Jirny jsou obec v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji, v blízkosti exitu 8 z dálnice D11. Rozkládá se asi dvacet dva kilometrů východně od centra Prahy a devět kilometrů jižně od města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Žije zde obyvatel.
Obec se skládá ze dvou místních částí, Jiren a Nových Jiren, které jsou od sebe vzdáleny 1,5 kilometru. Osídlení na území místní části Jirny se datuje již do středověku, největšího rozvoje dosáhla obec v období první republiky. V současnosti se díky své poloze v těsné blízkosti a dobré dopravní dostupnosti z Prahy dále rozrůstá, zejména novou výstavbou rodinných domů na okrajích obce. Obec je plně občansky vybavená, díky dlouhé historii v ní lze nalézt významné památky, vyvíjí v ní činnost řada sdružení a spolků. S historií obce je spojena řada významných osobností. V blízkosti obce se rozkládá Klánovický les.
Název Jméno Jirny je odvozeno od osobního jména Juren (Jiren) a znamená Jirnův dvůr, odkazuje patrně na osobu jednoho z prvních majitelů vsi. V prvních písemných zmínkách o existenci obce je název ve tvaru Jureň či Jireň, tedy v mužském vzoru v jednotném čísle. V latinských zápisech bylo jméno zapisováno s počátečním písmenem G, tedy Giren či Gyren, později nejčastěji Girna, dále Gyrnau apod. Název Jireň zanikl v 15. století, kdy se začal prosazovat název v ženském rodě Jirna, v průběhu času se pak změnilo na současný množný tvar Jirny.
Vývoj pojmenování současné obce je komplikován tím, že od středověku až do třicetileté války se na území dnešních Jiren rozkládaly dvě samostatné obce, které měly až do roku 1458 různé majitele. Ke splynutí obou obcí došlo až během třicetileté války, kdy bylo zpustošeno či zaniklo více obcí v celém okolí, např. k jirenské tvrzi náležející ves Žák, která se rozkládala v dnešním Klánovickém lese. Existují také písemné prameny zmiňující existenci tvrze v Jirnech, ovšem různé formy zápisu jména obce dovolují několik výkladů jejího umístění v té které obci. Archeologické výzkumy ani studium pramenů nepřinesly jasné závěry, proto se liší také názory historiků nejen na geografické umístění tvrze, ale také na počet tvrzí (mohly být dvě, každá v jedné vsi), a také na pojmenování vsí. V současnosti se odborníci přiklánějí k této variantě:
V okolí návrší s kostelem se rozkládaly Jirny, zvané též Velké či Dolní Jirny. Na západním okraji obce, v okolí dnešního zámku, ležely Horní či Malé Jirny, zvané též Jiřenec, kde stála tvrz s poplužním a kmetcím dvorem. Rozlišení na Horní a Dolní Jirny nesouvisí s nadmořskou výškou, ale s polohou vsí podél toku Jirenského potoka – Horní ležely na horní části toku, Dolní na toku dolním. Po třicetileté válce došlo ke splynutí obou obcí, kdy byly Horní/Malé Jirny/Jiřenec zpustošeny a ujal se jednotný název Girna/Jirna. Místní jméno Jiřenec se postupně přestalo používat.
Po roce 1777 vznikla v blízkosti Jiren emfyteuticky nová osada, dnešní Nové Jirny. Tehdejší majitel jirenského velkostatku Alois Arioli zde založil poplužní dvůr zvaný Unterhof čili Dolní dvůr, jehož německý název zlidověl jako Utrhov. K panské myslivně a hospodě po roce 1800 přibyly i další usedlosti. Tato nová osada se nazývala Nowi Gÿrnau, později Klein Neu Jirna či Malé Jirny. Původní obec Jirny se pro lepší odlišení psala jako Staré či Velké Jirny. Od roku 1854 byly názvy úředně rozlišeny na Jirny Velké a Jirny Nové. Dnešní varianta pak zní pro původní středověkou ves Jirny a osadu z 18. století Nové Jirny. Tyto názvy byly úředně stanoveny 31. prosince 1920.
Historie náhled|Pohled na Jirny z Tyršovy ulice v Šestajovicích
Od středověku po třicetiletou válku Nejstarší písemnou zmínkou o existenci vsi Jirny je k roku 1350 datovaná existence muže jménem Eyvan z Jiren, z čehož lze usuzovat již na dřívější existenci obce. Trvalé osídlení v areálu současné obce mohlo existovat již v 10. století, neboť Jirny leží v oblasti již od pravěku osidlované, o čemž svědčí archeologické nálezy ze záchranných archeologických výzkumů. Tyto výzkumy provádělo v posledních letech Archeologické oddělení Městského muzea v Čelákovicích v návaznosti na stavební činnost v lokalitě Za panskými stodolami v areálu zemědělského družstva, a při stavbě rodinných domů na okrajích obce.
Jirenské obce a přilehlé panství však nepředstavovaly výjimečně významný či výnosný majetek a v průběhu staletí se majitelé panství, později zámku s hospodářským dvorem, často střídali. Zmíněni tedy budou pouze majitelé nejzajímavější, ať již pro dějiny obce, tak z obecného historického hlediska.
Roku 1367 došlo k rozdělení vsi mezi dva pražské patricije, a to Jakše Bolkova z rodu Velfloviců a Peška z Klučova z rodu Olbramoviců. Došlo tedy k prvnímu známému rozdělení dvou vsí na dnešním území obce. K roku 1389 je datována první zmínka o kostele, na kterém vykonával podací právo (tj. jmenování faráře) Mikuláš z Klučova na Jirnách, potomek Peška z Klučova. Prvním dokladem o existenci vsi jménem Jiřenec (tedy tzv. Horních či Malých Jiren) je roku 1397 jmenovaná Kačka z Jiřence se dvěma syny.
V období husitských válek prošlo obcí vojsko římského císaře Zikmunda při svém tažení na Prahu. Od 16. do 21. května 1434, před bitvou u Lipan, leželo mezi Jirny a Šestajovicemi táborské vojsko Jana Čapka ze Sán v počtu 9 000 osob, které se odtud 22. června 1434 vydalo na Český Brod a dále k Lipanům.
V pohusitské době byli krátkodobě majiteli Jiren příslušníci nejmocnějších rodů Českého království. V letech 1464 až 1465 byl majitelem poloviny panství Jiřík ze Stráže, příslušník vedlejší větve rodu Vítkovců. V téže době patřila blíže neurčená část jirenských majetků Jaroslavu Plichtovi ze Žerotína a jeho zeti Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic. Roku 1543 se majiteli panství stal Pavel Severin z Kapí Hory, staroměstský měšťan a výrazná osobnost té doby. Byl majitelem Kampovy tiskárny na Starém Městě, kde roku 1529 a 1537 tiskl dvě vydání tzv. Kapíhorské bible české (zvané též Severýnova bible či Severýnka). V tiskárně také vytiskl nejstarší českou kuchařku, český překlad děl Martina Luthera a další významné a cenné tisky. Do českých knih uvedl obsah jako „seznam nadpisů kapitol knihy s odkazem (někdy i bez něho) na stranu, list nebo odstavec“.
Dalším významným majitelem Jiren byl pak v době stavovského povstání Tomáš Had z Proseče, aktivní účastník povstání a proticísařského odboje. Pro tuto činnost byl roku 1623 pokutován a odsouzen k manství. Nedopatřením však rozsudek nebyl potvrzen císařem a Tomáš Had z Proseče si tak své majetky udržel. Po jeho smrti roku 1624 se majitelkami Jiren staly tři Tomášovy sestry, Anna Marie Skalská, Lidmila Kořenská a Prudencie, které však záhy z náboženských důvodů odešly ze země, čímž jejich majetek propadl koruně a Jirny byly připojeny ke komornímu panství Brandýs nad Labem. Jirny však byly téměř vzápětí zastaveny Sigmundovi hraběti z Wolkensteina a Rödeneka, roku 1656 pak byly císařem dědičně postoupeny Janu Jakubovi hraběti z Brandýsa, císař si však na panství vyhradil právo myslivosti.
Během třicetileté války byly jirenské vsi i široké okolí silně postiženy boji a přechody armád. Roku 1639 byla v sousedních Šestajovicích a Nehvizdech kvartýrem švédská armáda, která drancovala v celém okolí. Obyvatelé blízkých vsí proto opouštěli domy a ukrývali se v blízkém lese Vidrholci (dnešní Klánovický les). V této době také zanikla ves Jiřenec v západní části dnešní obce a došlo k trvalém spojení obou částí a majetků v jeden se společným názvem Jirny (v tehdejší podobě Jirna).
Od třicetileté války po rok 1848 náhled|Jirny na Müllerově mapě Čech z roku 1720
Majitelkou jirenského panství, značně poškozeného skončenou válkou, se roku 1679 stala Rosina Anna z Gräfenberka, která Jirny přinesla jako věno svému manželovi Janu Kristiánovi hraběti Stubickovi z Königsteina,jenž byl císařským komořím, dvorním a komorním radou. Rosina Anna a Jan Kristián byli zřejmě také staviteli tzv. Starého zámku, stavěného pravděpodobně na místě někdejší středověké tvrze v zaniklé obecní části Jiřenec. Stavbou zámku se však Stubickové silně zadlužili, proto byly Jirny 21. května 1701 vydraženy za 48 000 rýnských zlatých. Novou vrchností se stal panenský klášter zákona svatého Dominika u svaté Anny a svatého Vavřince na Starém městě Pražském. Dominikánky si z jirenského zámku zřídily letní byt a ozdravovnu pro členky řádu. Za jejich působení došlo také ke změnám v poddanství a robotních povinnostech jirenských osedlých. Převorka Febronie Josefa Hýzrlová z Chodů založila roku 1714 gruntovní knihu, do níž byly podrobně zaneseny všechny povinnosti poddaných k vrchnosti. Klášter se však v průběhu 18. století dostal do těžkých dluhů a jirenské panství bylo opět vydraženo za 61 200 zlatých Janem svobodným pánem Kocem z Dobrše. Vdova po něm pak roku 1795 prodala Jirny Tereziánskému ústavu šlechtičen, a to již za 110 000 zlatých.
Od konce 18. století se majitelé panství rychle střídali, důvodem ke koupím a prodejům byly jak spekulace, tak i zadlužení majitelů panství. Ke stabilizaci poměrů došlo až roku 1805, kdy Jirny získal už za 250 000 zlatých pražský podnikatel Jakub Veith, který později panství daroval věnem dceři Kláře, provdané za Martina Wagnera. Rodina Veithů a především Wagnerů se zasloužila o značný rozvoj a rozkvět panství. V jejich době byl kompletně přebudován a modernizován zámek, od té doby zvaný Nový zámek. Z bývalé ovčírny v zámeckém hospodářském dvoře byl roku 1836 zřízen jeden z prvních cukrovarů v Čechách, dále byl zřízen pivovar a rozšířena činnost dalších hospodářských oblastí, např. chovu ovcí. V zámeckém hospodářství bylo zaměstnáno množství jirenských obyvatel.
Od roku 1848 po rok 1945 I přes zrušení poddanství a roboty roku 1848 a zřízení obecních samospráv byl pro život a dění v obci dlouho určující vztah obyvatel k majitelům zámku a přilehlého hospodářství. Po manželích Wagnerových se majitelkou stala jejich dcera Rosalie hraběnka z Wallernstädtu, která navázala na hospodářskou i stavební činnost rodičů. Za jejího působení byl zámek přestavěn do současné podoby a vyzdoben cennou výmalbou od Josefa Navrátila. Jejím přičiněním také byla přeložena železniční dráha a stanice dále od obce, směrem ke Mstěticím (hraběnka se obávala škodlivého vlivu kouře z parních lokomotiv na vzácné rostliny, pěstované v zámeckém parku). Vzdálenost dráhy od obce z dlouhodobého horizontu zabránila většímu rozvoji Jiren. Železniční dráha na sever od obce byla slavnostně otevřena 4. října 1873. Naopak činem i dnes chvályhodným je např. finanční příspěvek jirenskému sboru dobrovolných hasičů, který věnovala při jeho založení. Za odměnu byla jmenována čestnou členkou sboru.
I přesto, že se Wagnerovi a Rosalie hraběnka z Wallernstädtu těšili u obyvatel obce značné popularitě, byl jirenský zámek s hospodářstvím roku 1890 prodán Františku Zvěřinovi, výrobci proslulé pražské šunky, a to za plných 480 000 zlatých. Ve stále stoupající ceně za majetek vidíme téměř nepřetržitý hospodářský vzestup jirenských majetků, a to od konce třicetileté války. Téměř dvojnásobná suma, za kterou byl majetek v roce 1890 v porovnání s rokem 1805 prodán, svědčí o znamenitých schopnostech majitelů z rodiny Veithů a Wagnerů jako hospodářů. Od Františka Zvěřiny pak hospodářství roku 1910 zakoupila za astronomickou sumu 2,6 milionu korun rodina Passerů, potomci rodiny Wagnerů, od nich pak roku 1926 statkář Václav Straka a od něj pak roku 1931 Rudolf Josef Zubr, pražský továrník a velkoobchodník. V majetku rodiny Zubrovy pak zámek a hospodářství zůstaly až do znárodnění v roce 1948.
V roce 1843 žilo v Jirnech a Nových Jirnech 1 110 obyvatel. Z toho byli: 2 pekaři, 2 bednáři, 1 sládek, 3 krupaři, 1 zednický mistr, 1 mlynář, 1 sedlář, 4 šenkýři, 4 kováři, 6 krejčích, 6 ševců, 1 truhlář, 1 kolář, 1 pokrývač a 1 malíř. K těmto řemeslníkům dále patřilo 21 dělníků a 18 učedníků. Ve vsi působil též vrchnostenský lékař a dvě porodní báby.