náhled|Vlastnoruční dopis Jakuba Arbese ohledně vydávání časopisu Šotek Jakub Arbes (12. června 1840 SmíchovMatriční záznam o narození a křtu – 8. dubna 1914 Smíchov)Matriční záznam o úmrtí a pohřbu byl český spisovatel, novinář a překladatel. Sympatizoval s májovci, avšak neřadil se mezi ně, neboť tvořil za jiných okolností než oni. V české literatuře zavedl žánr romaneta. Vedle romanet psal i sociální romány a studie o význačných osobnostech českého kulturního života. Je autorem politicko-historických prací. Byl i divadelním kritikem a po určitou dobu také dramaturgem Prozatímního divadla.
Životní dráha
Mládí, školy Narodil se v nezámožné rodině ševcovského mistra Jana Arbese (1803–1881) a manželky Anny, rozené Winklerové (1804–1880), jako třetí ze čtyř dětí.Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna ArbeseHrob Jakuba Arbese a jeho rodičů, foto V rodném Smíchově, který tehdy ještě nebyl součástí Prahy, strávil celé mládí. Chodil v letech 1851–1854 do farní maltézské školy u Panny Marie Vítězné na Malé Straně a poté měl jít do učení v oboru obuvnictví jako otec. Měl však velmi dobré výsledky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Studoval i cizí jazyky – italštinu, francouzštinu, ruštinu, chorvatštinu a polštinu. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku (tři roky), ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem. Od roku 1855 si Arbes psal deníky, ve kterých uváděl své první literární pokusy, zprvu psané německy. Později své básně zveřejňoval v časopisech. Od lyrické poezie postupně přecházel k satirickým a politickým veršům. Už na škole napsal v roce 1857 svůj první román Ďábel na skřipci, který vyšel až o deset let později. Na radu svého učitele Jana Nerudy pro tento literární útvar použil název romaneto.
Rodinný život Dne 24. června 1867 se v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně oženilMatriční záznam o sňatku Jakuba Arbesa s Josefou Rabochovou farnosti při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze s Josefinou (Josefou) Rabochovou (1843–1912), dcerou soustružníka Jana Rabocha.Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna Rabocha. Měli spolu šest dětí, ale dospělosti se dožily jen dvě dcery. Již týden před svatbou se narodila první dcera,Index narozených, kostel Panny Marie Vítězné 1819-1874, snímek 4 která však brzy zemřela.Podle vyjádření prapravnučky Jakuba Arbese z roku 2015 se doposud v pozůstalosti údaje o manželce Josefině nenašly. Dcera Olga (1868–1940) o Jakuba Arbese pečovala do smrti a starala se i o jeho literární pozůstalost. Když Arbes ztratil zrak, diktoval své texty Olze.Dcera Arbesova zemřela. Lidové noviny. 30. 5. 1940, s. 5. Dcera Polyxena (1877–1960) žila po sňatku v Berlíně. Syn Edgar zemřel v jedenácti letech. Arbes jeho smrt popsal v románu Anděl míru a na jeho návrh vytvořil sochař Josef Strachovský postavu anděla na rodinném hrobě Arbesových.
Novinář náhled|Pamětní deska na budově Arbesova vězení v České Lípě Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Zde působil jako redaktor do roku 1877, tedy i v období od 1. listopadu 1868 do 1. května 1869, kdy titul musel být přejmenován na Naše listy. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 13 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (1873–1874). Ještě před nástupem trestu se Arbesovi podařilo v roce 1873 vydat romaneto Svatý Xaverius. Ve vězení se setkal s Marií Červenkovou, která uklízela vězeňské cely a tajně zprostředkovávala Arbesovi korespondenci. Údajně mezi nimi vznikl intimní vztah. V srpnu 1874 Marie opustila své pracovní místo a odešla ke svým rodičům, kde v dubnu 1875 porodila nemanželskou dceru Marii Františku. Po propuštění z vězení pracoval v Národních listech až do výpovědi v roce 1877, kterou pociťoval jako značnou osobní křivdu ze strany vydavatele Julia Grégra. Krátce pobyl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn. V letech 1876–1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.
Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880–1881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy nesměl psát veřejně a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata, která se scházela v hospodě U svatého Tomáše.Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 9.
Spisovatelem náhled|Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově (autor Jan Černý, 1964) V průběhu své literární činnosti si vytvořil oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito spisovatelé jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil šifrované pasáže Máchova deníku, ve kterých Mácha popisoval svůj sexuální život včetně sexuálních hrátek se snoubenkou Lori.
Věnoval se i překladům. Přeložil spisy a články mnohých spisovatelů z různých zemí, mimo jiné moravského, německy píšícího spisovatele Sigmunda Kolische (1816–1886), dramatika Victoriena Sardoua, norského dramatika Henrika Ibsena, filozofa Voltaira a spisovatele Alfreda de Musseta. Z ruštiny překládal básně Michaila Lermontova.
Je považován za zakladatele českého sociálního románu. Po roce 1878 napsal několik románů z dělnického prostředí, v nichž popsal existenční problémy dělníků a nelidské poměry v továrnách. Ze zamýšleného šestisvazkového románu o dělnictvu vyšel pouze první díl nazvaný Štrajchpudlíci o útlaku tiskařských dělníků (1883). Ke konci života se zabýval úvahami o sociální revoluci, které publikoval v roce 1892 pod pseudonymem J. Svoboda ve statích „Z bojů o vykořenění lidské bídy“ a „První sociální revoluce“.
Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby, romaneto, obsáhlejší povídku s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s logickým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. K nejznámějším patří Svatý Xaverius.
Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi.ADAMOVIČ, Ivan a NEFF, Ondřej, 1995, s. 26.
Jeho zásluhy o českou literaturu byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění; dopisujícím členem byl zvolen 29. října 1890, řádným členem 30. listopadu 1901.
V roce 1912 ovdověl. Poslední léta žil v existenční nouzi, stále hůře viděl. Ke konci života své úvahy již jen diktoval dceři Olze, která se neprovdala a starala se o něj i poté, když ovdověl. Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 na Smíchově (od roku 1922 součástí Prahy), kde bydlel v ulici Švédská čp. 1137/27.Arbes Jakub – Na domě čp. 1137 ve Švédské ulici 27 Praha 5 Smíchov. In: BÁRTÍK, Václav. Pamětní desky v Praze: průvodce po pražských pamětních deskách [online]. ©2011–2017 [cit. 2018-03-27]. Dostupné z: https://www.pametni-desky-v-praze.cz/products/arbes-jakub/ Pohřben je v rodinném hrobě na Malvazinkách. náhled|Náhrobek Arbesových na hřbitově Malvazinky
Používal pseudonymů J. Svoboda, Jan Vítovec, Antonín Bousek a šifer J. A. nebo A.
Citát
Arbesovo dílo
Romaneta Zajímavost: Romaneto Poslední dnové lidstva převedla do podoby originální televizní inscenace s názvem Romanetto česká televizní režisérka Eva Sadková.
Romány
Publicistika a monografie
Své povídky uveřejňoval v mnoha časopisech (Lumír, Světozor, Květy…)
Dále se zachovalo množství novinových článků, které se týkaly především významných světových osobností v literatuře. Kromě K. H. Máchy se zabýval Karlem Sabinou.
Galerie
Poznámky
Odkazy Reference
Literatura
BARTÍK, Ivo. Jakub Arbes: Tvůrce literárního žánru jménem romaneto. Za své texty byl ve vězení, zemřel téměř slepý. In: Květy [online]. 12. 6. 2025 [cit. 2025-08-29]. Dostupné z: https://www.kvety.cz/lide/jakub-arbes-spisovatel-romaneto-sci-fi-deti-slepota/ Dostupné také z: https://edicee.ucl.cas.cz/data/prirucky/obsah/CS/2.pdf
KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha: Orbis, 1932. 590 s.
POHORSKÝ, Miloš, redaktor svazku. Dějiny české literatury. III, Literatura druhé poloviny devatenáctého století. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 341–355. Práce Československé akademie věd. Sekce jazyka a literatury. Dostupné také z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/dejiny/hcl/dcl3/16.pdf
Audiovizuální dokumenty Vzplanutí Jakuba Arbesa. Dokumentární cyklus Osudové lásky, díl 5/12. ČR, 2020. Režie Pavel Dražan, scénář Stanislav Motl. Dostupné také z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12209945659-osudove-lasky/418235100011012/
Související články Česká literatura v letech 1815–1918 Seznam českých spisovatelů
Externí odkazy Databáze národních autorit Národní knihovny ČR
Jakub Arbes, in: Pražský pantheon 5. 6. 2020
Jakub Arbes v souborném katalogu Akademie věd ČR
Arbes na webu Legie Archiv pořadu Šifry mistra Jakuba z cyklu Historie.cs na televizní stanici ČT24, únor 2015 Vybraná díla z tvorby Jakuba Arbesa volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze Archivní zvukový záznam vzpomínek Josefa Svatopluka Machara na Jakuba Arbese (7. 4. 1934)
Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Novoromantičtí spisovatelé Kategorie:Čeští spisovatelé science fiction Kategorie:Čeští spisovatelé fantasy Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští divadelní kritici Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Narození v roce 1840 Kategorie:Narození 12. června Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Úmrtí 8. dubna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:Muži Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách