Karel Gott (14. července 1939 Plzeň – 1. října 2019 Praha-Smíchov) byl český šlágrový zpěvák, herec a malíř. V letech 1965–2019 se prodaly desítky milionů nosičů hudebních alb s jeho nahrávkami, což z něj učinilo nejúspěšnějšího českého interpreta. Během kariéry vydal celkem 293 sólových alb na domácí scéně i v zahraničí. Zpíval nejen česky, ale i německy, latinsky, anglicky, slovensky, maďarsky, italsky či rusky.
V anketách Zlatý slavík a později Český slavík získal celkem 42 ocenění. Dále obdržel více než 120 televizních ocenění, 32 zlatých desek, 1 diamantovou desku, 2 ceny Anděl, opakovaně se umisťoval na prvních příčkách českých hitparád a prodeje desek. V české populární hudbě měl dominantní pozici, dobře známý byl také v zemích Východního bloku, v německy mluvících zemích a v Belgii.
Celkově nazpíval kolem 2 500 písní. Spolupracoval s mnoha významnými umělci. Patří mezi pět nejprodávanějších interpretů v historii německé hudby. Jeho nejprodávanější album byla deska Karel Gott, která byla nazpívaná v ruštině. V Česku se nejprodávanějším albem stala vánoční deska Vánoce ve zlaté Praze, která je dodnes vyvážena do celého světa.
Život
Dětství a mládí Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni jako jediný potomek pozdějšího náměstka ministra těžkého průmyslu Karla Gotta (26. října 1911 PlzeňSOA Plzeň, Matrika narozených Plzeň-Panny Marie Růžencové 07, s. 327. Dostupné online. – 1982) a Marie, rozené Valešové (16. října 1910 PlzeňSOA Plzeň, Matrika narozených Plzeň 131, s. 169. Dostupné online. – 1977). V mládí chtěl být malířem a po ukončení školní docházky v Plzni se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu. Aby se stal zpěvákem, šel na konzervatoř. V 50. letech příležitostně vystupoval zároveň jako zpěvák-amatér a účastnil se různých pěveckých soutěží. Poprvé na sebe upozornil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stále ještě doznívala éra swingu a rock and roll bylo možné slyšet jen v klubech (Akord klub, Reduta). U poroty sice zcela propadl, dostal však nabídku na angažmá v pražských tanečních kavárnách s orchestry (např. Karel Krautgartner). Vedle svého zaměstnání v ČKD začal poloprofesionálně vystupovat jako zpěvák.
Počátky jeho působení Karel Gott se v roce 1958 přihlásil do soutěže amatérských zpěváků, kde pod pseudonymem Karel Matějíček získal první místo a začal častěji vystupovat v různých kavárnách. Tato večerní vystoupení se dostávala do konfliktu s jeho zaměstnáním, a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se věnovat profesionálně zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: „Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...“)Karel Gott - dokument o legendě československé populární hudby, Krátký film Praha 1986, vysíláno na stanici DokuCS dne 17. 1. 2013 Nastoupil na pražskou státní konzervatoř, kde do roku 1963 studoval operní zpěv u Konstantina Karenina (žák ruského pěvce Šaljapina) a ještě do roku 1966 dálkově. V roce 1960 se také poprvé objevil v televizi, v programu věnovaném patnáctému výročí osvobození Československa Rudou armádou vystoupil jako zpěvák s jazz bandem s coververzemi amerických bluesových písní Blues in the Night a Careless Love. Ve stejném roce se také stal jedním ze zpěváků Jazzového orchestru Československého rozhlasu.
Zpočátku u publika budil smíšené a kontroverzní pocity, způsobené jeho projevem, který se zcela vymykal zažitým trendům ze začátků 60. a celých 50. let v Československu. Až éra twistu v letech 1962–64 přinesla do české populární hudby výrazné oživení. Tehdy se začala také prosazovat divadla malých forem, v nichž se rodila moderní česká populární hudba. V roce 1962 se stal jeho duet s Vlastou Průchovou („Až nám bude dvakrát tolik“) hitem roku. Píseň se objevila straně EP vydaném v témže roce, čímž se stala jeho první publikovanou nahrávkou.
Milníkem kariéry bylo jeho vystupování v divadle Semafor, které začalo v roce 1962, i když Jiří Suchý zpočátku jeho angažmá nepodporoval. Píseň Oči sněhem zaváté z pásma Zuzana není pro nikoho doma, kterou Karel Gott zpíval, ovládla první příčku československých hitparád, stala se hitem roku a Karlu Gottovi dopomohla k získání prvního Zlatého slavíka.
Růst popularity V roce 1965, po odchodu ze Semaforu, založil se svými novými spolupracovníky, bratry Štaidlovými (textařem Jiřím a skladatelem Ladislavem), vlastní divadelní scénu Apollo a stal se její hlavní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo divadlo rozpuštěno. Od té doby ho na všech koncertech doprovázel nově založený Orchestr Ladislava Štaidla. V tomto roce také vydal singl, který se později stal rock‘n’rollovým hitem – jednalo se o píseň „Trezor“. Na festivalu Bratislavská lyra získal v roce 1966 zlatou Bratislavskou lyru za píseň „Mám rozprávkový dom“ (Vieroslav Matušík / Eliška Jelínková). Právě v roce 1966 se nacházel šéf nahrávací společnosti Polydor na služební cestě v Bratislavě, kde na festivalu uslyšel zpívat Karla Gotta a okamžitě ho pozval do Západního Berlína k natočení první singlové desky (druhá strana „Weißt Du wohin“). Gott se seznámil v této době také se skladatelem Karlem Svobodou, který pro něj napsal hudbu k několika výrazným písním.
Spolu s ním a Ladislavem Štaidlem v roce 1967 odletěli na 7 měsíců trvající angažmá do Las Vegas ve Spojených státech amerických, které zprostředkoval František Spurný. Zde zpíval v rámci tříhodinové československé estrády Europa ’68 v kasinu New Frontier, kde mu byla vyhrazena půlhodina. Představení nebylo příliš úspěšné.
V roce 1967, kdy pobýval v USA, se jeho největšímu „rivalovi“ Waldemaru Matuškovi podařilo opět zvítězit v anketě Zlatý slavík. Ze Spojených států amerických se vrátil jako sebevědomý profesionál. Po úspěších v USA, Kanadě, východní i západní Evropě, kde mu vyšlo jeho první (a hned zlaté) album a kdy jeho jméno začal zdobit ozdobný přívlastek „Zlatý hlas z Prahy“, se pustil do nové práce také na domácí scéně.
V roce 1968 reprezentoval Rakousko na mezinárodní prestižní hudební soutěži Eurovision Song Contest s písní „Tausend Fenster“, kterou pro něj složil Udo Jürgens (text Walter Brandin). Skončil třináctý a díky účasti na této soutěži se dostal do povědomí v mnoha zemích a stal se oblíbeným v Německu, Rakousku, Švýcarsku a nastartovala se jeho zahraniční kariéra. Dne 18. května 1968 odvysílala západoněmecká televize ARD svou pravidelnou sobotní show «Einer wird gewinnen», na které Karel Gott vystoupil před miliony televizních diváků s písní „Weißt du wohin“ a 1. října 1968 vydala agentura POLYDOR jeho první LP-desku (Karel Gott – Die goldene Stimme aus Prag), která mu vynesla první místo v západoněmecké hitparádě (Nummer-eins-Hit in Deutschland 1969) a první turné po 10 největších městech Západního Německa (NSR). V roce 1968 mu také Karel Svoboda složil hudbu pro Karneval v Riu jeho nejúspěšnější píseň „Lady Carneval“, která byla následně přeložena do třinácti jazyků. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 se nacházel na festivalu v Sopotech, kde si začal dělat starosti, jak to bude nadále s jeho pracovními závazky v NSR. Ze Sopot se vrátil do Prahy a hned pokračoval na turné do Hamburku. V roce 1969 získal bronzovou Bratislavskou lyru s písní „Hej, páni konšelé“, kterou následně zkritizoval ve svém projevu Gustáv Husák slovy narážejícími na text písně, že Karel Gott by chtěl na zemi ráj, žít jako v kapitalismu a pracovat jako v socialismu. V tomto období pak jeho popularita dosáhla mezinárodního rozměru. Jeho image v NSR vytvářela nadále firma Polydor.
70. léta náhled|vlevo|Přípitek Karla Gotta (vlevo) s Jaromírem Kaňákem Po celou dekádu sedmdesátých let si v Československu udržoval bezkonkurenční pozici jak v žebříčcích popularity (Zlatý slavík), tak v prodejnosti zvukových nosičů. Z domácích autorů dodával Karlu Gottovi úspěšné písně nadále především Karel Svoboda (Mistrál, Nápoj lásky č. 10, Mám zlatej důl) a Ladislav Štaidl (Kávu si osladím, Přijela pouť). Karel Svoboda složil také písně určené pro festivaly v Řecku (Hej, hej, baby, 1970) a v Japonsku (Ať láska má kde kvést, 1974; Jdi za štěstím, 1977). Příležitostně pro Karla Gotta komponovala i řada dalších významných osobností československé populární hudby (Petr Hapka, Angelo Michajlov, Milan Drobný, Lešek Semelka). Z převzatých melodií ze zahraničí dosáhly v 70. letech hitových rozměrů písně Má první láska se dnes vdává, Je jaká je, Běž za svou láskou, Babylon nebo Stokrát chválím čas. Počínaje rokem 1974 se na několik let stalo tradicí, že jeho novinková alba u Supraphonu byla pojmenována pouze letopočtem. Ještě více alb mu vycházelo v německy mluvících zemích, u firmy Polydor jen v roce 1976 vydal šest LP desek. Jeho německá produkce kromě novinek zahrnovala různé žánry od klasiky přes operetní melodie až k převažující lidové tvorbě vycházející často z českého prostředí. Na západoněmeckém trhu si udržoval výjimečné postavení mezi zahraničními interprety, v prodejnosti desek předstihl například skupiny Bee Gees a ABBA. Počet zlatých desek za prodaná alba v Německu převyšoval stejná ocenění v Československu. Komerčně nejúspěšnější deskou v kariéře Karla Gotta bylo v ruštině nazpívané album Карел Готт (1977), kterého se v Sovětském svazu prodalo přes 4,5 miliónu kusů. Téhož roku byl v Sovětském svazu vyhlášen jako nejpopulárnější zahraniční zpěvák. Vedle Zlatých slavíků a zlatých desek získal řadu dalších trofejí v různých zemích, mimo jiné byl oceněn Stříbrným lvem Radia Luxembourg za umístění svých písní v hitparádách. V roce 1974 získal ocenění Hvězda roku pro Československo od britského hudebního časopisu Music Week.
Kromě Československa a Německa vystupoval ve všech evropských zemích, vlastní televizní pořady měl v Rakousku, Nizozemí nebo Sovětském svazu, hostem televizních programů byl také v Belgii, Švýcarsku nebo Španělsku. Každoročně absolvoval turné po Československu a Německu, koncertní šňůry měl také v Rakousku, Itálii a Polsku. Velkým úspěchem bylo turné po Sovětském svazu v roce 1972. V roce 1979 vystupoval poprvé na country festivalu v Nashvillu, kam byl pak pozván ještě několikrát. V Německu byl hlavní hvězdou večera v rámci mezinárodního programu na Letních olympijských hrách v Mnichově (1972) nebo při slavnostním otevření Paláce republiky v Berlíně (1976). V Paláci republiky později často vystupoval ve východoněmecké televizní show Ein Kessel Buntes. V Československé televizi dostal velký prostor v samostatném recitálu Zpívá Karel Gott, který se natáčel v divadle ve Slaném a v letech 1973–1978 vzniklo deset pokračování. Výběr písní a směsí natočených pro tento pořad vyšel na dvojalbu Zpívá Karel Gott (1976). Po ukončení seriálu ze Slaného pořizovala Československá televize několik následujících let záznamy Gottových vánočních koncertů z Lucerny (1978–1982).
Vedle televize příležitostně spolupracoval také s filmem, v několika snímcích hrál sám sebe (Třicet panen a Pythagoras, 1973; Romance za korunu, 1974; Parta hic, 1976). Slabiny jeho herectví před kamerou se projevily v jediné hlavní roli v muzikálu Hvězda padá vzhůru (1974) natočeném na motivy Strakonického dudáka. Film neměl příliš velký ohlas a Karel Gott sám krátce poté řekl, že do časově náročného filmového natáčení s nejistým výsledkem se již nikdy nepustí. V řadě dalších filmů zazněly Gottovy písně, z těch je na místě uvést Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš? (1973) z pohádky Tři oříšky pro Popelku od Karla Svobody. Karel Svoboda také Gotta v Německu přesvědčil k nazpívání titulní písně Biene Maja k německé verzi stejnojmenného animovanému seriálu. Singl Biene Maja byl mimořádným úspěchem a v roce 1978 za něj Gott se Svobodou obdrželi od Polydoru pět zlatých desek (v české a slovenské verzi byla píseň pořízena až v roce 1985 při uvedení seriálu v Československu).