Madrid (španělsky také Madrid, IPA: [maˈðɾið]) je hlavní a největší město Španělska. Žije v něm obyvatel. Po Berlíně se jedná o druhé největší město v Evropské unii. Metropolitní oblast obývá kolem 6,6 milionu lidí, čímž je po Paříži druhá největší v Evropské unii. Město zaujímá celkovou rozlohu 604,3 km².
Madrid leží na řece Manzanares a nachází se jak v centru Pyrenejského poloostrova a Španělska, tak i v centru Madridského společenství. To se skládá z vlastního města a okolních měst a vesnic. Sousedními jednotkami jsou společenství Kastilie a León a Kastilie – La Mancha. Hlavním městem státu je Madrid téměř bez přerušení od roku 1561. Jakožto hlavní město, sídlo vlády a sídlo španělského krále je Madrid zároveň politickým, ekonomickým a kulturním centrem Španělska. Současným starostou je José Luis Martínez-Almeida z Lidové strany.
Počátky osídlení na území města se datují až do pravěku. První historický dokument o existenci sídla pochází z období Córdobského emirátu. V roce 1083 město dobyl kastilský král Alfonso VI. Rychlý rozvoj započal po roce 1561, kdy byl Madrid ustanoven hlavním městem. Během španělské občanské války ve 30. letech 20. století byl Madrid jedním z nejpostiženějších španělských měst. Frankisté jej dobyli až ke konci války.
Ze všech měst v Evropské unii má druhé největší HDP. To se odráží na vlivu v politice, vzdělávání, médiích, módě, vědě, kultuře i umění. To všechno přispívá k tomu, že je Madrid jedním z nejvýznamnějších globálních měst. Celkové nominální HDP města také činí 12% HDP Španělska.
Díky své ekonomické produkci, vysoké životní úrovni a velikosti trhu je Madrid považován za přední finanční centrum jižní Evropy a Pyrenejského poloostrova. Město je sídlem vedení mnoha významných španělských firem, jako jsou Telefónica, Iberia, Repsol, BBVA či FCC. Ve městě probíhá většina bankovních operací v zemi. Ze všech španělsky mluvících měst v něm vzniká nejvíce webových stránek. Podle žebříčku časopisu Monocle z roku 2022 je Madrid patnáctým nejvhodnějším městem pro život.
V Madridu sídlí vrchní vedení mnoha organizací: Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO), která spadá pod OSN, Organizace iberoamerických států (OEI), Rada pro dohled nad veřejným zájmem (PIOB) či Iberoamerický generální sekretariát (SEGIB). Město je také centrem propagátorů a regulátorů španělského jazyka: vedení Španělské královské akademie (RAE) či Instituto Cervantes, nadaci Fundéu. Ve městě se také pořádá mnoho veletrhů Dva světoznámé fotbalové kluby se sídlem ve španělské metropoli jsou Real Madrid a Atlético Madrid.
I když Madrid disponuje moderní infrastrukturou, mnoho jeho historických čtvrtí a ulic si stále zachovává svůj původní historický vzhled a specifickou náladu. Mezi přední madridské pamětihodnosti patří náměstí Plaza Mayor, Královský palác (Palacio Real), Královské divadlo s obnovenou operou, park Buen Retiro, založený v roce 1631, a budova Národní knihovny z 19. století. Zlatý trojúhelník umění zahrnuje Museo del Prado a muzea moderního umění Museo Reina Sofía a Museo Thyssen-Bornemisza. Symbolem města se staly palác a fontána na náměstí Plaza de Cibeles.
Název Existují různé teorie týkající se původu jména. Všechny však mají problémy, pokud jde o úplné vysvětlení fonetického vývoje.
Z keltského slova Magetoritum (kořen "ritu" znamená brod) Z arabského maǧrà (vodní proud) nebo majrit (jaro/fontána) Z mozarabské varianty latinského výrazu matricis (vodní proud)
Historie náhled|Původní muslimské hradby
Nejstarší osídlení a středověk Území dnešního Madridu je osídleno již od pravěku. Nacházejí se zde archeologické pozůstatky keltského osídlení s názvem Carpetani, jedné z římských vil, baziliky Vizigótů poblíž dnešního kostela Santa María de la Almudena a tří vizigótské nekropolí.
První historická zmínka o existenci sídla v Madridu pochází z éry córdobského emirátu. Ve druhé polovině 9. století nechal emír Mohammed I. postavit pevnost na ostrohu u řeky Manzanares jako jednu z mnoha pevností na hranici muslimy ovládané oblasti An-Andalus. Ty měly chránit Toledo před křesťanskými útočníky a také sloužit jako výchozí bod pro muslimské ofenzívy. Po rozpadu córdobského chalífátu na počátku 11. století byl Madrid začleněn pod Toledo.
V roce 1079 začal rozsáhlejší útok křesťanů směrem na Toledo. Roku 1083 se Madridu zmocnil Alfonso VI. Kastilský. Ten město dále využíval jako útočnou základnu právě proti Toledu, které bylo dobyto v roce 1085. Křesťané obsadili centrum města a muslimové s židy byli vysídleni na předměstí. Madrid do roku 1118 zůstal v pohraničním území. Během muslimských výpadů byly roku 1110 zničeny městské hradby. Za vlády Alfonse VII. Kastilského byla v roce 1123 stanovena první hranice mezi Madridem a Segovií.střed|náhled|589x589pixelů|Pohled na město v roce 1562, Autor: Anton van den Wyngaerde
Novověk náhled|Alcázar v Madridu na místě dnešního Královského palácenáhled|283x283pixelů|Rybí trh v roce 1898 Během povstání komunérů, vedených Juanem Lópezem de Padillou, se Madrid připojil ke vzpouře proti Karlovi V., císaři Svaté říše římské. Po porážce v bitvě u Villalar byl Madrid obléhán a později obsazen císařskými vojsky.
Počet obyvatel města vzrostl ze 4 060 v roce 1530 na 37 500 v roce 1594. V červnu 1561 ustanovil Filip II. Španělský svůj dvůr v Madridu, v Alcázaru. Díky tomu se stal Madrid politickým centrem monarchie a hlavním městem Španělska. Skutečnost, že se jedná o hlavní město, byla rozhodující pro vývoj. Populace vzrostla z 18 000 v roce 1561 na 80 000 v roce 1598.
Madrid se na počátku 17. století vzpamatoval z dočasné ztráty statusu hlavního města, které bylo mezi lety 1601 a 1607 přemístěno do Valladolidu. Vrátili si významní obyvatelé, ale extrémní chudoba byla všudypřítomná.
Během války o španělské dědictví se několikrát změnila kontrola města. Bylo ovládáno jak Habsburky, tak i Bourbony a Angličany s Portugalci. Filip V. Španělský, který po vymření španělské linie Habsburků získal za obrovské ústupky nárok na španělský trůn, vstoupil do hlavního města začátkem prosince roku 1710.
Ve snaze využít výhod polohy Madridu v geografickém středu Španělska se v průběhu 18. století investovalo do silnic vedoucích radiálně z města do celého Španělska. Karel III. Španělský se snažil přeměnit Madrid ve skutečné hlavní město, a to výstavbou kanalizace, pouličního osvětlení a množství památek a kulturních institucí.
19. století a počátek 20. století Během francouzské okupace v květnu 1808 se u Královského paláce začal shromažďovat dav protestující proti francouzskému pokusu vystěhovat zbývající členy bourbonské královské rodiny do Bayonne. Tento plán vyvolal povstání proti francouzským jednotkám, které trvalo jen hodiny. Následné represe byly brutální a mnoho Španělů bylo popraveno. Povstání vedlo k vyhlášení španělské války za nezávislost.
Během období Trienio Liberal došlo k omezení absolutismu Ferdinanda VII. Ten v roce 1823 znovu obnovila francouzská armáda.
Během první poloviny 19. století byli jedinými příslušníky buržoazie obchodníci. Ve druhé polovině století však došlo k rozvoji. Město se definitivně stalo centrem financí a služeb. Objevila se nová průmyslová odvětví. Zavedení železniční dopravy taktéž napomohlo ekonomice města. To se stalo distribučním uzlem. Právě železnice zapříčinila i dostupnost čerstvých ryb namísto nasolených díky rychlejšímu dovozu.
Během první třetiny 20. století se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na více než 850 tisíc. Nová předměstí jako Las Ventas, Tetuán či El Carmen se stala domovem nových pracovníků, zatímco Ensanche se stalo čtvrtí střední třídy.
Druhá republika, občanská válka a frankistický režim náhled|Lidé schovávající se v madridském metru během občanské válkyŠpanělská ústava z roku 1931 byla první, která výslovně stanovila Madrid jako španělské hlavní město. Během třicátých let se Madrid těšil prosperitě, město obývali zejména mladí lidé. Během této doby byly realizovány velké stavební projekty, včetně severního rozšíření bulváru Paseo de la Castellana, který je dodnes jednou z hlavních dopravních tepen metropole. Velmi rostl sektor služeb, včetně oborů bankovnictví, pojišťovnictví a telekomunikací. Míra gramotnosti vzrostla nad 80%.
Vyhlášení republiky naopak zapříčinilo nedostatek bytů. Výstavba dostupného bydlení nedokázala držet krok, politická nestabilita odrazovala od investic do bydlení. Levicoví aktivisté začali vypalovat kláštery.
Madrid byl jedním z nejvíce postižených měst ve španělské občanské válce (1936–1939). Prošel si leteckým bombardováním. V listopadu 1936 se na jeho západních předměstích konala bitva. Město připadlo frankistům v březnu 1939.
Ekonomika poválečného Madridu stála na přídělových kuponech.https://web.archive.org/web/20200623030555/http://umer.es/wp-content/uploads/2015/05/n41.pdf Masa a ryb byl nedostatek, což zapříčinilo vysokou úmrtnost v důsledku podvýživy. Vzhledem k levicové minulosti Madridu chtěli někteří frankisté přesunout hlavní město (zejména do Sevilly). Tyto plány nebyly nikdy realizovány. Frankův režim totiž zdůrazňoval roli hlavního města během císařského Španělska.
Intenzivní růst počtu obyvatel díky imigraci z venkovských oblastí, vedl k výstavbě velkého množství bytů v okrajových částech města. Zpočátku přistěhovalci obývali provizorní chatrče, kterých bylo až 50 tisíc.
Madrid se územně rozrostl po připojení sousedních obcí. Tím dosáhl současného rozsahu 607 km². Nově vybudované čtvrti na severozápadě města se staly domovem střední třídy, která se významně rozšířila v důsledku ekonomického rozmachu v 60. letech 20. století. Naopak periferie na jihovýchodě se staly dělnickou oblastí.
Nedávná historie náhled|Demonstrace na náměstí Puerta del Sol v roce 2011 Po pádu frankistického režimu potvrdila nová ústava z roku 1978 Madrid jako hlavní město Španělska. Komunální volby v roce 1979 vynesly k moci prvního demokraticky zvoleného starostu Madridu od období druhé republiky.
Madrid byl dějištěm mnoha nejdůležitějších událostí španělského přechodu k demokracii, jako byly masové demonstrace na podporu demokracie po neúspěšném převratu v roce 1981. První demokratičtí starostové patřili k levicové straně PSOE, později jich většina pocházela z řad pravicové PP.
Hlavní město Španělska těžilo z prosperity v 80. a 90. letech 20. století a upevnilo svou pozici důležitého centra na evropském kontinentu. Během mandátu starosty města José María Álvarez del Manzano se postavilo několik dopravních tunelů pod městem. Následující administrativy podaly tři neúspěšné nabídky na letní olympijské hry v letech 2012, 2016 a 2020. Madrid byl centrem protestů proti úsporným opatřením, které propukly ve Španělsku v roce 2011.
Geografie
Poloha vlevo|náhled|Satelitní snímek Madriduvlevo|náhled|Topografická mapa Madridu (2012) Madrid leží ve středu Pyrenejského poloostrova na jihu náhorní plošiny Meseta. 60 km severně od města se rozprostírá pohoří Guadarrama. Město se rozprostírá v povodí řek Jarama a Manzanares, které se vlévají do Taja. S průměrnou nadmořskou výškou 650 metrů je Madrid druhým nejvýše položeným hlavním městem Evropy (po Andorra la Vella). Vlastní město je poměrně členité, nadmořská výška se pohybuje od 700 m na severu do 570 m na jihu města. Monte de El Pardo je zalesněná oblast pokrývající více než čtvrtinu území města. V ní lze navštívit i nejvyšší bod Madridu (843 m).
Nejstarší centrum se nachází na kopcích vedle levého břehu řeky Manzanares. Město se dále rozrůstalo směrem na východ, směrem k údolí Abroñigal, jímž dnes prochází dálnice M30. Město se také rozrostlo díky začlenění sousedních sídel včetně těch na jihozápadě na pravém břehu Manzanares.
Klima Dle Köppenovy klasifikace má západní polovina Madridu středomořské klima s horkými léty (Csa) přecházející do studeného stepního klimatu (Bsk) ve východní polovině. Celkově je silně ovlivněno městskými podmínkami.