Mamba černá (Dendroaspis polylepis) je nejdelším jedovatým hadem na území Afriky, a po kobře královské druhým nejdelším jedovatým hadem na světě. Obvykle dorůstá délky kolem 2,5 metru, může však dosáhnout i délky 4,5 metru. Pro člověka je její jed smrtelný už při nízké dávce 10–15 mg, údajně stačí pouhé dvě kapky jedu, avšak jediným kousnutím vpraví jedu mnohonásobně více. Životu nebezpeční jsou i mladí jedinci, kteří mají k dispozici jen 1–2 ml jedu. Mamba černá je, v rozporu s historkami nahánějícími hrůzu a pověstmi o útočnosti a zákeřnosti, relativně plachý had, který se při setkání s člověkem snaží nejprve ukrýt.
Je to také jeden z nejrychlejších hadů na světě. Na krátkou vzdálenost je schopen vyvinout rychlost až 16 km/h. Je to denní živočich. Většinu času tráví na zemi, ale dokáže též obratně lézt po stromech. Stejně jako jiné druhy hadů se mamba černá ráda vyhřívá na slunci, teplo povzbuzuje její metabolismus. Živí se obvykle drobnými savci, plazy a ptáky, ale dokáže se zmocnit i větších živočichů, jako je třeba daman skalní. Výjimkou není ani kanibalismus.
Mamba černá je vejcorodý had. Rozmnožuje se každý rok, od počátku jara až do konce léta. Nevytváří dlouhodobá partnerství, samce se samicí lze spatřit pouze jednou ročně v období páření. Po dvouměsíční „březosti“ samice klade 6–25 kožovitých vajec. Za 2–3 měsíce se vylíhnou mláďata, která mají 40–60 cm. Poměrně rychle rostou, po prvním roce dosahují délky zhruba dvou metrů. Dospělosti se dožije ale jen hrstka z nich, první dny až týdny jsou velmi zranitelná a často skončí jako potrava pro dravce. Šťastlivci se mohou dožít stáří 10 a více let.
Mamba černá žije na rozsáhlém území subsaharské Afriky. Nejsou známy žádné hrozby ani úbytek populace a tak ji Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí jako málo dotčený taxon.
Taxonomie a nomenklatura Druh roku 1864 popsal německo-britský zoolog Albert Günther. Jediný exemplář byl jedním z mnoha druhů hadů shromážděných skotským přírodovědcem Johnem Kirkem, který doprovázel Davida Livingstona na druhé průzkumné výpravě do jihovýchodní Afriky po řece Zambezi v letech 1858–1864. Tento holotyp je umístěn v Přírodovědném muzeu v Londýně.
Dříve byla mamba černá dělena do dvou poddruhů (Dendroaspis polylepis polylepis a Dendroaspis polylepis antinori), ale dnes je tento had považován za monotypický druh, blízce příbuzný ostatním mambám. Genetická analýza z roku 2016 ukázala, že nejbližším žijícím příbuzným mamby černé je mamba zelená a jejich společným vzdálenějším bratrancem je mamba Jamesonova.
Starořecké rodové jméno „Dendroaspis“ lze doslovně přeložit jako „stromový had“, neboť umí po stromech velmi obratně šplhat. Druhové jméno „polylepis“ pochází rovněž ze starořečtiny a znamená „mnohošupinatý“. Termín „mamba“ pochází z nigerokonžského jazyka – zuluštiny a je odvozen od slova „imamba“. Navzdory svému šedavému zbarvení těla, které navíc mívá různé další odstíny, nese v mnoha jazycích (včetně češtiny) označení „černá“ (např. angl. black mamba, něm. schwarze mamba), a sice podle tmavě zbarvené sliznice uvnitř tlamy.
Názvy lidové, místní „Swart Mamba“ „Imamba“ „N'zayo“ „Mama“
Synonyma Dendraspis polylepis (Günther, 1864) Dendroaspis polylepis polylepis (Günther, 1864) Dendraspis aninorii (Peters, 1873) Dendroaspis polylepis antinorii (Peters, 1873) Dendraspis angusticeps (Boulenger, 1896)
Rozšíření, biotop a stav ohrožení náhled|Typický biotop mamby černé (savana na jihovýchodě Afriky) Žije jižně od Sahary. K vidění je téměř po celé jižní a střední Africe, kromě pralesních oblastí střední Afriky. Oblast výskytu zahrnuje území Mali, Burkiny Faso, Kamerunu, Čadu, Středoafrické republiky, Demokratické republiky Kongo, Jižního Súdánu, Etiopie, Eritreje, Somálska, Keni, Ugandy, Tanzanie, Burundi, Rwandy, Mosambiku, Svazijska, Malawi, Zambie, Zimbabwe, Botswany, Namibie, Angoly a Jihoafrické republiky. Na těchto místech obývá otevřené lokality – savany, polopouště, řídké lesy a křoviny – v nadmořské výšce 0–1 800 metrů (nad 1000 metrů nicméně vzácně). V západní Africe je výskyt těchto hadů podstatně menší a donedávna byl považován za nejistý. Výzkum publikovaný v roce 2005 jejich přítomnost nicméně potvrdil (Senegal, Guinea, Guinea-Bissau, případně Pobřeží slonoviny).
Mamba černá je na základě jejího obrovského geografického rozsahu v subsaharské Africe a bez zdokumentovaného poklesu stavů Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocena jako málo dotčená.
Fyzické vlastnosti, vzhled náhled|Detail hlavy Mamba černá je dlouhý a štíhlý had. Tvar hlavy, respektive její rozevřená „temně černá“ čelist může připomínat rakevA Study of Snake Bites Admitted to a Hospital in Rhodesia , Black Mamba, str. 139 (...coffin-shaped head,...), ale ve skutečnosti se tvarem hlavy od ostatních hadů prakticky neliší, tudíž k podobnému přirovnání může dojít u jakéhokoli jiného druhu. Přední část tlamy má opatřenou jedovými zuby, jedná se tedy o takzvaný proteroglyfní druh. Silně rýhované zuby jsou relativně krátké, obvykle 2–3 mm dlouhé (výjimečně až 7,9 mm, přičemž jiní jedovatí hadi, jako např. zmije gabunské, mají zuby dlouhé i 50 mm), jsou pevně spojené s čelistí a mají částečně otevřený kanálek. Výrazné je rovněž jeho obočí a taktéž poměrně velké šedě-černé oči.
Dospělý had roste do průměrné délky 2,5–3 m, ojediněle až 4,5 m (podle publikací Jiřího Valenty je doložené maximum 4,25 m, dle jiného zdroje rekordní jedinec nalezený v Zimbabwe dosáhl 4,49 m), ale za posledních několik desítek let byla největší přesně změřená mamba dlouhá maximálně 3,8 metru. Po kobře královské (Ophiophagus hannah) je tak druhým nejdelším jedovatým hadem na světě.Mattison, Chris (1987). Snakes of the World. Facts on File, Inc. str. 84, 120. . (anglicky) Ocas je poměrně dlouhý a úzký, tvoří 17–25 % celé délky těla. Co se hmotnosti týče, dospělá mamba může vážit téměř 2,5 kg, průměrně však okolo 1–1,5 kg; kupříkladu 1,01 m dlouhý jedinec vážil 0,52 kg, 1,41 metrů dlouhý exemplář měl hmotnost 0,65 kg, 2,57 m dlouhý had dosáhl hmotnosti 2,4 kg. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samec a samice jsou od sebe velikostí i zbarvením k nerozeznání.
Zbarvení jednotlivých jedinců se liší – od žlutozelené přes olivově hnědou po bronzově šedou (nejčastěji šedou v různých odstínech) – přičemž svrchní část těla mají tmavší, spodní světlejší. Na stromech poskytuje dobrou kamufláž světlé břicho splynuvší s jasnou oblohou, na zemi zase tmavší vrchní část těla. Mláďata jsou oproti dospělým světleji zbarvena po celém těle.
Kolem štíhlého a dlouhého těla má dospělý jedinec 23 až 25 řad dorsálních (hřbetních) šupin (výjimečně též 21), 248 až 281 ventrálních (břišních) příčně uložených šupinVentrální šupiny se nacházejí na břišní straně těla od krku k análnímu otvoru (začínají první řadou dorsálních šupin a anální šupina se již nepočítá) a 109 až 132 subkaudálních (podocasních) dělených šupinSubkaudální šupiny se nacházejí na spodní straně ocasu. První subkaudální šupina se nachází hned za kloakou a poslední na špičce ocasu. Subkaudální šupiny mohou být jednoduché nebo párové. Pokud jsou párové, počítá se jenom jedna řada.. Tlama je lemována 7–8 supralabiálními šupinami shora, přičemž čtvrtá a někdy i třetí se nachází pod okem, a 10–14 sublabiálními šupinami zespod. Okolo očí má 3–4 preokulární a 2–5 postokulárních šupin.
Jedový aparát Jedové ústrojí hada tvoří jedová žláza (původem žláza slinná) a jedové zuby (resp. zuby s jedovými váčky), které jsou umístěny v horní čelisti (maxile). Jedový aparát je součástí trávicího systému. Jed se do jedových zubů dostane díky kanálkům, které spojují zuby s jedovou žlázou, a je vytlačován pomocí svalů.
Jedová žláza Jedová žláza se nachází na každé straně za okem a je obalena ve vazivové tkáni. V každé jedové žláze se vytvoří poměrně skrovná dávka jedu (jedovaté tekutiny), ale už pouhé dvě kapky jedu dokážou zabít většího savce, jakož i člověka. Pokud had delší dobu neuštkne, nevyužitý jed se mu hromadí, až jím doslova překypuje. V takovém případě, když kousne, může být jed mnohem účinnější. Pokud je tomu naopak, může být slabší, avšak náhradní zásoba jedu se tvoří velmi rychle.
Jedové zuby Mamba černá má tzv. proteroglyfní typy zubů – nepříliš velké (obvykle 2–3 mm, výjimečně až 7,9 mm) jedové zuby uložené vpředu (před ostatními maxilárními zuby, pokud je druh má), které jsou opatřené postranní hlubokou rýhou, někdy uzavřenou v kanálek. Tyto zuby nejsou pohyblivé (sklopné) a pokud se tedy had zahryzne, dojde zpravidla vždy k intoxikaci. Ke stisknutí váčků dojde i při mírném skousnutí. Někdy jedové zuby zůstanou v ráně. Charakteristické pro tyto druhy hadů je, že při zakousnutí opětovně stlačí své čelisti a vstříknou tak jed v několika dávkách. Proto je jejich uštknutí potenciálně velmi nebezpečné až smrtelné.
Jed Složení jedu mamby černé se výrazně liší od jedů ostatních mamb, které jsou obecně slabší. Patrně z toho důvodu, že se specializuje na drobné savce, zatímco jiné mamby loví spíše ptáky. Oproti dalším mnoha jiným druhům hadů má její jed nízký obsah fosfolipázy A2.
Jed mamby černé je vysoce toxický a je velmi nebezpečný i člověku. Skládá se z více složek (více než 40), přičemž převládají rychle účinkující neurotoxiny, které působí na mozková a míšní centra nervového systému. Dalšími složkami jsou kardiotoxiny, které napadají srdce, fascikuliny (inhibitory anticholinesterázy), které způsobují svalovou fascikulaci (samovolné záškuby svalových vláken), a v menší míře (nebo úplně chybí) hemolyzíny, které rozkládají červené krvinky, antikoaguliny modifikující krevní srážlivost, nebo též mambalginy (analgeticky účinné peptidy) snižující vnímání bolesti – v jedu bylo nalezeno analgetikum o síle morfia a při nástupu účinku jedu se tak mohou dostavit pocity euforie. Jed vykazuje poměrně velkou aktivitu hyaluronidáz, takže se rychle šíří.Hyaluronidáza je enzym ze třídy glykosidáz (hydroláz), který rozkládá kyselinu hyaluronovou, čímž snižuje její viskozitu – usnadňuje šíření v tkáni tím, že narušuje integritu pojiva Po uštknutí se brzy vyvinou dýchací potíže, které nakonec vedou k respirační paralýze a smrti. Mozek zůstává nedotčen. Oběť si je vědoma všeho a všech kolem sebe, ale nemůže se pohybovat, polykat, mluvit ani dýchat.
Poloviční smrtná nitrožilně aplikovaná dávka testovaná na laboratorních myších neboli LD50 jedu je asi 0,26 mg/kg (tj. známka velmi silného jedu), ale jiné zdroje uvádí 0,32–0,33 mg/kg nebo i 0,68 mg/kg, což představuje slabší jed, než jaký má evropská zmije obecná (cca 0,41 mg/kg). Intraperitoneálně podaná dávka má u myší hodnotu LD50 0,26 mg/kg, 0,34 mg/kg či 0,94 mg/kg. Subkutánně aplikovaný jed, rovněž u myší, má hodnotu LD50 0,05 mg/kg (tj. extrémně silná toxicita) či 0,32 mg/kg. Mamba hlavně disponuje velkou zásobou jedu: 8–16 ml tekutého jedu, nebo 280 či vzácně dokonce až 400 mg suchého jedu; zmije obecná jen 18 mg. Myš dokáže zabít za 4,5 minuty od uštknutí.
Smrtelná dávka pro člověka je 10–15 mg. Údajně stačí pouhé dvě kapky jedu, přičemž jedním uštknutím může vyloučit do těla 50–120 mg jedu a výjimečně i více, nebo též kompletní zásobu (okolo 12 až 20 kapek jedu).KŮRKA; Antonín, PFLEGER; Václav. Mamba černá (Dendroaspis polylepis). 1984. Jedovatí živočichové. s. 118–120, 125–126. (česky) Jedna mamba může mít tedy k dispozici takové množství jedu, které by dokázalo zabít 8 až 14 dospělých lidí (jediné uštknutí). Proto je pro člověka kousnutí mambou prakticky vždy smrtelně nebezpečné (v neléčených případech téměř 100% letalita). Úmrtnost je vysoká zejména mezi domorodci. Nejen proto si její uštknutí vysloužilo adekvaci „polibek smrti“. náhled|Jed mamby černé je smrtelně nebezpečný. Bez okamžitého podání antiséra člověk prakticky nemá šanci přežít