Nářečí slovenštiny jsou formou slovenského národního jazyka, kterou používají obyvatelé menší zeměpisné oblasti (tzv. nářeční oblasti) v každodenním společenském a pracovním styku s nejbližším okolím. Slovenská nářečí spolu se spisovnou slovenštinou v nejširším smyslu tvoří dohromady slovenský národní jazyk.
Nářečí se dědí ústně z generace na generaci. Slovenská nářečí jsou značně diferencovaná (je jich na malém území relativně hodně), zejména v horských oblastech.
Dělení Slovenská nářečí se dělí na: Západoslovenská nářečí Středoslovenská nářečí Východoslovenská nářečí Další skupinou jsou goralská nářečí, tvořící přechod mezi slovenštinou a polštinou, zahrnují i některá nářečí východoslovenská. Používají se na severu Slovenska.
Někdy se mezi slovenská nářečí řadí i varianty slovenštiny používané mezi Slováky v diasporách, například v Maďarsku, Rumunsku, Srbsku, Chorvatsku, Bulharsku nebo na Ukrajině.
Během druhé světové války byla východomoravská nářečí zařazována mezi nářečí slovenštiny (jindy běžně označovaná jako nářečí češtiny). Dnes tento názor zastává menšina českých lingvistů.
Odkazy Reference
Literatura Slovník slovenských nářečí (1994)
Kategorie:Slovenština