Bitva u Orewinského mostu (někdy také Bitva u Irfonského mostu nebo Bitva u Builthu) byla vojenským střetem mezi anglickým vojskem vedeným Rogerem Lestrangem a velšským vojskem pod velením knížete Llywelyna ap Gruffudda.

Odehrála se zřejmě 11. prosince 1282 ve středním Walesu poblíž Builth Wells. Angličané v bitvě zvítězili, velšský kníže Llywelyn ap Gruffydd byl během bitvy zabit. Pro Velšany znamenala rozhodující porážku, což o několik měsíců později vedlo ke konečné porážce velšských povstalců armádami anglického krále Eduarda I.

Přesné podrobnosti bitvy, včetně jejího geografického zasazení a rozsahu, jsou předmětem výrazných sporů jak mezi dobovými kronikami, tak mezi pozdějšími badateli.

Pozadí Dne 10. prosince 1277 byla po anglické invazi téhož roku podepsána Smlouva z Aberconwy mezi Walesem a Anglií. Donutila Llywelyna zaplatit odškodnění ve výši 50 000 marek, umožnit Eduardovi I. stavět hrady na klíčových místech a oženit se s anglickou šlechtičnou Eleonorou z Montfortu. Smlouva byla ve Walesu velmi nepopulární a o pět let později vedla k všeobecné vzpouře ve velké části Walesu. Llywelyn i Eduard I. mobilizovali své armády k pochodu na nepřátelské území a zároveň zahájili jednání. Eduard utrpěl v listopadu porážku v bitvě u Menai, ale zůstal odhodlán dobýt Wales. Mezitím Llywelyn vedl tažení v jižních okresech Walesu. Když anglický velitel Roger Lestrange obdržel zprávy o Llywelynových pohybech ve Walesu, shromáždil armádu, aby ho v jižních okresech zastavil. Jeho síly čítaly nejméně 2 000 pěšáků a 20 jezdců, ale skutečný rozsah jeho sil není znám.

Jedenáctého prosince se Llywelyn přesunul z Gwerthrynionu na jih do Builthu. David Stephenson zmiňuje roli bratrů Edmunda, 2. barona Mortimera z Wigmoru a Rogera, 1. barona Mortimera z Chirku v této akci. Pravděpodobně nalákali Llywelyna falešnými sliby vzdání holdu, ačkoli pro to neexistuje žádný definitivní důkaz. Jejich otec, Roger, 1. baron Mortimer z Wigmoru, nedávno zemřel a jeho velení bylo předáno Rogeru Lestrangeovi. Je nepravděpodobné, že by Lestrange, který měl celkové velení, byl přítomen u mostu Orewin.

Emma Cavell tvrdí, že urozené manželky pravděpodobně hrály důležitou roli v zákulisí příprav na konfrontaci. Ženy jako Maud Mortimer nebo Hawise Lestrange byly součástí sítě špionů, na kterou se muži spoléhali při sledování pohybu Llywelyna. Jejich autorita jako žen pramenila z klíčových sociálních sítí, které měly jako aristokratické dámy.

Bitva Detaily kolem Llywelynovy smrti zkoumala v průběhu desetiletí řada historiků. Například John Edward Morris, John Edward Lloyd a David Stephenson se primárně opírali o kroniku Waltera z Guisborough, známého také jako Walter z Hemingburghu.

Podle Waltera nechal Llywelyn svou hlavní armádu v horách poblíž řeky Wyne. Poté shromáždil malý kontingent, aby pochodoval dolů a střežil most u Orewinu. Anglická armáda vedená Johnem Giffardem a Rogerem Mortimerem mladším se shromáždila na druhé straně řeky a nebyla rozhodnutá, jak bude postupovat. V tomto okamžiku místní Velšan oznámil armádě existenci brodu proti proudu řeky, který by anglické armádě umožnil přejít. Tato rada byla přijata a Angličané začali přecházet. Llywelyn se poté vydal prozkoumat hluk, který z toho směru slyšel, když ho náhle srazil anglický voják Stephen de Frankton. Angličané pak v horách pochodovali na nic netušící velšskou armádu a porazili ji. Poté si Stephen uvědomil, koho zasáhl, a vrátil se, aby dokončil smrtící úder. Stephenson odhaduje počet mrtvých Velšanů na 160 jezdců a 3 000 pěšáků z jejich původní síly 7 000, ačkoli spolehlivost tohoto čísla zpochybňuje Llinos Beverley Smith.

Tento pramen v roce 1982 pečlivě prozkoumal Llinos Beverley Smith. Kritizoval ho ze dvou důvodů. Prvním je, že žádné jiné velšské ani anglické zdroje z dané doby se s Walterovým vyprávěním událostí neshodují (ačkoli některé velšské zdroje hovoří o tom, že Llywelyn byl oddělen od své armády a padl do rukou obou pánů). Druhým je podobnost Walterovy zprávy s jeho zprávou o bitvě u Stirlingského mostu, která se odehrála mezi Anglií a Skotskem v roce 1297. Obě bitvy zahrnovaly existenci brodu proti proudu řeky od místa bitvy, kudy mohla anglická armáda bezpečně přejít. Obě anglické armády byly ve stejné situaci, před nimi byl úzký most, který by umožnil nepřátelským silám snadno čelit armádě. Nakonec se skupina Skotů poblíž Stirlingu vzdala Angličanům u Irewynu (Irvine), což je název velmi podobný Orewynu (Irfon). Na základě toho Llinos Beverley Smith dochází k závěru, že Walterovo vyprávění událostí si zaslouží přinejmenším "značnou skepsi".

Michael Prestwich souhlasí s tím, že podobnosti mezi údaji "vrhají určité pochybnosti" na Walterovu zprávu a Wayne Bartlett říká, že existují "důvody k tomu být podezřelý". Nicméně J. Beverley Smith tvrdí, že některé detaily lze prokázat jako pravdivé, například umístění na břehu řeky Orewin (Irfon), což potvrzují velšské kroniky.

Alternativní vyprávění o události poskytuje Hagnabská kronika. Souhlasí s Walterovým vyprávěním v tom smyslu, že Llywelyn přišel do Bulithu na naléhání Mortimera, aby od něj přijal hold. Dále uvádí, že se jednalo o Mortimerovu lest, jak nalákat knížete a přepadnout ho. Llywelyn byl krátce poté, co dorazil na dohodnuté místo setkání, napaden anglickými vojsky. Po dlouhé bitvě mezi velšskou a anglickou armádou, v níž obě strany utrpěly těžké ztráty, se velšská armáda rozprchla a nechala Llywelyna samotného na bojišti s jediným sluhou. Oba se pokusili uprchnout do lesa, ale byli pronásledováni anglickými vojsky. Po dlouhém boji Llywelyn padl, prozradil nepřátelské armádě svou pravou identitu, ale stejně byl popraven. Toto vyprávění se od prvního liší tím, že v něm chybí řeka, most i brod. Kromě toho se Llywelyn zúčastnil hlavní bitvy, místo toho, aby byl přepaden, jak je uvedeno v kronice Waltera z Guisborough. Walter i Hagnabská kronika se shodují na přítomnosti Rogera Mortimera v bitvě. Přítomnost jeho bratra Edmunda je ale pravděpodobnější, ta je uvedena v Oseneyských análech a Dunstableských análech.

Otázkou je také identita vojáka, který zabil Llywelyna. Morris spojuje tohoto Stephena s velitelem roty shropshireské pěchoty z Ellesmere, oblasti blízko bitvy. Dalším možným vojákem je však Robert Body. Podle této teorie Robert nalezl Llywelyna v blízkých lesích a sťal knížeti hlavu. Stejně jako Stephen žil i Robert v Shropshire a po vzpouře ellesmerského vládce mu byly v Ellesmere přiděleny pozemky J. Beverley Smith na základě dostupných důkazů dochází k závěru, že Llywelyna mohl zabít kterýkoli z obou vojáků.

Existuje mnoho dalších interpretací toho, co se stalo. Některé kroniky vyprávějí o malé velšské jednotce, která byla přepadena mnohem větší anglickou armádou poté, co byl Llywelyn falešně veden k domněnce, že mu Mortimer vzdá hold. Velšská kronika Brut y Tywysogion se nezmiňuje o rozsáhlé bitvě, místo toho uvádí, že Llywelyn přišel na místo jen s několika muži, načež byl přepaden anglickou armádou. Jiné kroniky však vyprávějí o rozsáhlé bitvě, což je v souladu s tím, co píší Walter a Hagnabská kronika. J. Beverley Smith shrnuje různé zprávy o Llywelynově smrti a shrnuje je takto:Nemůžeme se mezi nimi rozhodnout a můžeme pouze dojít k závěru, že pravděpodobně někde poblíž Llangantenu, nad Irfonem v Buelltu, na svátek svatého Damaška uprostřed zimy zemřel Llywelyn ap Gruffudd rukou vojáka sloužícího anglickému králi.Kroniky týkající se bitvy se při popisu válek knížete a jeho smrti zmiňují o ženách jen zřídka. Cavell tvrdí, že kronikáři v té době kladli důraz na popisy „velkého mužského militarismu“ spolu s aktivitami na frontě.

Následky náhled|Památník Llywelyna ap Gruffudd v Cilmeri poblíž místa bitvy, postavený v roce 1956 Lestrange krátce po vítězství poslal Eduardovi I. zprávu, v níž mu oznámil smrt Llywelyna a "květu jeho mužů". Po Llywelynově smrti byla useknutá hlava knížete nejprve převezena na Rhuddlanský hrad a poté do Anglie a vystavena v londýnském Toweru. Podle Stephensona byla hlava korunována jako zesměšnění starého velšského proroctví, které uvádělo, že kníže bude po vítězství nad svými anglickými nepřáteli korunován v Londýně. Jeho tělo poté mniši odvezli a pohřbili v cisterciáckém Cwmhirském opatství. Mezitím se zpráva o smrti knížete rozšířila mezi anglickými vyslanci po celé Evropě, například z Orvieta začátkem roku 1283.

Llywelynova smrt nevedla k okamžitému zhroucení velšských armád. Na konci roku Velšané dosáhli určitých úspěchů v Ceredigionu, zatímco Llywelynův bratr Dafydd ap Gruffudd byl korunován velšským knížetem, aby mohl pokračovat v boji proti Anglii. Dafydd si však mezi svými velšskými vojsky nezískal stejnou úroveň respektu jako Llywelyn. Mezitím anglické síly nadále vzrůstaly. V lednu měl Eduard I. pod svým velením pět tisíc mužů. V květnu 1283 se Dafydd ukryl. Důvodem bylo, aby se vyhnul zajetí anglickými vojsky zahrnujícími i některé Velšany, kteří se přidali na stranu Angličanů. Dafydd byl zajat v červnu, pravděpodobně 22. června, a Eduard I. oznámil jeho zajetí 28. června. Se zlomeným velšským vojenským odporem se Eduard I. mohl soustředit na opevnění dobytého území anglickými hrady, čímž dosáhl připojení Walesu k Anglii.

Reference

Zdroje

Další literatura

Latinský primární zdroj o smrti Llywelyna.

Orewinský most Orewinský most Kategorie:Dějiny Walesu