Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Plzni. Řadí se mezi nejúspěšnější české hudební skupiny, v prodejnosti desek obsazovala 2. místo za Olympic, dvakrát zvítězila v posluchačské anketě Zlatý slavík, roku 2007 byla uvedena do Beatové síně slávy.
Základním „kamenem“ skupiny je kytarista a zpěvák Oldřich Říha, po dobu delší třiceti let – až do své smrti – byl druhým stabilním členem baskytarista Jiří „Dědek“ Šindelář. I přes „nepřízeň“ osudu v podobě střídajících se bubeníků se do kapely několikrát vracel Anatoli Kohout; ten s dvojicí tvořil klasickou sestavu Katapultu. Skupina svou činnost přerušila na počátku 90. let, kdy Šindelář odcestoval do Spojených států, poté se však brzy vrátila na koncertní pódia. Po Šindelářově smrti zvažoval frontman kapely Říha ukončení kariéry, ovšem na naléhání několika fanoušků skupinu obnovil v novém složení: na pozici baskytaristy byl obsazen Andy Budka a na bubeníka Ondřej Timpl.
V době komunistického režimu v Československu se Katapult několik let potýkal s úředními zákazy. Např. kvůli zákazu vystupování v Praze se ceremoniál udílení Zlatých slavíků v roce 1979 přesunul do Bratislavy, kde si skupina přebrala ocenění skupina roku. Po vydání debutové studiové desky 2006 (v čele s hitem „Až“) vydalo Ministerstvo kultury ČSSR zákaz vydávání desek, tento zákaz trval až do roku 1986, kdy skupina vydala album Rock de Luxe. Mezi lety 1980 a 1986 se nahrávky šířily prostřednictvím neoficiálního fan klubu, nebo je skupina vydávala pod názvem „Oldřich Říha a Katapult“.
Skupinu proslavily hity jako „Půlnoční závodní dráha“, „Hlupák váhá“, „Stovky hotelů“, „Až“ nebo „Někdy příště“. Veškerou hudbu pro skupinu napsal kytarista Říha, sám napsal také některé texty. Většinu textů napsal neoficiální čtvrtý člen Katapultu Ladislav Vostárek, ovšem místo dvorního textaře se v průběhu let neustálilo, tudíž pro skupinu psali později také: Pavel Půta, Pavel Vrba, Jaroslav Machek, Michal Bukovič, Lou Fanánek Hagen, Zdeněk Edl, Michal Vukovič, Jiří Žáček, Aleš Hrbek. Inspirací pro texty byla také často tvorba anarchistického básníka Františka Gellnera.
Historie náhled|Oldřich Říha v roce 2015. 1975–1976 Na konci roku 1974 byl ze Skupiny F. R. Čecha vyhozen kytarista Oldřich Říha, který byl nahrazen již v Čechově záloze připraveným Stanislavem Kubešem. Říha ale ještě během svého působení v této skupině hrál s plzeňskou formací Mahagon, v níž působil také baskytarista Jiří „Dědek“ Šindelář a bubeník Vladimír Krampol. Mahagon působil v Plzni a Západočeském kraji, „orgány státní moci“ na něj zanedlouho vydaly definitivní zákaz působení v Západočeském kraji, tudíž se přesídlil do Prahy. V Praze skupina získala tzv. „přehrávky“ (oficiální povolení hraní) a byla zaregistrována u Okresního kulturního střediska Praha-západ.
Skupina se musela přejmenovat, protože v Praze existovala stejnojmenná jazz rocková skupina kapelníka Petra Klapky; problém byl vyřešen novým bubeníkem Anatoliem Kohoutem, jenž přinesl nový název Katapult. Kohout působil rovněž ve stejnojmenné skupině Katapult společně s Viktorem Sodomou nebo Vladimírem Kulhánkem; skupina vydala pouze jeden singl a zanedlouho se rozpadla, tudíž si její název pohotově Říhova skupina přebrala. Nikdo z rozpadlé skupiny proti přebrání názvu neprotestoval.
Repertoár skupiny byl tvořen Říhovými písněmi, napsanými v době jeho působení ve Skupině F. R. Čecha. Říha se při vystoupeních chtěl věnovat pouze hře na kytaru, proto Katapult vystupoval ve složení se zpěvačkou Ludmilou Podubeckou. Z tohoto období pochází raritní koncertní nahrávka pořízená v Klubu 1 na Strahově, která vyšla jako bonus kompilace Hit Album 3 (1990–2000) v roce 2000. Koncem roku skupinu opustil doprovodný bubeník Krampol a také zpěvačka Podubecká, skupina tak zůstala v klasické sestavě: Říha – Šindelář – Kohout.
Manažerem a textařem skupiny se stal Ladislav Vostárek; ten s vydavatelstvím Supraphon smluvil vydání prvního singlu skupiny. Počátkem roku 1976 tedy Katapult nahrál svůj první singl „Půlnoční závodní dráha“/„Lesní manekýn“ a v květnu toho roku ho vydal. Singl bodoval mezi posluchači a působil jako jednoduchý „zábavový hard rock“.
Komunisté při nastávajícím vzestupu Katapultu zjistili, že se skupina přejmenovala, proto vydala na skupinu zákaz vystupování v Západočeském kraji i pod novým názvem. Mezitím se skupina usilovně snažila získat přehrávky a registraci u Pražského kulturního střediska, avšak bez úspěchu. Katapult i tak vyprodával pražské koncertní sály a hudební kluby.
V reakci na úspěšný prodej předchozího singlu skupina vydala v září 1976 další singl „Já nesnídám sám“/„Tichá pošta“; tato kombinace bigbítové balady a hard rockové skladby (zpívané Šindelářem) zaznamenala rekordní prodej přes 50 000 ks. Ke konci roku byl Říha (i když pod názvem Katapult) přizván k nahrávání svých singlů. Bubeník Kohout ze skupiny odešel, nahradil jej Jaroslav Kadlec, ovšem Kohout je Říhovi zavázán brzkým návratem.
1977–1978: „Stříbrná deska“ Kromě obyčejných vesnických tancovaček se Katapult zúčastňoval také prestižních koncertů, např. koncertu Veledrom v Brně, kde vystoupil po boku skupin Olympic, Etc... a také maďarských a polských hostů Corvina a SBB, účast koncertu byla více než 10 000 diváků. Stoupající popularita přinesla na trh další singl „Vlaky v hlavě“/„Nalaď si život do C dur“ a „Hlupák váhá“/„Nebreč, kdyby za to stál“, čímž skupina dosáhla rekordu téměř 150 000 prodaných kusů z celkového prodeje. Velkým hitem se stala píseň „Hlupák váhá“, který se umístila v top dvacítce Supraphonu a skupina ji prezentovala také v televizi.
Katapultu se konečně podařilo získat profesionální registraci u Středočeského krajského kulturního střediska. V srpnu 1977 ze skupiny odešel bubeník Kadlec, tudíž se okamžitě vrátil „Tolja“ Kohout. Supraphon skupině nabídl vzhledem k jejímu velkému úspěchu v prodejnosti SP desek nahrát svoji první dlouhohrající desku; nedostatek volných termínů ve studiích skupina vyřešila pořízením koncertní nahrávky, která byla nahrána 30. září a 1. října 1977 na koncertech v Obvodním domě kultury v Praze. Kromě zákazu koncertování v Západočeském kraji byl skupině udělen také zákaz působení v okrese Tábor.
25. listopadu 1977 Katapult vystoupil v pražské Lucerně, načež Ministerstvo školství ČSSR podalo stížnost na chování mladých návštěvníků koncertu. Nicméně skupina se koncem roku umístila na 4. příčce v anketě Zlatý slavík. V roce 1978 skupina zaznamenává úspěch s rekordně prodávaným debutovým singlem, který dosáhl čísla 120 000 ks. Během tohoto roku skupina vůbec poprvé koncertovala na Slovensku; její koncerty v Bratislavě a Košicích sledovalo publikum o velikosti více než 1000 posluchačů. Během čtyř let existence Katapult odehrál 230 koncertů. Supraphon na trh uvedl dlouho očekávanou debutovou desku, eponymní album Katapult dosáhlo 1. příčky v prodejnosti a prodej dosáhl rekordního čísla 150 000 ks. Katapult se poprvé propagoval do novin (článek „Jak Katapult rozdělil národ“ v časopisu Melodie) a opět se umístil v anketě Zlatý slavík, tentokrát obsadil 2. místo.
Skupina sklízela úspěchy, ovšem orgány státní moci skupině nepovolily nadále koncertovat v Praze, paradoxně se ale uvolnil zákaz vystupování v okresech Plzeň-sever a Tábor. Velmi kontroverzně se Katapult jevil na vystoupení Festivalu politické písně v Sokolově, kam si skupinu i přes Říhovy varovné reakce pozval Socialistický svaz mládeže. V prosinci 1978 vyšel pátý singl skupiny „Katapult“/„Blues“.
1979–1980: 2006 V květnu 1979 skupina nahrávala v pražském studiu v Dejvicích své první studiové album. Na nahrávání desky se podíleli také hosté: Ota Petřina, Svatopluk Čech, Miroslav Jelínek, Tomáš Štern, Štěpán Žilka a Milan Tutsch. Mezitím skupinu po nahrávání opustil bubeník Kohout, kterého nahradil právě Milan Tutsch ze skupiny Citron. Skupina v tomto roce realizovala natáčení filmu Hon na kočku, kde skupina hrála roli zábavové kapely v tanečních sálech, zároveň k filmu vydala soundtrack v podobě singlu „Maturant“/„Jsou špatný dny“. Nabité koncertní turné nestíhal bubeník Tutsch, tudíž jej uprostřed slovenského turné zastoupil Kohout. Tutsch nesplnil předpoklady, proto je ze skupiny vyhozen, ovšem Kohout skupinu definitivně opustil a emigroval do Velké Británie. Ke konci roku 1979 do skupiny přichází nový bubeník Jiří „Mamut“ Stárek ze Skupiny F. R. Čecha. S novým bubeníkem skupina odehrála přes 200 koncertů, včetně zahraničních zájezdů do NDR, Polské lidové republiky, společného koncertního turné s východoněmeckou kapelou Combo Stern Meissen. Aby skupina měla nadále možnost koncertovat v zahraničí, byla agenturou Pragokoncert donucena hrát na Bratislavské Lyře a podruhé na Festivalu politické písně Sokolovo. Vůbec poprvé Katapult v Obecním domě v Praze převzal ocenění Zlatý slavík v kategorii skupina roku. Na podzim roku 1979 vyšel pilotní singl „Až“/„Svobodárna“, který byl na delší dobu zatím poslední.
V roce 1980 byla vydána první studiová deska 2006, která vyšla také v exportní anglické verzi. V reakci na úspěšný prodej desky s číslem 250 000 ks prodaných nosičů skupina podepsala exluzivní smlouvu se Supraphonem, který Katapultu zajistil smlouvu o vydávání LP desek pro každý rok s tříletým intervalem. Tento slibný krok však brzy zhatil Miroslav Müller (vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ), který Supraphonu zakázal vydávat jakékoli nahrávky od skupiny. Nicméně i tak Katapult bodoval s futuristickou písní „Až“, která se stala nejoblíbenější písní roku a vyhrála televizní Hitšarádu moderátorů Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře. Skupina obhájila titul skupina roku v anketě Zlatý slavík, a právě kvůli ní se ceremoniál přesunul do Bratislavy, protože stále trval zákaz působení v Praze. Na turné skupina prezentovala koncertní program 2006, kdy se skupinou vystupoval také jako doprovodný kytarista Ota Petřina a hráč na akordeon Tomáš Štern. Posléze Petřinu nahradil kytarista Andy Seidl. Turné čítalo přes dvě stě koncertů.
1981–1982: Katapult Story Skupinu opouští bubeník Stárek a na jeho místo usedá za bicí navrátivší se Jaroslav Kadlec. V březnu 1981 vyvrcholil vypjatý vztah mezi Říhou a Vostárkem: ten se vzdal manažerské funkce a skupinu opustil. Později objevil skupinu Turbo a stal se jejím manažerem a textařem. Katapult se ocitl v krizi, přestal se objevovat v médiích, zákazy koncertní činnosti v některých okresech neprodleně přetrvávaly (přibyl zákaz působení v Jihomoravském kraji a na východě Slovenska), tudíž se snížil počet koncertů. Proto skupina koncertovala spíše v Polsku s tamější skupinou Perfect. Jediným „impulsem“ skupiny byl fan club, který distribuoval nahrávky pořízené na koncertech. Skupina se snažila přimět Supraphon na základě smlouvy k natočení další řadové desky, ovšem její požadavek nebyl vyslyšen. Nové nahrávky skupina prvně prezentovala na koncertním programu Katapult Story v roce 1982, kdy fan club rozesílal nahrávky a propagační materiály skupiny právě fanouškům. I přes nepřízní kritiků a orgánů státní moci se skupina umístila na 2. místě v anketě Zlatý slavík, jehož ceremoniál se právě kvůli Katapultu přemístil do Bratislavy, protože v Praze nemohl vystupovat. Koncem roku skupina ve studiu nahrála čtyři nové písně, které ve spolupráci s obchodním ředitelem Supraphonu Karlem Arbesem měla vydat na singlech, ovšem plány včas zhatilo vedení ÚV KSČ. Supraphon odmítal skupině umožnit natočit třetí dlouhohrající desku, tudíž si skupina najmula právníka JUDr. Bubníka a ten Supraphon vyzval k respektování smlouvy podepsané v roce 1980. Katapult zvažoval na Supraphon uvalit žalobu a zaplatit odškodnění, nakonec však žaloba nebyla podána. Skupina se tak zaměřovala hlavně na koncerty a osobní kontakt s fanoušky.
1983–1984: Hrajeme dál!