náhled|328x328px|George Sandová na portrétu z roku 1838 od Augusta Charpentiera
George Sandová (přechýlená forma mužského pseudonymu George Sand), vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant (1. července 1804, Paříž – 8. června 1876, Nohant-Vic), byla francouzská romantická spisovatelka.
Život George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld (1823–1889), a Solange Sand (1828–1899). V roce 1835 opustila baronka manžela kvůli jeho hrubému chování vůči ní i i vůči dětem a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty.
George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem. O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise.George Sand, Entretiens journaliers, Œuvres autobiographiques, Bibliothèque de la Pléiade, Paříž 1971, svazek II, str. 989.
George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix.
Určitou zajímavostí je, že George Sandová patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen (podobně jako dnes) poměrně výjimečné.
Spisovatelka zemřela 8. června 1876 na zámku Nohant, pochována je na hřbitově v obci Nohant-Vic v departementu Indre.
Pseudonym Původně zněl autorský pseudonym Jules Sand. Vytvořil jej spisovatel Henri de Latouche pro román Rose et Blanche. Mladá autorka toto dílo pouze načrtla, zpracoval je však její tehdejší přítel, spisovatel Jules Sandeau. Aby mu nebyl přisuzován nový, výhradně autorkou napsaný román Indiana, a aby se přitom vyhovělo požadavku nakladatele na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, oba autoři budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si pak zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue.
Ačkoliv byl její pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová. Přechýlený tvar se objevuje již od 19. století, ale někdy je považován kvůli zženštění zvoleného mužského pseudonymu za nesprávný.
Dílo
Romány Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy Němcové a Karoliny Světlé.
Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) této spisovatelky na Index zakázaných knih.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 83, kde je uvedena pod jménem Dudevant, a str. 245, kde je uvedena pod svým pseudonymem George Sand.]Z katolického hlediska zhodnotil život a dílo „Jiřiny Sandové" univerzitní profesor dr. Eugen Kadeřávek. Dle jeho názoru Sandová nenáviděla lidstvo a úmyslně psala knihy špatné, bezbožné a nebezpečné. Propagovala ateismus, nevázanost a rozkošnictví, hlásala, že manželství je zlo a nevěra manželská je právem ženy; sebevražda je prý nejen dovolená, ale je i užitečná a vznešená. V románech sociálních podvracela řády společenské, hlásala, že majetek je poloviční krádež, a chtěla pomoci proletářům zničit ostatní třídy. → KADEŘÁVEK, Eugen Jan N. O atheismu čili bezbožectví. V Olomouci: Tiskem a nákladem knížearcibiskupské knih- a kamenotiskárny, 1878. 130 s. [Viz str. 121–125.] Zajímavostí je, že je autorkou i dvou románů o slavných osobnostech české historie z husitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843) a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844) (atp.). Toto období českých dějin, které nastudovala s pozoruhodnou hloubkou a přesností, nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu. Rose et Blanche (1831, s Jules Sandeau)L'Uscoque (Uscoque nebo Corsair) (1838)Château des Désertes (1850)Laura, Voyage dans le cristal (1864)Indiana (1832)Spiridion (1839)Histoire du véritable Gribouille (1851)Monsieur Sylvestre (1866)Valentine (1832)Pauline (1839)Les Maîtres sonneurs (1853)Le Dernier Amour (1866, věnováno Flaubertovi)Lélia [fr] (1833)Horace (1840)Isidora (1853)Mademoiselle Merquem (1868)Andréa (1833)Le Compagnon du tour de France (1840)La Daniella (1857)Pierre Qui Roule (1870)Mattéa (1833)Consuelo (1842)Les Beaux Messiers de Bois-Dore (1857)Le Beau Laurence (1870, pokračování Pierre Qui Roule)Jacques (1833)La Comtesse de Rudolstadt (1843, pokračování Consuelo)Elle et Lui (1859)Malgretout (1870)Kouroglou / Épopée Persane (1833)Jeanne (1844)Narcisse (1859)Cesarine Dietrich (1871)Leone Leoni (1833)Teverino (1845)Jean de la Roche (1859)Nanon (1872)André (1834)Le Péché de M. Antoine (1845)L'Homme de neige (1859)Ma Sœur Jeanne (1874)La Marquise (1834)Le Meunier d'Angibault (1845)La Ville noire (1860)Flamarande (1875)Simon (1835)La Mare au Diable (1846)Marquis de Villemer (1860)Les Deux Frères (1875, pokračování Flamarande)Mauprat (1837)Lucrezia Floriani (1846)Valvedre (1861)Marianne [fr] (1876)Les Maîtres mosaïstes (1837)François le Champi (1847)Antonia (1863)La Tour de Percemont (1876)L'Orco (1838)La Petite Fadette (1849)Mademoiselle La Quintinie (1863)
Divadelní hry Sandová napsala také více než 20 divadelních her. Gabriel (1839)François le Champi (1849)Le Pressoir (1853)Le Lis du Japon (1866)Cosima ou La haine dans l'amour (1840)Claudie (1851)Le Pavé (1862)L'Autre (1870, se Sarah Bernhardt)Les Sept cordes de la lyre (1840)Le Mariage de Victorine (1851)Le Marquis de Villemer (1864)Un Bienfait n'est jamais perdu (1872)
Studie Napsala rovněž několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání. Voyage en Auvergne (autobiographical sketch, 1827)Un hiver à Majorque (1842)Histoire de ma vie (autobiografie až do revoluce 1848; 1855)
Korespondence Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.
Česky vyšlo První český překlad (Leone Leoni) vyšel v Praze roku 1836. Konsuelo – př. Žofie Podlipská; část díla se odehrává v Čechách – na Šumavě. Praha: I. L. Kober, 1865 Hraběnka z Rudolstadtu – př. Žofie Podlipská. Praha: I. L. Kober, 1867 Markýz de Villemer: román – př. Bohuslava Záleská. Praha: Theodor Mourek, 1874 Johana pasačka epnellská: román – př. Hedvika Hellichová. Praha: Theodor Mourek,1875 Nalezenec – př. J. B…r. Praha: Spolek pro vydávání laciných knih, 1876 Indiana: autobiografický román – př. Ladislav Hejtmánek. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1882 Bludička: vesnická povídka – př. J. P. Lhotecký. Praha: J. Zeman, 1884 Malá Fadetka – př. Václav Černý. Praha: Alois Hynek, 1884 Dvě povídky – př. E. V. Hynek. Praha: Alois Hynek, 1886 Kristián Waldo aneb Cesty osudu – př. Miloš Vyšín. Praha: Časopis Poplatník, 1905 Dobráček – př. Jaroslav Janeček; s 50 ilustracemi J. Friedricha. Praha: J. R. Vilímek, 1909 Markýza – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 57; př. Karel Šafář. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Křídla odvahy – př. Zdeňka Foustková; s obrázkem F. Zychy. Praha: Alois Hynek, 1914 Loď za loď, ženu za ženu – př. Jiří Rozmar. Praha: S. Klika, 1921 Ďáblova bažina: román – př. A. Bareš. Brno: vlastním nákladem, 1924 Láska ženy – př. Viktor Miller. Praha: Otto Girgal, 1925 Láska nalezencova: obrázek ze života venkovského o třech dějstvích – pro české jeviště upravil Gusta Spáčil. Brtnice: Josef Birnbaum, 1926 Tajemník její výsosti – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926 Francia: novela – př. V. Seifert. Praha: Šolc a Šimáček, 1926 Flavie: románek v dopisech – př. M. Janská. Praha: Šolc a Šimáček, 1926 Hřích pana Antonína – př. Václav Vitinger. Praha: Leopold Mazáč 1926 Ona a on: román – př. Josef Jánský. Praha: Alois Neubert, 1926 Valentina: autobiografický román – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926 Kniha vášně: román – př. Josef V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927 George Sandová: kniha vášně: román – Dora Dunckerová, George Sandová; př. J. V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927 Tajemství rodu Maupratů: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: J. Svátek, 1928 Román zpěvačky – př. Jar. K. Vídeň: Antonín Machát, 1929 Jana: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: Jan Svátek, 1929 Malá Fadettka: rozkošný cvrček – př. M. L. Kühnlová. Praha: I. L. Kober, 1929 Ďáblův močál: Mattea – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Otto, 1930 O nejkrásnější dívku v Benátkách: román – př. Jiří Vičar. Praha: Politika, 1930 Mistři dudáci – př. M. Štorm. Praha: Rudolf Kmoch, 1947 Obrazy ze soukromého i veřejného života zvířat: studie současných mravů – napsali pod vedením P. J. Stahla Honoré de Balzac, L. Baude, Émile de la Bédollierre, P. Bernard, Louis-Francois L'Héritier, Jules Janin, Edward Lemoine, M. Ménessierová-Nodierová, Alfred de Musset, Paul de Musset, Charles Nodier, George Sandová, Louis Viardot; ilustroval J. I. I. Grandville; přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Radovan Krátký; doslov napsal Václav Sivko. Praha: SNKLHU, 1956 Vandrovní tovaryš: román – př. Jaroslav Pocha, Růžena Pochová; vysvětlivky Alena Hartmanová; doslov Josef Kopal. Praha: SNKLHU, 1959 Dvě lásky mladého Horáce – př. Jan Holický. Praha: Lidové nakladatelství, 1972 Valentina – Rodové tajemství – Jana. Praha: Odeon 1977 Psaní o lásce – př. Jaroslav Simonides. Praha. Supraphon, 1983 Consuela – př. Drahoslava Janderová. Praha: Svoboda 1988.
Rodinná fotogalerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Byla George Sand v Čechách? – P. M. Haškovec. Brno: Masarykova univerzita, 1925 Lásky George Sandové – Maurice Roya; přeložil a upravil J. O. Parma. Praha: Jan Svátek, 1929 Živelné srdce: román ze života George Sandové – Frances Winwarová; přeložila z angličtiny A. Fleischerová-Janovská. Praha: F. Kosek, 1947 George Sand – Marie Šmrhová. Praha: Orbis, 1948 Kdo je Němirovič-Dančenko – Ivan Hollman. Kdo je Elizabeth Barrett Browningová – Hana Žantovská. Kdo je Fr. Jar. Rubeš – Vladimír Preclík. Kdo je Jan F. Kittl – Marie Tarantová. Kdo je N. G.Černyševskij – Milan Jariš. Kdo je George Sand – Marie Šmrhová. Kdo je I. F. Semmelweis – Fr. Pachner. Kdo je F. A. Gerstner – Josef Hons. Kdo je Charles Fourier – František Červinka. Praha: Orbis, 1949 Social. utopismus v dílech George Sand – Milada Lejková: Praha: Univerzita Karlova, 1952 George Sand a Čechy – Vladimír Brett. Praha: Národní muzeum, 1965 Lélia, neboli, Život George Sandové – André Maurois; přeložil a vysvětlivkami opatřil Břetislav Štorm; verše přeložil Petr Kopta; doslov Otakar Novák: Praha: Odeon, 1966