Těšín ( , ) je město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství, sídlo okresu Těšín. Jedná se o východní, pravobřežní část města, které bylo v důsledku územního sporu po první světové válce rozděleno podél řeky Olše. Západní, levobřežní, část nyní tvoří samostatné město Český Těšín. Pro odlišení od něj a od nerozděleného města před rokem 1920 se v běžném úzu často používá polská podoba názvu anebo neoficiální označení polský Těšín.
Je centrem oblasti nazývané Těšínsko, jednoho ze subregionů (Horního) Slezska rozkládajícího se na obou stranách česko-polské státní hranice mezi Ostravicí a Bělou. Historicky byl sídlem Těšínského knížectví. Na pravém břehu Olše se nachází celé historické jádro města i se Zámeckým vrchem, Horním a Fryštátským předměstím. Dále tvoří polský Těšín obce připojené již po rozdělení: Blahotice, Bobrky, Bohušovice, Kalubice, Krásná, Kuldov, Marklovice, Mníšek a Pastviska. V prosinci 2023 měl 32 947 obyvatel.
Z geomorfologického hlediska se rozkládá ve Slezském podhůří. Kromě Olše protékají územím města Bobrůvka, Puncovka, Mlýnský kanál (Młynówka) a několik menších potoků.
Historie Založení města thumb|left|150px|Rotunda sv. Mikuláše a sv. Václava Těšín je jedním z nejstarších měst Slezska. Podle legendy jej založili roku 810 bratři Bolek, Lešek a Těšek, synové knížete Leška, na místě svého šťastného setkání u pramene, s nímž byla později ztotožněna Studna Tří bratří. Ve skutečnosti však základem města bylo holasické hradiště na Zámeckém vrchu, kde je stálé osídlení doloženo k 10. století. Vzniklo zřejmě po zničení Starého Těšína – hradiště ležícího v dnešní Chotěbuzi-Podoboře – během bojů mezi velkomoravskými vojsky Svatopluka I. a vislanskými kmeny. Jeho význam postupem času rostl a stalo se (zpočátku spolu s obnoveným Starým Těšínem, ten definitivně zanikl v průběhu 11. a 12. století) administrativním, náboženským a hospodářským centrem velké části Slezska. Do druhé poloviny 11. století je datován vznik románské rotundy sv. Mikuláše a sv. Václava, která se dochovala dodnes a je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek Slezska (její vyobrazení se dokonce nalézá na reversu současné polské bankovky v nominální hodnotě 20 zlotých). Ve stejné době se začalo rozvíjet podhradí Zámeckého vrchu – základ budoucího města.
První písemná zmínka o Těšíně (v latinské podobě Tescin) pochází z Vratislavské buly papeže Hadriána IV. vydané 23. dubna 1155. Uvádí se v ní jako sídlo kastelánie. Podruhé jsou Těšín (Tessin) a těšínská kastelánie – základ budoucího Těšínska – zmiňovány v listině vratislavského biskupa Vavřince Dolivety z 25. května 1223 týkající se povinnosti platit desátky premonstrátskému klášteru v Rybniku. Někdy mezi rokem 1217 a 1223 byla Těšínu udělena městská práva löwenberského typu. První náměstí a farní kostel vznikly v oblasti původního podhradí kolem dnešního Divadelního náměstí (Plac Teatralny). V dokumentu z roku 1223 se uvádí také předměstí (suburbium), dnešní Fryštátské Předměstí.
Pod vládou Piastovců Při prvním dělení Slezska v roce 1172 se Těšín stal součástí ratibořského údělu, jehož osudy sdílel do roku 1290 (v letech 1202–1282 v rámci Opolsko-Ratibořského knížectví), kdy rozdělením Ratibořska vzniklo samostatné Těšínské knížectví. Jeho prvním knížetem se stal Měšek I., zakladatel rodové linie těšínských Piastovců. 24. února 1327 složil kníže Kazimír I. lenní slib českému králi Janu Lucemburskému a od roku 1348 bylo Těšínsko formálně součástí zemí Koruny české. První čtvrtstoletí, do roku 1315, k němu patřilo i Osvětimsko. thumb|Těšín kolem roku 1640 – mědiryt Matthäusa Meriana Jako hlavní město Těšín dále získával na významu. Největší rozvoj zaznamenal v období vlády Přemysla I. Nošáka (1358–1410), který završil výstavbu gotického hradu na Zámeckém vrchu a v roce 1374 udělil Těšínu nová městská práva po vzoru Vratislavi. Město se rozšířilo jihovýchodním směrem, bylo vytyčeno nové náměstí s radnicí – dnešní Stary Targ. V té době byla také zřízena funkce purkmistra města (první známý byl Mikuláš Giseler) a založena městská rada. Další etapa rozšiřování Těšína proběhla za Kazimíra II. (1460/77–1528), který v roce 1496 přenesl hlavní náměstí na současné místo, obehnal město novými hradbami a založil zemský soud.
S panováním Václava III. Adama (1528–1579) se pojí nejen zavedení luteránství v knížectví, ale také darování v roce 1545 těšínským měšťanům dominikánských zahrad za kostelem svaté Maří Magdalény, kde byla postupně vybudována čtvrť Nové Město, čímž historické jádro zhruba získalo dnešní podobu. V téže době došlo k zakoupení pozemků za Vyšší bránou (východní městskou bránou) na založení Horního Předměstí. V 17. století se začaly formovat „těšínské Benátky“ – osada řemeslníků pod hradbami u mlýnského náhonu.
Během třicetileté války měla obzvlášť tragický průběh okupace města švédskými vojsky v letech 1645–1647. Při bojích s císařskou armádou na jaře 1646 došlo ke zničení těšínského hradu, který už nikdy nebyl obnoven jako knížecí sídlo. Poslední představitelka těšínských Piastovců – Alžběta Lukrécie – strávila svá poslední léta v rezidenci tvořené čtyřmi domy na hlavním náměstí.
Období Habsburků thumb|Ježišův kostel na dobové ilustraci z poloviny 18. století Po smrti Alžběty Lukrécie v roce 1653 knížectví přešlo jako odumřelé léno (odúmrť) na české krále a připadlo Habsburkům. Důsledkem třicetileté války a příchodu nové dynastie, jež nejevila o toto území velký zájem, byla hospodářská a politická stagnace do konce 17. století. I přes rekatolizační snahy Habsburků zůstala část Těšíňanů věrná protestantskému vyznání. V roce 1710 začala výstavba Ježíšova kostela na Horním Předměstí – jednoho z šesti tzv. kostelů milosti ve Slezsku, jejichž vznik umožnil exekuční reces k altranstädské konvenci. U kostela vznikla Tschammerova knihovna.
Postavení města se změnilo po roce 1742, kdy Těšínsko jako jedno z mála území v rozděleném Slezsku zůstalo nadále součástí Habsburské monarchie. S Albertem Kazimírem Sasko-Těšínským (1766–1822), jemuž přinesla knížectví věnem Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, dcera Marie Terezie, začíná nová éra těšínských knížat, kteří v něm vládli přímo a zajímali se o jeho rozvoj, rovněž v souvislosti s přicházející industrializací. V roce 1794 nechal založit nové předměstí na levém břehu Olše zvané Saská kupa (Sachsenberg) – spolu s Brandýsem a Kamencem zárodek budoucího Českého Těšína. Při reorganizaci státní správy v roce 1783 vznikl Těšínský kraj zahrnující celé historické Těšínsko a malou část Opavska. Po jeho zrušení v roce 1850 se Těšín stal sídlem okresu v korunní zemi Rakouské Slezsko. thumb|150px|Originál těšínské mírové smlouvy ve francouzském jazyce 13. května 1779 byl za přítomnosti delegátů habsburského Rakouska, Pruska, Saska, Bavorska, Francie, Ruska a Zweibrückenska podepsán těšínský mír ukončující válku o bavorské dědictví. Těšínský mír město na krátkou dobu proslavil po celé Evropě. Na místě Larischových zahrad, ve kterých se konala recepce pro signatáře, se dnes nachází Park Míru pojmenovaný právě na počest této události. Na druhou stranu rozvoj Těšína na sklonku 18. století poznamenala série pohrom, kromě jiného zemětřesení v roce 1786 a požár v roce 1789, který poničil dokonce tři čtvrtiny zástavby. Obnova města pod vedením Karla Jacobiho von Eckholma zásadně ovlivnila současnou podobu historického centra. Nejméně dotčeno bylo Nové Město, kde tak teď paradoxně najdeme nejstarší stavební památky – barokní domy z doby před požárem. V té době došlo také ke zbourání těšínských hradeb. thumb|left|Hlavní náměstí a radnice na ilustraci z roku 1802 Počátek 19. století se nesl ve znamení kulturního rozvoje Těšína. V roce 1802 zde jezuitský kněz Leopold Scherschnik (Šeršník) založil muzeum – dnešní Muzeum Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego), nejstarší veřejné muzeum v českých zemích a druhé nejstarší na dnešním území Polska. Šeršníkova knihovna se 12 tisíci svazky odkázaná v roce 1808 městu je základem Těšínské knihovny (Książnica Cieszyńska). V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky byl do Těšína přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie. Tímto způsobem se Těšín stal na určitý čas hlavním městem mocnářství. Roku 1836 další požár pohltil část města, včetně budovy radnice, kterou znovu postavili v klasicistním stylu v roce 1846 a dochovala se v této podobě do současnosti. Rovněž v roce 1846 byl založen dodnes fungující knížecí pivovar na úpatí Zámeckého vrchu. V letech 1838–1840 byl na místě někdejšího dolního hradu na příkaz arcivévody Karla Ludvíka vybudován klasicistní zámeček podle návrhu Josefa Kornhäusela s rozlehlým parkem. Sloužil jako knížecí letní rezidence a sídlo Těšínské komory spravující knížecí statky. thumb|Plán města z roku 1909 Revolučním rokem 1848 začalo období národnostních sporů, které doprovázely politický život města po dalších sto let. Vzájemně soupeřily školské spolky: česká Matice osvěty lidové, polská Macierz Szkolna dla Księstwa Cieszyńskiego a německá Deutsche Schulverein. Vedle sebe existovaly polský Národní dům (Dom Narodowy) na hlavním náměstí, Německý dům (Deutsches Haus) v ulici Głęboka či Slezský dům na Horním náměstí (Górny Rynek), který byl sídlem Slezské lidové strany reprezentující zastánce svébytné slezské národnosti. V roce 1910 žilo v Těšíně 22 489 obyvatel, z toho 61,5 % mluvilo německy, 31,7 % polsky (k polštině se započítávalo i těšínské nářečí), 6,7 % „česky–moravsky–slovensky“ a 0,1 % v jiném jazyce; 67,3 % tvořili katolíci, 22,8 % luteráni, 9,4 % židé a 0,5 % osoby jiného vyznání, především kalvinisté a letniční křesťané.
V roce 1869 byla do Těšína dovedena železnice (Košicko-bohumínská dráha) a v okolí hlavního nádraží na západním břehu Olše (dnešní nádraží Český Těšín) začala vznikat průmyslová čtvrť. Výstavbou Moravsko-slezské dráhy měst v roce 1888 získal Těšín také spojení s Frýdkem a Bílskem a stanici nad Bobrůvkou (dnešní nádraží Cieszyn). Rozvoj průmyslu zde však neprobíhal tak rychle jako v nedalekém Bílsku či na Ostravsku, což vedlo k postupnému poklesu hospodářského významu města v regionu. Nadále však zůstávalo důležitým administrativním a kulturním centrem. V letech 1914–1916 byl Těšín, konkrétně budova gymnázia na dnešním náměstí Słowackého, sídlem generálního štábu rakousko-uherské armády, v jehož čele stál poslední těšínský kníže Bedřich Rakousko-Těšínský. náhled|Replika historické tramvaje V roce 1911 byla ve městě zavedena tramvajová doprava. Její jediná linka dlouhá 1783 m, která spojovala hlavní nádraží s historickým jádrem města měla celkem 11 zastávek. V provozu byly 3 vozy, 4. vůz sloužil jako provozní záloha. V roce 1921 tramvaj ukončila svoji činnost v důsledku rozdělení města. Jako historická připomínka její existence a provozu je ve městě replika této tramvaje.
Rozdělení města
thumb|Hraniční přechod na mostě Družby (1938) Po ukončení první světové války a zániku Rakousko-Uherska se Těšín spolu s celým Těšínskem stal předmětem československo-polského hraničního sporu. Tento spor v lednu 1919 vyústil dokonce v tzv. sedmidenní válku mezi Československem a Polskem. Plánovaný plebiscit se nakonec nekonal a o rozdělení regionu rozhodla pařížská Konference velvyslanců dne 28. července 1920. Město Těšín bylo rozděleno podle řeky Olše: historické jádro s Horním a Fryštátským předměstím připadlo Polsku (autonomnímu Slezskému vojvodství), zatímco levobřežní průmyslová část s hlavním vlakovým nádražím a zhruba třetinou obyvatel se stala součástí Československa – vzniklo nové město Český Těšín. thumb|Polská armáda vjíždí do Českého Těšína v říjnu 1938