Česká republika je vyspělá země, řazená mezi nejrozvinutější ekonomiky na světě. Je také členem OECD, kde figuruje ve skupině s ostatními bohatými členy.http://data.worldbank.org/about/country-classifications/country-and-lending-groups#OECD_membershttp://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2010/02/pdf/c4.pdf#ae Hlavní odvětví průmyslu jsou automobilová výroba, elektronika, strojírenství, high-tech technologie, výroba oceli, dopravní zařízení, chemická výroba a léčiva. Hlavními zemědělskými produkty jsou obiloviny, rostlinné oleje a chmel.

Česko je na světě na 13. místě v narovnaném indexu lidského rozvoje (před Belgií), na 14. místě v indexu lidského kapitálu (před Velkou Británií) Světové banky, na 24. místě v indexu ekonomické svobody (před Německem) a v indexu globálních inovací a na 29. místě v globální konkurenceschopnosti.

Specifikace České ekonomiky Země vykazuje nejstabilnější a nejvíce prosperující ekonomiku ze všech zemí bývalého RVHP (druhé je Slovinsko). Jejím základem je průmysl a služby (60 %); zemědělství a další prvovýroba jsou zastoupeny slabě – například v zemědělství pracuje méně než 5 % produktivního obyvatelstva, kdežto v sousedním Polsku je to více než 14 %.

Česko má nejvíce osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) na počet obyvatel v Evropě (kolem 9%). Daň z příjmů je v rámci EU velmi nízká, po Česku ji má nižší již jen Rumunsko. Průměrná hrubá mzda v Česku byla začátkem roku 2022 okolo 37,5 tisíc Kč, dvě třetiny zaměstnanců však na průměrnou mzdu nedosáhnou. Česko patří mezi země s nejnižším podílem lidí ohrožených příjmovou chudobou v Evropské unii (10,1%), počet lidí, kteří již v příjmové chudobě jsou však je také okolo 10%. Produktivita práce je ovšem v Česku oproti západní Evropě výrazně nižší. Problémem může být množství času stráveného zařizováním osobních věcí v pracovní době, Češi takto denně v administrativních profesích promrhají přibližně 65 minut.

Nezaměstnanost a státní zadluženost v Česku zůstávají jako jedny z nejnižších v Evropě. Česká ekonomika se umístila podle míry inflace a nezaměstnanosti na 7. místě žebříčku agentury Bloomberg pro rok 2019. Největším tahounem české ekonomiky je automobilka Škoda Auto. V prvním čtvrtletí roku 2015 rostla Česká ekonomika nejrychleji ze států EU. Česko ovšem patří v Evropě mezi země s největším odlivem peněz k zahraničím majitelům, roku 2016 odpovídal asi 8,6 % HDP.

Česká ekonomika před vznikem České republiky náhled|vlevo|Budova původní Pražské burzy

Česko a Slovensko produkovalo většinu (asi 70 %) veškeré průmyslové výroby Rakouska-Uherska, z toho některá byla téměř monopolní. V dubnu 1919 byla zavedena Koruna československá v poměru 1:1 k rakousko-uherské měně, ta se stala jednou z nejstabilnějších měn v Evropě.

První republika se díky rozvoji údajně dostala na 10. místo průmyslově nejvyspělejších států na světě, před ní byly jen USA, Kanada, Austrálie, Švýcarsko, Argentina, Británie, Francie, Švédsko a Belgie.Náš účet za komunismus HDP na obyvatele První Československé republiky bylo však menší než u Dánska, Itálie, Německa, Nizozemska, Norska a Rakouska.https://www.nuffield.ox.ac.uk/users/Broadberry/EuroGDP2.pdf - AGGREGATE AND PER CAPITA GDP IN EUROPE, 1870–2000: CONTINENTAL, REGIONAL AND NATIONAL DATA WITH CHANGING BOUNDARIES Podle velmi rozšířeného mýtu měla být První republika desátým nejvyspělejším státem světa. Historik Szobi z předního Evropského univerzitního institutu ve Florencii uvádí, že podle výše národního důchodu na obyvatele zaujímalo Československo 17. místo ve světě, dle hodnoty průmyslové výroby na obyvatele jsme byli na 12. příčce ve světě, podle podílu na světové průmyslové výrobě dokonce na 10. místě.

Podle Broadberryho a Kleina bylo HDP na obyvatele První republiky menší než u Dánska, Itálie, Německa, Nizozemska, Norska a Rakouska. Maddison i Bairoch řadí pro rok 1929 Československo na 17. pozici v HDP na obyvatele – a Prados de la Escosura na dvacáté místo (ještě za Irsko, Finsko a Španělsko).https://e-archivo.uc3m.es/bitstream/handle/10016/4725/prados_international_EEH_2000_ps.pdf - International Comparisons of Real Product, 1820–1990: An Alternative Data Set Čeští historici Kubů a Pátek v knize “Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami” z roku 1999 uvádí, že České země bez chudšího Slovenska a Podkarpatské Rusi byly ekonomicky před Rakouskem a přiblížily se Německu a Belgii. I tak ovšem nepatřily do první desítky nejbohatších států světa.

Důsledky rozbití ČSR po Mnichovské dohodě byly pro hospodářství katastrofální. Po okupaci došlo k násilnému podřízení ekonomiky německým hospodářským zájmům. Byl oficiálně vyhlášen kurs marky a koruny 1:10, ačkoliv skutečný poměr byl 1 ku 6 až 7 a ihned po okupaci Němci skupovali ve velkém české zboží. Nuceně se slučovaly některé podniky, byly ustanoveny ústřední svazy průmyslu, obchodu, řemesel a dopravy.

V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana, ekonomika státu začala být řízena centrálně a všechny průmyslové podniky byly zestátněny. K vyššímu tempu růstu ekonomiky a zvýšení průmyslové produkce došlo až roku 1954. V letech 1948–1968 vykazovala průměrný růst 3,72% HDP ročně. V období let 1969–1989 HDP Československa vzrostl cca o jednu třetinu (průměrně asi 1,66%). Zaostávání za Evropou se dále prohloubilo, například Rakousko a Itálie měla před Československem v roce 1990 již dvojnásobný náskok, v HDP na hlavu nás v této době předběhlo například Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko.

Vývoj ekonomiky od vzniku České republiky

náhled|Meziroční vývoj českého HDP od roku 1997 náhled|Nominální HDP (v mld. Kč) náhled|Obchodní BB Centrum v Praze thumb|Škoda Auto je největším tahounem české ekonomiky Česko po svém vzniku zdědilo strukturu průmyslu z bývalé ČSSR (Česká socialistická republika se na výrobě v celé zemi podílela sedmdesáti procenty – z toho Čechy 43 % a Morava se Slezskem 27 %), jenž byl nevhodný, energeticky náročný, neekologický, zastaralý a orientovaný na vojenskou výrobu pro celek větší, než byla země sama (tedy na vývoz do Sovětského svazu). Sortiment vyráběného zboží byl širší, než si země mohla dovolit; zahraniční obchod byl monopolizován a v porovnání se zeměmi Západní Evropy byl relativně malý.

Ještě před rozpadem ČSFR došlo k některým základním změnám (uvolnění regulace všech cen, umožnění soukromého podnikání apod.); země přijímala určitou formu hospodářské pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci; během tzv. kuponové privatizace se velká část obyvatelstva stala akcionáři a státní majetek byl tedy redukován. Zatímco před sametovou revolucí tvořilo státní vlastnictví 97 %, roku 1998 již bylo 80 % všech společností v soukromých rukou. Dále proběhly některé restituce, restrukturalizace a technologické modernizace, umožněné jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Mnohým lidem se navrátil majetek zabavený po roce 1948. Od roku 1995 je Česko členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Česká koruna několikrát devalvovala a od roku 1995 se stala plně konvertibilní. Na rozdíl od ostatních zemí, které byly od roku 1990 ve stejné situaci, v Česku nevzrostla rapidně inflace ani nedošlo k prudkým změnám hodnoty měny, jako například v Rusku.

Po počáteční expanzi česká ekonomika podlehla na přelomu let 1996 a 1997 malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. V této době narostla nezaměstnanost až na 8,7% (1999), poté už měla převážně klesající tendenci až do roku 2008. Růst v letech 2000–2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa (Německo je největší ekonomický partner země), dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Republika se ovšem během tohoto období v porovnání s minulostí značně zadlužila.

Po vstupu země do Evropské unie nabral růst v ČR, stejně jako v ostatních zemích podobné kategorie (Slovensko, Polsko, Maďarsko), relativně velké tempo a spíše sociální politikou české vlády dosáhl až sedmi procent. Význam průmyslu, jenž v roce 1990 vytvářel 62% domácího produktu, klesl zhruba na polovinu. Namísto hutnictví přebral dominantní pozici automobilový průmysl, jehož zásluhou má země od roku 2004 aktivní saldo obchodní bilance.

Podle Hospodářské komory mezi nejčastěji hledané kvalifikace v roce 2007 patřily řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři, zaměstnanci na pozici obsluha strojů a zařízení, techničtí pracovníci, zdravotničtí pracovníci a pedagogičtí pracovníci. Kvůli tomu přestali být zaměstnavateli odmítání i čerství absolventi škol bez praxe. V porovnání hodinové mzdy mezi novými členy EU byla Česká hodinová mzda 109 Kč třetí nejvyšší, vyšší průměrná hodinová mzda byla pouze na Kypru (334 Kč) a ve Slovinsku (178 Kč).

Nedostatek pracovníků v Česku se týkal hlavně stavebnictví, strojírenství a dopravy, v roce 2008 podle odhadů Svazu průmyslu a dopravy v těchto odvětvích chybělo přibližně 300 000 kvalifikovaných pracovníků. Nezaměstnanost tehdy dosáhla dna 4,4%, poté se zvyšovala na 8,7% (Červenec 2010), a od roku 2010 opět začala klesat na nynějších 2,7% (Červenec 2019). Nezaměstnanost v České republice zůstává jedna z nejnižších v Evropě. V žebříčku Evropských zemí se nachází na 5. místě (2019), po Bělorusku (0,3%), Faerských ostrovech (1,1%), Lichtenštejnsku (2,3%) a Švýcarsku (2,1%).

Dne 7. listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervenci na devizovém trhu, kde se bude snažit držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK/EUR. Tento krok by podpořil český export, naproti tomu zvýšil inflaci a zdražil dovoz, názory na něj jsou tak rozdílné. V roce 2017 rada ČNB rozhodla ukončit tyto devizové intervence.

I přesto, že svého minima dosáhla demografická křivka v roce 2015, ještě v roce 2017 ubýval počet učňů ve stavebních oborech. Ubýval rychleji než v jiných oborech, protože zájemci o výuční list si vybírali raději elektrotechnické a strojírenské obory. Přestože byla velká poptávka po pokrývačích, tesařích a klempířích, zájem o studium těchto oborů byl malý. V roce 2017 byl nedostatek pracovníků na technické pozice a lidí do výroby. Protože se většina dětí ve škole učila anglicky, byl také nedostatek německy mluvících zaměstnanců. Při hledání nových zaměstnanců se kromě vyšší mzdy stalo standardem nabízení benefitů. V prvním čtvrtletí roku 2017 se meziročně zvýšila průměrná mzda v Libereckém kraji o 1347 Kč na 25 693 Kč, v Plzeňském kraji se zvýšila mzda o více než 1700 Kč. Kromě technických pracovníků byl také nedostatek řezníků. Firmám i živnostníkům se stávalo, že měli inzerát na úřadu práce rok a nikdo se na něj neozval. Vyučení řezníci odcházeli do zahraničí nebo za jinou prací, zájemců o vyučení se v oboru řezník bylo málo (jediné učiliště v Libereckém kraji ve Frýdlantu mělo v září 2017 v oboru řezník pouze 6 učňů).

Podle analýzy CRIF - Czech Credit Bureau ve srovnání s rokem 2010 v roce 2017 poklesl zájem o podnikání ve věkové skupině nad 30 let, nicméně narostl počet zájemců ve věkové skupině do 30 let. Mezi novými podnikateli ve věkové skupině od 31 do 40 let začalo podnikat o 53 % lidí méně (tedy o 18 tisíc lidí méně), ve věkové skupině 41 – 50 let klesl počet nových podnikatelů o 57 % (tedy o 10 tisíc lidí) a ve věkové skupině 51–60 let klesl počet nových podnikatelů o 63 %. Ve věkové skupině do 30 let začalo podnikat o 80 % více fyzických osob, tj. o 12 tisíc nových podnikatelů více. Celkově byl v roce 2017 počet nových podnikatelů do 30 let 27 tisíc z celkových 58 tisíc nových podnikatelů, zatímco v roce 2010 byl celkový počet nových podnikatelů 85 tisíc, z toho bylo 15 tisíc nových podnikatelů ve věku do 30 let.