Hospodářská soutěž (obecněji konkurence) je souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost.
Hospodářská soutěž je potřebnou podmínkou svobodného tržního podnikání a funguje jako "hnací motor", který žene ekonomiku vpřed a bez kterého by nedocházelo k dalším inovacím. Vzájemná soutěž mezi subjekty (soutěžiteli) na trhu napomáhá zvýšení kvality výrobků a poskytovaných služeb podle požadavků trhu a tím zvyšuje efektivitu celé ekonomikyMoravec, O. (2006). Hospodářská soutěž a její vliv na konkurenceschopnost české ekonomiky..
Pojem hospodářské soutěže Jelikož motivací navzájem soupeřících hráčů na trhu je generování zisku a jejich celkový zisk je přímo úměrný vyšším výnosům a menším nákladům, snaží se tedy tyto subjekty snižovat náklady a volit takovou strategii, která povede k větší poptávce po jejich zboží. Ze vzájemné rivality pak většinou nejvíc těží zákazník, protože v prostředí hospodářské soutěže si žádný subjekt nemůže dovolit stanovit vysoké ceny, aniž by vzápětí jiný konkurent nepřevzal jeho podíl na trhu právě výhodnějšími cenami pro zákazníka.
V některých konkrétních případech může dojít k tomu, že se na konkrétním trhu dva či více subjektů, které dohromady představují drtivou většinu nabídky, tajně dohodnou na vzájemném zvýšení ceny, pro to, aby měly vyšší výnosy a zisky; takovéto spolčování je ale nezákonné a existují příslušné dozorčí orgány, které je řeší a mají pravomoci inkriminované firmy či výrobce potrestat.
Základní pojmy Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže udává význam pojmů soutěžitel a relevantní trh.
Soutěžitel Dle § 2 odst. 1 zákona č. 143/2001: "Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické i právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli."
Mezi soutěžitele, kteří nejsou podnikateli můžeme zařadit například různé neziskové organizace, osoby, které vykonávají tzv. svobodná povolání (advokát, lékař, veterinář, notář atd.), umělecká povolání (herci, malíři, básníci atd.), ale také i samotný stát a jednotky územní samosprávy.
Dále je také potřeba si uvědomit rozdíl pojmů soutěžitel a konkurent. Konkurenti jsou ti, co se pohybují ve stejném nebo příbuzném segmentu trhu. Může se jednat buď o přímého konkurenta, který nabízí totožné zboží či službu anebo o nepřímého, který nabízí spotřebiteli zaměnitelnou alternativu. Oproti tomu soutěžitelé mohou být dva subjekty, které se pohybují v zcela odlišném odvětví.
Relevantní trh Dle § 2 odst. 2 zákona č. 143/2001:"Relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území."
Relevantní trh je ústředním pojmem, protože určuje oblast působnosti pravidel hospodářské soutěže.
Konkurenceschopnost Konkurenceschopnost se týká schopnosti a výkonnosti firmy, pododvětví nebo země, prodávat a dodávat zboží a služby na daném trhu ve vztahu ke schopnosti a výkonnosti jiných firem, pododvětví nebo zemí na stejném trhu. Zahrnuje to jednu společnost, která se snaží přijít na to, jak odebrat podíl na trhu jiné společnosti. Konkurenceschopnost (angl. competitiveness) je odvozena z latinského slova „competere“, které označuje rivalitu, která se vyskytuje mezi subjekty na trzích a v odvětvích. Pojem konkurenceschopnosti je široce používán právě při tématu hospodářské soutěže. Týká se schopnosti srovnání ekonomické výkonnosti a reakce na akce rivalitních firem, pododvětví nebo zemí.
Rozsah konkurence přítomné na konkrétním trhu lze měřit pomocí: počtu soupeřů, podobnosti jejich velikosti, a zejména čím menší je podíl produkce odvětví, který má největší firma, tím bude pravděpodobně silnější konkurence. Při příliš velkém podílu jedné firmy, nebo skupiny firem, na produkci v odvětví, a neschopnosti ostatních firem vytvořit dostatečnou konkurenci (nekonkurenceschopnost), vzniká takzvaný monopol, respektive oligopol.
Tržní konkurence Tržní konkurence je proces střetávání různých zájmů rozličných subjektů na trhu. Můžeme ji rozdělit do tří následujících skupin.
a) Konkurence mezi nabídkou a poptávkou
Jedná se o konkurenci mezi nabízejícími (firmy) a poptávajícími (spotřebitelé), kde dochází ke středu preferencí těchto dvou stran. Strana nabídky by chtěla ideálně prodat za co nejvyšší cenu veškeré zboží, co vyrobila. Naopak strana poptávky se snaží uspokojit všechny své potřeby a to za co nejnižší cenu. Kompromisem se poté stává rovnovážná cena, která je určena protnutím nabídkové a poptávkové křivky.
b) Konkurence na straně poptávky
Jedná se o konkurenci mezi kupujícími (poptávajícími). Poptávající chce uspokojit své potřeby a to za co nejnižší cenu. Navzájem si konkurují svým kupním fondem a dostupností. Tato konkurence je nejvíce patrná v době, kdy dochází k nedostatku nějakého statku na trhu. Může být regulovaná například maximálním množstvím zboží, které si může kupující koupit.
c) Konkurence na straně nabídky
Tato konkurence nastává mezi nabízejícími, kteří se snaží prodat, co nejvíce svého zboží a maximalizovat tak své zisky. Dalším cílem výrobců je zaujmout co největší část trhu a potencionálně vytlačit ostatní nabízející z trhu pryč. K této konkurenci dochází, pokud se na trhu objevuje přebytek zboží. Konkurenci na straně nabídky můžeme dělit podle:
Používaných metod
a) Cenová konkurence
Spočívá v krátkodobém snížení ceny se záměrem nalákat nové zákazníky i za předpokladu nulových zisků. Pomocí tohoto se snaží přilákat zákazníky k sobě od ostatních nabízejících, a tak získat dominantní postavení na trhu, aby se v budoucnu mohli stát těmi, co budou určovat podmínky na trhu a cenu následně opět zvýšit. Tato metoda je velice výhodná pro kupující, ale velice riskantní pro prodávající, jelikož může vést k úpadku firmy.
b) Necenová konkurence
Slouží k navýšení poptávky, ale s využitím jiných nástrojů, než je změna ceny. Prodávající se snaží zákazníky nalákat pomocí vyšší kvality, reklamy, pověsti, tradice, dostupnosti a počtu poboček, servisu a služeb spojených s prodejem atd.
Podmínek na trhu
a) dokonalá konkurence
b) nedokonalá konkurence
Dokonalá vs. nedokonalá konkurence
Dokonalá konkurence Neoklasická ekonomická teorie klade důraz na teoretický tržní stav, ve kterém jsou firmy a trh považovány za dokonalou konkurenci. Dokonalá konkurence (soutěž) existuje, právě tehdy když jsou splněna všechna kritéria, což je v reálném světě takřka nemožné, a tedy na tuto skutečnost velmi zřídka (pokud vůbec) narazíme. Těmito kritérii jsou kupříkladu: všechny firmy přispívají na trh nevýznamně, všechny firmy prodávají identický produkt, všechny firmy jsou cenovými příjemci, tržní podíl nemá žádný vliv na cenu, kupující i prodávající mají úplné nebo „dokonalé“ informace, zdroje jsou dokonale mobilní a firmy mohou vstoupit nebo opustit trh bez nákladů. V dokonalé konkurenci je na trhu mnoho kupujících a prodávajících a ceny odrážejí celkovou nabídku a poptávku. Dalším klíčovým rysem dokonale konkurenčního trhu jsou rozdíly v produktech prodávaných firmami. Firmy na dokonale konkurenčním trhu jsou malé a žádné větší firmy nekontrolují významnou část podílu na trhu (neexistují žádné monopoly ani oligopoly). Tyto firmy prodávají téměř identické produkty s minimálními rozdíly nebo případě dokonalé náhrady za produkt jiných firem.
Myšlenka dokonale konkurenčních trhů čerpá z jiných neoklasických teorií kupujícího a prodávajícího. Kupující na dokonale konkurenčním trhu mají identický vkus a preference s ohledem na požadované vlastnosti a vlastnosti produktu (homogenní v rámci odvětví) a také mají dokonalé informace o zboží, jako je jeho cena, kvalita a podrobnosti o jeho výrobě. Na tomto typu trhu jsou kupující maximalizátory užitku, což znamená, že kupují produkt, který maximalizuje jejich vlastní individuální užitek, který měří prostřednictvím svých preferencí. Na druhé straně se každá firma (kupující) samozřejmě snaží maximalizovat zisky za předpokladu splnění kritérií dokonalé konkurence a dokonalého trhu.
Firma na dokonale konkurenčním trhu bude působit ve dvou ekonomických časových horizontech: krátkodobé a dlouhodobé. V krátkodobém horizontu firma přizpůsobuje své vyrobené množství cenám a nákladům. Zatímco z dlouhodobého hlediska firma upravuje své výrobní metody, aby zajistila, že budou vyrábět na úrovni, kdy se mezní náklady rovnají mezním příjmům. Na dokonale konkurenčním trhu mají firmy/výrobci dlouhodobě nulový ekonomický zisk.
Nedokonalá konkurence Nedokonale konkurenční trhy jsou realistické trhy, které v ekonomice běžně existují. Nedokonalá konkurence existuje, když na rozdíl od dokonalé konkurence: kupující nemusí mít úplné informace o prodávaných produktech, společnosti prodávají různé produkty a služby, stanovují si své vlastní individuální ceny, bojují o podíl na trhu a jsou často chráněny překážkami (náklady) vstupu a výstupu, což ztěžuje novým firmám čelit firmám, které se jíž na trhu pohybují. Důležitou odlišností od dokonalé konkurence je, že na trzích s nedokonalou konkurencí mají jednotliví kupující a prodávající možnost ovlivňovat ceny a výrobu. Za těchto okolností se trhy vzdalují neoklasické ekonomické definici dokonale konkurenčního trhu, protože trh nesplňuje kritéria a to nevyhnutelně vede k příležitostem generovat vyšší zisk, na rozdíl od prostředí dokonalé konkurence, kde firmy dosahují nulového ekonomického zisku v dlouhém horizontu. Tyto trhy jsou také definovány přítomností monopolů a oligopolů.
Formy nedokonalé konkurence:
Monopol