Slavonice (dříve německy Zlabings) jsou železniční stanice v jihozápadní části moravského města Slavonice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji nedaleko Slavonického potoka. Leží na jednokolejné neelektrizované trati Kostelec u Jihlavy – Slavonice.
Rakousko-Uhersko Vlakové spojení Slavonic s Rakouskem plánoval v roce 1870 již místní starosta Josef Langthaler.Sedlář, J.: Slavonice. Praha 1973, s. 88. Železniční trať Kostelec u Jihlavy – Telč – Slavonice – Fratres – Waldkirchen – Schwarzenau byla uváděna do provozu postupně. Jako první byla 3. srpna 1891 otevřena odbočka z trati Dráha císaře Františka Josefa ze Schwarzenau do Waidhofenu, dne 4. července 1896 byl zahájen provoz ze Schwarzenau do Zwettlu. V roce 1894 se v Telči konstituoval ke stavbě místní dráhy Kostelec u Jihlavy – Telč akční výbor, který nechal vyhotovit generální projekt dráhy a 13. srpna 1898 došlo k zahájení provozu. Na jejím dalším úseku Telč – Slavonice (29,9 km) byla železniční stanice otevřena v roce 1902 a o rok později byl slavnostně otevřen i poslední úsek tratě Slavonice – Waidhofen (27 km). Vzhled budovy byl vytvořen dle typizovaného architektonického vzoru nádražních budov společnosti. S nádražní budovou se pojilo též nákladové nádraží.
Trať Telč – Slavonice Po výběrovém řízení na zadání stavby, které vyhrála v červnu 1901 firma J. Kubíček z Prahy, mohlo dojít od července k zahájení stavebních prací. Dne 6. srpna 1901 provedl obecní radní města Slavonice první výkop místní dráhy na místě současného nádraží. Dne 6. září 1902 byla ukončena revize místní dráhy na trati Telč–Slavonice. Pro technicko-policejní komisi byl tehdy vypraven zvláštní vlak z Telče do Slavonic a zpět. Trať Telč – Slavonice zahájila provoz zvláštním vlakem v neděli 7. září 1902. Vedení tepláren a drážní dílny pro místní dráhu Kostelec–Telč–Slavonice se nacházely v Táboře.
Trať Waidhofen – Slavonice Dne 20. června 1900 obdržela akciová společnost místní dráhy ve Zwettlu koncesi na stavbu a provoz místní dráhy Waidhofen–Slavonice. K zahájení provozu 27,5 km dlouhé spojovací trati mezi stanicemi Kostelec–Cejle a Schwarzenau došlo 21. června 1903. Na nádraží ve Slavonicích se konalo slavnostní uvítání prvního vlaku z Waidhofenu, kterého se účastnil starosta města Slavonice, okresní hejtmani Dačic a Waidhofenu a další členové obecního zastupitelstva. Provoz na trati zajišťovaly Císařsko–královské státní dráhy / Kaiserlich–königliche Staatsbahnen (kkStB), jejichž sídlo se nacházelo v centru Vídně na náměstí Freyung čp. 8, což byla budova Dolnorakouské eskomptní společnosti / Niederösterreichische Eskomptegesellschaft.
+ Jízdní řád vlaků nově otevřené dráhy Waidhofen an der Thaya — Slavonice Dopoledne Poledne Večer Stanice Ráno Poledne Večer 1 8:00 1:23 7:28 ↓ Slavonice—Zlabings ↑ 5:22 1:04 8:19 2 8:16 1:41 7:43 Gilgenberg zastávka 5:04 12:47 8:023 8:28 1:51 7:56 Waldkirchen nádraží 4:56 12:41 7:554 8:45 2:15 8:10 Dobersberg nádraží 4:37 12:27 7:35 5 8:56 2:27 8:20 Merkengersch zastávka 4:23 12:15 7:23 6 9:04 2:36 8:28 Edlitz zastávka 4:15 12:07 7:147 9:19 2:53 8:40 Thaya nádraží 4:05 11:57 7:04 8 9:28 3:03 8:48 Klein-Eberharts zastávka 3:52 11:48 6:539 9:37 3:12 8:57 ↓ Waidhofen an der Thaya ↑ 3:44 11:40 6:44
Výnosem ministerstva železnic ze dne 6. října 1903 o organizaci služby na místní dráze Waidhofen a.d. Th.–Slavonice a organizačních změnách provozní služby na dráze Schwarzenau–Zwettl a Schwarzenau–Waidhofen a.d. Th. bylo dne 1. listopadu 1903 ve stanici Schwarzenau zřízeno společné podnikové vedení místních drah Schwarzenau–Zwettl, Schwarzenau–Waidhofen a.d. Th. a Waidhofen a.d. Th.–Slavonice, jehož představenstvo bylo pověřeno řízením a dozorem nad celým místním provozem (vyjma dílenského servisu na uvedených místních drahách), a to dozorem a údržbou dráhy, dopravním a obchodním servisem, jakož i službou vlakové dopravy.
Zásobováním a přidělováním drážního inventáře (kromě stavebních materiálu, paliva a tiskovin) bylo pověřeno vedení skladiště v Gmündu. Zde se nacházela též příslušná dezinfekční stanice (Desinfektionsstation). Stanice Schwarzenau se stala pro trať Waidhofen an der Thaya–Slavonice řídící a kontrolní telefonní stanicí. Výpravčí stanicí na trase Schwarzenau–Slavonice byla stanovena stanice Schwarzenau, v protisměru stanice Slavonice. Výchozím bodem pro číslování vlaků a kolejí na trati Waidhofen an der Thaya–Slavonice se stala stanice Slavonice. Ztráty a nálezy měl na starosti železniční úřad ve Vídni II.
V den 15. října 1906 uvedla akciová společnost místní dráhy Schwarzenau–Zwettl do provozu trať Zwettl–Martinsberg, do jejíhož majetku přešly i tratě Schwarzenenau–Waidhofen a.d. Thaya a Waidhofen a.d. Thaya–Slavonice. Tímto tvořila železniční trať jeden vlastnický celek (Schwarzenau–Zwettl–Martinsberg, Schwarzenau–Waidhofen–Slavonice).
Veterinární ohledací stanice Na základě vyhlášky c.k. moravského místodržitelství ze dne 19. června 1910 čís. — 897/1 o konání prohlídky zvířat v železničních stanicích markrabství moravského nakládaných nebo skládaných a zákona ze dne 6. srpna 1909, ř. z. o zamezení a potlačení nákaz zvířecích a k němu vydaného prováděcího nařízení ze dne 15. října 1909, byla s účinností od 1. července 1910 zřízena ve stanici Slavonice veterinární ohledací stanice (pro jednokopytníky: koně, osli, mezky a muly), přežvýkavce: skot, ovce a kozy a vepřový dobytek). Nakládat a skládat se zvířata mohla jen za denního světla a v úředních hodinách nákladního oddělení železničního úřadu. Prohlídku vykonával okresní veterinář z Dačic, poplatek za prohlídku vybíral železniční úředník.Moravský hospodář: orgán českého odboru zemědělské rady pro markrabství moravské. Brno: Český odbor zemědělské rady pro markrabství moravské, 15.7.1910, 12(14). s. 378.
Československo Österreichische Staatsbahnen (ÖStB) – Bundesbahnen Österreich (BBÖ) Po rozpadu Rakouska-Uherska se nová Rakouská republika potýkala s nedostatkem uhlí. Od 25. února 1919 omezily Rakouské státní dráhy / Österreichische Staatsbahnen (ÖStB) železniční dopravu také na lokálních tratích: Göpfritz—Raabs, Schwarzenau—Martinsberg—Gutenbrunn a Schwarzenau—Slavonice: smíšené vlaky č. 3452 Schwarzenau (odjezd ve 3:55 ráno) — Slavonice (příjezd 5:58 dopoledne) a č. 3451 Slavonice (odjezd 8:41 dopoledne) — Schwarzenau (příjezd 10:41 dopoledne) začaly jezdit jen ve čtvrtek a v sobotu.
První motorové vozy (1924) Od pondělí 22. prosince 1924 započaly Spolkové dráhy Rakouska (BBÖ) na trati Schwarzenau–Slavonice s motorovou dopravou (Triebwagenverkehr). První dva motorové vozy jezdily ve středu, pátek a sobotu: 1. vlak č. 816 vyjížděl ze Schwarzenau v 13:05 h, do Waidhofenu přijel v 13:27 h; 13:29 h odjížděl do Slavonic, kam příjel ve 14:23 h. 2. vlak č. 815 odjížděl ze Slavonic v 14:45 h, do Waidhofenu přijel v 15:37 a v 15:39 pokračoval do Schwarzenau, kam dorazil v 16:01 h.
Československé státní dráhy (ČSD) Německá podyjská letoviska (Znojmo, Vranov, Frejštejn, Slavonice) se v novém Československu ocitla zcela odstřižená od své bývalé (převážně vídeňské) klientely a od svých dolnorakouských odbytišť. Nevyhovovalo ani vlakové spojení do Znojma. Ještě v roce 1920 muselo místní obyvatelstvo použít nejprve vlakové spojení ve směru na Jihlavu, přesednout a pokračovat dál ve směru Moravské Budějovice–Znojmo.Kronika města Slavonice 1918–1969.
Železniční zaměstnanci Železniční stanice se nacházela v majetku Ředitelství státních drah v Brně. V budově čp. 255 bydlel od roku 1908 Josef Wolf (* 13. června 1881, Kralupy), staniční mistr a po vzniku republiky přednosta stanice, společně s manželkou Marií (* 13. června 1889, Kolín), synem Josefem (* 14. května 1917, Slavonice) a dcerou Marií (* 11. května 1915, Slavonice). V roce 1914 zde působil jako staniční mistr.
Druhý byt obýval Josef Hejtmánek (* 16. března 1869, Kardašova Řečice), drážní skladník, též se svou manželkou Marií (* 2. května 1877, Kardašova Řečice) a dětmi: dcerou Růženou (* 28. dubna 1901, Slavonice), dcerou Ludmilou (* 11. května 1903, Slavonice), synem Josefem (* 18. února 1905, Slavonice), dcerou Annou (* 14. července 1906, Slavonice), synem Karlem (* 5. října 1909, Slavonice) a synem Emilem (* 25. února 1911, Slavonice). Na dráze ve Slavonicích sloužil od roku 1902.
Dále zde bydlel od roku 1919 svobodný výpravčí vlaků Rudolf Vávra (* 13. srpna 1891, Rudíkov) z Rudíkova u Třebíče. Ráno před odevzdáním sčítacích evidenčních listů pro sčítání lidu v roce 1921 dorazil na stanici ženatý železniční asistent Ludvík Petrů (* 7. srpna 1883, Telč) z Telče. Veškeré drážní osazenstvo slavonického nádraží se přihlásilo k české národnosti.Sčítání lidu 1921, Slavonice, čp. 255. Sčítací evidenční list. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec.
Zemědělské skladiště a vlečka náhled|Budova bývalého zemědělského skladiště (Landwirtschaftliches Lagerhaus Zlabings) s vlečkou z roku 1921
Už 2. července 1916 vznikla z popudu Franze Helleporta (Slavonice), Johanna Matzku (Cizkrajov) a Heinricha Ruppa (Slavonice) skladištní společnost pro Slavonice a okolí s názvem Magazinsgesellschaft für Zlabings und Umgebung se základním kapitálem 30 000 korun, do níž vstoupilo 23 členů. V roce 1921 nechala skladištní společnost nedaleko nádraží vybudovat nové zemědělské (obilní) skladiště Landwirtschaftliches Lagerhaus Zlabings a k němu vlečku (Schleppgeleise) v ceně 239 790 korun. Po drastickém snížení cen obilí a stavebním zadlužení vyhlásila skladištní společnost v roce 1922 konkurs.
Dne 1. dubna 1924 skladiště s celým areálem a vlečkou zakoupil Centrální svaz německých hospodářských družstev Moravy, Slezska a Slovenska / Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens, Schlesiens und der Slowakei se sídlem v Brně, následně jej pak pod centrálním svazem provozovala od 1. listopadu 1925 německá spotřební centrála (Bezugs- und Verwertungszentrale), od roku 1937 v pachtu společně s Organizací německých zemědělců Moravy / Organisation der deutschen Landwirte Mährens.Bundeskalender. Česko: s. n., 1937, 41, s. 25.
V roce 1924 nechal centrální svaz přistavět z jedné strany skladiště dřevěnou stodolu v ceně 3 000 korun, v roce 1930 při druhé straně zděný přístavek v ceně 15 000 korun, do kterého byla umístěna čistička obilí (Reinigungsanlage) a šrotovací mlýn (Schrotmühle). Skladištní plochy pojaly 30 vagónů a celé skladiště i s technickým vybavením dosáhlo v roce 1938 hodnoty 268 000 korun.HILMER, Franz a 40. Verbandstag des Zentral-Verbandes der deutschen landwirtschaftl. Genossenschaften Mährens, Schlesiens und der Slovakei (Tagung) 16.04.1973) (Brünn. 40 Jahre Genossenschaftsarbeit in Deutschmähren: zum 40. Verbandstag des Zentral-Verbandes der deutschen landwirtschaftl. Genossenschaften Mährens, Schlesiens und Slovakei in Brünn. Brünn: Zentral-Verband der deutschen landw. Genossenschaften Mährens, Schlesiens und der Slovakei in Brünn, 1933, s. 188.