Bertha Sophia Felicita von Suttner, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském – 21. června 1914 Vídeň), byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.
Život Berta Kinská se narodila v domě č. 697 na rohu Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském jako pohrobek 75letého polního podmaršála hraběte Františka Josefa Kinského (1768–1843),Polní podmaršál (Feldmarschall-Lieutenant). Hodnost polního podmaršála byla zavedena v r. 1632. V dřívějších dobách bývala uváděna i ve tvaru generál polní podmaršál (General-Feldmarschall-Lieutenant). V českých materiálech bývá často označována jako polní podmaršálek příslušníka jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů a jeho manželky hraběnky Žofie Vilemíny Kinské, která byla dcerou hejtmana jízdy Josefa von Körnera.
Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání. Také zdejší bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které ji ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky.
náhled|vlevo|upright|Hraběnka Berta Kinská v r. 1873 V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění bylo téměř vyčerpáno, mimo jiné i kvůli závislosti její matky na hazardních hrách, přijala Bertha místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se zde s Arturem (* 1850), nejmladším synem Suttnerů (baron Arthur Gundaccar von Suttner). Po návratu z Paříže, kde krátce pracovala jako sekretářka Alfreda Nobela, se Bertha i přes nesouhlas rodiny Suttnerových 12. červnaPřed 110 lety zemřela první nositelka Nobelovy ceny za mír, baronka Bertha von Suttner : Náboženský infoservis, 28. 6. 2024 1876 za Artura tajně provdala, manžela rodina vydědila a oba odjeli do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a v Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Bertha zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit.
V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a návratu do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích. Na dva roky (1886–1888) opět odcestovali do Paříže, kde byli jako uznávaní publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály.
V roce 1889 Berta von Suttnerová vydala román Die Waffen nieder! (v češtině Odzbrojte!, pův. přeložila Vlasta Pittnerová; nejnověji Složte zbraně! (2020) v angličtině vydáno jako Lay Down Your Arms, 1892). Suttnerová znala válečné dějiny i historii Královéhradecka a v knize mj. popisuje dění v kraji těsně po velké bitvě u Hradce Králové v r. 1866. Román vyvolal velký rozruch a postavil autorku mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Začala se angažovat v protiválečných aktivitách; brzy stála v čele výborů mírových organizací, v jejich setkání v Evropě. Jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a také další organizace, obhajující práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. Začala vydávat (1892–1910) pacifistický časopis Odzbrojte (Die Waffen nieder!). Po smrti manžela Artura (10. 12. 1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám. náhled|310x310bod|Bertha von Suttner na gruzínské poštovní známce z roku 2020 S jménem Berty Suttnerové jsou spojovány zejména tyto události: Při pobytu v italských Benátkách (začátkem 1891) dala popud k založení Mírové společnosti Benátky (Friedengesellschaft Venedig). Uveřejnila výzvu k založení mezinárodní pacifistické organizace; a ta byla založena na staré vídeňské radnici v říjnu 1891 pod názvem Osterreichische Friedensgesellschaft („Rakouská mírová společnost“). Na 3. mírovém kongresu (listopad 1891) v Římě byla zvolena viceprezidentkou Mezinárodního mírového byra. Kongres se konal na Kapitolu a Suttnerová byla první ženou, která kdy na tomto historickém místě pronesla řeč. Za úspěch Berty a jejích přátel lze pokládat i zřízení Stálého rozhodčího soudu se sídlem v Haagu v roce 1899. 3. září 1891 oznámila založení „Rakouské společnosti přátel míru“ (Österreichische Gesellschaft der Friedensfreunde); tato společnost při své schůzi jmenovala Bertu von Suttner prezidentkou společnosti (tou byla až do své smrti). Předala císaři Františku Josefovi I. (3. června 1897) podpisový arch s obhajovací řečí pro mezinárodní arbitrážní soud. V roce 1899 se účastnila příprav První Mírové konference v Haagu (k otázkám národní i mezinárodní bezpečnosti, odzbrojení a zřízení trvalého mezinárodního Nejvyššího soudu). Účastnila se Světového mírového kongresu v Monaku (1902), za rok cestovala opět do Monaka na otevření Mezinárodního institutu míru (Institut International de la Paix). V roce 1904 se konala Mezinárodní ženská konference v Berlíně. Berta von Suttner na závěrečné mírové demonstraci ve filharmonii měla přednášku. A téhož roku odjela do USA na Světový mírový kongres v Bostonu. Potom cestovala po Americe a mívala až tři přednášky denně. Ve Washingtonu byla pozvána do Bílého domu k rozhovoru s prezidentem Theodorem Rooseveltem. Podruhé byla v USA v roce 1912 a přednášela tam ve více než padesáti městech. Dne 21. srpna 1904 se konala ve společenském domě Casino v Mariánských Lázních přednáška Suttnerové jakožto prezidentky Rakouské mírové společnosti. Noviny psaly o mimořádně navštívené přednášce o pacifistickém hnutí a o boji s válkami.„Marienbader Zeitung“ uveřejnil 28. 8. 1904 část jejího vystoupení v českém překladu na dvou stranách Udržovala kontakt se svou rodnou zemí; za pacifistu a svého stoupence považovala také T. G. Masaryka. Setkávala se i s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. Již na podzim 1895 byla Berta Suttnerová v rodné Praze a ustavení české sekce Mírové společnosti mělo naději na úspěch. Německé kruhy chtěla získat vystoupením v Tiskovém klubu Concordia (v Německém domě v ulici Na příkopech). Pacifismus měl překlenout napětí mezi Čechy a Němci, ale její snaha se setkala s neúspěchem a nepochopením německé strany. V roce 1907 se aktivní Suttnerová účastnila druhé mírové konference v Haagu, kde se oproti roku 1899 mnohem ostřeji jednalo o pravidlech válečného práva a o otázkách stabilního míru. Berta Suttnerová, rodačka z Prahy, byla označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století. Zemřela po krátké těžké nemoci ve svých 71 letech dne 21. června 1914 ve Vídni, pouhých pět týdnů před vypuknutím první světové války.
Publicistka a spisovatelka Při pobytu v Gruzii (1876–1885) s manželem psali články pro nejrůznější časopisy a také literárně náročné stati pro vídeňský a berlínský tisk, seznamovali veřejnost s exotickým prostředím a psali zprávy o rusko-turecké válce 1877. Suttnerová psala také pod pseudonymy B. Oulet nebo Jemand. vlevo|náhled|Berta Suttnerová ve svém vídeňském bytě v roce 1911, tři roky před smrtí Jméno Berty Suttnerové se stávalo v literárních kruzích Evropy pojmem. V Gruzii napsala také několik novel, které byly publikovány a našly brzy své čtenáře. Spolu s manželem Arturem Suttnerem přeložili epos od Šoty Rustaveliho: Muž v tygří kůži, nejvýznamnější památku staré gruzínské literatury.náhled|345x345bod|Obálka knihy Berthy von Suttner "Die Waffen nieder" (vydání z roku 1896)Po návratu do Vídně se Berta v psaní soustředila na myšlenku mírového světa bez válek. A upsala se pacifismu. Kniha High Life (1886) měla hlavní téma respektování člověka a jeho svobodné vůle rozhodovat o sobě samém. Dále chtěla napsat knihu proti válce a vyjádřit, co si myslí a cítí bolest, kterou v ní vyvolává představa války, psala (1887 a 1888) a vydala knihu Die Waffen nieder (1889). Tato kniha byla přeložena do mnoha jazyků a opakovaně vydávána. V češtině vyšla kniha pod názvem „Odzbrojte!“ v roce 1896 v překladu Vlasty Pittnerové s věnováním památce Vojty Náprstka, iniciátorovi překladu knihy.
Román měl nebývalý ohlas, v kritikách se objevilo i srovnávání jeho významu s Biblí. Do historie vešla i slova: „Třebaže kniha není pochopitelně schopna změnit svět, román Suttnerové má k tomu blízko.“ S nadšením její protiválečné dílo přivítal i Alfred Nobel, Suttnerové v dopise z Paříže 1. dubna 1890 napsal:
Berta Suttnerová psala také (německy) divadelní hry, povídky a pacifistické spisy. Z početného díla například: Inventarium einer Seele (1883) Ein Manuskript (1885) Ein schlechter Mensch (1885) Kniha "High Life" (1886) Strojový věk (1888) O argumentech Karla svobodného pana Stengela a jiných ve prospěch války a proti ní (1899) Mírová konference v Haagu (1900) Martiny děti – román (1902) Erzählte Lustspiele (1889) Trente et qu arante (1893) Boj o zabránění světové válce – Krieg dem Krieg !: aus dem Tagebuch eines Idealisten (Válka proti válce: z deníku idealisty) s předmluvou Berty Suttnerové (1907) Zbrojení a přezbrojení (1910) Z dílny pacifismu (1911) Der Menschheit Hochgedanken (Berlin 1911) Barbarizace vzduchu – esej (1912) Vzlety lidstva: Román budoucnosti (1914)
Nobelova cena za mír
Setkání s Alfredem Nobelem Bertě Kinské, guvernantce v rodině Suttnerů, se od paní baronky, která chtěla zabránit dalšímu vztahu mezi Bertou a jejím synem Arturem, dostalo v roce 1875 doporučení přijmout nabídku jiného zaměstnání. Předala jí také inzerát o hledání sekretářky znalé jazyků. Berta po korespondenci nabídku přijala, odjela do Paříže a nastoupila jako tajemnice u Alfreda Nobela. Ten však byl brzy nato požádán švédským králem, aby se vrátil z Paříže do vlasti a tak se Berta po pár týdnech práce vrátila do Vídně (také na Arturovy písemné prosby).
Krátký čas, který prožila v Paříži s Nobelem, položil základ k jejich celoživotnímu hlubokému přátelství a vzájemné úctě – a k dopisování po celou dobu. Nobel si dobře rozuměl i s Bertiným manželem a ještě se několikrát sešli.
Prvotní myšlenka Dopis, který 7. ledna 1893 Bertě napsal, je zcela mimořádně důležitý: V něm Nobel Bertě naznačil, že hodlá založit fond, ze kterého se budou vyplácet ceny vědcům, lékařům a že také míní zřídit cenu pro toho, kdo se nějak zasloužil o světový mír a porozumění mezi národy.
Po smrti Alfreda Nobela (10. prosince 1896) jeho závěť prohlašuje, že jeho majetek má být použit na „ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu“. Velká míra vlivu na toto rozhodnutí se připisuje právě Bertě von Suttnerové – která byla pro Nobela inspirací zejména při myšlence udělovat cenu za mír.
Ocenění 10. prosince 1905 obdržela Berta von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír, kterou převzala 18. dubna 1906 v Kristianii (Oslo). Zde pronesla přednášku „Vývoj mírového hnutí“. Čestného ocenění se jí také dostalo (posmrtně) při proslovu Stefana Zweiga na Mezinárodním ženském kongresu k porozumění národů v Bernu (1917).