Neandertálec je pravěká forma člověka řazená buď do druhu Homo neanderthalensis, nebo poddruhu Homo sapiens neanderthalensis. Jeho ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými fosíliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky.
První lebky neandertálců byly objeveny v belgické lokalitě Engis roku 1829 a ve Forbesově lomu v Gibraltaru roku 1848. Tyto nálezy však byly uloženy v muzeích, a proto je často za první lokalitu nálezu kosterních pozůstatků mylně považováno údolí Neandertal nedaleko Düsseldorfu, podle kterého byl odvozen i název této vývojové větve.
V údolí Neanderthal objevil při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott roku 1856 dělníky vyhazující při práci v kamenolomu zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval a prozkoumal. Jeho závěr byl pro tehdejší svět šokující a nepřijatelný. „Fosilní předvěký člověk neexistuje!“ prohlašovali Fuhlrottovi odpůrci a vědecké autority té doby. Až Darwinova teorie evoluční biologie roku 1859 a další nálezy daly nakonec za pravdu Fuhlrottovi.
Původ
Dlouhodobým problémem bylo, kam neandertálce ve vývojovém stromu člověka řadit. V současnosti panuje přesvědčení, že jejich původ je úzce spjat s evolučním skokem v dějinách rodu Homo, ke kterému došlo zhruba před 800 000 lety v Africe. Po dlouhém období stagnace se náhle na africkém kontinentu vynořují progresivnější formy hominidů s vyšším objemem mozkovny a vyšší postavou než u jejich předchůdce Homo ergaster a příbuzného druhu Homo erectus. Jedna skupina těchto pokročilých pralidí už minimálně před 800 000 lety osídlila Evropu. Vědci jim přidělili název Homo antecessor (doslova „člověk-průkopník“). Před cca 600 000 lety se Homo antecessor vyvinul v nový druh, „člověka z Heidelbergu“ (Homo heidelbergensis), jenž je považován za předka pozdějších neandertálců (v Evropě jako protoneandrtálec) i Homo sapiens (v Africe). Potvrzují to i výzkumy neandertálské DNA extrahované z koster, které indikují, že poslední společný předek neandertálců a moderních lidí žil před 700 000 lety a k definitivnímu rozštěpení obou druhů došlo zhruba před 370 000 lety. (Mohlo to ale být už před 800 000 lety.) Do té doby také spadá doložené využívání ohně neandrtálci.http://www.colorado.edu/news/releases/2011/03/14/neanderthals-were-nifty-controlling-fire-according-cu-boulder-researcher - Neanderthals were nifty at controlling fire, according to CU-Boulder researcher Homo heidelbergensis byl v Evropě záhy konfrontován s prudkými klimatickými výkyvy charakterizujícími nástup dob ledových. Stáří společného ženského předka všech neandertálců (asi 250 000 let) odpovídá vrcholu tzv. mindelského (elsterského) glaciálu, kdy se v Evropě objevují první hominidé se zárodečnými neandertálskými rysy. Ve své typické podobě se neandertálci vynořují na konci dalšího (risského/saalského) glaciálu před 130 000 lety.
Rozšíření vlevo|náhled|Rozšíření neandertálců (rané formy růžově, pozdní formy modře) Za nejvýchodněji položené naleziště neandertálců byla dosud považována jeskyně Tešik-Taš v Uzbekistánu, kde byly ve 30. letech 20. století objeveny pozůstatky neandertálského dítěte staré asi 70 000 let. Analýza DNA z přibližně 30–38 000 let staré kostry v Okladnikově jeskyni v Altajském pohoří však ukázala, že nenáleží moderním lidem, nýbrž neandertálcům. Do tohoto obrázku zapadá nález archeologické lokality s rysy mousterienu na horním toku Jeniseje, která byla datovaná na stáří 125 000 let. Znamená to, že neandertálci obývali i region jižní Sibiře a teoreticky není vyloučeno, že se mohli dostat až na Dálný Východ. Před cca 70 000 lety, kdy došlo k dramatickému ochlazení, okupují i Přední Východ, který v průběhu předchozího teplého interglaciálu drželi v rukou první sapientní migranti z Afriky.
Na českém území dokládá přítomnost neandrtálců zejména archeologický objev z jeskyně Šipka v severomoravském Štramberku – tzv. Šipecká čelist.
Kultura náhled|vlevo|Rytina připisovaná neandrtálci v jeskyni Gorham (Gibraltar)
Charakteristickým rysem provázejícím neandertálce je „mousterská kultura“ (mousterien). Ta se vyznačuje tzv. levalloiskou technikou výroby nástrojů, jež se v Evropě objevuje před zhruba 250 tisíci lety a dokázala už sofistikovaně opracovávat i drobné úštěpy od kamenného jádra, které byly v předešlém období pouze výrobním odpadem. Neandertálci totiž byli podobně zruční jako moderní lidé té doby. Neandertálci používali pěstní klíny a další druhy kamenné industrie (škrabadla, nožíky, rydla), dále pak dřevěné a kostěné nástroje. Typickými zbraněmi (které nebyly primitivnější než u Homo sapiens) neandertálců byly oštěpy/kopí s kamennými hroty, primitivní sekery a palice. Vyráběli vlastní smolné lepidlo, aby hroty připevnili. Proces mohl být ale relativně jednoduchý. K výrobě nástrojů používali i oheň. Vytvářeli si i provázky. Na území Česka je moustérien reprezentován svou regionální variantou nazývanou micoquien, jehož nejvýznamnější nálezy pocházejí z jeskyně Kůlna v Moravském krasu. Na konci středního paleolitu se v souvislosti s neandertálci setkáváme i s prvními pohřby, z nichž nejvíce proslul ten údajně „květinový“ z iráckého Šanídáru, který obsahoval kostru člověka stiženého mnoha zraněními a dokonce s amputovanou rukou. Dětské hroby byly vyzdobenější, což svědčí o silných citových vazbách.http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/jake-meli-neandrtalci-detstvi--1340240 - Jaké měli neandrtálci dětství? Ovšem tyto interpretace nejsou jednoznačně přijímány. U neandertálce lze ovšem také doložit kanibalismus.
Umělecké sklony lze doložit již před 130 tisíci lety.http://vesmir.cz/2015/03/21/osm-neandrtalskych-drapu/ - Sto let starý nález z chorvatské jeskyně Krapina podpořil domněnky o uměleckých ambicích neandrtálců Před 176 tisíci lety pravděpodobně opracovávali i stalagmity. Později lze doložit i jeskynní malířství.
João Zilhão, profesor na Univerzitě v Lisabonu, řekl, že věří, že neandrtálci mají schopnost používat symboly a myslet abstraktně, na základě jeskyní ve Španělsku.
Neandertálci používali při komunikaci jazyk, jehož podoba je ale nedoložena. Pro existenci řeči svědčí několik nepřímých důkazů včetně života v komplexních sociálních skupinách a používání rozvinutých loveckých technik. Nalezena byla také podobná jazylka, která souvisí se schopností mluvit. Extrakcí DNA ze vzorku kostí byla potvrzena přítomnost genu FOXP2 , který je nezbytný pro správný vývoj řeči u lidí (tento gen se vyskytuje u mnoha obratlovců, kde hraje důležitou roli ve verbálním projevu jako je zpěv u ptáků nebo echolokace u netopýrů). Inteligence neandrtálců byla stejná jako u tehdejších lidí moderního typu. náhled|Neandrtálská matka K bydlení neandrtálci využívali jeskyně nebo si stavěli jednoduché přístřešky především z mamutích kostí a klů, případně ze dřeva. Jejich styl života nebyl tolik založen na migraci jako u kromaňonců. Nalezená skupina stop ukazuje, že se jednalo o skupinu více než 10 jedinců s menším zastoupením dospělých.
Porod neandertálců byl komplikovaný stejně jako u dnešního člověka, a proto rodičkám musel někdo pomáhat („porodní bába“). Děti měly starší matky a mladší otce oproti lidem. Odhaduje se, že kojenecká úmrtnost neandrtálců v severní Eurasii byla kolem 43 %.
Některé nálezy napovídají, že neandertálci si čistili zuby. Ale tyčky na čištění zubů používají lidé (jejich předci) už pravděpodobně přes milión let.
Některé objevy na sídlištích neandrtálců dokládají, že využívali mnohé přírodniny jako ozdoby, talismany a amulety. Mezi časté objekty tohoto druhu v době před 120 až 40 tisíci lety patří například peří, zuby šelem nebo spáry dravců.
Neandrtálci trpěli vysokou mírou traumatických poranění. Přibližně 79–94 % jedinců vykazovalo známky zhojeného velkého zranění, z nichž bylo 37–52 % zraněno vážně a 13–19 % zraněno před dosažením dospělosti. Paleoantropolog Erik Trinkaus odhadl, že asi 80 % neandrtálců starších než 20 let podlehlo svým zraněním a zemřelo před dosažením 40 let, což ho přivedlo k domněnce, že neandertálci používali riskantní loveckou strategii (hypotéza „rodeo jezdce“). Stejně jako neandrtálci, také moderní lidé z mladého paleolitu se málokdy dožívali déle než 40 let.
Studie z roku 2016 zaměřená na 124 neandrtálských jedinců zjistila, že vysoká míra zranění byla způsobena útoky zvířat. Severní Eurasii obývala obří zvířata, takzvaná pleistocenní megafauna. Ve 36 % případů se jednalo o útok medvěda jeskynního, v 21 % šlo o útok lva jeskynního a dalších velkých koček, a v 17 % šlo o útok vlků. Tak velká míra střetů se šelmami pravděpodobně pramenila z konfrontací kvůli konkurenci o potravu a prostor jeskyní i z toho, že neandertálci tyto masožravce lovili.
Neandrtálci mohli sdílet kulturu s moderním člověkem.
Fyzický vzhled náhled|vlevo|Lebka neandertálce má výrazné nadočnicové oblouky a nízké čelo náhled|Srovnání lebky člověka dnešního typu a neandertálce Původní lidské populace, obývající tropickou Afriku, se vyznačovaly štíhlou lineární konstitucí a relativně dlouhými končetinami s dlouhými distálními segmenty (předloktí, lýtka). Tato tělesná stavba relativně zvětšovala povrch těla v poměru k tělesné hmotnosti a tak umožňovala rychleji se zbavovat přebytečného tepla a vyhnout se riziku přehřátí (tzv. Allenovo ekologické pravidlo). V extrémní podobě se s ní dnes setkáváme u obyvatel afrických savan a u australských domorodců. Předkové neandertálců se však museli vyrovnat s diametrálně odlišným klimatem, které naopak vyžadovalo maximální udržení tělesného tepla a tudíž i relativní zmenšení tělesného povrchu. To vedlo k evoluční selekci podsaditých tělesných typů s krátkými končetinami a zejména s velmi krátkými distálními segmenty (předloktí, lýtka – tzv. Bergmannovo pravidlo). Po překonání dvou krutých dob ledových se neandertálci vynořují jako značně muskulární hominidi s mohutným trupem a robustními kostmi, které musely vydržet riskantní lovecký styl, při němž docházelo často k přímému kontaktu s tehdejší evropskou megafaunou. Jejich postava však byla vzpřímená podobně jako u člověka moderního typu. Odhad výšky dosud nalezených dospělých neandrtálců se pohybuje od 148 do 177 cm, muži měřili obvykle okolo 166 cm a ženy cca 154 cm. Průměrná hmotnost byla odhadnuta na asi 66 kg u žen a 78 kg u mužů. Byli tedy v průměru o něco menší a robustnější než tehdejší běžní jedinci Homo sapiens. thumb|Starší neandrtálský muž s dítětem Současného člověka by na neandertálcích asi nejvíce upoutal výrazný pronikavý nos, nízké, téměř ploché čelo s nadočnicovými oblouky, dlouhá, plochá lebka a neexistence brady. Rozhodně nebyli hloupí; objem jejich mozkovny se v průměru pohyboval na nejhořejší úrovni rozpětí u současných lidských populací (téměř 1500 cm3). Podle studia neandertálské DNA měli tito hominidi světlou pleť a měli se mezi nimi vyskytovat i jedinci s ryšavými vlasy. Novější studie to však spíš popírá. Výzkum fosilních hrudních košů neandrtálců ukázal, že mohutný hrudník (a to i proporcionálně), měly již malé neandrtálské děti. Rozdíly ve tvaru lebky od moderního člověka korelují s polohou „neandrtálskosti“ odvozenou z DNA testů moderních lidí podle jejich podílu neandrtálské DNA.
Ekologie Potrava neandertálců obsahovala hlavně maso velkých zvířat (velcí býložravci), ale také mořské živočichy jako jsou měkkýši, tuleni, delfíni, ryby, mořští ptáci a želvy. Nejnovější studie naznačují, že jídelníček si obohacovali vařenou rostlinnou stravou. Rostlinná strava místy tvořila podstatnou část jídelníčku. Objevuje se také kanibalismus.
Vymření neandertálců