Nakléřov () je osada a základní sídelní jednotka místní části Krásný Les v obci Petrovice, nacházející se v Krušných horách, nedaleko česko-německé státní hranice, asi 14 kilometrů od krajského města Ústí nad Labem. Katastrální území Nakléřova se rozkládá na ploše 4,95 km² v nadmořské výšce od 500 do 735 metrů. K roku 2011 zde trvale žilo 19 obyvatel a k roku 2014 bylo evidováno 15 adres.
Rozkládá se při Nakléřovském průsmyku, kudy po staletí vedla významná obchodní a válečná stezka do země. První písemná zmínka pochází z roku 1382, avšak založen měl být již v 9. století lužickosrbským slovanským kmenem Dalemniců. I přes extrémní klimatické podmínky se zde rozvinulo prosperující zemědělství a vyhlášená byla rovněž řemeslná výroba (zejména nakléřovské kovové knoflíky). Obcí, kvůli její poloze, pochodovaly armády při množství válečných konfliktů, mimo jiné během třicetileté války, sedmileté války nebo napoleonských válek. V průběhu posledního zmíněného konfliktu se v Nakléřově usadil francouzský císař Napoleon Bonaparte, který měl z věže místního kostela řídit boje svých vojsk.
Do konce 19. století byl Nakléřov čistě německým sídlem, avšak i po vzniku Československa zde za První republiky žilo občanů jiné než německé národnosti naprosté minimum. V souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva po druhé světové válce se Nakléřov stal výrazně nedosídlený a posléze zcela vylidněný. Stalo se tak v roce 1950 v souvislosti se zřízením vojenského výcvikového prostoru, který v Nakléřově a jeho okolí existoval do roku 1960. O rok později se Nakléřov stal součástí obce Krásný Les. V roce 1975 byl odstřelen zdejší kostel svatého Josefa, aby na jeho místě vyrostl nakonec nerealizovaný monumentální památník Rudé armádě. Od roku 1980 je Nakléřov v rámci Krásného Lesa součástí obce Petrovice.
Oblast se nachází v turisticky atraktivní lokalitě Krušných hor a zasahují do ní dvě chráněná území v rámci evropské sítě Natura 2000. Územím prochází dálnice D8 a silnice II/248.
Název Okolo původu českého názvu Nakléřov a německého existuje několik teorií. Jedním z počátečních předpokladů bylo, že vychází z místního německého pojmenování pro pahorek, vyvýšeninu či kopec (tj. , apod.), resp. jejich středoněmeckého tvaru Nolle. Nejstarší názvy, Naklerzow či Naklerivilla, nicméně pravděpodobně vznikly z německého vlastního jména Nakler (v české výslovnosti Nagler). To potvrzuje Emil Richter, autor , jenž založení Nakléřova připsal zemědělci jménem Nagel. Podobně Antonín Profous vysvětluje původ názvu analogií „podle jmen typu Benešov z příjmení Nakléř, a to z německého (tj. hřebíčník)“. Německý název dle něj vznikl v 16. století ze tvaru . Podle teorie faráře Franze Fockeho má název slovanský původ, a pochází od kmene Dalemniců, jenž se měl v oblasti usadit počátkem 9. století. Kořen slov Nakleřov a Naklarov, vycházející z místních názvů, má znamenat, že „každý, kdo tam bydlí, na sebe bere velkou zátěž“.
V průběhu historie se v různých písemnostech dochovaly rozličné tvary názvu. Patří mezi ně již zmíněný Naklerzow (1382) a Naklerivilla (1402), dále pak Nalendorf (1580), Neklerzow (1547), Noildorf (1551), Nolndorf (1594), Nolldorf či Nogeldorf (1598), Nallndorf (1604) a Nahlendorff (1654). Již od roku 1720 se používal tvar Nollendorf, který se od roku 1854, spolu s českým Nakléřovem, ustálil, a oba byly nadále úředně používány.
Historie Nakléřovský průsmyk, při němž se Nakléřov nachází, byl od pradávna místem, kudy vedla významná obchodní, ale i válečná stezka do země i ven. K tomuto účelu byla využívána již za dob únětické kultury ve starší době bronzové. Na přelomu letopočtu měl v okolí sídlit germánský kmen Markomanů. Pro zdejší území byl po příchodu Slovanů významný slovanský lužickosrbský kmen Dalemniců, který do severočeské oblasti přišel v době výbojů franckého krále Karla Velikého (742–814). Tento kmen měl v 9. století založit Nakléřov a řadu dalších sídel v okolí (mimo jiné Knínice, Tisou či Velké Chvojno). V roce 1040 průsmykem prošla vojska německého krále Jindřicha III. na výpravě proti českému knížeti Břetislavovi I. Podle Rudolfa Köhlera, autora místní kroniky, byla obec založena někdy kolem roku 1100. Roku 1126 zdejším průsmykem do Čech vpadl německý král Lothar III., aby se v bitvě u Chlumce utkal s českým knížetem Soběslavem I. Od roku 1216 náležel Nakléřov, coby církevní obec, k římskokatolické diecézi Bílina. Od 13. století vedla místním průsmykem tzv. srbská stezka, též známá jako solná stezka (). Po té se do Čech z Halle dovážela sůl a další zboží.
V roce 1310 daroval český král Jindřich Korutanský zdejší statek Meierhof Naglatow, od něhož se dle jedné teorie odvozuje název Nakléřova, Johannovi von Lungwitz, původem z Míšně. Jeho čtyři synové, Hyldan, Reinhold, Vigand a Děpold (první zmíněný byl kanovníkem pražského hradu), nechali v obci postavit dřevěný kostel, který ale nevydržel zdejší extrémní klimatické podmínky a spadl. První písemná zmínka o Nakléřově se dochovala z 1. října 1382 v souvislosti s nově postaveným kostelem, jehož byli zmínění čtyři bratři patrony. Ke stejnému dni je uvedeno znovuzřízení zdejší fary.
náhled|Nakléřov,zde jako Nollendorf (uprostřed),na Müllerově mapě Čech z roku 1720|alt=Výřez staré mapy s kopečkovou metodou a značeným Nakléřovem Nejstarším známým majitelem obce byl český šlechtický rod Vartenberků. Václav z Vartenberka obec roku 1405 připojil k panství Blansko a jmenoval sem kněze. Na počátku 16. století patřil Nakléřov bratrům z Valdštejna. Od roku 1537 (podle jiného zdroje již o sto let dříve) náležel pod panství Krupka. Když se v roce 1580 na tomto panství rozpadla šlechta, prodal císař Rudolf II. Nakléřov (spolu se Schönwaldem [Krásným Lesem] a Petrovicemi) saskému šlechtici Tamovi (Damianovi) ze Sebotendorfu a Rottwendorfu. Obec byla opakovaně pleněna v první polovině 17. století během třicetileté války (1618–1648). Nejprve ji v roce 1633 zpustošili saští vojáci a o šest let později Švédové, kteří vypálili zdejší kostel. V letech 1679 až 1683 byl původní kostel při průjezdní silnici, existující již v době předhusitské, nahrazen kostelem svatého Josefa, který se již v roce 1697 dočkal přestavby. Roku 1744 obec navštívil pruský král a braniborský kurfiřt Fridrich II. Veliký.Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. S. 17–19.
V roce 1756 tudy vévoda Ferdinand Brunšvický na počátku sedmileté války vedl invazi pruských vojsk o síle deseti tisíc mužů, s nimiž v Nakléřově porazil rakouské oddíly. Další boje zde proběhly v letech 1757, 1759 a 1778. V tomto období obec náležela panskému dvoru v Petrovicích, který však byl v roce 1800 opuštěn. V srpnu 1813 Nakléřovem postupoval pruský generál von Kleist, který se zasloužil o porážku francouzských císařských vojsk v bitvě u Chlumce. Obdržel za to šlechtický přídomek von Nollendorf („z Nakléřova“). Francouzský císař Napoleon Bonaparte se však s porážkou nechtěl smířit, a tak v září téhož roku podnikl další pokus o průnik do Čech. Usadil se v Nakléřově, odkud měl z věže kostela řídit boj svých vojsk u Varvažova. Brzy však byl donucen k ústupu. V roce 1817 se rozběhla výstavba školy, která trvala až roku 1855. O rok později se Nakléřova dotkla prusko-rakouská válka (vojáci zde procházeli, i byli ubytováni).
náhled|vlevo|Historická pohlednices Nakléřovem. V rámečkuvlevo dole je Císařská rozhledna.|alt=Vesnice zachycená z polní cesty. V letech 1850 až 1930 byl Nakléřov samostatnou obcí, jejíž hospodářství sestávalo z prosperujícího zemědělství a domácí řemeslné výroby (věhlasu dosáhly zejména nakléřovské kovové knoflíky, které byly do té doby představeny například během průmyslové výstavy v Praze, která se uskutečnila roku 1791 při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem). V roce 1913 byl při příležitosti stého výročí bitvy u Chlumce v Nakléřově postaven Kleistův pomník a Císařská rozhledna. Během první světové války dostalo povolávací rozkaz do rakousko-uherské armády celkem 64 nakléřovských mužů, z nichž 8 zemřelo, 8 padlo do zajetí a 1 byl pohřešován. Za oběť války padly rovněž dva zvony místního kostela, které byly zrekvírovány.Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. S. 55–60.
Po vzniku Československa v obci k roku 1921 žilo v 84 domech celkem 376 obyvatel (z toho 372 Němců, 1 Čech a 3 cizinci). V říjnu 1929 zde v parlamentních volbách zvítězila politická formace Německé volební společenství, následovaná několika německými politickými stranami. Z českých stran postoupily pouze Komunistická strana Československa a Československá národní demokracie. Koncem téhož roku přistálo na nakléřovských pláních nouzově letadlo německé Lufthansy, jednoplošník, jehož let silně narušoval prudký vítr a vzduchové kapsy nad Krušnými horami. V parlamentních volbách v roce 1935 zde drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana, která získala téměř 80 % hlasů. O rok později vedla obcí trasa olympijské pochodně letních olympijských her v Berlíně. V září 1938 došlo v okolí Nakléřova k provokacím ze strany Heinleinovců (příznivců Sudetoněmecké strany). Ozbrojené akce neustaly ani po nasazení československé armády, a dokonce při nich byla obklíčena dvoučlenná československá polní stráž u zátarasu na silnici z Nakléřova do Schönwaldu (Krásného Lesa).Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. S. 67–75.
V důsledku Mnichovské dohody se Nakléřov a celé Sudety staly počátkem října 1938 součástí nacistického Německa a od dubna 1939 byly v jeho rámci součástí říšské župy Sudety (v té obec náležela pod ústecký venkovský okres, respektive občanský okres Telnice). Německá armáda tehdy využila Nakléřovský průsmyk k obsazení Sudet. Během druhé světové války byl v obci zaveden přídělový systém a povinné odvody zemědělských produktů. V roce 1940 došlo ke zřízení dvou telefonních přípojek. Na jaře následujícího roku bylo do Nakléřova přivedeno 22 francouzských válečných zajatců, kteří museli vypomáhat na zdejších statcích. V roce 1944 se při zimní bouři zřítila místní rozhledna. V prázdných domech a místnostech žili Němci postižení spojeneckým bombardováním německých měst (např. z Berlína, Kolína nad Rýnem či Düsseldorfu). Územím prošlo na sklonku války velké množství uprchlíků, utíkajících z tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Zdejším průsmykem byl rovněž hnán pochod židů a okolí obce ostřelovala nízko letící spojenecká letadla. Koncem dubna 1945 zde pobývaly oddíly Ruské osvobozenecké armády (vlasovců). Nakléřov byl osvobozen 9. května 1945 sovětskou armádou v rámci tzv. „Pražské operace“. Sovětští vojáci, z části v obci ubytovaní, však ničili majetek, rozstříleli varhany v kostele, a měli na svědomí znásilňování místních žen (údajně došlo až ke 30 případům).Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. S. 77–87. Celkem během války padlo 26 nakléřovských mužů.
Po skončení války byli v květnu 1945 všichni Němci Benešovými dekrety vyhlášeni za státní nepřátele, a na jejich majetek byla uvalena nucená správa. Již v červenci proběhlo vyhoštění prvních nakléřovských rodin. Koncem října téhož roku propadl veškerý majetek osob německé národnosti státu. Ještě v roce 1945 se Nakléřov stal osadou. V rámci odsunu místního německého obyvatelstva odešly jedny z prvních rodin mezi srpnem a listopadem 1946. Vysídlení nakléřovští Němci směřovali do Meklenburska, Durynska, Saska, Bavorska, Hesenska, Württemberska, ale i do Švédska. Několik německých rodin v Nakléřově však i nadále zůstalo. Posílily je rodiny ze Slovenska a bulharští nádeníci. Osada se stala součástí horského pasteveckého družstva, jemuž bylo přiděleno velké množství konfiskátů, a dosahovala v jeho rámci nejlepších výsledků. Po komunistickém převratu v únoru 1948 museli zbylí místní Němci odejít do vnitrozemí Československa. V následujících desetiletích republiku opustili, či zůstali. V poválečném období se objevily snahy o znovuosídlení pohraničních oblastí, avšak Nakléřov se pro jeho extrémní klimatické podmínky nepodařilo osídlit.Nollendorf/Nakléřov – malé a velké dějiny. S. 93–96.