Řád () v kontextu katolické církve je tradiční a církví schválená instituce, sdružující muže nebo ženy, kteří chtějí společně pěstovat určitý typ duchovního života a činnosti. Aby se jí mohli plně věnovat, žijí více méně odděleně, omezují své vazby na okolní svět (klauzura) a snaží se následovat příklad Ježíše Krista. Závazná pravidla tohoto způsobu společného života jsou obsažena v řeholi (z lat. regula, pravidlo), jejíž dodržování a rozvíjení vede představený kláštera (opat, převor, abatyše atd.) Osoby, které do řádu vstupují, procházejí zkušebním obdobím (noviciát), kdy si v klášteře ověřují, zda se mohou a chtějí tomuto „zasvěcenému životu“ věnovat až do smrti. Členy řádu se stávají složením nejprve dočasných a konečně slavných slibů (osobní) chudoby, čistoty a poslušnosti.

Kongregace (lat. congregatio, shromáždění) začaly vznikat až v 16. století podle předpisů Tridentského koncilu. Lišily se jednak tím, že místo slavných slibů měly tzv. věčné sliby s menší závazností, jednak tím, že většinou netrvaly na odděleném životě v klášteře, ale usazují se naopak ve městech a věnují se působení ve společnosti. V současném kanonickém právu je rozdíl mezi nimi už téměř setřen.

Historie Potřeba společného života, vedeného pravidly, vyvstala patrně mezi poustevníky v pozdním starověku a první organizaci navrhl egyptský poustevník Pachomios († 346). Na něj navázal Benedikt z Nursie (470–543), který také začal jako poustevník a pro svůj pozdější klášter napsal vlastní řeholi. Raně středověké kláštery benediktinů, cisterciáků, premonstrátů atd. kladly hlavní důraz na asketický způsob odděleného života v uzavřeném a více méně soběstačném klášteře, zpravidla na neobydleném místě. V rámci křížových výprav v 11.-13. století vznikla řada rytířských řádů, které působily v Palestině a později se věnovaly péči o poutníky a nemocné.

S pokračující kolonizací Evropy ztrácely osamělé kláštery v lesích na významu a řády se naopak začaly věnovat městské misii. Počátkem 13. století vznikly první žebravé řády, které se usazovaly na okrajích měst a věnovaly kázání. V téže době vznikaly „druhé řády“, ženské větve těchto řádů, a od 14. století i „třetí řády“ laiků, kteří často bydleli společně, ale s rodinami a živili se řemesly.

Po tridentském koncilu začaly vznikat kongregace s určitým posláním ve společnosti, pověřené například vedením škol a výchovou opuštěných dětí, vědeckým a historickým bádáním, péčí o postižené a nemocné atd. Tomu se přizpůsobily i starší řády a za josefinských reforem koncem 18. století byly kláštery bez takové činnosti rušeny. Jejich činnosti přebíraly státní a městské orgány, takže řády a kongregace musely hledat i jiná uplatnění.

Koncem 20. století začala vznikat daleko volnější a také pružnější sdružení a hnutí, založená na určitém pojetí křesťanské služby. Řada z nich vznikla jako reakce na modernizační změny druhého vatikánského koncilu, zejména na změny v liturgii. Některá (např. Kněžské bratrstvo svatého Pia X. čili lefebristé) se v ČR ustavila jako samostatná církev. Jiná hledají křesťanské odpovědi na aktuální problémy současného světa a hospodářství, což vyžaduje i značnou odbornost. Komunita Taizé ve Francii dělá průkopnickou práci v křesťanském ekumenismu.

Význam Řády i kongregace mají pro katolickou, ale i luterskou nebo anglikánskou církev velký význam, protože pokrývají velmi rozmanité duchovní potřeby v různých prostředích a s různými důrazy. Byly a jsou také místem, kde se dají zkoušet nové způsoby křesťanského života ve změněných podmínkách moderního světa. Proto také pronásledování církví v ČSR i jinde často začínalo likvidací klášterů a řádů.

Řády a kongregace katolické církve působící v Česku

Theatini, Kajetáni – Ordo clericorum Regularium vulgo Theatinorum,

Kontemplativní řády Řád svatého Benedikta, benediktini celestini římskokatolický mnišský řád, větev benediktinů, založený v roce 1244, Cisterciácký řád, cisterciáci Řád cisterciáků přísné observance (trapisté) Řád premonstrátských řeholních kanovníků (premonstráti) Řád svatého Augustina Augustiniáni kanovníci Řád karmelitánů Řád bosých karmelitánů Sestry karmelitky sv. Terezie z Florencie (bosé karmelitky) Řád obutých karmelitánů – Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo Křižovníci s červeným křížem – Strážci Božího hrobu, Božehrobci. Osudy řádu se proplétají s dějinami rytířského Řádu Božího hrobu.

Školské řády Řád zbožných škol (piaristé) Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) Salesiáni Dona Boska Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice (salesiánky) Římská unie řádu svaté Voršily (voršilky, uršulinky) Congregatio Jesu (anglické panny) Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrini) Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti (eucharistiáni) Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé) Kongregace sester Nejsvětější Svátosti (Congrégation missionnaire du Saint Sacrément) Kongregace Školských sester de Notre Dame (školské sestry) Společnost Božského Spasitele (Societas Divini Salvatoris, SDS, salvatoriáni) Společnost katolického apoštolátu (pallotini)

Ošetřovatelské řády Řád svaté Alžběty (alžbětinky) Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského (boromejky) Hospitálský řád sv. Jana z Boha (milosrdní bratři) Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka (šedé sestry)

Žebravé řády (mendikantní) Chudé sestry svaté Kláry (klarisky) Řád menších bratří (františkáni) Hyberni – Františkáni observanti hybernské (irské) provincie Řád menších bratří kapucínů (kapucíni) Řád menších bratří konventuálů (minorité) Řád bratří kazatelů (dominikáni) Řád služebníků Mariiných (servité) Řád trinitářů Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul (vincentky) Řád svatého Pavla prvního poustevníka (paulíni/pavlíni)

Rytířské řády Maltézský řád (maltézští rytíři) Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou Řád johanitů Řád německých rytířů Řád svatého Lazara (lazariáni, lazarité) (x lazaristé = vincentini aj.) Řád templářů Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského

Třetí řády (terciáři) Premonstrátský třetí řád (premonstrátští terciáři) Třetí řád svatého Dominika (LSSD) Třetí řád sv. Františka z Assisi neboli OFS Karmelitánští terciáři Augustiniánská fraternita Familiáři Řádu německých rytířů Salesiánští spolupracovníci (ASC) Obláti – třetí řády benediktinů a cisterciáků. Sdružení paulínských spolupracovníků

Řády a kongregace katolické církve mimo ČR Barnabité (V českých zemích působila pouze jediná kolej, zřízená roku 1627 při kostele sv. Benedikta na Hradčanech v Praze. Zrušena v roce 1786.) Kartuziáni Kongregace Nejsvětějších Srdcí (Picpusiáni) Mercedáři Passionisté

Zrušené řády a kongregace Řád křižovníků s červeným srdcem (cyriaci) Ivanité

Víceznačná označení Paulán Paulín

Odkazy

Literatura

Milan M. Buben, Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 2. díl, 2. sv, Mnišské řády. Praha : Libri, 2004. Milan M. Buben, Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 3. díl, 1. svazek. Žebravé řády. Praha : Libri, 2006. Dolista – Pospíšilová, Katalog mužských a ženských řeholních institutů začleněných do konferencí vyšších představených v České republice, stav k 1.1.2000. Praha 2000 M. Hrudníková (vyd.), Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. Vlček – Sommer – Foltýn, Encyklopedie klášterů v České republice. Praha : Libri 1997

Související články Řád svatého Ignáce z Antiochie – katolický řád syrské katolické církve Patriarchální řád svatého Kříže Jeruzalémského – katolický řád melchitské řeckokatolické církve Jezuitské redukce Komunita (církev) Komunita Taizé Klášter, (konvent, kartouza, Jezuitská kolej) Mnich Řád (církev) Rytířské řády Řehole, řeholník, řeholnice Seznam zkratek církevních řádů a kongregací

Externí odkazy Řády a řehole na iEncyklopedie.cz Řády katolické církve v ČR Konference vyšších představených ženských řeholí v České republice