Graubünden (, , , , česky známo též jako Grisonsko) je rozlohou největší kanton Švýcarska ležící v hornaté jihovýchodní části státu na hranici s Itálií, Rakouskem a Lichtenštejnskem.
Rozlohou 7105,3 km² představuje 17,2 % území Švýcarska, ale jeho hluboká údolí a vysoké hory jsou nejřidčeji osídlenou oblastí, Graubünden má přibližně 200 tisíc obyvatel. Úředními jazyky Graubündenu jsou němčina, rétorománština a italština. Graubünden je jediným kantonem se třemi úředními jazyky; je jediným kantonem, ve kterém je úředním jazykem rétorománština, a spolu s kantonem Ticino je jedním ze dvou kantonů s italštinou jako úředním jazykem. Graubünden patří do regionu jihovýchodního Švýcarska. Hlavním a největším městem je Chur.
Historie náhled|vpravo|Svobodný stát Tří lig (1797) V době železné existovaly v oblasti dnešního Graubündenu především keltské, rétorománské a lepontické kultury. Kromě italských jižních údolí patřila oblast přibližně od roku 15 př. n. l. do 5. století k Římské říši (provincie Raetia, později provincie Raetia I). Kolem roku 536/537 připadla Raetie (území bývalé provincie Raetie I) Franské říši. Kolem roku 806/807 byla diecéze Chur přeřazena z milánského arcibiskupství do mohučské diecéze.
V 10. a 11. století byla Raetie součástí Švábského vévodství. V průběhu vrcholného středověku vznikala území. Nejvýznamnějšími územními pány byli biskup z Churu a klášter Disentis. Menší území byla vytvořena nebo získána různými hrabaty a pány. Na jihu získal silné postavení rod Viscontiů (později Milánské vévodství).
Pozdní středověk je charakteristický politickou nezávislostí mnoha (soudních) komunit, které na sebe mohly vázat řadu panovnických práv. Spojili se do několika konfederací (Gotteshausbund 1367, Oberer nebo Grauer Bund 1395, Zehngerichtebund 1436). Tyto konfederace se od roku 1450 spojily a vytvořily nezávislý státní útvar (Svobodný stát Tří lig). Na základě různých smluv (od roku 1497) se konfederace staly rovnocennými partnery Švýcarské konfederace (formálně jako „spřátelená území“). Od roku 1512 patřila konfederacím na jihu přilehlá poddanská území Chiavenna, Valtellina a Bormio.
V roce 1797 připadla poddanská území v prostoru dnešního Graubündenu Cisalpinské republice. V letech 1799/1800 se zbývající území stalo součástí Helvétské republiky jako kanton Rhaetia a v roce 1803 se stalo součástí Švýcarska jako kanton Graubünden. Úprava hranic kantonu proběhla ve druhé polovině 19. století. Vesnici Cavaione postoupila Itálie Švýcarsku až v roce 1867 státní smlouvou a přidělila ji k obci Brusio. Státní hranice v údolí Val dal Saent byla stanovena až v roce 1863 a definitivně v roce 1876. Kromě otázky Dappentalu a Verenahofu (dnes součást obce Büttenhardt) se jedná o jedinou významnější úpravu územních hranic Švýcarska od roku 1815.
Až do roku 1925 platil v kantonu Graubünden zákaz provozu automobilů. Zrušen byl teprve 21. června 1925 po několika hlasováních díky nátlaku hoteliérů a dalších složek, jimž bránil v rozvoji.
Volební právo žen a všeobecné volební právo bylo v Graubündenu zavedeno 5. března 1972.
Symboly kantonu Vlajka Vlajka kantonu je heraldická, tedy tvořená prostým přepisem znaku kantonu na vlajkový list o poměru stran 1:1 (stejně jako u všech ostatních švýcarských kantonů).Vlajka kantonu Graubünden na Flags of the World
Znak Kanton Graubünden nese jméno kdysi politicky nejvýznamnějšího ze tří spolků, z nichž vznikl. Šedá konfederace (dělený štít, černá a stříbrná), založená roku 1367, byla poprvé pojmenována roku 1442. V 15. století se objevuje název, který se jinak nazýval Tři konfederace. V 16. století humanisté přenesli název římské provincie Raetia jako Raetia na území Tří spolků. V roce 1799 Napoleon Bonaparte začlenil tyto konfederace do tehdejší Helvétské republiky jako kanton Raetia. Toto označení se dosud používá pro instituce, jako je Rhétská dráha nebo Rhétské muzeum v Churu, a odvozuje se od něj i termín rétorománština pro románský jazyk, používaný na území kantonu. Po ratifikaci aktu o zprostředkování, vydaného Napoleonem Bonapartem v roce 1803 a s ním spojenou ústavou moderní Švýcarské konfederace se název Graubünden stal oficiálním.
Současná podoba znaku kantonu byla schválena 8. listopadu 1932. Znak je složený z částí znaků původních 3 historických spolků (respektive federací), které na území kantonu fungovaly až do 19. století. Jedná se o barvy Šedého spolku (černá a bílá), emblém ze znaku Chrámového spolku (kozoroh), a heraldicky levou polovinu znaku Desetistoličného spolku (kříž).
Geografie náhled|vpravo|Chur, hlavní město kantonu Kanton leží v jihovýchodní části Švýcarska na hranici s Itálií, Rakouskem a Lichtenštejnskem na rozloze 7106 km². Jako kanton s největší rozlohou tvoří jihovýchodní část Švýcarska a vyznačuje se především hornatou krajinou. Vzhledem ke svým geografickým podmínkám je nejřidčeji osídleným kantonem ve Švýcarsku a navzdory své velikosti se řadí na 14. místo podle počtu obyvatel. Hornatou část pokrývají z 27,6 procent lesy a z celkové rozlohy lze jen jednu třetinu obdělávat. Horský terén má 150 horských údolí, 615 jezer (z 1038 jezer a jezírek) a 937 horských vrcholů. Nejvýše položené místo je Piz Bernina (4049 m n. m.) a nejníže položený bod je na řece Moësa na hranici s kantonem Ticino (253 m n. m.). Další ze známých vrcholů je Tödi (3614 m n. m.). Mnohé zdejší horské masivy jsou pokryté ledovci, jako např. Albula, Silvretta, Bernina, Rätikon a Leponské Alpy. Nachází se zde nejhlubší údolí v Evropě, ve kterých žili Rétové.
Sousední celky Graubünden má společné kantonální hranice s kantonem Ticino na jihozápadě, s Uri na západě a s Glarusem a St. Gallenem na severu. Graubünden tvoří státní hranici Švýcarska s Lichtenštejnskem a také s Rakouskem (spolkové země Vorarlbersko a Tyrolsko) na severu, italskou Autonomní provincií Bolzano na východě a Lombardií na jihu. Spolu s kantonem St. Gallen jde o jediné dva kantony, sousedící se třemi různými sousedními státy.
Vodstvo Většinu území Graubündenu odvodňuje řeka Rýn se svými zdrojnicemi Předním Rýnem () a Zadním Rýnem (), které zde pramení. Další řeka protékající kantonem je Inn, která odvodňuje východní část údolí Engadin. Za hlavním alpským hřebenem jsou jižní údolí Val Mesolcina (německy ) s údolími Val Calanca, Val Bregaglia a Poschiavo, ve kterých se mluví italsky. Údolím Val Bregaglia (německy ) protéká řeka Mera (), která ústí do řeky Pád. Vody kantonu jsou odváděny do tří moří. Povodí Rýna patří k úmoří Severního moře. Povodí řeky Inn k úmoří Černého moře a povodí řeky Mery do úmoří Středozemního moře. Nejvýchodnější část kantonu i celého Švýcarska, údolí Val Müstair, je odvodňováno do řeky Adiže.
Krajina náhled|vpravo|Švýcarský národní park V kantonu Graubünden se nachází asi 150 údolí, 615 (z přibližně 1500 švýcarských) jezer a také 937 horských vrcholů až po Piz Bernina ve výšce 4049 m. V Graubündenu se také nachází největší prehistorický sesuv na světě, který je dosud patrný u Flimsu. Celý komplex horských pásem kolem Rýna a pramenné oblasti Innu se nazývá Graubündenské Alpy ().
Fauna a flóra Kanton Graubünden je známý hojností zvěře, zejména jelenů, kamzíků a kozorožců. V údolí Averstal žije značné množství svišťů. Imigrace kdysi vyhynulých druhů savců, jako jsou medvěd, vlk, rys, bobr a další, v moderní době obohatila faunu Graubündenu, ale často způsobuje konflikty v užívání a zájmech s obydlenými údolními obcemi a intenzivně využívanými alpskými oblastmi.
V Graubündenu je známo přibližně 300 druhů ptáků.
Přírodní parky Na území kantonu se nachází jediný národní park v zemi, Švýcarský národní park, a Parc Ela – regionální přírodní park na ploše 548 km². Některé horské oblasti jsou navíc zapsány v Seznamu světového dědictví UNESCO.
Obyvatelstvo Obyvatelé kantonu jsou nazýváni . K 31. prosinci 2021 žilo v kantonu Graubünden 201 376 obyvatel. Hustota zalidnění asi 28 obyvatel na km² je pod švýcarským průměrem (212 obyvatel/km²) a je ze všech kantonů nejnižší. Podíl cizinců (obyvatel zaregistrovaných k trvalému pobytu, avšak bez švýcarského občanství) činil k 31. prosinci 2019 18,8 %, zatímco na celostátní úrovni bylo registrováno 25,3 % cizinců. 30. června 2021 činila míra nezaměstnanosti 1,2 %; na spolkové úrovni pak 2,8 %.
Jazyky náhled|vpravo|350px|Hlavní jazyky kantonu Graubünden, včetně idiomů rétorománštiny Graubünden je jediným švýcarským kantonem se třemi úředními jazyky: němčinou, rétorománštinou a italštinou. Zároveň je to jediný kanton vůbec, kde je rétorománština úředním jazykem. Pro tuto jazykovou a kulturní rozmanitost a také pro svůj tvar a charakter je kanton někdy označován za jakési „malé Švýcarsko“ v rámci Švýcarska.
Obce a okresy si samy určují své úřední a školní jazyky, ale kanton stanovuje směrnice, zejména na podporu menšinových jazyků – rétorománštiny a italštiny. Podle článku 16 Graubündenského jazykového zákona z roku 2006 jsou obce, v nichž alespoň 40 % obyvatel hovoří jedním jazykem, považovány za úředně jednojazyčné a obce, v nichž alespoň 20 % obyvatel hovoří jedním jazykem, za úředně dvojjazyčné.
Německé dialekty Graubündenu patří do dvou skupin švýcarské němčiny:
Vrcholně alemanská graubündenská němčina, kterou se mluví v oblasti Churu, v okolí Maienfeldu, v tzv. pěti vesnicích (; historické pojmenování pro obce Haldenstein, Landquart, Trimmis, Untervaz a Zizers) a od 19. a 20. století také v Domleschgu; tyto dialekty se rozšířily ve vrcholném středověku a v novověku ze severu (Bodamské jezero a údolí Rýna), resp. ze severozápadu (Walensee-Seeztal), původně se překrývaly s rétorománskými sídelními oblastmi. Vrcholně alemanskou walserskou němčinou se mluvilo ve walserských vesnicích osídlených ve vrcholném středověku z Valais, konkrétně v Prättigau, v oblasti Davosu a Schanfiggu, a také na původních jazykových ostrovech Avers, Mutten, Rheinwald, Safiental, Vals, Tschappina a Obersaxen, které se však v současnosti v důsledku ústupu rétorománského jazyka částečně propojily s oblastmi s vrcholnou alemanštinou. Samnaunský dialekt je naopak jediným dialektem ve Švýcarsku, který patří k bavorštině, konkrétně ke skupině tyrolských dialektů. Mluví se jim pouze v obci Samnaun.
V rétorománštině, kterou se mluví v různých částech kantonu – v Surselvě, v některých částech středního Graubündenu, v Engadinu a v údolí Val Müstair – existuje pět regionálních spisovných nářečí (tzv. idiomů): Surselvský dialekt () Sutselvský dialekt () Surmiranský dialekt () Hornoengadinský dialekt () Dolnoengadinský dialekt () Mimo tato tradiční nářečí existuje i nadregionální spisovný jazyk Rumantsch Grischun, který vznikl uměle až v 80. letech 20. století na základě různých idiomů jako kompenzační jazyk. Müstairský dialekt () nemá žádnou písemnou jazykovou tradici. V tamních školách se až do zavedení vyučovalo v dolnoengadinském dialektu . V obcích Tujetsch a Medel (Lucmagn) na západním okraji kantonu je navíc používán subdialekt .
Italská nářečí v údolích Misox, Calanca, Bregaglia, Bivio a Poschiavo jsou řazena k alpské lombardštině.
Obyvatelstvo kantonu podle jazyka (2020): němčina: 127 959 (74,7 %) rétorománština: 23 756 (13,9 %) italština: 23 739 (13,9 %) ostatní: 21 076 (7,8 %)
U sídel s jazykově smíšeným obyvatelstvem se někdy názvy v obou jazycích významně liší; potom se uvádí ve formě např. „Ilanz/Glion“ (zde je název nad lomítkem německý, pod lomítkem rétorománský). Vzhledem ke značné kulturní a jazykové rozmanitosti se nemalá část obyvatel vyznačuje plynnou znalostí dvou, případně i všech tří úředních jazyků. Při sčítání v roce 2020 uvedlo 23 887 osob (14 %), že má dva jazyky jako hlavní používané, 5 832 osob (3,4 %) dokonce že používá tři jazyky jako hlavní.