Slatina je obec v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Vesnice stojí na úpatí vrchu Hazmburk, asi tři kilometry severně od města Libochovice. V obci žije obyvatel.
Historie První písemná zmínka o vsi (Zlatina) se vztahuje k roku 1057, kdy je Slatina uváděna mezi majetkem, kterým kníže Spytihněv II. obdařil právě ustavenou litoměřickou kapitulu. V roce 1363 prodala litoměřická kapitula obec Zbyňku Zajícovi z Hazmburka. Přibližně po dvou stech letech se Slatina vrátila do držení kapituly a ta Slatinu opět prodala. Tentokrát se jejími pány stali v roce 1558 Lobkovicové, kteří ji vlastnili jen krátce a po dalších rychlých změnách majitelů se novým pánem Slatiny stal purkrabí Adam ze Šternberka.
Během třicetileté války Slatina utrpěla četné škody a byla téměř opuštěna. Její osidlování započalo znovu až v roce 1640. V roce 1676 odkoupil panství hrabě Gundakar z Ditrichštejna, který pocházel z Moravy a Slatinu osidloval novými osadníky z jeho moravských panství. Následná léta byla pro Slatinu klidná a až v letech 1742 a 1743 byla Slatina rabována francouzskou armádou během válek o rakouské dědictví. V roce 1858 vymřeli Dietrichisteinové po meči a Slatina se dostala do majetku rodu Herbersteinů, kteří o Slatinu přišli v roce 1924 během pozemkové reformy. V roce 1861 obdržel ve Slatině čestné občanství velikán a rodák z Libochovic Jan Evangelista Purkyně. left|náhled|upright|Pohled na Slatinu z Bílé věže hradu Hazmburk Ves má půdorys okrouhlice – usedlosti jsou rozmístěny okolo okrouhlé návsi. V roce 1857 byla Slatina spojena s obcí Sedlec novou silnicí a v roce 1864 i s Libochovicemi. V roce 1886 se Slatina dočkala cesty k železniční zastávce a na přelomu století byla postavena silnice do Černivi. V roce 1930 byla vesnice elektrifikována.
V roce 1991 se obecní úřad přestěhoval do budovy základní školy. V roce 2002 získala vesnice Bílou stuhu v soutěži Vesnice Roku za práci s mládeží. V roce 2003 byl vybudován ze zámkové dlažby chodník k 1,5 kilometru vzdálené železniční zastávce. Dále byl v roce 2005 realizován projekt povodňových domků. Těch bylo na úpatí Hazmburku postaveno šestnáct a domov v nich našli povodní zasažení lidé z Litoměřicka.
V obci od roku 2002 funguje ojedinělé hiporehabilitační centrum, které pomáhá seniorům a tělesně postiženým lidem. Projekt je mimo jiné financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Obyvatelstvo
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 28. listopadu 2000. Znak i vlajka používají motiv kruhu, který symbolizuje tvar vesnice, a motiv květů byliny sivěnky slatinné, která rostla v bažinách a slatinných oblastech. Zelená barva pak symbolizuje slatiny a louky a stříbrná barva symbolizuje slanou půdu. Pět hvězd je symbolem svatozáře svatého Jana Nepomuckého, jemuž je zasvěcen místní kostel.
Doprava Východně od vesnice vede železniční trať Lovosice–Postoloprty.
Pamětihodnosti náhled|upright|Kostel svatého Jana Nepomuckého
Kostel svatého Jana Nepomuckého Stodola u čp. 13 Sýpka v areálu čp. 15 Pomník padlých v druhé světové válce věnovaný pplk. Josefu Novákovi
Rodáci Jaroslav Krupka (1884–1947), fotograf Josef Novák (1921–1943), letec 311. bombardovací perutě RAF. V roce 1943 se nevrátil ze svého osmnáctého letu, který probíhal nad Biskajským zálivem.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Litoměřice Kategorie:Obce v okrese Litoměřice Kategorie:Sídla v Dolnooharské tabuli Kategorie:Okrouhlice Kategorie:Vesnické památkové zóny v okrese Litoměřice Kategorie:České středohoří – Dolní Poohří Kategorie:Integro - Západ Českého středohoří - Poohří Kategorie:Sdružení obcí pro nakládání s odpady