náhled|Schematické porovnání Oortova oblaku, Kuiperova pásu a roviny oběžných drah planet. Obrázek není v měřítku. Oortův oblak je hypotetický soubor malých těles gravitačně vázaných ke Slunci, který obklopuje sluneční soustavu ve vzdálenostech mnohem větších, než má Kuiperův pás. Považuje se za hlavní zdroj dlouhoperiodických komet. Vzdálený oblak dosud nebyl přímo pozorován; jeho existence a vlastnosti se odvozují především z drah komet a z modelů jejich pohybu.
Historie hypotézy Již v roce 1932 Ernst Öpik při studiu gravitačního působení procházejících hvězd na velmi protáhlé dráhy předpokládal existenci vzdáleného oblaku či slupky těles obklopujících Slunce. V roce 1950 nizozemský astronom Jan Oort, po němž oblak nese jméno, vyvodil jeho existenci z rozložení pozorovaných drah dlouhoperiodických komet. Vzdálený rezervoár měl vysvětlit, odkud přicházejí nové komety nahrazující tělesa ztracená při průchodech oblastí planet.
Rozsah a stavba Hranice oblaku nejsou přesně známé. Jeho počátek se často klade přibližně do vzdálenosti 2 000–5 000 au od Slunce, zatímco vnější oblasti mohou sahat do vzdáleností řádu desítek tisíc až 100 000 au. Tyto hodnoty představují orientační odhady, nikoli přímo změřené okraje.
Modely rozlišují vnitřní část, označovanou také jako Hillsův oblak, a vzdálenější, přibližně kulovou vnější část. Vnitřní oblak může být zploštělý a uchovávat stopy původního uspořádání drah, zatímco ve vnější části jsou jejich orientace téměř náhodné. Simulace publikované v roce 2025 ukázaly, že působením galaktického slapového pole může vnitřní oblak vytvářet mírně zvlněnou diskovitou strukturu se dvěma zkroucenými spirálními rameny. Jde o modelovou předpověď, nikoli o pozorovaný tvar oblaku.
Vznik a vývoj Podle převládajících modelů vznikla tělesa oblaku jako planetesimály v rané sluneční soustavě, mnohem blíže ke Slunci. Gravitační setkání s obřími planetami je rozptýlila na protáhlé dráhy. Působení okolních hvězd a slapových sil Galaxie pak u části těles zvýšilo vzdálenost přísluní natolik, že přestala podléhat blízkým setkáním s planetami a zůstala ve vzdáleném oblaku. Slunce mohlo také zachytit některá tělesa vzniklá u jiných hvězd, zejména v prostředí své rodné hvězdokupy; jejich podíl není spolehlivě znám.
Galaktické slapové síly a procházející hvězdy mění dráhy těles i nadále. Některá přivedou do vnitřní sluneční soustavy, kde se projeví jako komety, jiná mohou ze sluneční soustavy uniknout. Rozmanité sklony drah dlouhoperiodických komet odpovídají jejich původu v přibližně kulovém rezervoáru. Hlavním zdrojem krátkoperiodických komet Jupiterovy rodiny je naproti tomu rozptýlený disk za drahou Neptunu.
Počet těles a složení Počet těles se odhaduje na stovky miliard až biliony. Výsledek závisí na uvažovaných velikostech jader a na modelu, který spojuje počet pozorovaných komet s populací vzdáleného oblaku. Přehledová práce z roku 2024 shrnuje odhady jeho hmotnosti přibližně na 0,5–5 hmotností Země. Jde o nepřímé a značně nejisté hodnoty.
Studie z roku 2026 založená na modelování produkce vodní páry u komet zjistila, že dlouhoperiodické komety mají při stejné absolutní jasnosti v průměru větší jádra než krátkoperiodické komety. Odlišný vztah mezi jasností a velikostí jádra ovlivňuje také odhady počtu těles v obou zdrojových populacích.
Kometární jádra obsahují led, zmrzlé plyny a prachové i kamenité složky. Oblak však může uchovávat i převážně kamenitá tělesa. Příkladem je objekt C/2014 S3 (PANSTARRS), jehož spektrum se podobá spektrům kamenných planetek. Pozorování byla interpretována jako doklad materiálu z vnitřní sluneční soustavy, který strávil většinu své historie v Oortově oblaku.
Sedna a příbuzná tělesa Sedna a 2012 VP113 mají přísluní přibližně 76 a 80 au a bývají spojovány s nejvnitřnější částí Oortova oblaku. Jejich dráhy mohou uchovávat informace o raném prostředí Slunce a o gravitačních poruchách, které formovaly vzdálené části sluneční soustavy. Jde však o objekty mnohem bližší než předpokládaná hlavní kometární populace; jejich existence sama nepředstavuje přímé pozorování vzdálené kulové části oblaku.
Odkazy Reference
Související články Kuiperův pás Rozptýlený disk Hillsův oblak
Externí odkazy
Oortův oblak na stránkách NASA (anglicky)
Kategorie:Hypotetické vesmírné objekty Kategorie:Objekty sluneční soustavy