náhled|Rusko-německý historik Gerhard Friedrich Müller, zakladatel moderní etnografie a účastník Velké severní expedice
Etnografie, z řeckého grafó „píši“ a ethnos „etnikum, lid, národ“, také národopis, je pojem z oblasti společenských a kulturních věd, který může být chápán jako samostatná věda zabývající se etniky, subdisciplína antropologie, obdoba folkloristiky, sběratelství spjaté s lidovou kulturou nebo jako zvláštní vědecká metoda. Má úzký vztah k etnologii, od které je někdy odlišována a jindy naopak splývají.
V původní pojetí středoevropských osvícenců 19. století byla etnografie popisem národů či etnik, zatímco etnologie obecnou, komparativní, vědou o národech či etnikách. Později ale začala být chápána jako studium lidové kultury, obdoba folkloristiky, s nejasným vztahem k etnologii. V některých zemích jako Francie, Španělsko nebo Portugalsko se pro vědy o národech prosadil název etnologie, a etnografie znamená především jako sběratelství a péči o kulturní dědictví. V anglicky mluvících zemích se prosadil pojem antropologie.
V závislosti na kontextu tak může pojem etnografie znamenat například následující:
sběratelství spjaté s muzejnictvím, a vytváření kulturního dědictví, včetně produkce literatury spjaté s těmito aktivitami sběr dat v terénu, jejich třídění a základní vyhodnocení, především při výzkumu malých a uzavřených společenství v sociální a kulturní antropologii základní badatelská činnost, na kterou navazuje zobecněná a teoretická práce zvaná etnologie zpracování a zveřejňování výsledků výzkumů zdůrazňující specifika daného společenství v archeologii sběr recentních dat, která jsou srovnávána se staršími v rámci etnoarcheologie v psychologických vědách výzkum malého, uzavřeného společenství
Vývoj pojmu
Pojem etnografie vychází ze starořeckého ἔθνος ethnos „lid, národ“ a γράφω grafó „píši“, podobně jako pojem etnologie z ethnos a logos „slovo, rozum, (přeneseně) věda)“. Obě slova se poprvé objevila ve středoevropském osvícenském prostředí, první v letech 1767 až 1775 a druhý v letech 1771 až 1783, tedy zhruba ve stejné době jako podobné výrazy Völker- Beschreibung „popis národů“ (1740) a Völkerkunde „věda o národech“ (1771– 81). Impulsem pro vznik těchto nových věd bylo dílo Gerharda Friedricha Müllera, účastníka Velké severní expedice, které se pokoušelo zachytit zkoumaná etnika v jejich celistvosti. Následně se v akademickém prostředí Göttingenu a Vídně objevily pojmy etnografie, etnologie a Völkerkunde, později k nim přibyl pojem Volkskunde. Etnografie byla v tomto pojetí popisem národů a etnologie obecnou, komparativní, vědou o národech.
V Německu 19. století pojem Völkerkunde získal význam vědy o všech, ale především neevropských národech, zatímco Volkskunde vycházela z romantického nacionalismu a zaměřoval se zpravidla na badatelův vlastní Volk „národ“ a jeho lidovou kulturu. Ke změně situace došlo po 2. světové válce, kdy byl pojem Volk z velké části diskreditován a navíc lidová kultura v živé podobě byla už z velké části zaniklá. Volkskunde se z těchto důvodů zaměřila spíše na dějiny každodennosti a dochází k jejímu postupnému nahrazení pojmy jako evropská etnologie.
Česko
V českém prostředí se pojem etnografie objevil v 70. letech 19. století, ale příliš se neuchytil. Nejčastěji byl chápán jako synonymní pojmu národopis. V 17. svazku Ottova slovníku naučného z roku 1901 je etnografie, chápána jako synonym pojmu národopis, definována jako „nauka, jejímž předmětem jest národ a veškerá jeho bytnost“, jejíž součástí je národověda (etnologie) a národozpyt (etnognozie). Antropologie byla chápána jako věda zabývající se člověkem jako živočišným druhem, jako „přírodopis člověka“. Obecně se však pojmy etnografie, etnologie, národozpyt, lidopis, folkloristika a kulturní historie na konci 19. století často používaly jako zaměnitelné.
V první polovině 20. století se pojem etnografie začal užívat většinou pro výzkum lidové kultury, především té vlastního etnika, jako historického jevu. Byla tak chápána jako disciplína historická, a do 30. let v ní dominoval kulturně historický přístup spojený s Čeňkem Zíbrtem a časopisem Český lid, ale obor se dá považovat za blízký také „malé historii“ nebo dějinám každodennosti. Ve středu jejího zájmu stála především kultura hmotná (umění, kroje, stavitelství) a duchovní (zvyky), jen minimálního zájmu se dostávalo sociální oblasti. Charakter disciplíny byl především popisný a jen málo důrazu se kladlo na zobecnění, metodologii nebo formulaci vlastních filozofických východisek.
Po roce 1948 se tyto tendence v etnografii, nyní chápané jako protiklad „buržoazní“ etnologie, dále prohloubily a disciplína převzala marxistické východisko historického materialismu. Zároveň se záběr rozšířil například i na městské obyvatelstvo, české menšiny v zahraničí nebo novoosídlenectví pohraničí. Etnografie se také podílela na vytváření obrazu „socialistického obrazu života“ prostřednictvím folklorismu, především festivalů lidových písní a tanců. Etnografie v komunistickém Československu ve velké míře vycházela ze sovětských vzorů, podobně tomu bylo v dalších evropských státech východního bloku, a všech těchto případech se začala potýkat s metodologickými problémy, především s čím dál větší nejasností klíčového pojmu lid. Důsledkem bylo přiblížení etnografie etnologii, antropologii a sociologii a jejich metodám, ale tento vývoj byl přerušen normalizací.
Od sametové revoluce se v Česku od chápání etnografie jako zvláštního vědního oboru upouští, na její místo nastupuje etnologie a sociální a kulturní antropologie. Pojem etnografie je tak používán hlavně sběratelskou činnost, techniky třídění materiálu a terénní výzkumy v oblasti materiální a duchovní kultury.
České etnografické časopisy
Český lid (1891–1931) Dostupné online Národopisné aktuality (1964–1990) Dostupné online Národopisná revue (1990–2017) Dostupné online Národopisný sborník českoslovanský (1897–1905) Dostupné online Národopisný věstník českoslovanský (1906–1956) Dostupné online Věstník národopisné společnosti československé (1959–1968) Dostupné online Národopisný věstník československý (1966–1992) Dostupné online Národopisný věstník (1992–) Dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura
HUBINGER, Václav, ed. Studie z obecné etnografie. I. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1990. 198 s. Národopisná knižnice. ISBN 80-85010-12-7. KAŠPAR, Oldřich. Počátky české cizokrajné etnografie: antologie textů 1791–1831. Praha: Státní pedagogické nakl., 1983. 137 s. KRUPKOVÁ, Jaroslava. Tradice a etnografie: k úloze tradice ve vývoji kultury. Praha: Karolinum, 1991. 125 s. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Monographia, 130/1989. MICHÁLEK, Ján. Dejiny etnografie a folkloristiky: (postavy, diela, inštitúcie). 3. dopl. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1998. 134 s. ISBN 80-223-1299-1. ROBEK, Antonín. Nástin dějin české a slovenské etnografie. Praha: Státní pedagogické nakl., 1964. 186 s. Učební texty vysokých škol. ROBEK, Antonín, ed. et al. Etnografie národního obrození = Ethnographie der nationalen Wiedergeburt. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1975–1978. 5 svazků. Národopisná knižnice, sv. 15, 21, 22, 29, 34.
Související články
Kulturní geografie
Externí odkazy
Česká národopisná společnost
Kategorie:Humanitní a společenské vědy Kategorie:Antropologie