Mikarie pospolitá (Micaria sociabilis) je pavouk z čeledi skálovkovití. Jedná se o evropský druh pavouka, v Česku je kriticky ohrožený. Žije v blízkosti mravenců lužních a vyskytuje se u něj poměrně vzácný reverzní sexuální kanibalismus.

Vědecká synonyma Arboricaria sociabilis Kulczyński, 1897 Micaria canestrinii Roewer, 1951 Arboricaria koeni Bosmans, in Bosmans & Blick, 2000 Micaria koeni Bosmans, 2000Mikarie pospolitá. In Biolib.cz [online] © 1999–2026 [cit. 2026-01-13]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id612/

Původní české názvy mikarie Koenova skálovka pospolitá

Popis Samec a samice jsou přibližně stejně velcí – samci mívají od 2,4 do 4 mm a samice 3 až 4 mm, pohlavní dimorfismus tedy není příliš výrazný. Vzhledem i pohyby mikarie napodobuje mravence lužního (Liometopum microcephalum). Hlavohruď má oválný tvar a hnědé zbarvení s bronzovým leskem. Zadeček je oválný, černý s bílou linkou uprostřed a jsou na něm lesklé proužky, resp. šupinky. Končetiny pavouka jsou hnědavé kromě femurů (stehen), které mají tmavší barvu. Celé tělo je pokryto šupinkovitými chloupky.KŮRKA a kol. Pavouci České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2015, s. 467–468. Atlas. ISBN 978-80-200-2384-1.

Výskyt Evropský druh pavouka, vyskytující se ve Francii, Španělsku, Itálii, střední Evropě, Balkánu, Turecku, Ukrajině a na jihu Ruska. V České republice je velmi vzácný, vázaný na kolonie mravence lužního. Vyskytuje se jen na jižní Moravě na několika málo lokalitách v Lednicko-valtickém areálu. Nejčastějším biotopem jsou kmeny starých a většinou solitérních dubů letních (Quercus robur) v parcích a okrajích lesů.

Způsob života Pavouk má nejvyšší sezónní aktivitu během letních měsíců. Nejaktivnější je od 12 do 15 hodin, kdy teplota habitatu je nejvyšší a počet mravenec lužních také. Pavouci zřejmě přezimují ve stadiu dospělých samců a pohlavně nedospělých (subadultních) samic. Živí se chvostoskoky a dvoukřídlým hmyzem.

Mimikry Mikarie pospolitá uplatňuje myrmekomorfii, přesněji tzv. batesovské mimikry. Žije výhradně v blízkosti mravenišť vzácných mravenců lužních, k jejichž pachům je přitahována; pavouk imituje mravence barevně a chováním, pohybuje se velmi rychle a stejně nevyzpytatelně, má ale jiný tvar těla. Neproniká do mravenčího hnízda, ale skrývá se ve štěrbinách kůry. Mravence neloví, mimikry jí slouží jako ochrana před predátory, jimiž jsou zřejmě další pavouci, kutilky rodu Tracheliodes a ptáci. Mravenec lužní se vůči mikariím chová velmi agresivně a při vzájemném přiblížení se pavouk rychle schovává do škvíry v kůře stromu, aby se vyhnul kontaktu a potenciálnímu útoku.PEKÁR, Stano. Ant-mimicking spider actively selects its mimetic model (Araneae: Gnaphosidae; Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News. 2020, vol. 30, s. 135–136. (anglicky)

Rozmnožování a reverzní sexuální kanibalismus U mikarií pospolitých nebyly během rozmnožování pozorovány žádné námluvy. Sameček chytí samičku svými končetinami, vyleze na hlavohruď samice a otočí se tak, aby pedipalpem dosáhl k její epigyně. Samci jsou po páření schopni ucpat pohlavní orgán samice výměšky ze žlázy v pedipalpě, čímž se snaží zabránit oplodnění samice jinými samci. Po kopulaci samice tkají několik drobných plochých kokonů, v nichž se nachází jedno až pět vajíček. Kokon je připevňován do prasklin v kůře v blízkosti kolonie mravenců. Velikost kokonu činí v průměru 2 mm a velikost jednoho vajíčka 0,6 mm. V laboratorních podmínkách byla průměrná doba inkubace 16 dnů, a průměrná velikost vylíhnutého mláděte 1,27 mm. Samice kokon nestřeží.

Velkou zvláštností těchto pavouků je jejich reverzní sexuální kanibalismus. U velkého množství pavouků má samička kanibalské sklony a požírá samečky, u mikarie pospolité je tomu naopak. Během výzkumu v roce 2008 bylo toto chování zaznamenáno v 11 % případů. Podobně jako při páření, i kanibalismus nastal většinou nedlouho po prvním kontaktu jedinců. Kanibalismus po kopulaci se objevil pouze v jednom případě. Samec vykazující toto chování byl vždy větší než samice a během experimentu zabil v průměru dva až tři jedince opačného pohlaví. Žádný z kanibalistických samců však nezabil všechny nabídnuté samice.SENTENSKÁ, Lenka. Reversní sexuální kanibalismus u pavouků Micaria sociabilis. Brno, 2009, s. 20–23. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Mgr. Stano Pekár, PhD. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Ve většině případů zabíjejí samci z druhé roční generace „staré“ samice z první generace, které už se spářily, a to především v době nedostatku potravy.

Ochrana Pavouk je v České republice pokládán za kriticky ohrožený druh, což je způsobeno jeho vazbou na také kriticky ohroženého mravence lužního. Většina jeho stanovišť je územně chráněna.

Možnost záměny Záměna je možná s ostatními druhy mikárií, zvláště pak s mikárií mravencovitou (Micaria formicaria), která je, ale větší, celkově protáhlejší a na zadečku má světlé proužky dva. Podobná je také zápředka obecná (Phrurolithus festivus), zvláště pak samci, a brabenčík obecný (Phrurolithus festivus).

Odkazy Reference

Literatura KŮRKA Antonín; ŘEZÁČ Milan; MACEK Rudolf; DOLANSKÝ Jan. Pavouci České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 621 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2384-1. SENTENSKÁ, Lenka. Reversní sexuální kanibalismus u pavouků Micaria sociabilis. Brno, 2009. 29 s. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Mgr. Stano Pekár, PhD. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Externí odkazy

mikarie pospolitá na stránkách České arachnologické společnosti + foto mikarie pospolitá na BioLib.cz + foto

Kategorie:Skálovkovití