Faerština (Føroyskt) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 45 000 obyvatel Faerských ostrovů a dalších asi 21 000 lidí v jiných oblastech (hlavně v Dánsku). Má poměrně blízko k islandštině, podobně jako ona přežila na izolovaných ostrovech bez podstatných změn od středověku až do dneška.

Rozšíření Mimo Faery se používá minimálně. Na Faerách, které mají v rámci Dánska širokou autonomii, je prvním úředním jazykem; druhým je dánština.

Historie Nejstarší ryze faerské texty jsou tři balady zaznamenané roku 1773. Spisovnou normu sestavil roku 1846 Venceslaus Ulricus Hammershaimb. Tou dobou také začaly snahy o zrovnoprávnění faerštiny s dánštinou. Do školství začala faerština pronikat od roku 1912, úředním jazykem se stala roku 1939, od roku 1948 je na školách prvním vyučovacím jazykem a běžně se používá jako literární jazyk.

Abeceda a výslovnost Používá se latinka obohacená o několik speciálních znaků podle norsko-islandského vzoru.

velké: A Á B D Ð E F G H I Í J K L M N O Ó P R S T U Ú V Y Ý Æ Ø malé: a á b d ð e f g h i í j k l m n o ó p r s t u ú v y ý æ ø výslovnost: ea, a oa, o b d -/j/v é, e f g, dž, -/j/v h í, i uj, uj j k, č l m n ó, o ou, ö p r s t ú, u üu, ü v í, i uj, uj ea, a ő, ö

Hláskosloví stojí mezi islandštinou a západonorskými dialekty. Æ – pochází z norštiny, je-li krátké, čte se jako A, je-li dlouhé, čte se jako EA. Unicode U+00C6 velké, U+00E6 malé. Ø – pochází z norštiny, čte se jako německé přehlasované Ö. Unicode U+00D8 velké, U+00F8 malé. Ð – pochází z islandštiny a běžně se nevyslovuje. Ovlivňuje ale předchozí a následné samohlásky a pak je slyšet buď J nebo V. Unicode U+00D0 velké, U+00F0 malé. (Neplést s chorvatským Đđ – velké se opticky shoduje, ale malé se liší a mají odlišné kódy: velké U+0110, malé U+0111.)

Dlouhé samohlásky se vyskytují pouze v přízvučné pozici, když za nimi následuje max jedna souhláska, případně skupiny hlásek PL, KL, PR, TR, KR, TJ, KJ, SJ (ale na jihu Faerských ostrovů se před TJ a SJ vyslovují samohlásky krátce) G se čte jako dž před E, I, J, Y a EY (platí téměř výhradně na začátku slova, po samohlásce se semostatné G většinou nevyslovuje vůbec), K se čte jako č před 'E, I, J, Y a EY', SKJ a SK se čtou jako š před 'E, I, Y a EY', DJ se čte jako dž, na jihu Faerských ostrovů dj, STJ se většinou čte jako š, někdy (na jihu Faerských ostrovů vždy) jako stj, TJ a HJ se převážně čtou jako č, 'TJ' na jihu Faerských ostrovů vždy tj, EI se v jižní části Faerských ostrovů čte jako aj/aj, v severní části jako oj/oj (tj. stejně jako 'OY') – na rozdíl od samotného 'E' nebo digrafu 'EY' neměkčí předcházející 'K, G, SK', EY se v dlouhé výslovnosti čte ej, krátce jako e, Æ se v jižní části Faerských ostrovů čte shodně jako 'E', Ó se na jihu Faerských ostrovů čte jako ou/o, v okolí Tórshavnu jako ou/ö a na severu většinou jako öu (eu)/ö, Ð se nevyslovuje, stejně tak i G v pozici po samohlásce – místo nich se vkládá hiátové j nebo v (w), případně se tato písmena nevyslovují vůbec, LL se čte dl (výjimkou je několik málo zejména přejatých slov), RN se většinou čte jako dn, stejně tak i NN po EI a OY, RS se vyslovuje jako dlouhé cerebrální š, S se mezi Í, Ý, EI a OY a další souhláskou čte jako š, přičemž j ve výslovnosti zaniká, Í, Ý, EI, OY před měkkým NK(J), NG(J) a GG(J) ztrácejí druhý komponent dvojhlásky – u, u, a, o, Ó a Ú se před GV vyslovují jako e, i (v jižní části Faerských ostrovů ÓGV = ogv), A se před NK, NG čte e (na jihu Faerských ostrovů a), toto vyslovované e neměkčí předchozí 'K, G, SK'.

Gramatika Gramatická stavba a slovní zásoba ovlivněná islandštinou, je zde i řada rysů dialektů jihozápadního Norska. Faerština je flexivní jazyk, který má 3 gramatické rody a 4 pády – nominativ, akuzativ, dativ a genitiv. Genitiv se ale většinou v mluvené řeči nepoužívá a opisuje se. Gramatika jazyků ostrovní větve severogermánských jazyků jako je islandština a právě faerština je tedy jednou z nejsložitějších gramatik mezi germánskými jazyky. Většina germánských jazyků je dnes více či méně analytických.

Slovní zásoba Ve slovníku je mnoho dánských výpůjček, což souvisí s příslušností Faerských ostrovů k Dánsku.

Osobní zájmena osobní zájmeno faersky já eg [e:] ty tú [tüu] on hann [han:] ona hon [ho:n] ono tað [tea] my vit [vi:t] vy tit [ti:t] oni teir [tair] ony tær [tear] ona tey [tei]

Faerské číslovky číslovka faersky 0 null 1 eitt 2 tvey 3 trý 4 fýr 5 fimm 6 seks 7 sjey 8 átta 9 níggju 10 tíggju 11 ellivu 12 tólv 13 trettan 14 fjúrtan 15 fimtan 16 sekstan 17 seytjan 18 átjan 19 nítjan 20 tjúgu 21 einogtjúgu 22 tveyogtjúgu 30 tredivu, tríati 40 fjøruti, fýrati 50 hálvtrýss, fimmti 60 trýss, seksti 70 hálvfjers, sjeyti 80 fýrs, áttati 90 hálvfems, níti 100 hundrað 1000 (eitt) túsund

Sloveso VERA - být český tvar faersky já jsem eg eri ty jsi tú ert on / ona / ono je hann / hon / tað er my jsme vit eru vy jste tit eru oni / ony / ona jsou teir / tær / tey eru

Sloveso HAVA - mít český tvar faersky já mám eg havi ty máš tú hevur on / ona / ono má hann / hon / tað hevur my máme vit hava vy máte tit hava oni / ony / ona mají teir / tær / tey hava

Příbuznost s ostatními jazyky Faerština je jako germánský jazyk součástí velké skupiny indoevropských jazyků. Faerštině nejpodobnějším jazykem je islandština, se kterou sdílí starobylý charakter a tím, že se od středověku nijak výrazně nezměnila. Islanďané a Faeřané se ale nejsou schopni domluvit. Je to dáno mimo jiné i tím, že výslovnost obou jazyků je velmi odlišná. Jako příklad lze uvést předložku hjá, která se v islandštině vyslovuje přibližně jako [hjau], zatímco ve faerštině jako [čoa].

Vzorový text

Související články Seznam jazyků Seznam písem Faerský jazykový výbor

Externí odkazy

Faerština na Omniglotu Faersko-anglický slovník z Webster's Online Dictionary – the Rosetta Edition Fonologie faerštiny

Kategorie:Severogermánské jazyky Kategorie:Jazyky Faerských ostrovů Kategorie:Jazyky Dánska