Martin Dyrynk (6. srpna 1941 Praha – 29. června 2019 Sedlčany) byl český grafik, typograf a bibliofil.
Život Žil v Praze na Vinohradech, kde vyrůstal se svým bratrem Michalem Dyrynkem, který se věnoval keramice. V letních měsících chalupařil ve Vysokém Chlumci u Sedlčan. Vyučen sazečem, studoval na Státní škole grafické v Praze a své humanitní vzdělání ukončil na SVVŠ. V letech 1967–1969 pedagog na Střední výtvarné škole v Praze. V roce 1970 zaměstnán v KPVU (Klub přátel výtvarného umění), kde organizoval kulturu středočeského kraje, a současně založil Ars klub (sdružení výtvarníků), dále již pracoval na volné noze, což mu umožnilo věnovat se naplno typografii. Byl také organizátorem Letního výtvarného salonu ve Vysokém Chlumci v letech 1982–1991.
Zemřel roku 2019 a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Dílo Jeho tvorba je široká – od filmových, divadelních a bezpečnostních plakátů přes návrhy logotypů, diplomů, tvorbu exlibris, bibliofilských novoročenek a jiných bibliofilií k typografické úpravě knih a obzvlášť instalaci výstav. Vliv na výběr jeho povolání měl dědeček Karel Dyrynk (1876–1949), typograf, tvůrce písma, knihtiskař, redaktor, odborný publicista a zakládající člen Spolku českých bibliofilů (1908). Martin Dyrynk se stal členem Spolku českých bibliofilů v roce 1978, byl dlouholetým členem výboru spolku a v letech 2004–2016 předsedou spolku. Po ukončení předsednictví dostal titul čestného předsedy. Mezi léty 1980–2019 typograficky upravoval většinu spolkových publikací včetně 41 svazků edice „Pupilla“. Kromě členství v SČB byl také členem SČUG Hollar a Asociace užité grafiky-Icogrady.
Martin Dyrynk vzdal hold svému dědečkovi Karlu Dyrynkovi podrobným soupisem jeho typografického díla, několikrát ho publikoval i doplňoval. K 70. výročí úmrtí Karla Dyrynka připravoval Martin Dyrynk druhé vydání vzácné bibliofilie Karla Dyrynka s názvem Písma Josefa Váchala, kterou v edici Non multis vydal 1930 A. Sáňka v Brně v počtu 60 ručně číslovaných výtisků. Tato Martinem Dyrynkem upravená a doplněná reedice se stala jeho poslední typografickou prací, je autorsky dokončena a SČB ji vydal pro přátele a své členy.
Od roku 1969 vydával PF (novoroční soukromé bibliofilské tisky) v edici „Slza“. Do těchto novoročenek zařazoval mimo jiné také politicky nežádoucí nebo zakázané autory či signatáře Charty 77, s kterými ho časem propojovalo pouto nejen pracovní, ale také přátelské. Dále se podílel na výrobě a distribuci samizdatů v 70. letech 20. stol., čímž se dostal do zájmu StB. V 70. a 80. letech posílal Karlu Krylovi do exilu bibliofilie vydané Spolkem českých bibliofilů nebo pro spolek.Jaroslava Divišová roz. Vaňková. Osobní sdělení Martina Dyrynka. Praha, 1990. Od roku 1999 upravoval knihy pro knižní edici Ceny Nadace Dagmar a Václav Havlových VIZE 97.
Kromě bibliofilských tisků upravil 250 knih, 330 plakátů, 65 logotypů, upravoval 7 časopiseckých periodik. Nejen že se profesionálně zabýval užitou grafikou, ale svým typickým výtvarným názorem také instaloval množství výstav. Jeho tvorba představovala talent, nadání, pracovitost, znalost, smysl pro detail až s nádechem absolutní preciznosti.
Zúčastnil se 17 samostatných, 48 domácích a 25 mezinárodních výstav, například v Kalifornii, a jeho tvorba získala významná domácí i zahraniční ocenění.
Rodina Z prvního manželství (1965–1980) s výtvarnicí Vlastou Dyrynkovou rozenou Kubínovou, se kterou pracoval na výtvarných projektech, má dceru Šárku Alexu rozenou Dyrynkovou, která studovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze a je podnikatelkou. Podruhé uzavřel sňatek v roce 1998, se zubní lékařkou Danielou Dyrynkovou rozenou Hermovou.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští grafici Kategorie:Narození v roce 1941 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 6. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Úmrtí 29. června Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově