Fridrich Karel Hesenský (německy Friedrich Karl Ludwig Konstantin von Hessen; finsky Fredrik Kaarle; 1. května 1868 Panker – 28. května 1940 Kassel) byl německý šlechtic a voják, na konci první světové války nakrátko také finský král (říjen až prosinec 1918). Nikdy však ani nevkročil na finskou půdu.

Život náhled|vlevo|Fridrich Karel Hesenský(Hans Thoma, 1892) Fridrich Karel byl synem titulárního lankraběte Fridricha Viléma a jeho manželky Anny Pruské. Formálně by byl dědicem hesenského trůnu; Hesensko však bylo po prusko-rakouské válce v roce 1866 připojeno k Prusku. V roce 1891 byl Fridrich Karel zapleten do Kotzeovy aféry, skandálu, při němž byla řada členů císařského dvora anonymem obviněna z nemravnosti. V roce 1893 se oženil s Markétou Pruskou (1872–1954), nejmladší dcerou císaře Fridricha III. To z něj udělalo švagra německého císaře Viléma II.

Po říjnové revoluci vyhlásilo Finsko, které bylo do té doby ruským velkovévodstvím, 6. prosince 1917 nezávislost. Finský parlament 9. října 1918 – bez připuštění sociálních demokratů – zvolil Fridricha Karla králem. Legitimita voleb byla založena na švédské ústavě krále Gustava III. z roku 1772, na jejímž základě vládli ruští carové jako finští velkovévodové. V době královských voleb však bylo sporné, zda je takový proces na základě této ústavy legitimní. Přestože příslušné odstavce upravovaly volební postup v případě, že král zemřel bez nástupce, nestanovily výslovně, co dělat v případě, že smrtí vládce (v tomto případě cara Mikuláše II.) zanikla také monarchie.

Volba německého prince posílila vztahy s Německou říší, která během finské občanské války podporovala zejména finské antibolševické síly dodávkami zbraní a invazí do Helsinek. Rýsovala se tak možnost, že se Finsko fakticky stane německým satelitem. Podobný vývoj nastal také v pobaltských státech, kdy byl německý princ zvolen králem Litvy jako Mindaugas II. a bylo vytvořeno Německem ovládané Spojené baltského vévodství sestávajícího z Estonska a Lotyšska.

Fridrich Karel volbu nakonec nepřijal; na žádost Finska odpověděl dopisem, ve kterém zdvořile požádal o odklad, dokud nebude dosaženo konečného rozhodnutí. Po porážce Německa a zániku jeho monarchie se německý princ na finském trůnu už nejevil jako vhodný a Británie s Francií zvýšily tlak na Finsko, aby monarchii odmítlo. Na to zvolený král reagoval rezignací 14. prosince 1918. Ve stejné době Pehr Evind Svinhufvud odstoupil z funkce místodržitele a jeho nástupcem se stal Gustaf Mannerheim.

náhled| Fridrich Karel a jeho manželka Markéta Po rezignaci jeho zrakově postiženého bratra Alexandra Fridricha (1863-1945) Fridrich Karel stal v roce 1925 hlavou rodu Hesenských. Zemřel v Kasselu v roce 1940 ve věku 72 let na pozdní následky zranění z první světové války a byl pohřben v kapli zámku Kronberg v Taunu.

Mezi šesti dětmi Fridricha Karla a jeho manželky Markéty byly dva páry dvojčat.

1. Fridrich Vilém Hesenský (23. 11. 1893 Frankfurt nad Mohanem – 15. 9. 1916 Negru Vodă), svobodný a bezdětný, padl v první světové válce na území Rumunska 2. Maximilián Hesenský (20. 10. 1894 Offenbach am Main – 13. 10. 1914 Bailleul), svobodný a bezdětný, padl v první světové válce ve Francii 3. Filip Hesenský (6. 11. 1896 Offenbach am Main – 25. 10. 1980 Řím), manž. 1925 Mafalda Marie Savojská (2. 11. 1902 Řím – 27. 8. 1944), zemřela v koncentračním táboře Buchenwald 4. Wolfgang Hesenský (6. 11. 1896 Offenbach am Main – 12. 7. 1989 Frankfurt nad Mohanem), I. manž. 1924 Marie Alexandra Bádenská (1. 8. 1902 Salem – 29. 1. 1944 Frankfurt nad Mohanem), II. manž. 1948 Ottilie Moeller (24. 6. 1903 Frankfurt nad Mohanem – 4. 11. 1991 Kronberg im Taunus) 5. Richard Hesenský (14. 5. 1901 Offenbach am Main – 11. 2. 1969 tamtéž), svobodný a bezdětný 6. Kryštof Hesenský (14. 5. 1901 Frankfurt nad Mohanem – 7. 10. 1943 Forlì), SS-Oberführer, padl v Itálii během druhé světové války, manž. 1930 Sofie Řecká a Dánská (26. 6. 1914 Korfu – 3. 11. 2001 Mnichov)

Vývod z předků

Odkazy Reference

Literatura Eckhart G. Franz (Hrsg.): Haus Hessen. Biografisches Lexikon. (= Arbeiten der Hessischen Historischen Kommission N.F., Bd. 34) Hessische Historische Kommission, Darmstadt 2012, ISBN 978-3-88443-411-6, Nr. HK 85, S. 179–180 (Rainer von Hessen). Anders Huldén: Finnlands deutsches Königsabenteuer 1918. Reinbek 1997. Herausgegeben von: Deutsch-Finnische Gesellschaft e. V. und erschienen bei: Traute Warnke Verlag, ISBN 3-9801591-9-1. Rainer von Hessen: König im „Land der ernsten Augen“. Das finnische Thronangebot an Prinz Friedrich Karl von Hessen im Sommer 1918. In: Bernd Heidenreich u. a. (Hrsg.): Kronen, Kriege, Künste. Das Haus Hessen im 19. und 20. Jahrhundert. Frankfurt 2009, S. 190–204. Manfred Menger: Das Scheitern der Ambitionen des Herzogs Adolf Friedrich zu Mecklenburg auf den finnischen Königsthron im Jahre 1918. In: Finnland Studien III. Band 3. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden 2003, S. 113. Jonathan Petropoulos: Royals and the Reich: The Princes von Hessen in Nazi Germany. Oxford University Press 2006, ISBN 0-19-979607-6.

Externí odkazy

Kategorie:Hesensko-Kasselští Kategorie:Němečtí princové Kategorie:Němečtí jezdci Kategorie:Němečtí sběratelé umění Kategorie:Německé osobnosti první světové války Kategorie:Rytíři Řádu slona Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Králové Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Narození 1. května Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí 28. května Kategorie:Úmrtí v Kasselu Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu zlatého lva Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Nositelé Domácího řádu Albrechta Medvěda Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu lázně Kategorie:Nositelé Domácího řádu věrnosti