Volkswagen AG nebo jen VW je německá automobilka sídlící ve Wolfsburgu. Je členem skupiny Volkswagen Group. Její název znamená v překladu lidový vůz. Byla založena v roce 1937 jako Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens mbH a později přejmenována na Volkswagenwerk GmbH.
Historie
Založení Dnešní akciová společnost Volkswagen AG byla založena v roce 1937 za účelem výroby německého velkosériového „lidového vozu“ (Volkswagen = lidový vůz německy). Myšlenku prosazoval nejvíce Adolf Hitler, který při zahájení 24. mezinárodní automobilové výstavy (Internationale Automobil-Ausstellung, IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem 8. března 1934 oznámil, že cílem je vozidlo pro široké vrstvy obyvatelstva.Jürgen Lewandowski: VW Typen und Geschichte, Steiger-Verlag, Augsburg 1998, , S. 8. Mělo jít o vůz s dostatkem místa pro dva dospělé a tři děti, nebo čtyři dospělé, a jejich zavazadla, který by za jízdy po německých dálnicích udržel cestovní rychlost 100 km/h, byl hospodárný ve spotřebě paliva a stál do 1000 RM.
Konstrukcí takového modelu pověřil Hitler rodáka z Vratislavic nad Nisou (dnes městská část Liberce) Ferdinanda Porscheho, a to také díky tomu, že se už podobnou myšlenkou několik let zabýval. Objednávku navrhnout vůz dnešní nižší střední třídy obdržel Ferdinand Porsche již v roce 1934, ale nejasný způsob financování celý projekt pozdržel až do roku 1937, kdy byla založena Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens GmbH (Společnost pro přípravu německého lidového vozu). V roce 1938 byla přejmenována na Volkswagenwerk GmbH a zhotovila 600 předsériových vozů na výstavy. vlevo|náhled|Porsche 1938 prototypPodle britského historika Richarda J. Evanse, Hitler, jenž se velmi zajímal o auta (avšak nikdy žádné neřídil), osobně navrhl charakteristický zaoblený tvar budoucího vozu, inspirovaný designem československých vozů Tatra konstruktéra Hanse Ledwinky. Výraznou inspiraci aerodynamickými vozy Tatra, jejichž řešení bylo pro nemalé investice právně chráněné, uznal v roce 1961 Volkswagen a souhlasil s jednorázovým vyplacením odškodného ČSSR.
Vznik závodu a válečná výroba náhled|vlevo|KdF 87 1. července 1938 bylo v převážně zemědělské oblasti Dolního Saska založeno město pojmenované Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben (Město vozů KdF při Fallerslebenu, dnes Wolfsburg). U něj v sousedství Středoněmeckého průplavu továrna, kde se plánovala výroba připraveného vozu s označením KdF (Kraft durch Freude, tj. Síla z radosti). Prodej měly umožňovat kuponové nálepky. Způsobilí šetřit však chtěli prostornější vozy, na KdF spořilo málo zájemců a nedostatečná výroba mohla přivodit ostudné ztráty.
Počátkem druhé světové války se továrna přeorientovala na zbrojní výrobu. Opravovala letadla Junkers Ju 88 a dodávala křídla i závěsníky pum. Pro zvýšení motorizace Wehrmachtu začala od května 1940 vyrábět lehké vojenské modely KdF 82 se snadnou ovladatelností a vysokou spolehlivostí. Z civilního KdF převzaly rám podvozku se zvýšenou podlahou, na kterém byla jednodušší, nepoddajnější otevřená karoserie. I s původním 985 cm³ motorem dokázaly – účinkem jeho polohy vzadu a zatížením poháněných kol, zdolat velmi náročný terén. V srpnu 1942 přidala obojživelné KdF 166 s karoserií tvořící vanu, přizpůsobenou technikou, zařaditelným pohonem 4×4, který dále zlepšil průchodnost terénem a zvětšeným objemem motoru na 1131 cm³. Se 14 263 kusy zůstává nejvíce vyráběným obojživelným vozidlem. Silnější pohon dostaly veškeré modely. V roce 1942 se v podstatně menším rozpětí zahájila stavba velitelských KdF 87 označovaných Kommanderwagen. Měly uzavřenou karoserii civilních KdF na podvozku KdF 82. Se značným předstihem továrna vyráběla nejvíce osobních automobilů v Německu. Dvě třetiny dělníků bylo totálně nasazených. V březnu 1944 zahájila výrobu letounové střely V-1 a koncem června byla silně poškozena nálety. Výrobní zařízení ukryté v podzemí zůstalo celkem nedotčeno. náhled|VW Brouk náhled|VW typ 2 (VW Transporter)
Poválečná výroba 25. května 1945 se město na žádost Spojenců přejmenovalo na Wolfsburg a celé společnosti i vyráběným automobilům bylo navráceno označení Volkswagen. Zpočátku se montovaly vozy KdF 82 z válečných dílů pod dohledem a pr užití americkými okupačními silami. O továrnu nebo její zařízení nebyl mezi automobilkami přemožitelů zájem. 27. prosince 1945 obnovila výrobu civilní podoby za velení a pro potřebu britské okupační správy v požadovaném množství 20 000. Během roku 1946 se začala podávat i soukromým osobám. Továrna vyráběla asi 1 000 vozů měsíčně až do začátku roku 1948, protože nebylo možné získat potřebné objemy surovin a součástek. V roce 1947 dodal Volkswagen francouzské vojenské vládě 1 000 vozů a náhradní díly výměnou za 1 590 tun železa a oceli. V půlce října 1947 šly první vozy oficiálně na vývoz, nejdříve do Holandska. V květnu 1948 byl vyroben 25 000 poválečný vůz a 4 385 vozů luxusnějšího provedení Export se za rok 1948 vyvezlo do zemí Evropy. 13. května 1949 vznikl 50 000 vůz. 8. října 1949 předala okupační správa závod, v němž došlo k výrazné obnově, německé spolkové vládě. Karosárny Karmann a Hebmüller začaly roku 1949 pro Volkswagen zhotovovat čtyřmístný, resp. dvoumístný kabriolet.
Od března 1950 doplnil Volkswagen výrobu užitkovým vozem Transporter (interní označení typ 2) inspirovaným podobou osobního vozu (zpětně typ 1). Převzal i řadu jeho mechanických částí. Transporter se coby ještě praktičtější odvozenina stal nejvyráběnějším užitkovým vozem – jedním z nejslavnějších vozů VW, jehož další generace se nadále vyrábí v řadě provedení.
50. léta V říjnu 1951 byl vyroben 250 000 Brouk. Roku 1953 vznikla dceřiná společnost vyrábějící v Brazílii a Volkswagen zahájil prodej vozů na všech obydlených kontinentech. Rokem 1954 vzrostl objem motoru na 1192 cm3 při označení VW 1200. Na rozšířeném podvozku zahájil Karmann koncem roku 1954 výrobu kupé VW Karmann-Ghia typ 14 s karoserií navrženou studiem Ghia a s létem 1957 provedení kabriolet. 5. srpna 1955 sjel z montážní linky 1 000 000 Brouk. V Mexiku se začátkem roku 1955 otevřel montážní závod kompletující vozy z německých dílů, od 20. dubna 1964 z místní výroby.
Značný úspěch malých vozů Citroën 2CV, Renault 4CV i přibývání německých minivozů, jejichž zdar nebyl omezen konkurencí velkosériových německých malých vozů, přiměly Volkswagen k vývoji prototypu malého vozu s interním označením EA 48, jenž by zvětšil příjmy. Rostoucí obliba zvláště neustále mírně vylepšovaného VW typu 1 (přátelsky zvaného Brouk) ovšem vytížila dlouhodobě výrobu a přerušila záměr.náhled|VW typ 3 (ze začátku VW 1500) náhled|VW typ 4 (VW 411)
60. léta náhled|VW K70 náhled|Volkswagen Passat I náhled|VW Golf I náhled|VW Polo I náhled|VW Polo II náhled|VW Golf II náhled|VW Passat III náhled|VW Golf III V 60. letech pokračoval Volkswagen v expanzi, ale zažil i několik odbytových krizí. Klesající prodej Brouka v Evropě vedl na podzim 1961 k rozšíření nabídky modelem Volkswagen 1500 (dle motoru o objemu 1493 cm³), následně přeznačeným typ 3, kterou chtěl VW vstoupit do střední třídy. Přejal širší podlahu kupé Karmann-Ghia a k ní modernější, lehce prostornější karoserii se zapuštěnými blatníky nabízející větší zavazadlové prostory – vpředu pod mírněji svažující se kapotou účelnějšího tvaru a vzadu nad plošším motorem s dostupností zvenčí. Byl znatelně dražší než Brouk a ne tak prostorný ani výkonný jako modely konkurence Ford Taunus 17 M nebo Opel Rekord A. Nabízel se s karoserií tudor a třídveřové kombi označené Variant, které přineslo úspěch a tvořilo až 43 % výroby coby počáteční kombi značky. V říjnu 1962 byl dohotoven 100 000. zástupce řady. Karmann stavěl na jejím základě větší, hranatější kupé a kabriolety VW Karmann-Ghia typ 34. V srpnu 1965 byl přidán dvoudveřový fastback Volkswagen 1600 TL.
Nenáročnost, spolehlivost, cena i přežitý výstřední tvar někdejšího lidového vozu pro spořádané Němce lákaly masivně neposlušné hnutí hippies a Brouk se pro ně stal kultovní. Totéž podpořil využitelností Transporter, vyhledávaný navíc rozmáhajícími se zahálčivými surfaři. V prosinci 1964 Volkswagen otevřel novou továrnu na výrobu vozů pro severoamerický trh v Emdenu a od června 1965 kontroloval Auto Union, v níž postupně získal téměř 100 % podíl na zvýšení výrobních kapacit. V roce 1968 tvořil vývoz Brouka do USA 40 % veškeré produkce a Volkswagen byl čtvrtou největší automobilovou společností na světě.
V září 1968 Volkswagen zahájil výrobu konečně prostorného vozu střední třídy – řady VW 411 (typ 4), upravené studiem Pininfarina. S rozvorem prodlouženým o 10 cm, nicméně s o půl metru delší samonosnou karoserií a silnější pohonnou jednotkou. Nadále ovšem vzduchem chlazeným čtyřválcem boxer vzadu. Byl pomalejší a žíznivější než konkurence, zvlášť při využití konečně možné automatické převodovky. Vyráběl se s karoserií dvoudveřový nebo čtyřdveřový fastback a třídveřové kombi. Měl velký objem zavazadlového prostoru, ovšem neprakticky dělený na přední a zadní, s podstatným omezením maximálního rozměru zátěže než konkurence. Vyjma kombi byl zadní naložitelný jen vnitřkem, nevhodně pro ustavičně rostoucí důležitost přepravy stoupajícího počtu větších a těžších zavazadel. VW 411 přezdívaný nosál se zejména s vyprázdněným předkem jevil dosti nesouměrně. Oproti předchůdcům se prodával zanedbatelně.
Od roku 1962 vyvíjel Volkswagen v reakci na Chevrolet Corvair ještě větší model pod interním označením EA 128 nejvíce pro americký trh. Velký sedan, jakýsi typ 5, který měl pohánět vzduchem chlazený šestiválcový motor Porsche 911 objemu 2,0 litru. Cena hnacího ústrojí a nepopularita vozů s motorem vzadu po vydání knihy Ralpha Nadera Unsafe at Any Speed (Nebezpečný při jakékoli rychlosti) ale přípravy zastavily. Velké sedany začala v koncernu Volkswagen stavět oživená značka Auto Union, Audi – s pohonem předních kol.
V roce 1969 Volkswagen převzal NSU s tehdy slibným Wankelovým motorem, sloučil s Auto Union a pojmenoval Audi NSU Auto Union AG. Technologický pokrok učinil z Audi postupně člena prestižního klubu. Koncem roku 1969 začal Karmann vyrábět kompaktní sportovní vůz Porsche 914 s karoserií targa poháněný motorem VW 411; nahradil mnohem větší kupé VW Karmann-Ghia typ 34. Coby výsledek spolupráce Volkswagenu a Porsche získal přezdívku Volks-Porsche (lidové Porsche). Navzdory obtížím pomohl zvýšit prodej, s Porsche však nesnesl srovnání. Časem ovšem získal uznání výjimečným spojením jízdních vlastností, výkonu i stylu.
70. léta 70. léta přinesla významnou změnu v modelové politice. VW typ 4 byl naprostý propadák a VW typ 3 se prodával mnohem hůře než Brouk. I jeho prodej coby koncepčně zastaralého vozu se vzduchem chlazeným motorem na vyspělých trzích, byť opatřený motory větších typů, silně klesl. Volkswagen inovoval Brouk, u kterého už ani jeden šroub nebo plech s výjimkou upínací lišty těsnění kapoty neodpovídal prvnímu modelu, a inovoval VW 1500 na VW 1600 i VW 411 na VW 412. U posledního nabízel dokonce elektronické vstřikování benzínu, které však spotřebu zřetelně neomezilo. Prodeje dál klesaly a Volkswagen zahájil dočasnou výrobu vozu střední třídy VW K70, jejž zkonstruovalo NSU.