Dominikánská republika je stát na karibském ostrově Hispaniola v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Leží asi 120 km západně od Portorika a na západě sousedí s Haiti, se kterým se dělí o ostrov. Území je z větší části hornaté, se čtyřmi hlavními pohořími táhnoucími se vždy od západu k východu, leží zde i nejvyšší hora celých Antil. Východ země zabírá velká vápencová plošina, která se na jihu se pozvolna svažuje k pobřeží Karibského moře. Podnebí je převážně tropické, s častým výskytem hurikánů. Dominikánská republika se dělí do 31 provincií, na ploše 49 000 km2 žije 11,5 milionu obyvatel, což z ní činí po Kubě druhý největší stát v Karibiku a první nebo druhý nejlidnatější stát v Karibiku. Hlavním a největším městem je Santo Domingo, v jehož metropolitní oblasti žije více než třetina obyvatel země. Mezi další významná města patří Santiago de los Caballeros, La Vega a La Romana. Celkem 72 % obyvatel jsou míšenci, 19 % běloši a 7 % černoši. Úředním jazykem je španělština, odhadem 80 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 17 % je bez vyznání.

Domorodý kmen Taíno obýval Hispaniolu před příchodem Evropanů a rozdělil ji na pět kmenových území. Kryštof Kolumbus si ostrov přivlastnil pro Kastilii, když na něm přistál během své první plavby v roce 1492. Generální kapitanát Santo Domingo se stal místem prvního trvalého evropského osídlení v Americe. Původní obyvatelé byli vesměs vyhubeni či vymřeli na nemoci, proto se španělští dobyvatelé rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. V roce 1697 Španělsko uznalo francouzskou nadvládu nad západní třetinou ostrova, která se stala nezávislým Prvním haitským císařstvím v roce 1804. Skupina Dominikánců sesadila španělského guvernéra a v listopadu 1821 vyhlásila nezávislost na Španělsku, ale v únoru 1822 bylo území připojeno k Haiti.

Nezávislost přišla o 22 let později, v roce 1844, po vítězství v dominikánské válce za nezávislost. V následujících 72 letech došlo k několika občanským válkám, neúspěšným invazím Haiti a krátkému návratu ke španělské koloniální nadvládě, než byli Španělé trvale vyhnáni během dominikánské války v letech 1863–1865. Od roku 1930 vládla diktatura Rafaela Trujilla až do jeho zavraždění v roce 1961. Juan Bosch byl zvolen prezidentem v roce 1962, ale v roce 1963 byl svržen vojenským pučem. Dominikánská občanská válka v roce 1965 předcházela autoritářské vládě Joaquína Balaguera (1966–1978 a 1986–1996). Od roku 1978 se Dominikánská republika ubírá směrem k zastupitelské demokracii.

Dominikánská republika je unitární prezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorový kongres. Jde o rozvíjející se ekonomiku s vyššími středními příjmy, která je největší v Karibiku a sedmá největší v Latinské Americe, důležitými odvětvími jsou těžba, cestovní ruch a výroba (zdravotnické přístroje, elektrická zařízení, léčiva a chemikálie), v zemi leží největší zlatý důl v Latinské Americe. V indexu lidského rozvoje se umístila na 89. místě. Problémem zůstává dětská práce, problémy se svobodou tisku a především statisíce nelegálních migrantů z Haiti. Země se vyznačuje velkou biodiverzitou, jde o nejnavštěvovanější zemi v Karibiku, leží zde nejstarší koloniální stavby v Americe a je domovem hudebního stylu merengue. Dominikánská republika je zakládajícím členem Organizace spojených národů, je členem Světové banky, Světové obchodní organizace,Organizace amerických států, Středoamerického integračního systému a Sdružení karibských států.

Název Jméno Dominikánská pochází od svatého Dominika, patrona astronomů a zakladatele řádu dominikánů. Dominikánský řád založil to, co je dnes známé jako Universidad Autónoma de Santo Domingo, první univerzitu v Novém světě.

Po většinu své historie, až do získání nezávislosti, byla kolonie známá jednoduše jako Santo Domingo. Obyvatelé byli nazýváni „Dominikánci“ (Dominicanos), což je přídavné jméno slova „Domingo“, a proto revolucionáři pojmenovali svou nově nezávislou zemi „Dominikánská republika“ (la República Dominicana).

V hymně Dominikánské republiky (himno nacional de la República Dominicana) se místo „Dominikánci“ používá poetický výraz „Quisqueyanos“. Slovo „Quisqueya“ pochází z jazyka Ciguayo a znamená „matka zemí“. V písních se často používá jako další název pro zemi.

Dějiny vlevo|náhled|Příchod Kryštofa Kolumba na Hispaniolu Taínové se přesunuli na Hispaniolu ze severovýchodu Jižní Ameriky okolo roku 650 a vytlačili dřívější obyvatele. Živili se zemědělstvím, rybolovem, lovem a sběrem. Odhady populace Hispanioly před příchodem Evropanů se velmi liší – od desítek tisíc až ke dvěma milionům. Taínský název pro celý ostrov byl buď Ayiti nebo Quisqueya. Druhý z těchto názvů se v Dominikánské republice používá i dnes, jako alternativní název země. Je užit i ve státní hymně.

Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo (v roce 1493 vznikla pevnost La Navidad, roku 1494 osada La Isabela, ale obě byly osídleny jen krátce). Kolumbus nazval ostrov „rájem na zemi“. Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, první univerzita i nemocnice v „Novém Světě“. Řadu těchto institucí zakládal dominikánský řád. Jméno svého zakladatele svatého Dominika propůjčil i novému městskému centru – Santo Domingu. A odvozen je z něj i současný název státu. náhled|Santo Domingo v roce 1671 Původní obyvatelé Taínové byli vesměs vyhubeni nebo vymřeli na zavlečené nemoci již v průběhu 16. století. Španělští dobyvatelé se proto rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. Právě zde začal svou práci otec Bartolomé de Las Casas, misionář a bojovník za práva indiánů, který předznamenal moderní koncepci lidských práv.

Od roku 1697 byla Hispaniola rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků. V letech 1791–1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků.

Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky. V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé.

Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn. Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916–1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940. náhled|Rafael Trujillo V roce 1930 se dostal k moci generál Rafael Trujillo, který vládl většinou jako velmi krutý diktátor. Byl zavražděn v květnu 1961 v Santo Domingu. Už v roce 1957 jmenoval Trujillo spisovatele, právníka a úspěšného diplomata Joaquína Balaguera (1906–2002) svým zástupcem a roku 1960 prezidentem. Roku 1963 byl zvolen prezidentem levicový kandidát Juan Bosch a po půl roce byl svržen vojenským převratem, ale už roku 1965 vypukla proti vojenskému režimu revoluce. Na to reagoval americký prezident Lyndon B. Johnson vojenským obsazením Dominikánské republiky, na němž se podílel i oddíl vojáků Organizace amerických států. Armáda připravila nové volby, v nichž zvítězil Balaguer, a po roce ostrov opustila. Balaguer vládl 12 let jako bezohledný diktátor a připravil o život asi 11 tisíc lidí, přesto byla jeho vláda mírnější než Trujillova a dosáhla i jistých úspěchů, zejména v budování veřejných staveb a infrastruktury.

Období 80. a 90. let bylo pro Dominikánskou republiku kritické, mj. kvůli velké zadluženosti. Mezinárodní měnový fond připravoval řešení problému, které ovšem vyvolalo jen větší nepokoje. V období 1978–1986 vládli v zemi demokratičtější prezidenti a politická situace se zklidnila. Nicméně ve volbách roku 1986 zvítězil opět Balaguer, ve věku 80 let a téměř úplně nevidomý, a udržel se u vlády až do roku 1996, kdy jej porazil Leonel Fernández. Za jeho vlády dosáhl hospodářský růst 7,7 % při nízké inflaci i nezaměstnanosti. Volby roku 2000 přesto vyhrál levicový kandidát Hipólito Mejía. Roku 2002 byla uzavřena kritická etapa Dominikánské politiky Balaguerovou smrtí, a roku 2006 opět zvítězil středový kandidát Fernández, kterého od roku 2012 nahradil Danilo Medina z téže strany. Šestnáctiletá vláda jeho strany skončila roku 2020, kdy ve volbách zvítězil Luis Abinader. Ten především zlepšil vztahy se Spojenými státy.

Hospodářský růst přes 7 % a nízká inflace přivedly Dominikánskou republiku mezi nejúspěšnější latinskoamerické země, i když patrně trpí zvětšováním sociálních rozdílů, divokou imigrací ze sousedního Haiti a všudypřítomnou korupcí.

Státní symboly

Vlajka

Vlajka Dominikánské republiky je tvořena listem o poměru stran 5:8 s vystředěným bílým křížem, který rozděluje list na čtyři pole. Horní žerďový kanton a dolní vlající kanton jsou modré, horní vlající a dolní žerďový jsou červené.

Státní a válečná vlajka a služební námořní vlajka mají uprostřed kříže umístěn státní znak.Vlajka Dominikánské republiky na Flags of the World

Geografie náhled|upright=1.9|Fyzickogeografická mapa Dominikánské republiky Dominikánská republika je země na karibském ostrově Hispaniola v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Průliv Mona ji odděluje od 120 km na východ ležícího Portorika, 200 km severozápadně leží Bahamy a 200 km severně ostrovy Turks a Caicos; na západě má hranici s Haiti (délka hranice 376 km), se kterým se dělí o ostrov. S rozlohou 48 671 km2 je po Kubě druhým největším státem v Karibiku. Leží mezi 17° 30′ a 20° severní šířky a 68° a 72° západní délky. Území je z větší části hornaté, se čtyřmi hlavními pohořími táhnoucími se vždy od západu k východu. Východ země zabírá velká vápencová plošina, která se na jihu se pozvolna svažuje k pobřeží Karibského moře. V pohoří Cordillera Central leží Pico Duarte s nadmořskou výškou 3 101 m nejvyšší hora země i celých Antil. Povrch Dominikánské republiky je ze 40 % pokryt lesními porosty. Podnebí je převážně tropické, s vydatnými srážkami a severovýchodními pasáty, s častým výskytem hurikánů.

V zemi se nachází pět suchozemských ekoregionů: hispánské vlhké lesy, hispánské suché lesy, hispánské borové lesy, mokřady Enriquillo a mangrovy Velkých Antil.

Reliéf náhled|Pobřeží v Monte Cristi náhled| Salto del Limón, jeden z mnoha vodopádů v Dominikánské republice Dominikánská republika má čtyři důležitá pohoří. Nejsevernějším je Cordillera Septentrional („Severní pohoří“), které se táhne od severozápadního pobřežního města Monte Cristi poblíž haitských hranic až k poloostrovu Samaná na východě a táhne se rovnoběžně s pobřežím Atlantiku. Nejvyšším pohořím v Dominikánské republice – vlastně v celých Západních Indiích – je Cordillera Central („Centrální pohoří“). V Cordillera Central se nacházejí čtyři nejvyšší vrcholy Karibiku: Pico Duarte (3 098 metrů nad mořem), La Pelona (3 094 m), La Rucilla (3 049 m) a Pico Yaque (2 760 metrů). V jihozápadním cípu země, jižně od Centrálních Kordiller, se nacházejí další dvě pohoří: severnější z nich je Sierra de Neiba, zatímco na jihu Sierra de Bahoruco navazuje na masiv la Selle na Haiti. Existují i další menší pohoří, jako například Cordillera Oriental („Východní pohoří“), Sierra Martín García, Sierra de Yamasá a Sierra de Samaná.