Grazia Deleddaová (27. září 1871 Nuoro, Sardinie – 15. srpna 1936 Řím) byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.
Život Narodila se v rodině Giovanniho Deleddy († 1892) a Marie roz. Cambosuové. Její sourozenci byli: Giovanni Santo (1864), Andrea (1866), Vincenza Mesina (1868–1896), Giovanna (1874), Giuseppa Morelli (1877) a Nicolina (1979).
Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888–1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmiriem Modesanim (1866–1946), za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti. Měli spolu dvě děti: Sarduse a Francesca.
V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.
Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
V současnosti již není dílo Grazie Deleddaové příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století. Dílo Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu) Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjádřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého milence, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl Odio vince (1912, Nenávist vítězí), divadelní hra Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesnici, rozdělené rivalitou dvou rodin Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silnějšího jako třtina Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťastné lásky emancipované Marianny a bandity Simana Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román La madre (1920, Matka), román Il segreto dell'uomo solitario (1921, Tajemství osamělého muže), román La Grazia (1921, Milost), melodrama Il dio dei viventi (1922, Bůh živých) La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty) Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně Il cedro del Libano (1939), sbírka povídek vydaná posmrtně Ocenění náhled|Grazia Deleddaová roku 1898 Na planetě Venuši jí byl věnován kráter o průměru 32 km Její jméno nese převozní loď Deledda V roce 2012 jí umělkyně Maria Lai z Ulassai věnovala pomník Pocta Grazia Deledda v kostele Samoty v Nuoro Její jméno nese tepelná elektrárna společnosti Enel v Portoscuso v provincii Carbonia-Iglesias, a to na základě soutěže-ankety s názvem „Dejte jméno elektrárně“, která se konala pro žáky škol v Sulcis v roce 2004
V roce 1996 věnovala obec Galtellì spisovatelce literární park a zahájila proces zvelebování míst, která Deleddu inspirovala k napsání románu Canne al vento (Rákosí ve větru) a nejméně pěti novel … V roce 2011 byla parku udělena cena UNESCO za kulturu
V Cervii, kde vlastnila vilu, v níž dlouhá léta pobývala, jí bylo v roce 1928 uděleno čestné občanství a v roce 1956 jí byl na promenádě, která nese její jméno, věnován bronzový pomník od sochaře Angela Bianciniho, představující sardinskou pastýřku
Její jméno nesou střední školy v Cagliari, Janově, Terstu, Lecce a Modeně V roce 2007 jí sardinský zpěvák a skladatel Mariano Deidda věnoval celé album Mariano Deidda canta Grazia Deledda – Rosso Rembrandt, v němž jsou texty písní úryvky z díla Grazie Deleddy V roce 2018, u příležitosti výročí jejího narození, vzdala nízkonákladová letecká společnost Norwegian Air Shuttle spisovatelce hold tím, že na ocas letadla Boeing 737 vyrazila její podobiznu V roce 2020 byla na úpatí hory Ortobene v Nuoro umístěna socha věnovaná její osobě, kterou vytvořil místní umělec Pietro Longu. Další socha jí věnovaná byla v Nuoro slavnostně odhalena také v roce 2016 u příležitosti oslav 80. výročí spisovatelčina úmrtí a 90. výročí udělení Nobelovy ceny Adaptace Film a televize Cenere (1917, Popel), italský krátký němý flm, režie Febo Mari a Arturo Ambrosio, v halvní roli Eleonora Duseová La grazia (1929), italský němý film podle povídky 'Di Notte (V noci) z knihy Sardinské povídky, režie Aldo De Benedetti Le vie del peccato (1946, Cesty hříchu), italský film podle povídky Dramma! z knihy Ztracený chlapec, režie Giorgio Pàstina. L'edera (1950, Břečťan), italský film, režie Augusto Genina Amore rosso (1952, Žhavá láska), italský film podle románu Marianna Sirca, režie Aldo Vergano. Proibito (1954, Zakázáno), italský film podle románu Matka, režie Mario Monicelli. Canne al vento (1958, Třtina ve větru), italský televizní seriál, režie Mario Landi. L'edera (1974, Břečťan), italský televizní seriál, režie Giuseppe Fina. Il segreto dell'uomo solitario (1990, Tajemství osamělého muže), italský film, režie Ernesto Guida. La madre (2013, Matka), italský film, režie Angelo Maresca. Rozhlas Zavřené dveře – syrový příběh o lásce a umírání, o skrývané bolesti a naději. Český rozhlas Plzeň, 2016. Přeložil Václav Čep, připravil Dominik Mačas, četla Apolena Veldová, režie Jakub Doubrava.
Česká vydání Poctivé duše, Václav Kotrba, Praha 1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová Jižní láska, Josef R. Vilímek, Praha 1908, přeložil František Kroutil Pokušení (sardinské povídky), František Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm Rozmary osudu, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil František Kroutil Sardinské povídky, Jan Otto, Praha 1912, přeložil Hanuš Hackenschmied Čaroděj, in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 102, J. R. Vilímek, Praha 1916, přeložil Vlad. Rovinský Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František Kroutil Na nové vinici [+ Prasátko. Vánoce pana rady. Střevíce. Čaroděj. V ovčíně. Pomsta. Dva zázraky. Matka boží dobré rady. Sarra], Jan Laichter, Praha 1920, přeložil Adolf Truksa Ze sardinských hor, [Hospodyně a čeledíni. Zima. Velikonoce. Smrt žertuje, Pater Topes] Alois Hynek, Praha 1925, přeložil František Kroutil Cestou zla, Bohumil Janda, Praha 1926, přeložil František Kovárna Útěk do Egypta, Přítel knihy, Praha 1928, přeložila Otakar Hink Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha 1930, přeložila Nina Tučková Klatba, [+ Hospodyně a čeledíni. Smrt žertuje. Páter Topes. Boty. Třináct vajec. Poslední. Liška. Otevřené dveře] Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková Ztracený chlapec, SNKLU, Praha 1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep Holubice a jestřábi, Vyšehrad, Praha 1991, přeložil Václav Bahník
Odkazy Reference
Literatura
Luigi Capuana, "Gli ismi" contemporanei: verismo, simbolismo, idealismo, cosmopolitismo ed altri saggi di critica letteraria ed artistica, Catania, Giannotta, 1898 Francesco Flora, Dal romanticismo al futurismo, Mondadori, Milano 1925 Francesco Bruno, Grazia Deledda, Di Giacomo, Salerno 1935 Eurialo De Michelis, Grazia Deledda e il decadentismo, Firenze, La Nuova Italia, 1938 Edoardo Fenu, La Religiosità di Grazia Deledda?, Sardegna (rivista) n.1, pp. 21–26, Roma, 1945 Attilio Momigliano, Storia della Letteratura Italiana dalle origini ai nostri giorni, Principato, Milano-Messina 1948 Attilio Momigliano, Intorno a Grazia Deledda, in Ultimi studi, Firenze, La Nuova Italia, 1954 Emilio Cecchi, Grazia Deledda, in Prosatori e narratori, in Storia della letteratura italiana. Il Novecento, Milano, Garzanti, 1967 Mario Massaiu, La Sardegna di Grazia Deledda, Celuc, Milano 1972 Maria Giacobbe, Grazia Deledda. Introduzione alla Sardegna, prefazione di Luigi Lombardi Satriani e Paola Pittalis, Milano, Bompiani, 1974 Mario Miccinesi, Grazia Deledda, Firenze, La nuova Italia, 1975 Anna Dolfi, Grazia Deledda, Milano, Mursia, 1979 Neria De Giovanni, Grazia Deledda, Nemapress Editrice, Alghero, 1991 Nicola Tanda, Dal mito dell'isola all'isola del mito. Deledda e dintorni [con un'appendice di lettere], Roma, Bulzoni, Roma, 1992 Angela Guiso, Grazia Deledda. Temi Luoghi Personaggi, Oliena, Iris, 2005 Marcello Fois, Formattazione dello scrittore sardo. Deledda, in Id., In Sardegna non c’è il mare, Laterza, Roma, 2008 Rossana Dedola, Grazia Deledda. I luoghi, gli amori, le opere, Avagliano, Napoli 2016 Sandra Petrignani, La scrittrice abita qui, cap. 1, N. Pozza, Vicenza 2002 Dino Manca, Grazia Deledda. Dentro l'intimo segreto del grande sogno, Cagliari, Arkadia, 2022
Externí odkazy
Nobel Prize bio http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1926/deledda-autobio.html – anglicky https://web.archive.org/web/20061209015902/http://kirjasto.sci.fi/deledda.htm – anglicky Grazia Deledda: complete texts
Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu Kategorie:Italští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Nositelky Nobelovy ceny Kategorie:Narození 27. září Kategorie:Úmrtí 15. srpna Kategorie:Osobnosti na italských poštovních známkách Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Básnířky Kategorie:Dramatičky Kategorie:Romanopiskyně Kategorie:Narození na Sardinii Kategorie:Ženy