Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (německy Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Johann Wenzel Fürst Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly zu Nikolsburg, 19. prosince 1858 Praha – 20. srpna 1920 JáchymovMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Jáchymov ) byl rakouský šlechtic, generál, diplomat a dvořan. Pocházel z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který převzal jméno vymřelého rodu Ditrichštejnů (1868). Na Moravě vlastnil velkostatek Mikulov.

Život a kariéra náhled|vlevo|Kníže Hugo Dietrichstein (1902, Philip de László, zámek Mikulov) Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Jan Václav kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly na Mikulově se narodil v Praze jako starší syn rakouského ministra zahraničí hraběte Alexandra z Mensdorff-Pouilly (1813–1871), který po vymřelém rodu Ditrichštejnů spolu s dědictvím Mikulova získal nárok na knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1868). Hugovou matkou byla Alexandrina, rozená Ditrichštejnová (1824–1906).Rodokmen Ditrichštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 298–299

náhled|vlevo|Kníže Hugo Dietrichstein (rakouský týdeník Das interessante Blatt, 13. června 1913) Jako dítě byl Hugo vychován pod osobním dohledem otce, díky tomu část dětství strávil v rodné Praze, kde byl otec Alexandr v letech 1870–1871 místodržitelem. Bližší osobní vazby k otci ale neměl, odtažitý vztah měl i s matkou, což dokládá dochovaná korespondence.ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 231–232, 280–281 ISBN 978-80-7203-859-6 Středoškolské vzdělání dokončil v roce 1875 maturitou na Skotském gymnáziu ve Vídni, poté absolvoval studium práv na univerzitě ve Vídni (1875–1879). Souběžně od svých devatenácti let sloužil v c. k. armádě, v roce 1879 byl jmenován poručíkem a byl přidělen k 6. dragounskému pluku v Brně.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 503 dostupné online V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka a nadále sloužil v Brně u 10. jezdecké brigády, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, později byl převelen do Krakova.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 164, 562 dostupné online V roce 1889 byl povýšen na kapitána a v letech 1889–1892 zastával funkci vojenského attaché v Petrohradě.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 265 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 180 dostupné online Během diplomatické mise v Rusku se seznámil se svou pozdější manželkou Olgou, s níž uzavřel sňatek v roce 1892. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se jedním z pobočníků císaře Františka Josefa.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 63 dostupné online Jako císařský křídelní pobočník postupoval v hodnostech (podplukovník 1897, plukovník 1900).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 87, 147 dostupné online Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, obdržel titulární hodnost polního podmaršála (1916)Služební postup Hugo Dietrichsteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online a zastával funkci guvernéra v Lublini.Ranglisten des Kaiserlich und Königlichen Heeres; Vídeň, 1916; s. 25 dostupné onlineGenerale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 15 dostupné online

vlevo|náhled|Zámek Mikulov V roce 1907 byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny. V roce 1910 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Moravského zemského sněmu, jeho zasedání se sice zúčastnil, ale na půdě sněmu aktivně nevystupoval. Podruhé byl zvolen v roce 1913, ale mandátu se vzápětí vzdal. V letech 1909–1913 zastával funkci viceprezidenta rakouského Červeného kříže.

Tituly a ocenění náhled|vlevo|Hugova manželka kněžna Olga Alexandrovna (1873–1946), rozená Dolgoruká Po otci v roce 1871 zdědil knížecí titul Dietrichstein-Nikolsburg s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96 ISBN 80-86781-08-9 V roce 1881 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online a v roce 1906 obdržel titul c. k. tajného rady.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána (1905) a Řád zlatého rouna (1907).LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 271 Jako příslušník nejvyšší šlechty, diplomat a dlouholetý císařský pobočník byl také nositelem řady vyznamenání od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Huga Dietrichsteina in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 32 dostupné online

Zahraniční řády a vyznamenání alt=|60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo) alt=|60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů Řád posvátného pokladu III. třídy (Japonsko) alt=|60x60pixelů Řád Leopolda (Belgie) 60x60pixelů Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie) 60x60pixelů komandér Viktoriina řádu (Spojené království) alt=|60x60pixelů Řád Fridrichův (Württembersko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)

Zemřel náhle na srdeční selhání během pobytu v lázních Jáchymov v roce 1920 ve věku 61 let.BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 63 ISBN 978-80-85088-47-2 Je pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 91 ISBN 978-80-260-6977-5

Majetek Formálně se v roce 1871 stal dědicem velkostaku Mikulov, správu majetku ale až do roku 1906 vedla matka Alexandrina.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998 s. 877 K velkostatku Mikulov patřilo přes 3 700 hektarů půdy a několik průmyslových provozů, až po Hugově úmrtí do rozsahu majetku radikálně zasáhla pozemková reforma. Po převzetí Mikulova v roce 1906 přistoupil k modernizaci interiérů a na zámek nechal zavést plyn a elektřinu. Vlastnil také Ditrichštejnský palác ve Vídni (Minoritenplatz č.p. 3), kde se svou manželkou vedl společenský život.

Rodina Dne 27. července 1892 se v Baden-Badenu oženil s ruskou šlechtičnou princeznou Olgou Alexandrovnou Dolgorukovou (1873–1946), s níž se seznámil v diplomatických službách v Rusku. Olga pocházela z významného ruského rodu Dolgorukých, její otec kníže Alexandr Sergejevič Dolgorukov (1841–1912) byl ruským nejvyšším maršálkem, členem státní rady a vlastníkem 70 000 hektarů půdy na Ukrajině. Olga byla později jmenována c. k. palácovou dámou.Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 344 dostupné online Z manželství Huga Dietrichsteina a Olgy Dolgoruké pocházelo šest dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Alexandr (1899–1964) byl posledním majitelem Mikulova, a protože zemřel bez mužského potomstva, byl také v historii posledním nositelem jména Dietrichstein.

Hugův mladší bratr Albert jako druhorozený syn užíval titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Věnoval se diplomacii a vynikl jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Londýně. Jejich sestra Marie Gabriela (1858–1889) se provdala za hraběte Huga Kálnokyho, další sestra Klotylda (1867–1942) byla manželkou významného uherského politika hraběte Alberta Apponyiho.

Děti 1. Hugo (*/† 1893) 2. Alexandrina (24. 3. 1894 Vídeň – 17. 12. 1981 Vídeň) ⚭ (16. 10. 1918 Vídeň) Wolfgang von Küenburg (30. 10. 1890 – 24. 12. 1949) 3. Josefa (*/† 2. 2. 1895 Vídeň) 4. Olga (4. 12. 1897 Vídeň – 25. 7. 1970 Vídeň) ⚭ (14. 11. 1922 Vídeň) Josef František Daubek (24. 1. 1888 Brno – 4. 8. 1935 Brno) 5. Alexandr II. (15. 7. 1899 Vídeň – 12. 1. 1964 Mnichov), poslední majitel Mikulova ⚭ (29. 10. 1930 Paříž) María de las Mercedes Dose y Obligado (18. 6. 1903 Buenos Aires – 21. 1. 1964 Mnichov) 6. Marie (6. 1. 1901 Vídeň – 2. 6. 1945), svobodná a bezdětná

Galerie

Odkazy Reference

Literatura MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Brno, 2012 s. 139 POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2011; s. 316–318 (kapitola Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein) ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy Rod Dietrichsteinů na webu Regionálního muzea v Mikulově

Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Dietrichstein, Hugo *1858 Rodokmen rodu Dietrichstein–Mensdorff–Pouilly Hugo kníže Dietrichstein na webu rakouského parlamentu

Hugo Alfons Hugo Alfons Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Poslanci Moravského zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu posvátného pokladu Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození 19. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1920 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Jáchymově Kategorie:Úmrtí 20. srpna Kategorie:Pohřbení v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově Kategorie:Muži