náhled|Žalm 137 (latinsky Super flumina Babylonis) s iniciálou S v iluminovaném rukopise, Žaltář svatého Albana Žalm 137 („U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem“, v Septuagintě dle řeckého číslování žalm 136) je biblický žalm. Septuaginta a Vulgata začíná nadpiskem: „Davidův od Jeremjáše.“ Žalm patrně sloužil jako „nářek“ při kající bohoslužbě. Babylónskými řekami jsou míněny Eufrates a Tigris.
V liturgii římskokatolické církve je žalm čten nebo zpíván na 4. neděli postní zvanou Laetare, poslední tři verše jsou však vynechány. Spis Šimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939–1038), uvádí, že recitace 137. žalmu může být nápomocná tomu, kdo nechce být ovládán nenávistí.Ewa Gordon, předmluva k reprintu:
V kultuře Žalm 137 byl mnohokrát zhudebněn, například: Prvních pět veršů 137. žalmu zhudebnil Antonín Dvořák v rámci písňového cyklu Biblické písně. Tento žalm v roce 1897 zhudebnil Guy-ropartz Text žalmu je použit v písni Rivers of Babylon skupiny Boney M z roku 1978 (původně od jamajské reggae skupiny The Melodians Žalm posloužil jako inspirace pro text slavného sboru židů z opery Nabucco od Giuseppe Verdiho.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Midraš Tehilim k Žalmu 137
Kategorie:Žalmy