvy srsti Existují čtyři hlavní barevné linie: americká modrá linie ruská modrá linie šampaň linie béžová linie

Při křížení potkanů s barvami ze dvou různých linií se barvy potomků ředí či jinak znehodnocují; pak je velmi obtížné jejich barvu pojmenovat.

Tyto linie se dále dělí na jednotlivé barvy, z nichž častější jsou: náhled|Potkan albín alba (albín) – není schopen vytvářet pigment, proto má bílou srst a růžové oči aguti – přírodní divoké zbarvení, hnědošedá až hnědočervená barva s tickingem srsti, což jsou černé proužky na každém chlupu; břicho je stříbřité, oči černé blue aguti (modrá agouti) – modrá barva s tickingem, břicho stříbřitě šedé, oči černé amber – světle zlatavě oranžová se stříbrným tickingem, podsada je zbarvena do krémova, oči jsou růžové beige – střední béžová, břicho a nohy jsou stejné barvy, oči od tmavě červené do černé black – černá srst, černé oči black, silvered – prostříbřená černá srst blue, powder – břidlicově šedá srst, bez dalšího zabarvení, oči černé nebo rubínově červené, tlapky a ocas s modrým pigmentem blue, american (english) – světlejší lesklá modř bez dalšího zabarvení včetně bříška, černé oči, tlapky, uši a ocas s modrým pigmentem blue, russian – tmavá šedá barva s kovovým leskem, oči jsou černé buff = bůvolí – světle béžová barva srsti, rubínové oči champagne (šampaňská) – srst světle béžová s růžovým leskem, oči růžové, tlapky, ocas a uši se světlým pigmentem chocolate – čokoládové hnědá srst, oči černé, ocas, uši a tlapky s tmavým pigmentem cinnamon – skořicová srst, oči jsou černé nebo rubínově červené cinnamon pearl (perlová skořicová) – jednotlivé chlupy jsou zbarveny různými barvami, břicho je stříbřitě šedé, oči černé fawn – zlatě oranžová srst, oči rubínově červené nebo tmavě rubínově červené himalayan (himálajské zbarvení) – jako siamský, ale bílý základ srsti; oči červené nebo černé

Potkan

Źródło i licencja