Muzeum okupace a bojů za svobodu () ve Vilniusu bylo založeno v roce 1992 z rozhodnutí ministra kultury a školství a předsedy Litevského svazu politických vězňů a deportovaných. V roce 1997 bylo převedeno na Litevské středisko pro výzkum genocidy a odboje (Genocide and Resistance Research Centre of Lithuania). Muzeum se nachází v bývalém sídle KGB naproti Lukiškého náměstí, proto se mu neformálně říká Muzeum KGB.KGB Museum
Poslání muzea Muzeum se věnuje především shromažďování a vystavování dokumentů týkajících se padesátileté okupace Litvy Sovětským svazem, protisovětských litevských partyzánů a obětí zatýkání, deportací a poprav, k nimž v tomto období došlo. V letech 1992–2018 bylo muzeum známé jako Muzeum obětí genocidy, což odráží rozšířenou definici pojmu „genocida“ používanou Centrem pro výzkum genocidy a odporu, ačkoli tyto události považuje za genocidu jen několik historiků. Holokaustu Židů v Litvě, tedy události, která je všeobecně považována za genocidu, je věnována jen malá část prostoru. V roce 2018 bylo proto muzeum přejmenováno na Muzeum okupace a bojů za svobodu.Milena Andrukaitytė, The Museum of Genocide Victims has been renamed the Museum of Occupations and Freedom Fights, Culture News, 2018
Sbírky Nenásilný aspekt odboje představují různé knihy, samizdatové publikace, dokumenty a fotografie. Sbírka týkající se ozbrojeného odboje Lesních bratří zahrnuje dokumenty a fotografie partyzánů. V části věnované obětem deportací, zatýkání a poprav jsou uloženy fotografie, dokumenty a osobní věci; tato sbírka je průběžně rozšiřována dary veřejnosti, která vidí v muzeu nejlepší způsob uchování materiálů.
Historie budovy V 19. století byla Litva součástí Ruského impéria. V budově dokončené v roce 1890 původně sídlil soud vilenské gubernie. Německé císařství ji využívalo během okupace země za první světové války. Po vyhlášení nezávislosti sloužila jako odvodní středisko pro nově vzniklou litevskou armádu a jako velitelství vilniuského velitele. Během litevských válek za nezávislost město nakrátko obsadili bolševici a v budově sídlily komisariáty a revoluční tribunál. Po Želigowského vzpouře v roce 1920 byl Vilnius a jeho okolí připojen k Polsku a v budově sídlil soud pro Vilenské vojvodství.
V roce 1940 byla Litva napadena Sovětským svazem a po ultimátu se stala sovětskou socialistickou republikou. Následovalo masové zatýkání a deportace a suterén budovy se stal vězením. V roce 1941 zemi napadlo nacistické Německo; v budově pak sídlilo gestapo. Z této doby se zachovaly nápisy na stěnách cel. V roce 1944 zemi znovu obsadili Sověti a od té doby až do obnovení nezávislosti v roce 1991 budovu využívala KGB, která zde měla kanceláře, vězení a výslechové centrum. Od roku 1944 do počátku 60. let 20. století bylo ve sklepení popraveno přes 1 000 vězňů, z toho asi třetina za odpor proti sovětské okupaci. Většina ze 767 popravených v letech 1944–1947 byla pohřbena v masovém hrobě v Tuskulenajském zámečku (), který prošel rekonstrukcí a je v něm umístěna pobočka muzea.bývalá popravčí komora, Genocide and Resistance Research Centre of Lithuania
Kromě sídla muzea nyní budova slouží jako soudní budova a jako sídlo Litevského zvláštního archivu.Lithuanian Special Archives
Expozice
Litevské centrum pro výzkum genocidy a odporu Litevské centrum pro výzkum genocidy a odporu (LGGRTC) je státní subjekt, který se zabývá studiem genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v Litvě; studiem pronásledování místních obyvatel okupačními režimy; studiem ozbrojeného a neozbrojeného odporu proti okupačním režimům; iniciováním právního hodnocení činnosti organizátorů a vykonavatelů genocidy; připomínáním památky bojovníků za svobodu a obětí genocidy. Středisko rovněž koordinuje výzkumné činnosti v této oblasti, které provádějí jiné subjekty. Spravuje také Oddělení historické paměti, jehož součástí je Muzeum okupace a bojů za svobodu.
LGGRTC se podílí na realizaci národních programů (např. Rok připomenutí bojů za svobodu a jejich obětí, Rok připomenutí obětí holokaustu v Litvě), zahraniční agendou (např. péče o hroby litevských deportovaných a politických vězňů a o památníky označující místa jejich pohřbení) a aktivitami mezinárodních pracovních skupin a institucí (např. Platform of European Memory and Conscience). Aktivně spolupracuje s obdobnými zahraničními subjekty, např. s polským Ústavem národní paměti (IPN), českým Ústavem pro studium totalitních režimů a ruským Výzkumným a informačním centrem Memorial.The Genocide and Resistance Research Centre of Lithuania
V letech 2012-2018 zveřejnilo LGGRTC registry litevských spolupracovníků KGB, ale vzhledem ke skartaci některých osobních spisů a nedostupnosti archivů KGB v Rusku nabádá ke kritickému přístupu. Z celkového počtu 1669 evidovaných agentů je nejméně 37 jmen sporných a u některých dalších existují doklady, že spolupracovali s NKVD jako dvojití agenti partyzánů z Lesního bratrstva.LGGRTC: More about publishing the KGB documents
Kontroverze Až do roku 2011 neexistovala v Muzeu obětí genocidy žádná expozice věnovaná Holokaustu, přestože v Litvě bylo zabito více Židů než v Německu, a to jak v relativních, tak absolutních číslech. Krátce před příchodem německých vojsk i bezprostředně po něm se Litevci dopouštěli násilností proti Židům. V červnu a červenci 1941 začaly oddíly německých SS Einsatzgruppen spolu s litevskými pomocníky vyvražďovat litevské Židy. Do konce srpna 1941 byla většina Židů na litevském venkově zastřelena. Do listopadu 1941 Němci zmasakrovali také většinu Židů, kteří byli soustředěni v ghettech ve větších městech. Přeživších 40 000 Židů bylo soustředěno v ghettech Vilna, Kovno, Šiauliai a Svencionys a v různých pracovních táborech v Litvě.United States Holocaust Memorial Museum: The Holocaust in Lithuania
V červnu 1940 vstoupila sovětská Rudá armáda do Litvy a plně ji připojila k Sovětskému svazu. Sověti zahájili kampaň teroru zaměřenou na lidi, kteří byli prohlášeni za nepřátele komunismu. V atmosféře bezpráví a extrémního násilí docházelo k čistkám a popravám politiků, intelektuálů a vůdců komunit. Sověti také začali znárodňovat farmy, továrny a doly a v rámci své hospodářské strategie přesouvali lidi i zařízení do vnitrozemí. Desítky tisíc Litevců poslali na Sibiř k internaci do pracovních táborů (gulagů). Úmrtnost mezi deportovanými – 7 000 z nich byli Židé – byla mimořádně vysoká. Přestože tito Židé čelili drsným podmínkám, kvůli nimž mnozí zemřeli, nebyli systematicky vyvražďováni.The Holocaust in Lithuania
Jen málo historiků se domnívá, že sovětské represe vůči Litevcům představovaly genocidu. V reakci na mezinárodní kritiku byla v roce 2011 v Muzeu doplněna malá expozice popisující Holokaust Židů v Litvě. Těch žilo před válkou v Litvě kolem 200 000, ale konce války se dožilo jen asi 5 % z nich. Muzeum změnilo svůj název na Muzeum okupace a bojů za svobodu v dubnu 2018, poté co Rod Nordland v deníku The New York Times citoval Dovida Katze, podle něhož je muzeum „verzí popírání holokaustu 21. století“ a od roku 2020 se „téměř výhradně zaměřuje na vyvražďování litevského nežidovského obyvatelstva, zatímco pachatelé holokaustu jsou vychvalováni jako oběti v boji svých zemí proti sovětské okupaci“.Rod Norland, "Where The Genocide Museum Is (Mostly) Mum on the Fate of Jews", The New York Times, March 30, 2018
V reakci na dopis sedmi velvyslanců zemí EU, kteří Litvu obvinili z falšování historie, historik Algimantas Kasparavičius uvádí, že o původním názvu Muzea obětí genocidy rozhodla veřejnost v době znovuzískání státní nezávislosti. Téma Holokaustu Židů nesmí být zapomenuto a informuje o něm Muzeum historie Židů Gaona z Vilna (), které stát založil už roku 1989.Vilna Gaon Museum of Jewish History Během sovětské okupace Litva ztratila kolem 800 000 obyvatel, přičemž asi 300 000 z nich skončilo ve vězení, Gulagu nebo v emigraci. Ministr zahraničí Audronius Ažubalis připomněl, že „o zločinech nacismu ví každý, ale o zločinech totalitního komunistického režimu ví jen část Evropy.“Holocaust exhibition tries to resolve historical "misunderstanding", Delfi, 17.12.2010 Evropský parlament vydal v září roku 2019 usnesení o "významu evropské paměti pro budoucnost Evropy", v němž konkrétně vyzval Rusko, aby se "vyrovnalo se svou tragickou minulostí".
Reference
Literatura Gerhard Wettig, Stalin and the Cold War in Europe, Rowman & Littlefield, Landham, Md, 2008, ISBN 0-7425-5542-9 Simon Sebag Montefiore, Stalin: The Court of the Red Tsar, 848 s., Vintage ed., 2005, ISBN 1400076781
Externí odkazy
The Holocaust in Lithuania
Kategorie:Muzea ve Vilniuském kraji Kategorie:Muzea založená roku 1992 Kategorie:Pomníky a památníky obětem komunistického režimu Kategorie:Kultura ve Vilniusu Kategorie:Stavby ve Vilniusu