Bratronice () jsou vesnice a obec v okrese Kladno ve Středočeském kraji, asi 30 kilometrů západně od Prahy. Žije zde  obyvatel. K části Bratronice náležejí i samoty Mostecký Mlýn a Roučmídův Mlýn s chatovým pásmem podél říčky Loděnice. Vesnice se nachází při silnici II/201 mezi Bělčí a Horním Bezděkovem, na hranici chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a přírodního parku Povodí Kačáku. Její existence je doložena od 13. století, kdy ležela na lovecké cestě z Prahy na Křivoklát. Je zde kostel, škola, sokolovna i fotbalové hřiště.

Název Pojmenování obce je odvozeno od přivlastnění vsi Bratroňům (od osobního jména Bratroň). Samotný název se měnil od Bratronicih (používaného od roku 1227), přes Bratronicz (1352), Bratczicz (1367), Brattrzicz (1369) k Bratronicz (užívané v letech 1399–1405). Název obce je uváděn v množném čísle ženského rodu (tedy „ty Bratronice“).

Historie Obec leží na starodávné lovecké cestě, která vedla z Prahy do Zbečna a odtud pokračovala dále až na hrad Křivoklát. Touto cestou putovali čeští panovníci se svojí družinou, když v lesích kolem křivoklátského hradu pořádali hony a štvanice na zvěř. O stezku, kterou připomínají dodnes zachované milníky s vytesanými kříži, zdejší původní obyvatelé pečovali a udržovali ji. Protáhlý tvar obce dosvědčuje podle článku na webu obce skutečnost, že vznikala na vysekané lesní mýtině podél starobylé cesty. Milníků se dochovalo celkem pět a dva z nich jsou v Bratronicích (na zahradě u sokolovny a poblíž fotbalového hřiště).

náhled|vlevo|Obec na mapách III. vojenského mapování

První obyvatelé obce pocházeli z rodu Bratroniců a sídlili v místech, kde dnes stojí cihelna (severovýchodní partie obce). Dokládají to vykopávky, které v těchto místech archeologové našli.

Ves existovala již za krále Václava I. Kníže Vladislav II. v roce 1140 nebo 1142 postoupil desátky ze vsi panskému klášteru svatého Jiljí na Pražském hradě. Tehdy zde bylo kromě rychtáře 9 osedlých dědičných nájemců. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1228, kdy je uvedena v soupisu jmění ženského benediktinského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Ves náležela ke zbečenskému újezdu a s ním se dostala k hradu Křivoklátu.

Zuzana Pešková a další autoři považují Bratronice za charakteristického představitele specifické skupiny obcí na Rakovnicku s podobnou urbanizační strukturou (dlouhý obdélníkový návesní útvar lemovaný po delších stranách nápadně pravidelnou parcelací), vysazených v rámci kolonizačních aktivit v Čechách ve 14. století. Byly vysazeny právem zákupním před rokem 1352, mají však předlokační původ.

V roce 1353 postoupil Karel IV. obec sboru pražských mansionářů. Pro jejich financování vybral několik obcí (mezi nimi i Bratronice) a jejich daně měly jít přímo tomuto sboru. Protože ale (pravděpodobně pro nesouhlas zemského sněmu) toto královo rozhodnutí nevešlo v platnost, rozhodl se od roku 1376 daňový odvod z Bratronic předávat přímo mansionářům. Toto rozhodnutí Karla IV. platilo i pro jeho potomky a dědice.

náhled|vlevo|Památkově chráněný venkovský statek čp. 10|alt=Objekt statku tvoří dvě souběžně stojící zděné přízemní budovy přivrácené štíty. Mezi nimi je zděná zeď plotu, v níž je umístěna dřevěná brána. Již ve 14. století získala obec právo zákupní. Místní svobodní osadníci tak mohli volně disponovat se svým majetkem a mohli ho tak prodat nebo se odstěhovat. Za to odváděli panovníkovi poplatek ve formě peněz nebo obilí. Protože ale král vždy neměl na zaplacení svých dluhů, hradil své dluhy přenecháváním obcí. Tak také roku 1460 panovník Jiří z Poděbrad přenechal Bratronice spolu s okolními sídly (Žilinou, Novým Strašecím či Unhoští) Bořivoji mladšímu z Lochovic. Ten v té době vlastnil i hrad Okoř.

Dalšími majiteli Bratronic byli páni z Donína, kteří je získali díky sňatkům a jako dědictví. V roce 1555 obec vlastnil Ferdinand I. Habsburský. Protože neměl na splacení dluhu Bořitům z Martinic, zastavil jim Bratronice. Hned následujícího roku však své závazky splatil a obec se panovníkovi navrátila zpět. Majitelem obce se následně stal Albrecht z Valdštejna a pak též Fürstenbergové.

Během první světové války padlo 16 bratronických občanů a na jejím konci roku 1917 byly pro zbrojní účely zrekvírovány čtyři z pěti zvonů z kostelní věže.

Mezi lety 1842 a 1897 bylo podle katastrálních map zbouráno 20 % zástavby a 25 % nově postaveno: jednak po obvodu návsi místo starších budov, jednak v centru návsi a podél silnic na východní a západní straně vsi. Do roku 1964 bylo zbouráno 18,5 % objektů vzniklých před rokem 1897 a počet objektů se zvýšil o 65 %, takže 54 % celkové zástavby tvořily stavby realizované po roce 1897. Zástavba probíhala jak ve středu návsi a po jejím obvodu, tak podél silnic na východě, jihu a západu vsi, a sady v severovýchodní části Bratronic začaly být rozpracelovány a zastavovány rodinnými domky městského typu, které již nevycházejí z tradiční lidové architektury. Mezi lety 1964 a 2002 byla již původní urbanistická struktura narušena. Zbouráno bylo 8,6 % objektů, počet objektů se zvýšil o 17,2 %, takže 22 % domů pocházelo z doby po roce 1964. Zástavba probíhala zejména na místě původního pásu středověkých ovocných sadů, kde nová parcelace již odpovídala spíše městské zástavbě, na západní straně se vesnice dále rozrůstala podél komunikace. Rozparcelovávány a zastavovány jsou též zadní části hlubokých středověkých parcel podél návsi, původní polní cesty po obvodu vsi byly přeměněny v obslužné komunikace v nové zástavbě. Návesní rybník byl změněn v betonovou požární nádrž, původní velká náves se rozpadla na dvě hlavní menší centra (u kostela a u požární nádrže), zatímco ostatní nezastavěné plochy původní návsi získaly charakter obslužných či průjezdných komunikací. Současná územně plánovací dokumentace původní urbanistický koncept nerespektuje. V roce 2011 byla projednávána například výstavba skladů zemědělské techniky u bývalé usedlosti Borek, zástavba bývalého dobývacího prostoru cihelny zónou výroby a služeb nebo výstavba víceúčelové vodní nádrže Stošavka na Lhoteckém potoce severně od vsi, poblíž Borku.Milena Morávková: SEA dokumentace – vyhodnocení vlivů změny č. 4 ÚPNSÚ Bratronice na životní prostředí , květen 2011, předkladatel: obec Bratronice

Roku 1971 obdržela obec od československé vlády čestné uznání. Od roku 1973 působil na vojenské základně jižně od Bratronic na vrcholu Kouty 14. protiletecký raketový oddíl 71. protiletadlové raketové brigády (VÚ 3010 Bratronice). Zdejší jednotka byla vybavena protiletadlovými raketovými komplety S-125 Něva. Roku 1992 armáda základnu opustila. Od roku 1998 vydává obec pro své občany pravidelný měsíční zpravodaj nazvaný „Bratronice – naše obec“. Bratronice patří mezi zakládající členy svazku obcí mikroregionu Bratronicko, založeného roku 1999.

Přírodní poměry

Popis náhled|Řada zděných patrových domů v obci, uprostřed dům čp. 81)|alt=Řada zděných patrových domů (uprostřed nich dům čp. 81, před nímž stojí automobil Škoda Fabia). Krajinu tvoří pahorkatinný zvlněný terén, lesnatý a zemědělsky méně využitelný. Vesnice Bratronice má charakter uceleného venkovského zemědělského sídla, je rozložena v mírně svažitém terénu podél silnice II/201, z níž na několika místech odbočují silnice nižších tříd a kterou obepíná nepříliš rozvětvená uliční síť. Na okrajích vsi stojí v některých ulicích novější řadové domky. V půdorysu obce je dodnes dobře čitelný a místy zcela dochovaný způsob vrcholně středověké gotické parcelace, původně pravidelný půdorys obce s dlouhým a úzkým návesním obdélníkem v centru a polními cestami po obvodu původní vesnice a s pár chudinskými domky uprostřed návesního obdélníku se za posledních 150 let deformoval.Zuzana Pešková: Čitelnost historické urbanistické stopy v půdorysu obce Bratronice na Kladensku . In: Člověk, stavba a územní plánování IV. ČVUT v Praze, Fakulta stavební (2010). Str. 84-93. Základní modul parcelace zde byl 33 metrů, převažuje zejména v severní frontě parcel. Prostranství ani ulice nejsou pojmenované, charakter návsi má rozšířený pás podél hlavní silnice a komunikace obcházející požární nádrž, zejména v okolí hlavní křižovatky, v jejímž sousedství se nacházejí i autobusové zastávky, sokolovna a obecní úřad. Lokální návesní charakter má prostranství mezi kostelem a školou, nedaleko západně od hlavní křižovatky. Jižně od obecního úřadu stojí družstevní nákupní centrum postavené v době socialismu.

Urbanisticky oddělené jsou Mostecký Mlýn a Roučmídův Mlýn v údolí Kačáku. Na obě historické samoty navazují souvislé pásy chatové zástavby – chatová oblast Mostecký Mlýn, podél říčky vede atraktivní turistická cesta. Severovýchodně od vsi se nachází zemědělská usedlost a farma Borek, jižně od ní při silnici na Dolní Bezděkov je areál cihelny. Na území obce je evidováno cca 258 objektů určených k rekreaci, v Bratronicích je celkem 8 chatových osad, v Dolním Bezděkově 5 lokalit, nejvíce v údolí Loděnice.

Geologická stavba, reliéf a půry Bratronice leží na území Českého masivu. V údolí místní vodoteče se nacházejí kvartérní nivní sedimenty, tedy hlíny, písky a štěrky. Severně od nich jsou naváté sedimenty (spraše či sprašové hlíny) kvartérního stáří, naopak jižně se nacházejí zpevněné sedimenty svrchního proterozoika (droby, prachovce nebo břidlice). V severovýchodních partiích obce je oblast, která je tvořena metamorfovanými fylitickými břidlicemi a drobami, jež přechází ve vulkanitický bazalt a bazaltandezit. Jihovýchodně od Bratronic se nacházejí fylitické břidlice také přecházející v bazalty a bazaltandezity.

Horopisně patří Bratronice do České vysočiny, konkrétně do její Poberounské subprovincie, v níž jsou částí Brdské oblasti, přesněji Křivoklátské vrchoviny. Jihovýchodně od vsi se nachází vrch Tuchonín (488 m n. m.) a severovýchodně od něj Vysoký vrch (486 m n. m.) s volně přístupnou rozhlednou. Na jihozápadním okraji Bratronic je vrch Kouty (473 m n. m.) a severozápadně od vsi je Žilinský vrch (463 m n. m.). Z pedologického hlediska se na území obce nacházejí hnědozemě, jen v jihozápadních částech je oblast s výskytem luvizemě.

Téměř z poloviny tvoří půdní vrstvu kambizemě a jejich slabě oglejené formy na břidlicích, většinou štěrkovité a středně těžké, výjimečně těžší. V místech skalních výstupů jsou půdy mělké, v ornici středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 metru silně kamenité až pevná hornina. Na více než třetině území leží hnědozemě. V údolních polohách převažují nivní půdy. V zemědělsky využívané části převažuje orná půda a louky. Zemědělská půda v obou katastrálních územích obce zaujímá 769,63 ha, tj. 49,3 % z celkové výměry, z toho 81,5 % je orná půda, 14,6 % trvalý travní porost a 3,9 % sady a zahrady, zejména v intravilánu obce i v chatových oblastech. Trvalé travní porosty se nacházejí v nivě Loděnice a v úzkých pásech podél drobných vodních toků, většinou uměle napřímených a upravených, a melioračních kanálů. Zhruba 30 % zemědělských ploch je odvodněno systematickou trubkovou drenáží. Místy jsou zachovány zbytky krajinné zeleně, například drobné remízky.

Podnebí Bratronice patří dle Quittovy kategorizace do mírně teplé oblasti MT11.Evžen Quitt: Klimatické oblasti Československa. Praha: Academia, 1971, 73 s., 5 s. obrazové přílohy Pro účely bonitace zemědělského půdního fondu patří oblast do klimatického regionu KR4, který je charakterizován jako mírně teplý, suchý.

Vodstvo náhled|upright|Říčka Loděnice východně od Bratronic na soutoku s vodotečí od Bratronic (přitéká v betonovém korytu nalevo)|alt=Koryto vodního toku, napravo louka, nalevo pole a betonové koryto, jímž přitéká potok od Bratronic. Území obce se nachází v povodí Berounky na rozvodnici potoků Kačák a Vůznice, převážná část spadá do povodí Kačáku (Loděnice), pouze malá část na jihozápadě do povodí Vůznice a jejího přítoku Benešáku.