náhled|Hanspaulka – ulice Na Pískách Hanspaulka je vilová oblast v pražské čtvrti Dejvice, která zaujímá spolu s vilovou oblastí Baba vyvýšené území, vymezené údolím Šáreckého potoka, skalním ostrohem na východní straně Baby, nárazovým břehem meandrů Vltavy, údolím bývalého Dejvického potoka a umělým zářezem v místě Horoměřické ulice. Toto území bylo historicky souvisle osídleno již od staršího paleolitu. Ve středověku se jednalo o viničnou oblast s mnoha vinohrady a několika usedlostmi. Podle největší z nich – usedlosti Hanspaulka dostala oblast své dnešní jméno. Jako obytná čtvrť vznikla ve 20. letech 20. století v rámci rozšiřování hlavního města Československa Prahy. Do druhé světové války zde bylo vystavěno mnoho architektonicky zajímavých vil a rodinných domů – především se jedná o funkcionalistické stavby, oblast získala vlastní školu a další občanskou vybavenost. Na Hanspaulce bydlelo a bydlí mnoho významných osobností, ze sedmdesátých let 20. století je velmi známé tzv. hanspaulské hudební hnutí, v rámci kterého vzniklo několik význačných hudebních skupin, ve sportu nese jméno Hanspaulky tzv. Hanspaulská liga v malém fotbale.
Historie
Dávná historie Oblast Hanspaulky a Baby byla, díky příhodným geografickým podmínkám, osídlena daleko dříve než ostatní části Prahy. Bohaté archeologické nálezy ukazují na osídlení pravěkého člověka již z doby staršího paleolitu a v Šáreckém údolí i dříve. První spolehlivý a dochovaný archeologický nález pochází z těsného okolí kostela sv. Matěje – od roku 1890 zde byly objeveny celkem čtyři hromadné nálezy bronzových předmětů. Nálezy, kterým se věnoval především J. A. Jíra, od dob paleolitických až po dobu laténskou z této oblasti jsou dnes součástí archeologického fondu Muzea hlavního města Prahy. Na ostrohu Baba byla významná osada v období kultury s nálevkovitými poháry, a opevněné hradiště a centrum výroby kovů bylo na Babě v období střední a počátku mladší doby bronzové, z období formování knovízské kultury, a osídlení možná přetrvalo až do štítarského stupně.
Středověk Středověký rozvoj Hanspaulky ovlivnilo především pěstování vinné révy. Pěstování vína má v Praze a jejím okolí velmi dlouhou tradici – již v 10. století zde vzniklo několik vinic, jejich rozsah se však následujících 300 let příliš nezvětšoval. K většímu zakládání vinic došlo až za Přemysla Otakara II., hlavní příčinou bylo pravděpodobně lehké oteplení podnebí, vinice zakládaly především kláštery a kapituly. Víno bylo horší kvality, než víno dovážené, ale bylo daleko levnější.
Prudký rozvoj vinařství nastal za Karla IV. Ten dal přivézt do Čech koňskými povozy sazenice vína z Burgundska a z Rakouska. Nařídil, aby byly v okolí Prahy byly vykáceny zalesněné svahy orientované na jih, aby byla půda obdělána a připravena a osázena sazenicemi vína, které byly rozdávány zdarma. Tato vlna rozšiřování vinic se ale Dejvic dotkla jen omezeně. Na Hanspaulce vzniklo několik drobných vinic v Podbabě, které byly nazývány Na Šárkách. Další rozvoj vinic byl utlumen husitskými bouřemi, ale brzy po nich nastalo období největší prosperity vinic na Hanspaulce. Již na začátku 15. století vznikla u proboštského dvora v Šárce vinice, později nazývaná Paťanka a v jejím blízkém okolí další vinice, podobně vznikaly také vinice na stráních Baby. O rozvoj vinařství v této oblasti ze zasloužil významně Stanislav Kadeřávek, vnuk Jana Šárky. Rozšířil vinice směrem k Dehnicím a pronajímal je. Založil také vinici v oblasti dnešní Kotlářky. Dalším iniciátorem zakládání vinic byl Jakub Dousek, který zakládal vinice v oblasti usedlosti Mydlářka. První Dehnické vinice vznikaly ve stráni pod dnešní Pernikářkou. Douskovy vinice měly nakonec rozlohu 81 strychů a jmenovaly se Hory Douskovy a byly základem pro vznik pozdějších vinic Mydlářka, Hercovka a Strakovka. Nástupce Douska jménem Machek založil další 4 strychy vinic na pozemcích dnešní Hadovky, pozdější nájemci založili vinice na pozemcích Hanspaulky, Pušrajbky, Komornické, Kanclířky a dalších. Před třicetiletou válkou již bylo na Hanspaulce 120 vinic.
Po Bitvě na Bílé hoře Třicetiletá válka byla pro Hanspaulské vinařství katastrofou – upadla hospodářská a politická moc Prahy a po roce 1627 také velká část majitelů odešla do zahraničí a vinice zůstaly neobdělávané. Odešli i kvalifikovaní dělníci a kvůli druhému nevolnictví byl i nedostatek pracovní síly. Navíc v letech 1647–1648, během švédského obléhání Prahy, obsadila švédská vojska břevnovské, šárecké a hanspaulské návrší a hanspaulské vinice byly silně poničeny. Od poloviny 17. století se vinice opět vzmáhaly, ale stále častěji se místo vína pěstovaly i jiné plodiny. Obhospodařovány byly znovu především církví. Koncem 16. století začali vinice skupovat bohatí Pražané a slučovat je do větších vinic, takže v roce 1673 již bylo v oblasti jen 50 vinic.
Do dnešní doby se zachovala jména jednotlivých vinic, která většinou pocházela od jejich majitelů (Bartoška, Bečvářka, Klimentka, Markvartka, Kocínka, Kuthenka, Dyrinka, Fišerka, Míčánka, Karlovka, Paťanka, Vlčovka, Fetrovská, Tylišovská, Hermelínská, Finkovská, Berkovská, Synkovská, Gensovská, Menšíkovská, Vilímovská, Turkovská, Kozlovská a podle cizozemských majitelů pak Dionýska, Diskacátka, Kvirtuska, Pušraibka, Natanaelka, Juliska, Santinka). Při zahájení vilové výstavby v létech 1928–1930 vyhledali někteří úředníci magistrátu záznamy v městských, zemských a farních archivech a pojmenovali podle původních vinic většinu ulic na Hanspaulce.
18. a 19. století Katastrofou pro zdejší hospodářství byly války o rakouské dědictví v letech 1740–1744. V roce 1742, po vyhrané bitvě u Chotusic přitáhla ve dnech 8.–15. 8. 1742 francouzská, španělská a saská vojska k Praze; francouzská vojska se usadila v celé oblasti Hanspaulky a Baby. Na vinicích se pásli jejich voli, mezci a muly, úrodu snědli vojáci, hospodářství poničili. 11. 8. 1742 byl zapálen Proboštský dvůr a byly postupně vypáleny také usedlosti Fišerka, Kotlářka, Špitálka, Šťáhlavka, zemanský Hendlův dvůr, dvůr Špitálka, letohrádek Baba; byly rozbořeny a spáleny vinařské domky a lisy. Byla zničena i kaple při usedlosti Šťáhlavka. Po boji, ve kterém zvítězila vojska Marie Terezie, vytlačila rakouská vojska Francouze z Hanspaulky a zřídila zde dělostřeleckou baterii a odstřelovala odsud opevněné pozice francouzských vojsk v Dejvicích a Bubenči. V září roku 1744 přitáhli pro změnu Prusové a znovu dobyli Prahu. Část vojska opět tábořila v Dejvicích a pobyla zde dva měsíce.
Po ničivém působení cizích vojsk nebyly zničené vinice již obnoveny, většinou byly přeměněny na chudá orná pole, ovocné sady a na zelinářské zahrady. Obnovena byla pouze vinice nad dnešní Juliskou a vinice Na Kotlářce, které se udržely do poloviny 19. století. V místech dnešní ulice Na Pískách bývaly velké pískovny. V pískovnách a okolí bylo jedno ze dvou míst u Prahy, kde mohli dočasně (4–6 týdnů) pobývat kočovní Romové. U ulice Na Viničných horách, před Zednářským pavilonem, býval lom na křemenec a malé jezírko, jáma po lomu je zřejmá dodnes.
Na konci 18. století začaly růst na území Dejvic postupně i menší domky a zvyšoval se počet obyvatel. Stavbu domků podporoval především probošt Kazimír Strachovský ze Strachovic v letech 1769 až 1786. Po zrušení poddanství v roce 1848 bylo od roboty osvobozeno více než 50 domkařů z Dejvic, Šárky a Podbaby a vznikla samosprávná obec, ve které byly spojeny tři původní osady – Dejvice, Šárka a Podbaba.
Období industrializace Vybudování lánské koněspřežky a poté její přebudování a prodloužení společností Buštěhradská dráha přispělo k rozvoji oblasti.
Významným bylo pro Hanspaulku také cihlářství – cihelny vznikly na pozemcích několika Dejvických usedlostí – v oblasti Kotlářky, Julisky a Majorky, cihelna na Kotlářce fungovala až do 50. let 20. století. Na pozemcích bývalé Julisky vznikla v roce 1881 sladovna – největší exportní podnik na výrobu sladu v Čechách. V roce 1928 získal jeho slad první cenu na světové výstavě a byl uznán za nejkvalitnější na světě. Výroba ve sladovně byla ukončena v roce 1993. Již od konce 19. století byly připravovány plány na připojení Dejvic k Praze – k Bruské bráně byla dovedena voda i plyn, byla budována kanalizace.
Vilová výstavba Po první světové válce byl v Praze velký nedostatek bytů. Proto se městské zastupitelstvo rozhodlo podpořit novou výstavbu mj. také na katastru Dejvic, které byly 1. ledna 1922 připojeny k Velké Praze. Město odkoupilo od svatovítské kapituly a deskového velkostatku Hostouň nemovitosti na území Dejvic a Střešovic včetně usedlosti Hanspaulka. Smlouvou ze 7. dubna 1922 tak byly získány pozemky o výměře přes 234 ha, bylo koupeno celkem 358 domů. Byl vypracován regulační plán a většina z celkem 140 stavebních skupin byla rozparcelována. V letech 1926–27 provedla obec stavbu kanalizace, vodovodu a vozovek. V letech 1927–1932 bylo v rychlém tempu zastaveno celé území od Pernikářky kolem zámečku Hanspaulka až ke kostelu svatého Matěje.
Na počátku měli noví obyvatelé potíže jak s nákupem denních potřeb, tak i s docházkou za zaměstnáním do Prahy (tramvaj končila na dnešním Vítězném náměstí) a také do školy, do které musely děti chodit až na Vítězné náměstí.
Druhá světová válka zasáhla i Hanspaulku, především v průběhu Pražského povstání. V Dejvicích byla usídlena celá třetina celopražského stavu německých vojáků, bylo zde také sídlo německého vojenského velitelství. Na Hanspaulce byla umístěna dělostřelecká baterie s houfnicemi, jejím sídlem byla škola v Sušické ulici. V domech, které byly během války zabaveny židovským obyvatelům, bydlelo mnoho německých důstojníků. Během povstání bylo zabito několik obyvatel Hanspaulky, především při bojích o nádraží v Bubenči, ale také německými jednotkami, které projížděly ulicemi a střílely bez rozmyslu.
Po druhé světové válce byly dosud nezastavěné parcely zastavovány odlišným způsobem. V 50. letech 20. století byly zastavěny prostory ohraničené ulicemi Sušická, Na Pískách a Na Viničných horách dvoupatrovými domy ve stylu socialistického realismu, v 80. letech doplněné střešními vestavbami. Obdobná výstavba proběhla také v ulicích Vostrovská a u ulice Zengrovy.
Sporným zásahem do celkové architektury Hanspaulky byla výstavba hotelu Praha na území bývalé Petschkovy zahrady v letech 1975–1981. V roce 2014 byl hotel zbořen a na jeho místě je obnovována zahrada, ovšem nepřístupná veřejnosti. Ve spodní části zahrady přiléhající k Evropské ulici měla v roce 2017 začít výstavba soukromé školy Open Gate II – mělo se jednat o novou třípodlažní budovu a měl být také využit historický zámeček Hadovka. Nová pobočka školy Open Gate zde ale nakonec stát nebude. Důvodem tohoto rozhodnutí je skutečnost, že ani po více než dvou a půl letech se nepodařilo získat všechna potřebná povolení pro zahájení stavby. Nadace The Kellner Family Foundation se rozhodla zřídit v dolní části areálu zbouraného hotelu Praha veřejně přístupnou venkovní galerii se sbírkou osmi soch a zahradních kompozic světově proslulého britského sochaře Tonyho Cragga. Součástí projektu bude i dětské hřiště.
U ulice Na Míčánce vznikla v roce 2008 kolonie nových domů, která odkazuje k neoplasticismu. "Při projektu jsme se nechali inspirovat myšlenkami moderny 30. let 20. století – životním stylem, designem i architekturou, projekt reaguje na východiska nizozemského hnutí De Stijl, základními výrazovými prvky nových vil a dvojdomů jsou kompozice průniků jednoduchých objemů a barevných ploch, které dotvářejí vzhled obytného komplexu," řekl o výstavbě spoluautor architektonického návrhu Jiří Střítecký. Bylo zde vystavěno celkem 45 bytů ve vilách a dvojdomech.
V oblasti Hanspaulky a Baby vzniklo několik sporných kauz, které souvisí především s další výstavbou v této oblasti: Hendlův dvůr – firma vlastnící objekt se ho snaží přestavět na 29 luxusních bytů, zatímco některá občanská sdružení bojují za zachování původního charakteru dvora a také za zachování původní hospody,