Baron Jöns Jacob Berzelius (on sám a jeho současníci ho nazývali pouze Jacob Berzelius; 20. srpna 1779 – 7. srpna 1848 Stockholm) byl švédský chemik. Spolu s Robertem Boylem, Johnem Daltonem a Antoinem Lavoisierem je považován za otce moderní chemie. Berzelius se v roce 1808 stal členem Královské švédské akademie věd a od roku 1818 působil jako její hlavní funkcionář. Ve Švédsku je známý jako „otec švédské chemie“. Na jeho počest se 20. srpna slaví Berzeliův den.

Život Narodil se v malé vesnici Väversunda na břehu jezera Takern v jižním Švédsku. Jako čtyřletý ztratil otce, který byl učitelem v Linköpingu. Matka se znovu provdala, ale tři roky po sňatku zemřela a vychovával ho otčím, pastor Anders Ekmark. náhled|Jöns Jacob Berzelius|vlevo Roku 1797 začal studovat lékařství na univerzitě v Uppsale. Během studií vypomáhal v laboratoři, kde mohl provádět různé chemické pokusy. Východiskem jeho práce se staly poznatky oxidační chemie Antoina Lavoisera. V rámci své diplomové práce ve svých lékařských studiích zkoumal studniční vody a vliv elektrického proudu na několik nemocí. Promoval v roce 1802 a začal vykonávat lékařskou praxi poblíž Stockholmu. Chemik a fyzik Wilhelm Hisinger mu poskytl laboratoř k experimentům. V roce 1807 byl Berzelius jmenován profesorem chemie a farmacie na nově vzniklém lékařském ústavu ve Stockholmu (pozdější Institut Karolinska). V následujícím roce byl zvolen členem Švédské královské akademie věd a od roku 1818 zastával funkci sekretáře.

Berzelius od mládí trpěl migrénami a v důsledku přepracování se v roce 1818 nervově zhroutil. Na doporučení lékařů si vzal dovolenou a cestoval po Evropě. Navazoval kontakty s vědci v Anglii, Francii, Německu. Do západočeských lázní jezdil od roku 1822 nejen za účelem léčby, ale podílel se i na výzkumech českých přírodovědců.

V roce 1832 se vzdal profesury, aby se mohl více věnovat práci v laboratoři. V roce 1835 se ve věku 56 let oženil s Elizabeth Poppiusovou, o třicet let mladší dcerou vládního rady. Manželství bylo bezdětné. V roce 1835 mu byl udělen šlechtický titul baron. Berzelius zaměstnával od roku 1808 jako hospodyni Annu Sundströmovou, která se účastnila také jako asistentka pokusů v jeho laboratoři a během let získala značné znalosti z chemie. Když se Berzelius oženil, Sundströmová jeho domácnost opustila. Bývá nazývána první švédskou chemičkou.

V roce 1845 musel opustit laboratoř, protože postupně ztrácel čich. V roce 1847 začal pociťovat bolesti páteře a nakonec ochrnul na obě nohy. Zemřel 7. srpna 1848 ve svém domě ve Stockholmu, kde žil od roku 1806. Je pohřben na hřbitově v Solně.

Dílo Již v roce 1814 vyvinul metodologii organické elementární analýzy a také představil nový mineralogický systém. Vymyslel moderní chemické značky prvků, jejichž názvy odvodil z latiny a řečtiny, například O pro kyslík, Fe pro železo. Téměř stejný systém se používá dnes s malou změnou. V originále byl použit horní index místo dolního (H2O místo H2O). Kromě návrhu chemického názvosloví určil složení více než dvou tisíc chemických sloučenin a vyvodil relativní atomové hmotnosti 45 chemických prvků. Mezi dalšími prvky identifikoval křemík, selen, thorium, cer. Jeho studenti pak lithium a vanad. Jeho symbolika se používá v chemii dodnes. náhled|Hrob Berzelia a jeho manželky v Solně Položil základy experimentální elektrochemie a vyslovil dualistickou elektrochemickou teorii, podle níž jsou složky molekul elektricky polarizovány a poutány k sobě elektrickými vazbami. Patří mezi objevitele katalýzy – roku 1835 zavedl označení katalyzátor pro látky s katalytickým účinkem.

Byl zastáncem vitalistické teorie (již překonané), která se zakládala na myšlence, že organické sloučeniny vznikají za přispění tzv. vis vitalis (životní síla).

V letech 1821–1848 každoročně vydával zprávy o pokrocích fyziky a chemie. Vydal učebnici chemie, ve které shrnul aktuální vědecká poznání v oblasti chemie.

Mimo jiné se také Berzelius jako několikanásobný host západočeských lázní, kde mimo jiné poznal Goetha a jiné učence, podílel spolu s Kašparem ze Šternberka na podzemní štole vykopané do Komorní hůrky v rámci ukončení sporu mezi neptunisty a plutonisty ohledně původu hornin, ze kterých Komorní hůrka sestává. Zastával stanovisko, že Komorní hůrka je skutečnou vyhaslou sopkou. Během pobytů analyzoval minerální vody a výsledkem jeho výzkumů byly vědecké studie s názvem Výzkum minerálních vod Karlových Varů, Teplic a Kynžvartu (1822) a Zaječická hořká voda (1843).

Ocenění a členství vlevo|náhled|240x240pixelů|Pomník Jacoba Berzeliuse ve Stockholmu Berzelius byl v roce 1805 přijat do zednářské lóže St. John’s Lodge St. Erik ve Stockholmu.William R. Denslow, Harry S. Truman: 10,000 Famous Freemasons from A to J, Part One. Kessinger Publishing, . V roce 1808 se stal členem Královské švédské akademie věd. Od roku 1819 až do své smrti byl jejím sekretářem. V roce 1813 byl přijat za „zahraničního člena“ britské Královské společnosti, která mu v roce 1836 udělila Copleyho medaili. Od roku 1812 byl členem korespondentem a od roku 1825 zahraničním členem Pruské akademie věd. V roce 1816 byl přijat do francouzské Académie des sciences. V roce 1818 se stal členem akademie Leopoldina.[https://www.leopoldina.org/mitglieder/mitgliederverzeichnis/mitglieder/member/Member/show/1954/ Jöns von Berzelius Bavorská akademie věd jej za svého zahraničního člena zvolila v roce 1820. V témže roce se stal i členem American Philosophical Society a také „čestným členem“ (Honorary Fellow) Royal Society of Edinburgh Od roku 1826 byl zahraničním členem göttingenské AkademieHolger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 (= Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, , S. 38. a od roku 1837 členem Švédské akademie.

V roce 1842 obdržel pruský řád „Pour le Mérite za vědu a umění“.

Jeho jméno nese měsíční kráter Berzelius a asteroid (13109) Berzelius, stejně jako minerály berzelianit a berzeliit. Pojmenován po něm byl i rod rostlin Berzelia (Mart.) z čeledi laskavcovité (Amaranthaceae).Lotte Burkhardt: Verzeichnis eponymischer Pflanzennamen – Erweiterte Edition. Teil I und II. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, Berlin 2018, doi:10.3372/epolist2018.

Odkazy

Reference

Související články Komorní hůrka

Externí odkazy

Kategorie:Švédští chemici Kategorie:Švédští šlechtici Kategorie:Chemici 19. století Kategorie:Objevitelé chemických prvků Kategorie:Členové Francouzské akademie věd Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Zahraniční členové Královské společnosti Kategorie:Členové Americké akademie umění a věd Kategorie:Čestní členové Royal Society of Edinburgh Kategorie:Členové Göttingenské akademie věd Kategorie:Členové Německé akademie věd Leopoldina Kategorie:Držitelé Copleyho medaile Kategorie:Absolventi Uppsalské univerzity Berzelius Kategorie:Selen Kategorie:Thorium Kategorie:Cer Kategorie:Narození v roce 1779 Kategorie:Narození 20. srpna Kategorie:Narození v Östergötlandu Kategorie:Úmrtí v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 7. srpna Kategorie:Úmrtí ve Stockholmu Kategorie:Muži