náhled|Římské provincie a silniční síť kolem roku 150 n. l. Via Raetia (také Via Raetica a via retica) je moderní název pro jednu z mála římských silnic, která spojovala jižní Německo, tehdejší provincii Raetia, se severní Itálií. Název vychází z pozdně antické zmínky v díle řeckého historika Zósimose"Il Brennero vi figura come «il passaggio delle Alpi retiche»; nello stesso modo, cinque secoli più tardi, Zosimo chiamerà la via del Brennero «via retica».", Carlo Battisti: L'Alto Adige nel passato e nel presente, Instituto di studi per L'Alto Adige, 1963, S. 1, Nachdruck in: Archivio per l'Alto Adige 1964, S. 1 kolem roku 500 n. l. Vedla údolím Adiže do Bolzana, odtud do Brennerského průsmyku a dále přes dnešní Innsbruck, sedlo Seefeld a Partenkirchen do Augsburgu a od roku 200 n. l. ji nahradila Via Claudia Augusta jako nejdůležitější silniční spojení přes východní Alpy. náhled|Trasa v poli u Wielenbachu v okrese Weilheim-Schongau Její rozšíření zapříčinilo vznik Brennerského průsmyku, který je dodnes nejvyužívanějším přechodem ve východních Alpách. Její průběh sleduje jedna z mála poutních cest přes Alpy na mapě Římské cesty od Erharda Etzlauba z roku 1500. náhled|Poblíž Klaisu v okrese Garmisch-Partenkirchen se zachoval úsek silnice jako úvozová cesta (rozchod 107 cm).
Historie Cesta přes sedlo Seefeld a Brennerský průsmyk byla důležitou obchodní trasou již v předřímské době. Po dobytí alpského podhůří Drusem a Tiberiem v roce 15 př. n. l. byla přes Brenner (per Alpes Norias) vybudována nebo nadále používána vozová cesta. V roce 43 n. l. byla v jižní části Murnauer Moos vybudována důmyslná, čtyři a půl metru široká a 6 km dlouhá haťová cesta se štěrkovým povrchem, pro kterou bylo třeba obstarat 66 000 klád, 3 000 t hlíny a jílu a 5 000 t štěrku. Podle archeologa Wernera Zaniera byl pravděpodobně položen pro římského císaře Claudia, který se vracel do Říma z dobytí Británie přes Mohuč (Moguntiacum s kenotafem jeho otce Drusa).
Kolem roku 200 n. l. nechal císař Septimius Severus stávající cesty rozšířit, zpevnit (vydláždit), vybudovat mosty a regulovat vodní toky, čímž zkrátil spojení z Verony do Augsburgu z více než 500 km na přibližně 430 km, což odpovídalo zkrácení cesty o dva až tři dny. Díky této silnici se Brenner stal důležitým alpským přechodem a tvořil základ středověké císařské silnice Via Imperii, která byla prodloužena na sever.
Trasa je zaznamenána v Itinerarium Antonini, dokončeném kolem roku 300 za Diokleciána, jako cesta 275. Pojmenování Via Raetia však z tohoto období není známo. Pod tímto názvem ji zmiňuje až řecký historik Zósimos kolem roku 500 n. l. Cesta je také rozeznatelná v Tabula Peutingeriana vydané ve 12. století (pravděpodobně jako kopie originálu z 8. století), ale ani zde není jmenována.
Města a místa podél cesty Verona Ala (Ad Palatium) Trento (Tridentum/Tridento) Neumarkt (Endidae) Bolzano (Pons Drusi) Waidbruck/Kollmann (Sublavio) Brixen Sterzing (Vipitenum) Brenner Matrei (Matreium) Schönberg im Stubaital Innsbruck/Wilten (Veldidena) Zirl (Teriolae) Seefelder Sattel Seefeld in Tirol Scharnitz Mittenwald Klais Partenkirchen (Partanum/Parthano) Coveliacae Saulgrub Most Echelsbacher přes řeku Amper Epfach (Abodiaco/Abozaco) Augsburg (Augusta Vindelicum) Starší výzkumy ještě předpokládaly trasu přes Weilheim, Raisting (Urusa?) kolem Ammersee a přes Schöngeising.
Turistická cyklotrasa Via Raetica nemá nic společného s průběhem historické Brennerské cesty.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Starověké římské silnice